Nürburgring trackday v Mitsubishi EVO VI

I pokud nedočtete do konce, tak mrkněte na galerii, je hustá! :)

Letos jsem se stal členem Klubu sportovních aut (KSA). Přihlásil jsem se na trackday na Nordschleife půl roku před jeho konáním. Nikdy předtím jsem na Ringu nebyl, znám ho akorát ze závodních dokumentů, videoher a různých videí na youtube, ale jakožto benzínová hlava jsem nemohl odolat, když už mám konečně prostředky a smysluplně rychlé auto. Pořídil jsem si helmu (české trackdays v různých miatách jsem vždycky jezdil bez) a Evo dostalo ližinu pod motor. Kdybychom bourali, tak ať se ani jeden nedojebem víc než je nutný.

No a čekalo se, nervozita rostla. Trénoval jsem v Gran Turismo 7 - začal jsem tam jezdit Evem, naladil jsem tam vše stejně jako to mám v reálu, jezdil jsem s pohledem z auta, aby to bylo co nejblíž realitě a pak jsem taky sledoval různé instruktážní videa na YouTube.

Jednoho dne mi organizátor píše a ptá se, jestli jsem zadal správně, že nemám žádného spolujezdce, protože jsem z celé výpravy jediný. Tak jsem si uvědomil, že speciálně s mojí roztržitostí by se opravdu hodilo, kdybych s sebou někoho měl a na poslední chvíli jsem sháněl mezi svými autíčkářskými kamarády spolujezdce. Povedlo se a jel se mnou Aleš, který mě v minulosti přivedl k mému C32 AMG a i k Evu, takže to nemohl být nikdo vhodnější, speciálně když už párkrát na Ringu byl a mohl mi dát nějakou instruktáž.

Taky sehnal auto s plaťákem, aby eváč nemusel jezdit štreku po dálnici a hlavně abysme měli jistotu, že se dostaneme domu, kdyby selhala technika anebo jsem to zmuchlal jak papír vod sekaný. A jelikož nemám papíry na řízení takový soupravy, tak jsem měl i soukromého řidiče :D

Pár dnů před odjezdem jsem začal kontrolovat předpověď počasí, která se měnila s každým dnem, ale v zásadě to vypadalo, že v den trackdaye bude chvíli pršet, zatímco ostatní dny tam bude azuro – to by bylo typické.

V den D jsme ráno naložili Evo na plaťák a valili vrchem přes Drážďany na Ring. Jak se člověk blíží Ringu, začnou se objevovat cool auta a co teprv přímo tam! Super atmosféra začíná už při příjezdu, zatímco za burácení motorů a kvílení pneumatik z povzdálí skládáme Evo, abychom ho uklidili do hotelové garáže.

Hotel Dorint má výhled přímo na GP okruh. Poslechli jsme si po příjezdu poněkud děsivý briefing (s velkým důrazem na to, že když nebudem opatrní, tak umřeme) a já jsem se tam poprvé doslechl takovou samozřejmost, že je povinné mít vepředu viditelné tažné oko, které musí být našroubované. Tak jsem se zhrozil, když jsem u auta zjistil, že v kufru není a později, že jej vepředu stejně ani není kam našroubovat. Pak jsem našel pletený očko co kouká zpod ližiny hned za prostředkem předního nárazníku a doufal jsem, že to bude stačit. Kvůli tomu se mi těžko usínalo, protože kdyby mě taková píčovina diskvalifikovala z ježdění, tak se obtáhnu.

Tak jsem nakonec usnul, budík nás probudil na brzkou snídani a přesunuli jsme se na severní smyčku. To je pěkná cesta venkovem, kde jsou různé zpomalováky, aby tam nadšenci pokud možno nelítali jak magoři ještě než se dostanou na trať, pardon, jednosměrnou okresku, mrk mrk. Po cestě jsme míjeli restauraci rodiny Sabine Schmitz, kam jsme ale nezavítali. Naštěstí při příjezdu k okruhu nebyl žádný problém kvůli tažnému oku. Moje další obava z toho jak mi bude sedět a v autě vadit nová helma se taky rozplynula, i s brejlema jsem do ní nacpal šišku a v Evu bylo dost místa, abych furt mohl kroutit hlavou.

