Japonskej Favorit 2/3

Odkaz na první část (věřím, že to někdo třeba ani nezaznamenal, zapomněl atd.)
https://www.autickar.cz/blog/clanek/japonskej-favorit-1/3/1220/

Pokračujeme tím že mě tohle levné auto potěšilo tím, že bez nějaké přípravy prošlo technickou. Opět se nemůžu ubránit určitému porovnání se Sierrou. Čím vším jsem si musel projít a za kolik peněz… A to tyhle auta dělí jen 6 let od data výroby -uf. Za odměnu jsem Corollu vysál, umyl a jal se shánět nějaké ALU kola (měl jsem přichystáno cca 5000 kč na případné opravy, teď je můžu utratit jinak).

 V Brně jsem se ještě potkal s kamarádem co má také Corollu TRIO, jen totálně bez výbavy a porovnávali jsme rozdíly. Tak trochu jsme začali společně živit tento kult okolo E10. Také jsem zaregistroval první rozbitou věc. Rádio přestalo brát kazety, a to jsem si dokonce na burze koupil origo Red Hot Chilli Peppers a Scooter. Originál Toyota rádio se bohužel do E10 nenabízelo, tak se nemůžu ani vymlouvat, že s origo rádiem by se to nestalo. Drobnost, vyřešíme. Taťka mi nabídl jeho staré kazetové rádio Sony Xplod. Proč ne, vyměnit by to měla být hračka. Jenže tuten Kenwood mi nešel vyndat ani za nic. Zajel jsem ke kámošovi, který má prý vypichováky, kterýma se to dá vyndat. Ty nepomohly, Kenwood používá podle manuálu takové speciální packy na to. Rozhodli jsme se rádio vyndat destruktivní metodou, stejně už nebylo funkční. Nekecám, s rádiem jsme 2 lidi bojovali asi 10 minut. Jako zloději autorádii v 90. letech bysme se teda neuživili. Rádio venku, rámeček kolem rádia se přetransformoval na několik menších plastových úlomků. Vítězství. Instalace Sony rádia byla v pohodě, protože taťka k němu měl vše, včetně rámečku, a i demontovacích vypichováků. Rádio hraje super, repro už tak moc ne. Ty zadní někdo nabastlil do plata a nejsou ani zapojený, vepředu funguje líp ten u řidiče než u spolujezdce. To, jak dobře funguje spolujezdcův reproduktor je závislé na okolní teplotě.
Co se týče alu kol, měl jsem nějakou představu, co by se na Corollu hodilo. Bazoš samozřejmě nabídl spoustu možnosti, od naprosto nudných kol, co vídáme běžně na všemožných autech, až po celkem zajímavé kousky. Ve sféře nudných kol se pohybují kola z Toyoty Yaris. Standardní mnohopaprsky, které se stylem ke staršímu modelu prostě příliš nehodí, ale dají se sehnat za normální peníze. Pak mi padly do oka dost zajímavé ATS, bohužel až na Slovensku a ani nebyly v rozteči co bych potřeboval. Pak mě zaujala kola, která vypadala, jako by je někdo odnesl ze servisní zóny rally. Klasický design kanáldeklu. Dlouho jsem přemýšlel, z jakého vozu můžou být. Možná VW, ale nedohledal jsem. Pak jsem se dohmátl, že jsou to kola z Alfy Romeo a někdo zvětšil rozteč z 4x98 na 4x100, jak milé. Zvítězily kanáldekly, protože prostě proč ne. Kola byla v nedaleké vesnici, kam jsem si pro ně udělal výlet. Typické venkovské stavení procházelo rekonstrukcí, takže kolem bylo spousta stavebního materiálu a mezi ním už přichystaná kola. Majitel byl starší chlapík a říkal, že uklízí garáž, tudíž kola na prodej. Nakouknul jsem do garáže, kde se schovávala „kitová“ Felicie, připravená na Rally a ve druhé garáži taková hranatá věc jménem Lancia Delta Integrale, ta ovšem byla „jen“ v civilní verzi. Na kola jsem téměř zapomněl a pustil se s majitelem do diskuze ohledně aut. Prý rekonstrukce domu první a zábava za volantem až pak. Tak bych se asi chtěl mít, zvlášť v jeho věku. Mno, utřel jsem slinu, naložil kola a rozdýchával tu nádheru po cestě domů. Jelikož k autu byly ještě celkem slušné plecháče se zimním vzorkem, kanáldekly byly obuty do letních Nokianů. Později se ukázalo, že to nebyla uplně nejšťastnější volba, protože na mokru neměly téměř žádnou trakci. Několikrát se mi v Brně stalo při rozjezdu do kopce a za deště, že kola ne, a ne získat potřebný grip pro klidný rozjezd. Takhle jsem se rozjížděl často jako mladistvý chuligán, nechtěně, vážně. Ještě menší dodatek ke kolům, jsou o fous širší než ty plecháče a taky něco váží. Tudíž parkování bez posilovače bylo zase o něco výživnější.
V Corolle už mám tedy hudbu, už i nějak vypadá díky kolům a slouží skvěle k pojíždění po Brně, případně na výlety v okolí Brna. Jelikož v tuto dobu také renovuji Oriona a mám doma Sierru, tak občas jezdím na víkend do Kroměříže po okreskách (dálnička zbytečná). Jsem vlastně až udiven, jak schopný má tohle auto podvozek, zatáčky tomu vyloženě chutnají a pokud se nejede nad 100 km/h tak ani motor nemá problém s odezvou. Krátké dráhy řazení a ostřejší reakce na plyn jen podtrhují moje okreskové radosti. Nejednou jsem se přistihl, jak si měřím za jak dlouho udělám trasu Brno-Kroměříž. V rámci dodržování povolené rychlosti. Samozřejmě.

