Jak jsme se vysnili, do oka si padli a něco najezdili.

Jako úvod bych začal omluvou za snad poněkud nerozvážné přidávání nekvalitních (čti zbytečných a didotských) článků v minulosti. Inu dobrá tedy, dejte mi šanci začít znovu a lépe :-)

Všechno to začalo už v dětství, a to první darovanou (obdrženou) věcí s automobilovou tématikou. To jest Velký plakát formátu A3, který zobrazoval legendární Lambo Diablo SV. Od té doby se mi v hlavě nehoní téměř nic jiného než auta, auta a auta. Najednou jsem ale začal při studiích vydělávat nějaký ten peníz, a tak vznikla možnost směnit sny za skutečnost.

Den co den, noc co noc jsem hledal svůj vysněný projekt, šlo o hodiny prosezené u počítače buď s hrnkem kávy v denních hodinách a nebo s hrnkem čaje v hodinách nočních. Věděl jsem, ale že se musí jednat o BMW, to bylo jasné. Šestiválec, jasná věc. 
Po nekonečném a rok dlouhém brouzdání po inzerátech a objíždění různých exponátů v různých mechanických stavech a stupních rozkladu jsem hodil flintu do žita asi na měsíc.

Po opětovném přihlášení na bazoš se vynořil jeden krásný exemplář za přijatelnou cenu. Bylo to šedivé BMW E34 525i s úžasnou SPZ, jejíž číselná část zněla 5250. Co víc si přát, jedeme do Brna (z Prahy a s malým děckem)
pozn. Děkuji moc své odvážné a skvělé ženě, že jsi přetrpěla mé umanuté a tak trochu dětinské období. (které ještě malinko přetrvává)

Jsme v Brně a z garáže kouká nádherný a agresivní čumák, vypadá přesně jako na fotkách. Skvělý pocit. Později se za pravidelného a tichého ševelení šestiválcové dvaapůle M50B25 ze tmy postupně vynoří loď, bože, to je ale obrovská kára, nádhera. Prodejce byl milý chlapík, ohledně stavu i celkem upřímný a vůbec se nebál mi vůz půjčit na projížďku. První dojmy ale nebyly zcela objektivní a neovlivněné. Po dlouhé době čekání a vidině toho, že si vezu svou vysněnou E34 s vysněným motorem domů jsem nevnímal nedostatky…. Vážné nedostatky. 

I přesto jsem ale s úsměvem od ucha k uchu vezl SVOU 34 domů (vlastně docela rozbitou a bez výbavy). Dvousetkilometrová cesta na vyteklých předních tlumičích,s příšernými brzdami (které mlátily do volantu a na vůz vlastně vůbec nepatřily), sjetými letňáky a naprosto bez zkušenosti a odhadu byla něco delikátního. Zejména po D1. Cestu jsme ale překonali ve zdraví všichni tři.. A to i přes pokročilé zimní období.

Nadchází čas evidenční kontroly před přepisem vozidla. Vozidlo se musí přepsat do deseti dnů od pořízení. To by šlo, Papíry byly ‘’předělané’’ o tom jsem věděl, A dokonce i v Brně na STK o tom věděli. Tak jsem se rozhodl bez servisu a bez jakékoliv prvotné údržby vyrazit Brno a zpět. To vše kvůli 30 minutám po úřadech. Dohromady 420 km naprosto vyčerpávající a unavující cesty. Osvětlím obšírněji.

Po výjezdu z Prahy jsem se cítil pozitivně a optimisticky naladěn, několik desítek kilometrů po Pražských okruzích ona starší paní i přes svůj stav hltala poněkud obstojně. Natankovali sjme, doplnili kofeinové zásoby a jelo se dál. Přichází D1. Hotové peklo, rány jako hovado, plavání auta ze strany na stranu. Naprosto nemožné se soustředit a jet bezpečně nad 90km/h. Inu zařadil jsem se do pruhu pro kamiony a bez rádia jsem si z mobilu pouštěl hudbu, která rozptylovala mojí přepjatou nervovou soustavu a trhala mě z apatické únavy.
Cesta ubíhala pomalu a kilometr se zdál být míli dlouhý. Sranda ale vyvrcholila před Brnem, u sjezdu byl totiž napadaný čerstvý sníh a já si chtě nechtě musel vyzkoušet roli Takumiho Fujiwary. Hned po najetí do sněhové pokrývky totiž auto přestalo reagovat na jakékoliv pokyny od řížení, brzd či převodovky.
Jakýkoliv pokus o nabrání dechu byl ihned anulován nějakou skopičinou, která se nekontrolovatelné lodi poněkud spontánně zamanula. Cestu lemovalo hned několik semaforů, které naštěstí všechny svítily zeleně, kdyby ne, auto by rozdíl jistě nevnímalo a pokračovalo dál. Inu doklouzal jsem na pracoviště STK a EK. Prodejce byl na předem smluveném místě připraven s úsměvem, že EK zařídí. Inu sedl jsem si, téměř se rozplakal a vysílený se zmohl akorát na levnou a nedobrou kávu z automatu.
Jeden z techniků mě ale pobavil když ze dveří dílny zazněla věta: ‘’COOO? To s tým ten borec došvihal až z Prahe? To už néjni idiot ty hovado, vole to je hrdina’’. Ulevilo se, EK prošla, vše připraveno k přepisu. Stran prodejce bylo vše připraveno a hurá. Administrace doma a hezky zpět domů. Docela se oteplilo, sníh roztál, tak mi bylo sebou samotným dovoleno jet minimální povolenou rychlostí na dálnici a relativně relaxovat.
Jsme doma, díky bohu. Jsem unavený, všechno mě bolí, to auto je vlastně docela strašný, je to krám. Sakra. Ale hezkej krám. Takhle to nejde dál, jdeme servisovat.