No tak vzhůru na trať. Počasí je úžasný, máme sucho a vítá nás krásný východ slunce. Máme open pitlane trackday, tedy projedem z parkoviště skrz závoru na okruh a můžem kroužit jak dlouho chcem. Ale po prvním lapu radši zastavuju, abych vsáknul co se právě stalo. Projel jsem si ho pomalu, zjistil, že sám od sebe nekouše, že tam není zas tak moc aut a uhýbání není problém, neomezuje mě nijak volant na blbý straně auta. Samozřejmě mě překvapily horizonty, převýšení, povrch trati, to jak svižně lze projet karusel, prostě hodně vjemů. Různý komprese např. v liščí díře. Nářez. Takže v dalších lapech zkouším pilovat nájezd do jednotlivých zatáček, který je potřeba dobře pospojovat, páč jedna blbě najetá zkazí i ty další a nejde jen o ztrátu rychlosti, ale celkově se auto zbytečně víc trápí, např. než jsem se naučil líp využívat celou šířku okruhu a nebál se nechat vynést od apexu až k vnější straně trati.

Případnou přehnanou motivaci snažit se příliš brzo zrychlovat (kterou jsem beztak neměl) vychladil o svodidla očesanej boxster GT4, kterýho tam odtahovali půl hodiny po zahájení jízd. Takže jsem na trati poprvé zažil mávání žlutou a později zelenou vlajkou.

Nějaký 6. a 7. lap jsem jel s Martinem Semerádem, rally závodníkem, kterého jsem potkal už na jedné předchozí akci s KSA a který mi dával ještě detailnější tipy než Aleš, ohledně průjezdu různých pasáží. S ním jsem zajel asi nejrychlejší dvě kola, stále poněkud patetických 10 minut, ale zkuste si to napoprvé zajet rychleji v civilním autě :D Neměl jsem odvahu a ani vlastně chuť příliš hrotit držení plného plynu na rychlých pasážích, spíš jsem tam nechával auto trochu odpočívat a pouštěl démony v GT3 RS, kterých tam bylo neuvěřitelný množství.

Mimochodem, spotřeba během těchto hot lapů byla něco přes 30 litrů plnotučného :)

No a pak jsem jezdil nějaký lapy sám, spíš trochu pomaleji se snahou o efektivní průjezdy. Zašli jsme na "oběd" do Devil's Diner, takovýho fast food bistra co tam je na parkovišti u vjezdu na trať. Dal jsem si tam kuřecí nugety a pár hranolek s colou. Po nějaké půl hodině jsem si zajel pár lapů, pak jsem sledoval průjezdy aut na cílové rovince, vrátil se Aleš, kterého svezli v nové GT3 RS a když za mnou přišel, aby mi o tom povyprávěl, tak jsem mu z ničeho nic utekl na záchod a tam ze mě začaly lítat nugety. To se mi ještě nestalo, abych se poblil ze svý vlastní jízdy, ale všechno je jednou poprvé.

Po nějakých 12 lapech jsem cítil, že už to stačí, i když se jich tam dalo nacpat víc. Už se blížil konec a já byl rád, že vše proběhlo hladce a bál jsem se, abych si to "ještě posledním" lapem nezkazil. Takže jsme to zabalili těsně před ofiko koncem a jeli se po rozloučení s organizátory ještě mrknout na veřejně přístupnou YouTube curve. Tam byly na parkovišti pěkný nadšenecký káry a samozřejmě z kopečku výhled na trať, esíčko dolů a pak pravá nahoru. Tady spousta aut škrtala lízátkama o zem, z vyklecovaného R34 GTR šlehaly plameny, z upraveného Lotusu s trubkou místo výfuku mi málem praskly ušní bubínky, porscháci tam taky řvaly na celý kolo a jediná Miata se tam kontrastně ploužila, ale majitel srdcař ji tam pořádně ždímal a tancovala mu tam jak Travolta za mlada :D

Takže pak už jen zbývalo zase naložit Evo na plaťák, stavili jsme se ještě na benzínku pro nějaký suvenýr a vyrazili okolo páté. V půl druhý ráno jsme Evo skládali v Praze. Brutálně nabitej den, úžasnej zážitek.