Úplně bez obláčku tohle fungování s Corollou ale není. Vypozoroval jsem, že poslední týdny nějak nemůžu otočit hlavou na jednu stranu. Přisuzoval jsem to pracovišti, kde mám několik monitorů a že prostě sedím jako kretén a koukám dlouho vyoseně. Přizpůsobil jsem si pracoviště a stejně ten problém zůstával. Zaměřil jsem se víc na tuhle problematiku, jelikož mě moc nebaví se otáčet celej. Může za to Corolla! Hlavně teda její velký dveře. Při otevřeném okýnku mi fučí na levou stranu krku a já su pak několik dní invalidní. Achjo, stárnu? Klimu samozřejmě nemám a do zimy čekat nebudu, až budu jezdit se zavřeným okýnkem. Budou ofuky. Hned jsem zavrhl levné polské HEKO a koupil na doporučení poloprůhledné ClimAir z Německa, s atestem. Cena dvojnásobná, ale kvalita z nich přímo sršela. Instalace jednoduchá, zvládne průměrný ajťák na parkovišti za pár minut. Zrovna jsem ještě vyměnil prasklou žárovičku v zadním osvětlení SPZ. Dělalo mi to vyloženě radost, že mám konečně auto, které nevyžaduje extrémní údržbu, nebojím se o něj a slouží ono mě než já jemu.                        