V servisu člověku spadnou růžové brýle, jak kdyby ho někdo praštil klíčem po hlavě

Mechanik prověřuje VIN, objednává díly. Zjičťuje něco, co mi z prva pohledu nebylo zřejmé. Kastle je z roku 89 a její původní VIN obsahuje motor M20B20. Auto je tedy vlastně nedodělaná přestavba. Brzdy jsou totiž nechlazené z 520i (zvlněné, zrýhované a sjeté obložení i kotouče), stěrače navařené obráceně, motorový olej je vlastně něco jako zubní pasta, olej v diferenciálu je buď neviditelný nebo tam prostě není, Tlumiče vyteklé, přední pružiny unavené, brzdová a a servo kapalina v žalostném stavu, olej v převodovce není všechen, světla jsou rozhozená a jendo nesvítí, výfuk není dovařený a mnoho dalšího. Brzdy byly nahrazeny silnějšími z 535i a mnoho věcí bylo dořešeno. Zatím byla cena vyčíslena na 40 000. Nutno dodat, že celé auto opravdu potřebovalo mimořádnou péči. A tak se ceně vlastně ani nedivím. Dále jsme přišli na klepající dvouhmoztu, kterou jsem v rauši přeslechl a minimálně dva přidřené hydroštely (zatím čekající na řešení).
Servisní epizoda je na popis krátká, ale reálně tak dlouhá, že by dala na samotný článek.
Kastle a lak jsou ale zdravé a původní a M50B25 je relativně v pořádku, to je oč tu běží

Zvykli jsme si na sebe rychle

I přes všechna udělátka který tento vůz má a hlavně nemá, byl přechod z komfortnějšího a modernějšího vozu docela plynulý. Zejména však po servisu podvozku, výměně sedadel za pohodlné a překvapivě neopotřebované kožené a nasazení letních Style 5 BBS 15’’. Královské pohodlíčko. Plyn reaguje dobře, gradace výkonu je sice pozvolná, ale moc příjemná, zejména když se do fuknce zapojí i překvapivě dobře funknční VANOS. Auto jsem pořídil takřka bez výbavy, okna a šíbr jsou kličkotronik, místo BC mám hodiny a dokonce nemám ani airbag. Nemyslím si ale, že je to nějak na škodu. Přecijen si chci užít onu surovost vozu, na nová cingrlátka už jedno auto máme. Zatím spolu máme najeto zhruba 8 000 km a nutno podotknout, že absence moderních prvků mi spíše způsobovala úsměvy na tváři než trable. Kolikrát mě vlastně potěšilo, že musím okno otevřít kličkou. Jsem blázen? Možná. Ale neměnil bych.

Výkon

To je samozřejmě kapitola sama pro sebe. Někdo čeká raketu, někdo o tom dokonce mluví jako o raketě, jiný zase že to stačí, druhý že ne. Za mě je výkon plně dostačující a zcela pokrývá mé potřeby. Jak předjíždění, tak pohodné napojování na dálnici nebo při občasném trapném opuštění namoklé křižovatky. Na dálnici je výkon konzistentní, motor se může převalovat kolem 1800-2000 otáček a úplně v pohodě jet za 9 litrů. Pohodlí a konzistence jsou nejdůležitější body. Ve frekventovaných městech jí ale dobře není a spotřeba se dostane chtě nechtě na 12- 13 litrů. Avšak není problém jet za 20. Navštivte Karlštejnské serpentnýny.
Oproti našemu rodinnému TDIčku voe (Peugeot 508 2.0HDI) je samozřejmě úplně jiný, a to kvůli turbu, nájezdu, typu paliva, délce zdvihu, pkompresnímu poměru, typu pohonu atd atd atd. NIcméně ať uhlák chce nebo ne, babča s ním drží krok a nedaruje mu žádnou zatáčku ani rovinku zdarma. A to i přes to, že babča tratí 140Nm oproti své mladší a poněkud špinavější sestřičce. v kW má babča ale navrch, a to 36 přesně do počtu. Toto je ale velmi relativní. Nemyslím, že je reálné aby všichni páni Wattové dožili až doteď. Určitě ale vyloženě nestrádá. Ale jakékoliv lehčí sportovnější auto jí natře bez problému. E34 není závodní vůz, a kdo si myslí že ano, je hlupák. A to miinimálně z toho důvodu, že k provozování za tímto účelem se tento vůz již zcela nehodí.

Vzhled

Pro mě krasavec, který budí rozruch. Klasika, za kterou se 100x otočím. Obdivuji ony vyčnívajcí hrany a linky, které ve finální gradaci přecházejí do oblého výtratu. Geniální. Pro druhého stará hnusná popelnice.

Co dál?

To víme jen já a můj rozpočet. Časem bych ale moc rád dodělal drobné orezlinky, vady motoru, setrvačník, gufera pod ventily apod. Myslím, že v autě je potenciál. Ani ne tak investiční, jako srdcařsky sběratelský. Takový ten must have pocit. Rozhodně si ho nechám.

Díky za pozornost