Pár poznatků, zajímavostí, doporučení a informací, které by vás mohly zajímat:

• Vyplatí se trať studovat předem, ale přestože je v Gran Turismo 7 dost realisticky zachycená včetně různých detailů, jako jsou reklamy na mostech, řadu vjemů mi to prostě nedalo ani náznakem, takže se konala různá překvapení.
• Zážitek je celý den a všechny jeho aspekty, ne pouze samotné ježdění. Je tam skvělá atmosféra a pokud vás pozve kamarád ať s ním jedete na čumendu, tak to furt stojí za to. Uvidíte neuvěřitelný auta a jejich nadšený majitele, ucítíte vůni a uslyšíte rámus motorsportu. Vemte si blicí pytlíky a nechte se svézt.
• Z celého dne, když nad ním přemýšlím o pár dnů později, pro mě není až tak podstatný to jakým jsem tam byl autem. Evo tam fungovalo líp než jsem čekal, vysoký podvozek je zde docela výhoda, má-li to celé zůstat bez odřenin a výkonu bylo taky dost. Takže možná toto v kombinaci s tím, že tam všude okolo jezdily auta z úplně jiného vesmíru zapříčinilo, že i když je to vlastně taky docela speciální auto a ještě k tomu s volantem na blbý straně, tak ve výsledku prostě dělalo co mělo, nenarušilo, ba mi naopak podpořilo skvělý zážitek, ale nějak v mých vzpomínkách na ten den ani nehraje tak klíčovou roli. Nemám teda srovnání, něco pomalejšího by mi tam možná lezlo na nervy.
• Nezapomeňte dostatečně pít a to speciálně pokud se poblejete jako já, plus v takovém případě teda ještě něco sníst před odjezdem. Na tohle jsem doplatil a bylo mi cestou domů fakt blbě, než jsem to napravil.
• Den předem bych doporučil nepít alkohol a jít spát co nejdřív, opravdu je dobrej nápad bejt na to maximálně ready a nezkazit si to nějakou blbostí.
• Akce mě stála 1395 eur, v ceně kromě trackdaye 1 noc na hotelu s večeří a snídaní, školení a instruktáž (aspoň dva lapy, ale reálně bylo možné i víc) s profíkem. Dál jsem utratil asi 10000 Kč za palivo do tažnýho vozu a do Eva. No a o přípravách Eva radši ani nemluvím, ale každopádně technika nezklamala, takže to je hlavní.
• Okruh byl zavřený asi 45 minut kvůli bouračce Dallary Stradale s Porsche GT3 RS. Auvajs. Prý se spolu naháněli a nechovali se zodpovědně a dle pravidel.
• Kromě toho se poměrně často mávalo oranžovou, občas to tam někdo očesal.
• Jednomu expertovi došel benzín na cílové rovině kousek před sjezdem z okruhu. Odtah 100 metrů i tak vyšel asi na 350 eur.
• Asi 80% aut přítomných na trackdayi (z nějakých 160) byly Porsche, nejvíc kusů bych řekl 992 GT3 RS, ale byly tam i ujetosti jako 991 GT2 RS MR (víc kusů!), Corvette C6 Z06, AMG GT Black Series (GTR mnohokrát), R34 a R35 GT-R, Lotusy a Speedster, KTM X-BOW, Lambo Huracán Evo, BMW M2/3/4 a právě jedna miata.

Bylo to skvělý a plně žil jsem z toho ještě další tejden, zatímco mi plně docházelo, co jsem zažil. Doporučuju to všem.