Další malé shrnutí, auto hraje hudbu dle mého výběru, vypadá super, blbě se mi parkuje, technickou má na dva roky a už díky ní nebývám invalidní. Krása střídá nádheru.
Jak se teda vlastně žije s takovým shitboxem v Brně? Tohle je spíš o životu v Brně s autem. Do práce dojíždím stejně šalinou, protože prostě můj zaměstnavatel neposkytuje parkovací místa a také se šalinou do práce dostanu rychleji. Když chcu večer na větší nákup autem, málokdy při návratu zaparkuju v blízkosti bytovky, někdo jinej prostě zabere moje původní místo. Několikrát se mi stalo, že jsem kroužil pár minut okolo, leč neúspěšně. Poraženecky jsem zaparkoval hodně daleko a pak jel šalinou k bytovce ověšen nákupníma taškama. Ještěže mi je to auto celkem ukradený a nebojím se ho tak daleko nechat. Takhle auto nevidím několik dní, dokud zas nepotřebuju na nákup. Jednou jsem dokonce omylem nechal stažené okýnko a odemčené dveře. Su rád, že je Corolla celá omlácená, kdo by to kradl… Třídvéřové provedení taky není uplně super, když se parkuje hodně natěsno. Naštěstí su hubenej a dokážu se protáhnout i menší škvírou. Posilovač mi s odstupem času chybí čím dál víc, hlavně skrz to parkování. Nicméně pořád si říkám, že takto bezproblémové auto za 16 000 kč bych horko těžko hledal.
Je tu zima 2019 a při dlouhých zimních večer jsem našel v Polsku kompletní set RS bodykitu na Oriona. Nechal jsem si ho poslat k jednomu člověku z polské Escort skupiny, co bydlí na hranicích s Českem, protože prodejce nechtěl poslat do ČR. Prostě jsem vzal svoje daily auto a jel do Polska pro ten bodykit. Na místě jsem musel malý nebohý zelený třídvéř přetransformovat na dodávku a to tak, že zadek okupoval zadní a přední nárazník a já měl mezi sedačkama vepředu plastové prahy. Ještě jsem nezmínil, jak daleko to bylo. Dvě stě kilometrů tam a dvě stě kilometrů zpět. Po okreskách. Corollou. Nějak jsem si poprvé uvědomil, že mi asi tolik nesedí pozice za volantem – mám pokrčený nohy pod volantem, jen proto abych na něj dosáhl. Když srovnám se Sierrou, kde vše padne krásně, jak šité na míru – volant akorát tak daleko a natažené nohy, tak v Toyotě jsem dost trpěl. Nebudu lhát, u tak dlouhého řízení zažívala kolena agonii. „Naštěstí takové dálky nebudu s Toyotu jezdit často“, řekl jsem si po příjezdu. Chyba lávky, chlapče milý. Tuhle cestu do Polska pojedeš Toyotou několikrát. Polsko se totiž osvědčilo jako super zdroj náhradních dílů. Z náhodného člověka na hranicích se stal kamarád.

 
Teď je asi potřeba zmínit multifunkčnost Corolly. Ano, jezdívám téměř každý víkend do Kroměříže, což je zvládnutelné. Taky renovuji Oriona a starám se o Sierru. Z Corolly se stává univerzální přepravník všemožných dílů na různé vzdálenosti, jak zmíněno. Dokonce jsem svou tehdejší přítelkyni přestěhoval v rámci Brna v Corolle. Ano, byla naložená po střechu a jelo se několikrát, nicméně v sedanu by to šlo hůř. Tahle přítelkyně neměla řidičák, ale vždy si ho chtěla udělat – občas jsem jí pustil za volant v odlehlé bezpečné lokalitě, kde mohla trénovat.

Pak už jen zmíním nějaké drobné epizody a poznatky:
– Kdyby někdy někdo potřeboval vědět, dají se v Toyotě odvézt zaráz dvoje dveře na Sierru.
– Když jsme jeli s kamarádem obrat jeden vrak Sierry, jeli jsme Corollou a trochu nad rámec plánování jela domů naložená po střechu.
– Jednou jsem jel také pro svou tehdejší přítelkyni na letiště z Brna do Bratislavy, samozřejmě po okreskách.
– Corollu jsem chvilku využíval i jako sklad dílů, když jsem si objednal v Brně na prodejnu plechařinu k opravě Oriona (lemy vniřní i vnější, plech pod baterku a prahy). Bylo zajímavé poslouchat všecky ty zvuky při přejíždění nerovností.
– Kamarád našel v Brně na prodej 17“ kola Compomotive, které nutně potřeboval, tak jsem mu je vyzvedl a týden Toyotu parkoval i s kolama uvnitř. Hodnota auta rázem zdvojnásobena. Co jsem si však neuvědomil byl odér, jaký udělají v interiéru pneumatiky za letních teplot. Lesson learned.
– Mladší brácha žil taky v Brně a auto si občas se vděkem půjčil, vždy auto ale vracel s komentářem „jen ten posilovač“.

