načítám data...

Cesta k mému prvnímu autu 2 - Polský Vin Diesel a lesní skladiště

29. září 2017, 21:20 4 komentářů Bigg.I

Původně jsem plánoval vydat 2. část daleko dříve, ale záležitosti jako hledání práce a bydlení bohužel vyplnily všechen můj volný čas. Pro ty, co třeba 1. díl ani nezaznamenali, odkaz níže. Blog tedy pokračuje tam, kde skončil a to ve vesnici Nowy Waliszów.

zobrazit celou galeriiJiří Petera: Cesta k mému prvnímu autu 2 - Polský Vin Diesel a lesní skladiště

Cesta k mému prvnímu autu 1 - Anglie, Německo, Polsko?

Jsme na místě, projeli jsme Starym Waliszóvem a byli jsme v Nowem. Podle teho, jak to tam vypadalo, už jsem i chápal, proč mi majitel před odjezdem položil dotaz „GPS masz?“. Bez GPSky bych adresu hledal ještě teď. Na příjezdové cestě stál na prodej červený Opel Astra a čím dál jsem se blížil k domu, tím se objevovalo více aut na prodej. Výčtem 2 Toyoty Rav4, pak tam byl Mercedes M-class ještě s německou SPZ a uprostřed dvorku stála naleštěná červená Sierra. Už na první pohled jsem byl lehce zamilovanej.


Majitel Adam by si vzhledem nezadal s Vinem Dieselem, o autě mi řekl téměř vše. První s ním jezdil jeho otec, pak on a pak jeho manželka. Červená barva vypadala jak nová, takže tomu, že auto bylo garážované se dalo uvěřit, a naopak ani lakované nebylo, protože lehké oděrky od používání tam byly. Sierru jsme s taťkou obešli ze všech stran a když jsme se shodli, že vypadá velice dobře, šli jsme ji projet. První řídil majitel a autu dával celkem za uši a já seděl vzadu. Co mě hned nadchlo, tak bylo pohodlí v autě a taky takový ten příjemný odér starého auta. Pak si vyměnili sedačky s taťkou. Taťka jel o poznání pomaleji a snažil se vycítit co nejvíc z jízdy. Po návratu na pozemek majitele, jsme začali zkoumat, zda fungují všechny světla atd.

Vše fungovalo, jak mělo, a i když auto mělo pár známek svého věku (prasklý nárazník, chybějící klička kastlíku v interiéru, prasklá palubní deska…), ale jinak na nás dělalo velice dobrý dojem. Majitel se nám ještě svěřil, že auto jede jen na plyn (což bylo psáno i v inzerátu). Dle Adama se auto na benzín dusí a vynechává, ale na plyn jede špičkově. Je to asi tím, že jezdil několik let jen na plyn. Dále byly před 13ti lety dělané prahy a podle toho, co jsem nahmatal a viděl, už by potřebovaly udělat znova. Auto mělo také lakované oba přední blatníky, kvůli kolizím se srnkama. Já už měl jasno, tohle auto chci…
V domě jsme pak vyplnili kupní smlouvu a já zaplatil 820 € na kterých jsme se dohodli. Adam si prohlížel moji občanku a ptal se, že jestli su svobodný. Říkám, že jo… jeho odpovědí byl smích a konstatování, že s takovým autem dlouho svobodný nebudu (zdravím přítelkyni, která mě ukecávala na koupi Mini Coopera).

Už jsem chtěl s autem odjet, ale Adam šel ještě do svého skladiště (rozuměj přilehlý les u domu) kde vyhrabal přední masku na sierru ve vínové barvě, protože ta na autě má jednu mřížku prasklou. Jeho otec ještě přišel s takovým ochranným bazmekem na šíbr. Adam nevěřícně koukal na ten kus plexiskla a nevěděl, že něco takového k autu bylo. Dal mi i tohle. Pak jsem já konstatoval, že Sirrka má poškrábaný přední okýnka od stahování. Adam opět odešel do svého lesíka a za chvilku přitáhl černé dveře z řidičovy strany, že okýnko je fajne a ještě mám náhradní dveře, které sice byly porostlé lišejníkem, ale jinak dobré. Jako poslední věc, co mi dal byla vstřikovací lišta i se vstřikama. Dle jeho slov by mohla vyřešit problém, proč nejede auto správně na benzín. Po naložení všech součástek jsme se rozhodli odjet. Adam zamáčkl slzu a já se chystal nastartovat – nešlo mi to. Ten jen zkušeně přišel a řekl „ gazu ji musíš dat“. Pak sierra naskočila a já mohl odjet. Jel jsem pomalu za taťkovým focusem a opakoval si v duchu: já si koupil své první auto.


