Hipsteři, Hejteři nebo Autíčkáři, ale moment! Kdo je vlastně kdo?

Hmm, začínám mít určitou pochybnost jestli náhodou už nepatřím mezi nějakou „aut“ generaci, ale co by pak měli říkat naši tátové a dědové!

Myslim si, že člověka pro dospělácký život silně ovlivní auta která byla doma když byl malý kluk a pak ta na kterých se začal učit řídit. A to určitě nejvíc ta, na kterých se „učil“ tajně před autoškolou. Ovšem ani tak to není záruka toho, že pak v dalších letech bude intuitivně toužit po autech nostalgicky spojených s tímto obdobím. Já a dokonce i můj táta kupodivu naopak tíhneme k autům z období na které si vlastně ze vzpomínek vůbec nic pamatovat nemůžeme. Jsou to zkrátka auta narozená dlouho před námi.

Možná je to způsobené něčím jiným a možná se to dědí. Nějaký gen to bude nebo co. Každopádně asi ještě lékařsky nepojmenovaný gen! Nebo je to právě zrovna to Hipsterství?

Když jsem dostal konečně řidičák, úplně na konci devadesátek měl jsem privilegium vozit rodinné nákupy v japonském hatchbacku z roku 1991. A pak jsem to bral oklikama domů a užíval si výkon motoru co se moc rád točil až k 6500 otáčkám..

Byla to nirvána, jelikož autoškola se dělala střídavě na starým Favoritu a nebo na Feldě. Jednatrojce OHV by vyskákaly vahadla při těchto otáčkách. To mě ovšem vůbec neodradilo si pak po čase pořídit jako svoje vlastní auto daleko, daleko starší rachotinu než byla autoškolová felda, čímž byla Simca 1301, která se ještě navíc s oním japoncem nedala srovnat snad v žádném objektivním měřítku. Vlastně možná v jednom. Měla vyndavací tranzistorák místo autorádia a to bylo kůl. I přes to jsem vozům z 60tých a ranných 70tých let z těžko vysvětlitelného důvodu totálně propadl. Další vlastní vůz byla stará Cortina a pak i pár zajímavějších sportovních aut té doby. Už jsem zkrátka nemohl a dodnes nemůžu existovat dál bez auta z té doby kterou jsem sám nepoznal a nemám na ní žádné vlastní vzpomínky. Hodně nesrozumitelné a nepochopitelné, nemyslíte? No a jak to má můj otec? Úplně stejně jako já, o mých autech z „jeho“ doby kdy visely na plakátech v pokojíčku myslí že jsou zkrátka moc nová a že to prostě není ono, protože správné auto musí být přeci předválečné!

Občas si myslím, že jsem vedle tohoto prazvláštního druhu hipstera i pěkný hejtr. Jezdím střídavě auty novými napříč moderní běžnou konfekcí kterou naleznete ve výbavě firemních fleetů či půjčoven. Pak ale taky vlastním starým pekáčem o kterým si myslím že je možná až moc nový, zastaralým sportovním o kterým si myslím že je to kůl jangtajmr nebo minimálně už brzo bude a pak regulérním oldtimem o kterým si otec myslí že je to spíš vlastně tak trochu moderní auto.

Hejtr asi budu proto, protože pokaždé když vracím nějaké z těch nových aut zpět do firemní garáže nebo do půjčovny přesvědčuji sám sebe jak moc se těším nasednout do svého starého pekáče. Cestou domů se snažím přesvědčit sebe i partnerku o jak moc tišší, pohodlnější ten náš pekáč je a nebo jak moc kvalitnější audiosoustavu mu tehdy namontovali už z výroby. Nový liftback za půl míče je pak rázem děsná hrůza, nekvalitní předražený krám… Tedy, někdy to tak opravdu bohužel i je s trochou reálné objektivity. A mým měřítkem, že ono moderní auto je krám a je potřeba jej pořádně hejtnout je, že s tím hejtem přijde patnerka sama v diskuzi kdy sedíme zpět v našem autě. Podotýkám stejná osoba, která by nás viděla radši v novém autě jako má u nich a u mě v práci kdekdo, zkrátka občas uzná, že některé ty fungl nové káry jsou fakt děsné. Možná už je to po těch letech taky hipsterka a co víc hejterka!

Aby tu vůbec vznikla nějaká poenta.

Můj táta například a to po všem co jste se dočetli o dva odstavce nahoře hejtr a hipster vůbec není! A není to ojedinělý jev autíčkářů v jeho věku. Ač milovník všeho předválečného, propadl už před delší dobou kouzlu fungl nových, extrémně bezpečných vozů s mnoha funkcemi o kterých pravděpodobně ani sám vůbec neví co dělají, ale důležitější je že tam jsou. I když v tomto bodě bych mu křivdil, má to fakt prostudované a většinu funkcí aktivně využívá. To spíš já o nich vím pendrek. Nedávno jsem měl jeho poslední vůz půjčený na krátkou dovolenou, jelikož má tažné zařízení které jsem potřeboval. Musím konstatovat, že jsem si připadal jako hloupý a senilní důchodce, který dostane k vánocům poprvé v životě chytrý mobil. Naladit si optimálně rádio se mi povedlo až za Rozvadovem a vypnout všelijaké pípání kontroly pruhů, efektní zelené ekozabarvení přístrojů a další věci snad až v půlce cesty někde uprostřed Bavorska. K čemu ty věci jsou dobréjsem nezjistil, ale především ani neměl vůli zjišťovat. Obdiv patří komukoli kdo veškerou výbavu moderních prémiovějších vozů cíleně chce a připlatí si za to a pak dlouho po nocích studuje návod k obsluze. Můj otec rád s oblibou kontruje, že je to tím protože nečtu Svět motorů!

Když to teda zrekapituluju tak to vypadá, že iracionálně upřednostňuji běžné ježdění ve starém v pohledu mnohých už ne zcela bezpečném autě bez záruky. To je logicky potenciálním zdrojem zapeklitých závad o kterých si naivně myslím že většinu z nich doma opravím s pomocí zaručených rad a videí na youtube. O nových běžných autech si zřídkakdy myslím něco opravdu fakt dobrého a největší potěšení mi dělá svezení ve staré káře z doby kterou jsem vlastně vůbec ani nepoznal.

A jak to máte vy, autíčkáři?