Máme nějak jaro roku 2020, zima autu moc neuškodila, protože nebylo třeba jezdit každý den. Občas jsem vzal Toyotu na čerstvě zasněžené parkoviště, když napadal drift. Bohužel k hrůze ostatním mi to šlo i líp než majitelům vozů se zadní poháněnou nápravou. Začal covid-19, skončil vztah s přítelkyní, Toyota zůstala. Hodně jsem během pandemie oceňoval, že nemusím používat jakékoliv prostředky MHD. Do toho všeho mi začal home-office a bez přítelkyně také člověk omezil různé výlety v okolí Brna a spíš jsem jezdil do Kroměříže pracovat na Orionu. Po Brně jsem se pohyboval jen za účelem nákupů. Klidný život. Ten trval cca do června, kde jsem na jednom Fordím sraze potkal svoji další přítelkyni. Bohužel jsem si při couvání ťuknul zadní nárazník Sierry. To jsem se teda předvedl. Nebudu víc předbíhat, tohle je o Corolle.

Uvědomil jsem si, že díky covidu se do kanceláře jen tak nevrátím, a také většinu času trávím v Kroměříži. V září opouštím Brno, a samozřejmě, stěhoval jsem se v mé malé zelené Toyotě. Musel jsem postupně, ale šlo to. Přítelkyně brácha je taky autíčkář a shodou okolností má taky Toyotu. Je to „čtyřoká“ Celica 1.8 s motorem před smrtí (žere olej po litrech a už moc nejede). Jinak je super a vypadá fakt dobře. Vždy vedle ní rád zaparkuju tu svou Toyotu. Konal se i sraz japonských vozů na Plumlově, tak jsme tam jeli udělat ostudu našema Toyotama. Po cestě zpět jsme si dali „závod“ s letmým startem. Moje zdravá 1.3 proti jeho polomrtvé 1.8. Vyhrál, ale „skoro jsem tě měl vole“, statečně jsem se ho držel. Ještě si pamatuju na událost z konce léta, jak jsem vezl kamarádovi do Hradce Králové nárazník na Sierru Sedan (opět jeden z úlovků z Polska). Nebyl problém ho přepravit v Corolle a vedle sebe mít přítelkyni. Kamarád přijel v BMW E39. Ač je to vlastně větší vůz než ten můj, měl daleko větší problém nárazník do auta vůbec dostat a pohodlně odjet domů.

Nabízí se zamyšlení, co bude teda s autem dál? Kupoval jsem ji jako popojíždědlo po Brně a teď su v Kroměříži se třema autama. Ano, dvě z nich jsou ale Fordy, který nechcu tahat do zimy, a k tomu bych je asi ani nikomu nepůjčil. Toyotka zůstává, navrch ji využívají všichni členové rodiny. Okolo domu teď parkuje pět vozů, a to jsou tři moje. Auto je to teda pro všechny, pro všechno a já teď ještě dojíždím za přítelkyní do Hranic na Moravě. To je cca 45 minut jedna cesta. Prvních několik týdnů jsem si tyhle trasy užíval, pak už jsem si začal všímat drobných nedostatků jako je třeba vyšší hlučnost při rychlostech nad 100 km/h a náladových repráků, nicméně to je pořád malá daň za to všechno okolo. Preventivně na Corolle udělány doma rozvody, nájezd je cca 120 000 km. Výměna proběhla s pomocí zkušenějších bez nějakých problémů, stálo to snad 1800 kč, vyměnil jsem ještě i klíňák.
Zase si u mě lehce šplhnulo tohle malé olezlé auto, a to právě svou jednoduchostí a nenáročností. Teď se ještě blíží další zima a já vím, že ty zimní gumy už jsou v posledním tažení, nu což, ještě to zvládnou.
  