Po pár kilometrech jsme udělali první pauzu na takovém „chcacím místě“ u lesíka. Mimo domluvy zbytku cesty jsme oba mlčky prohlíželi Sierru a mně jímala radost. Poté jsme nasedli do aut (oh, jak skvělý pocit nesedat na místo spolujezdce, ale do vlastního) a vyrazili dál. Mně napadlo vyzkoušet rádio, které prostě vypadalo jako obdélník a všechny jeho ovládací prvky tvořilo více menších obdélníku. Rozhodně jsem netoužil po poslechu Polský rádií, tak jsem na své Nokii zapnul FM vysílač a na volnou frekvenci a vysílal si svou hudbu do rádia. K mému překvapení zvuk rádia nebyl tak špatný, jak jsem očekával. Akorát displej na radiu byl lehce vysypaný a já si musel domýšlet, jakou frekvenci asi ladím. Po chvíli mi však došlo, že mě hudba nebaví a já chci slyšet auto. Stáhnul jsem kličkou okýnko (jsem divnej, když se mi toto líbí?), vypnul radio a užíval si zvuk auta po zbytek cesty. Začínalo se stmívat a já okusil, v jak špatným stavu jsou přední světla. Tento fakt spojený s únavou vyvrcholil v zastavení u no name benzinky. Potřeboval jsem kafe.
Při pohledu na automat jsem si nedělal iluze o kvalitě nebo chuti té kávy, ale bylo mi to jedno. Seděl jsem venku a koukal na lajnu zaparkovaných aut, kterou ukončovala Sierra. I taťka uznal, že mezi těma všedníma plechovkama působila Sierra trochu jako zjevení. Kafe bylo fakt hnusný a jeho pachuť jsem cítil ještě několik desítek minut na jazyku, což mi ale nekazilo zážitek z jízdy.

Byla noc, kolem žádný provoz, já se unášel jízdou, když v tom taťka prudce přibrzdil… já byl v takovém rozpoložení, že jsem zareagoval o dost později než normálně a málem jsem nedobrzdil (prokletí dovážených aut z Polska po vzoru Silvie?). Já na rozdíl od Silvie stihl dobrzdit, ikdyž mě by ten nárazník, co je už prasklej tolik nemrzel. Tohle byla snad jedinná krizovka během jinak krásné cesty domů. Díky hlasitějšímu výfuku a stylu příjezdu do ulice jsem musel vzbudit přilehlé sousedy, ale já si nemohl pomoct. Cesta dlouhá 170 km uběhla jako voda a já byl příjemně unavený, ale hlavně, měl jsem své první auto a ještě k tomu to byla už dlouho vysněná Sierra.

Pár dojmů z jízdy:
Co mě uhranulo jako první věc byl zvuk sierry díky přivařené koncovce výfuku, která byla dost hlasitá a sierra měla takový plechovější a syrovější zvuk. Další věc byla spojka, která má neuvěřitelně dlouhou dráhu stejně tak jako dráhy řazení. Nic, co by mi vadilo, ba naopak, jen to chtělo zvyk. Oproti tomu, na zadní náhon jsem si zvykl hned. Zatáčky jsem mohl projíždět úplně jiným stylem, než jsem byl s předním náhonem. Výkonu Sierra poskytovala dostatek – resp. Celou cestu domů jsem měl banán na tváři a občas se jen tak začal smát, když jsem podřadil a přidal plyn.

V té době jsem byl ve stavu euforie, ale netušil jsem, jaké problémy to auto má, díky způsobu, jakým tam je ten plyn nainstalovaný… To je totiž samostatná kapitola, nějaká ta rez nebo prasklý nárazník jsou maličkosti.

Co vše je s autem špatně, bude v dalším díle, protože sem by se ten seznam fakt už nevešel.

Nelíbí se Vám reklamy, ale líbí se vám blogy?
Podpořte nás, pořiďte si VIP členství a užijte si autíčkáře bez reklam.


Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

Raspby
01. října 2017, 11:32
0

Znám ten pocit když si člověk přiveze auto (navíc v tomto případě ještě první). Pak ale přijde vystřízlivění, když se zjistí, co se všechno musí udělat :-D

reagovat
beastar
01. října 2017, 14:30
0

Tohle je taková klasika. Radost vystřídá starost. Přestože koupíš pěkný kousek. Zase spousta lidí by byla ráda, že to zkrátka jezdí. Když je člověk poctivka je situace jiná.

reagovat
Bigg.I
01. října 2017, 18:14
0

Už při koupi jsem věděl, co se bude muset udělat, nicméně z jedné položky na seznamu se stal celkem problém, která bude rozebrána v dalším díle :)

reagovat
liška
01. října 2017, 19:46
0

Tak u Sirky ty náklady na zprovoznění nejsou žádná tragédie. Díly se dávají pomalu za tašku hrušek. Myslím mám snad ještě nějakej klíňák a oranžový blinkry, kdybys chtěl...

reagovat