Leden roku 2021, já u přítelkyně poprvé chytil covid, který mi naprosto odrovnal čich asi na rok. Na autě se objevila taková nepříjemnost, rozbil se zámek od dveří řidiče. To se stalo aj dědovi na jeho Corolle, dočasně musím tedy chodit zamykat a odemykat přes spolujezdce (auto nemá centrál). Vložka zámku opravena asi za 300 kč, nejhorší bylo ji vyndat a nasadit zpět. Ve Fordu to mají teda vymyšlený líp.

Jak čas plynul, tak došlo na uzávěrku okresů a mně se nejednou stalo, že jsem spěchal na poslední chvíli z Hranic do Kroměříže, protože Covid chodil až po 21:00. V hlavě mi utkvěl jeden večer, kdy jsem věděl, že domů dojedu později – asi tak 21:15, prostě jak by řekl Rosenheim z Obecné školy „vo fous“.
Samozřejmě cesty už vyklizené, takže jsem mohl úspěšně spěchat a nezdržoval mě provoz. V Přerově jsem vzal jednu křižovatku ostřeji a ozvaly se i pneumatiky. K mé smůle tam pod stromem ve tmě číhali strážci zákona. Ihned po mém průjezdu se rozjeli a drželi se za mnou. Zpomalil jsem na únosnou rychlost doufajíc, že to je jen náhoda, předjedou mě a pojedou někam pryč. Drželi se za mnou po zbytek Přerova, ale bez majáčků. Každej si asi dovede představit, jak mi bylo. V hlavě už jsem měl nachystanou pohádku, jak mi umřela baterka zimou a musel jsem shánět kabely, proto jsem se zdržel. Už jsem viděl tabuli označující konec Přerova, když v ten moment za mnou bliknuly majáčky. Busted. Kontrola dokladů, foukačka do alkohol testeru a o uzavírce okresů naštěstí ani zmínka. Už si ani nepamatuju, jestli jsem jel zbytek cesty domů rychle nebo pomalu, jak jsem byl rozhozenej.

Jednou jsem tak byl u přítelkyně, když se donesla zpráva, že její brácha boural Celicu, vyhýbal se srně a Celica to zapíchla do stromu. Jeli jsme na místo činu jak jinak než mým zeleným vozem – vše OK, jen pro Celicu tohle byla konečná. Dočasně byl bez auta a jak už se stalo, došlo na úplnou uzavírku okresů. Já byl teda zrovna v Hranicích a on si potřeboval půjčit auto – rád jsem mu dal klíčky od mé Toyoty, ať si ji taky vyzkouší. Když mi ji vracel, tak přišel s rohlíkem na tváři, že nechápe, kde se to vše v tom autě bere. Podvozek top, motor živej a točivej, řazení i řízení přesný, interiér příjemnej.
Taková menší vsuvka: na chvilku si koupil Peugeot 206 GTi, ale po něm si na pár měsíců koupil právě červenou Corollu E10 s motorem 1.6, protože měl pořád v paměti, jak se mu jelo s tou mojí. Dost mě hřálo u srdce, jak velký vliv tahle malá Toyota měla. Když už jsme u vlivu na okolí, tahle přítelkyně řidičák měla, ale defacto od autoškoly nejezdila. Další člověk, kterého tohle auto učilo řídit.

   
Časový posun na jaro 2021, začíná být hezky, konečně obuto zase na letních a já se posouvám většími kroky v renovaci Orionu, což vyžaduje shánění dílů. Život tak nějak pokračuje v zajetých kolejích, člověk ani nemrknul a máme tu zase červenec, a to je čas další technické kontroly. Tentokrát jsem si připadal aspoň připravený a věřil si. Když to auto už znám a mám ho nějakou dobu. Emise opět bez problémů a technik ještě obdivoval pěkný kola. To bylo to poslední pozitivní, co mě ten den čekalo. Jak asi všichni víme, ty technické kontroly jsou u nás hlavně o lidech a já teď nenarazil na (v)hodného člověka. Vyloženě mě zjebal za ofuky oken, že prý s tím mě nepustí, že je musím sundat. Oháněl jsem se papírem od výrobce a nálepkama o atestu na těch ofukách. Prý papír jsem si mohl vytisknout někde z internetu a ty nálepky jakbysmet. Ofuky dolů. Na kolech se mu nelíbilo označení ET, prý není poznat, zda je to ET33 nebo ET38 (v techničáku je 38) a ty kola vypadají, že nejsou origo, takže bude počítat, že to je ET33. Zmínil ještě mikroškrábanec na čelním skle, s kterým mě příště už nepustí. Takhle na mě byl prý „hodnej“ a mám to na 30 dní, s tím, že mám přijet na správných kolech. Totál nasranej jsem se objevil hned jak to šlo na zimákách na opakovačku. Co mě trochu hřeje u srdce je to, že tento člověk v době psaní blogu už na STK nepracuje 😊.
Přemýšlel jsem, jak výhledově řešit situaci s kolama a obutím. V afektu nasranosti jsem dal inzerát na ty krásný kola i s těma letníma gumama. Na plecháče jsem koupil nové celoročky a prostě zůstanu věrný plechu. Taky se nebudu muset hádat příště s nějakým debilem na technické. Jako bonus si vyzkouším celoročky v praxi – s tím, kde žiju, kolik toho najedu a jaké tu jsou zimy to může být vhodná volba. Ještě si vlastně vzpomínám na jednu nepříjemnost s těmato letníma Nokianama, která mě utvrdila v prodeji. Jel jsem pro pár věcí do brněnského žlutomodrého nákupního domu s nábytkem a bylo lehce popršeno. Nejel jsem nijak rychle, možná tak 40 km/h a najížděl do kopce na levotočivý nadjezd. Přímo v nájezdu do zatáčky byl trochu jiný asfalt (asi lokální oprava), takový tmavší a hladší. V momentě, kdy jsem na něj najel, auto ztratilo veškerý grip a já se, jak po kolejích řítil rovně přímo na obrubník. Nebyl jsem vyděšenej, spíš překvapenej co se vlastně stalo. Tady ten hladkej asfalt byl naštěstí pouze lokální záležitost a jakmile auto najelo na normální asfalt, pořádně jsem přidal plyn a vytočil kola. Gumy se „zakously“ do asfaltu a já se z této šlamastiky dostal. Jen jsem teda udiveně kroutil hlavou a říkal si „well, that was fucking scary“.
Co čert nechtěl, tak ani tento vztah s přítelkyní nevydržel. Prý bych jí vyměnil i za Granadu, dle jejích slov. Aspoň jsem mohl veškerý volný čas investovat do renovace Orionu, která teď už byla ve velmi pokročilé fázi. Opět musím vyzdvihnout prostornost této Toyoty, vlezl se tam celý interiér Oriona, když jsem ho vezl ke kamarádovi na vytepování a zpět.
Při lakování dílů na Oriona mi oznámil lakýrník, že zadní nárazník není rovnej, byl asi ťuklej a není uplně ve 100 % stavu a nedokážou to hezky opravit. Přijel jsem, viděl jsem a rozhodl se sehnat jinej nárazník. V Česku takové věci neexistují, takže ano, už určitě tušíte, jel jsem na otočku do Polska pro nárazník. Další cesta, při které budu za volantem celkem trpět. Opět se utěšuji, že je to jen jednou za čas…
                               
Je tu říjen 2021 a já prozradím, že mě čeká poslední rok s Corollou. Ten bude popsán příště, stejně tak jako nějaké zhodnocení s tímto vozem a taky myšlenky nad výběrem nástupce.