načítám data...

Espatrip 2016 - část druhá: Do Evropy chceme!

23. ledna 2017, 18:04 5 komentářů Vojta

Dlouho očekávané pokračování příběhu party bláznů z dovolené.

zobrazit celou galeriiVojtěch O: Espatrip 2016 - část druhá: Do Evropy chceme!

Sláva na zdar výletu!

Jízda po české dálnici rychle ubíhala a o příjemnou atmosféru na palubě Alfy se starala automatická klimatizace, Bluetooth a USB. Posádka Astry byla o tyto výdobytky moderní civilizace ochuzena a byla odkázána jen na prehistorické rádio s CD přehrávačem. Poučeni z předchozích nezdarů s MP3 si vezli už jen obyčejná audio CD. Pohodu na palubě Alfy narušoval pouze stávkující tachometr, který se bohužel nepodařilo opravit. Nu což, pojedeme podle otáčkoměru. Poměrně rychle také klesala ručička palivoměru Alfy, takže ještě před Rozvadovem bylo rozhodnuto sjet z dálnice a natankovat poslední český benzín za rozumné ceny. Propukala mírná panika, protože palivoměr hlásil půlku nádrže, byť ujeto zatím bylo jen něco přes 200 km a to by při celkovém objemu nádrže 70L znamenalo opravdu drahý výlet. Naštěstí se do plné nádrže vešlo jen necelých dvacet litrů paliva a spotřeba pod deset shledána na historický třílitr příznivou. Další ukazatel k celkem ničemu…

Alarm für autobahnpolizei
Německem jsme profrčeli celkem rychle a 164 ukázala, že si s rychlostmi nad 200km/h stále dobře rozumí. Proběhla pouze řízková a olejová pauza, až někde před hranicemi Francie bylo hladovým okem rozhodnuto o dalším tankování. Chtě nechtě jsme museli vzít jejich E15, protože biosračky míchaj už úplně do všeho a ani prémiové dražší palivo nic nezaručuje.

Vive la France
Za mírného deště a mlhy jsme dorazili do Francie. Je to nádherná země plná kultury, architektury, dobrého jídla, vína a dalších věcí. Z pohledu cizince má však jednu zásadní nevýhodu. Vlastně dvě… Francouze a mýtné brány. Protože každý kilometr dálnice je tučně zpoplatněn a ne všude vychází dálnice časově i vzdálenostně výhodně, věděli jsme už dopředu, že kus mezi hranicemi a Lyonem objedeme po celkem pěkné okresce. Okreska navíc přináší rozptýlení po dlouhé a nudné cestě německým autobahnem. Drobnou vadou na kráse tohoto plánu bylo jen to, že na každém rohu číhala rychlostní kamera s bleskem a neustálé oslepení. Jako odplatu Alfa, usazená vzadu na dorazech, oslňovala všechny protijedoucí, kterých i ve dvě ráno bylo překvapivě dost. Zastavovat, lovit v kufru šroubovák a sklápět světla dolů (regulaci z kabiny tehdy modely pro italský trh bůhví proč neměly) bylo ale to poslední, co by se mi chtělo dělat, takže jsme pokračovali dál a vlivem propastného výkonového rozdílu se nám Astra za chvíli ztratila ve zpětném zrcátku a k setkání došlo až při nájezdu na dálnici v Lyonu. Dál už cesta ubíhala zase stejným dálničním tempem. První mýtná brána rozměnila padesátieurovku na měšec drobáků a pak už se to jen dávkovalo, až z toho na konci nic nezbylo.

Nezmokli jsme, už jsme tu…

Cesta se začala stávat zajímavou, až zase těsně před Andorrou, kde jsme sjeli z dálnice a jeli zkratkou. Ta se vyznačovala zejména tím, že to bylo sice dál, ale za to horší cestou a trvalo to déle. Venkov v okolí Carcassonne je ale pěkný, silnice v dobrém stavu a zkratka navíc vyšla výrazně levněji. Pak už se na pozadí začínají objevovat hory a před námi jsou pěkné serpentýny s celkem strmým stoupáním. Proběhla tedy kontrola stavu provozních kapalin a výměna řidičů. Naši posádku jsme tvořili tři nadšení řidiči. Bohužel pro můj duševní klid byl zvolen ten nejvíc nadšený, říkejme mu třeba Lukáš, i když se vlastně jmenuje Karel, který za svoji několikaměsíční řidičskou praxi nebyl zrovna „vyježděný“. Cesta nahoru byla tedy velmi klikatá, stejně jako Lukášova stopa. Bohužel však tyto dvě spolu málokdy zcela korespondovaly a vidina toho srázu pod námi znamenala, že jsem tu scenérii mohl naplno vychutnat až nahoře na odpočívadle. Na zbytek cesty k hotelu jsem se tedy raději ujal kormidla sám a po průjezdu hraničního přechodu (který tam byl jen, aby se neřeklo, ale Andorra holt není v EU) a tunelu jsme dojeli do centra malého městečka, jehož jméno už nevím. Je tam vlastně jen benzinka a obchod s místními produkty, nezatíženými spotřební daní. Nádrže jsme naplnili benzínem, který nebyl extrémně levný, kufry alkoholem který byl a vyrazili jsme dál do hor k našemu prvnímu noclehu. Cesta byla opět strmá, úzká a klikatá. Na takovýchto cestách se ale naplno projeví charakter 164. Krátká převodovka modelu QV, vytočené 12V Busso a strmé řízení… Astra opět mizí. Před sjezdem k hotelu ještě zastavujeme na nádherné vyhlídce nad městem a pak už jen na hotelu padám únavou do první volné postele. Náročných 1800 km je za námi bez závad a důvěra ve vozový park sílí.

Bienvenidos a España

Dalšího dne ráno vyrážíme odpočatí dál. Našim cílem je už Španělsko a město Jaca. Čeká nás tedy asi 400 km průjezd skrz Andorru a Pyreneje. Před jízdou náročným stoupáním a klesáním opět probíhá kontrola kapalin a doplnění oleje, zejména do Astry, ale ani Alfa se za svou spotřebu oleje nemusí stydět. Průjezd Andorrou ke španělským hranicím dává představu o tom, jak tato malá zemička mezi Francií a Španělskem vypadá. Vysoké skály, úzké silničky, relativně malá hustota provozu a dobrá životní úroveň. Po průjezdu hlavním městem a pár zmatcích s odbočkami, které vyvolal Garmin se konečně dostáváme na hranice. Tam už na španělské straně nějaké ty kontroly obsahů vozidel probíhají, ale náš sportovní sedan chudého petrolheada ani nerozkvetlá Astra celníky nezajímá a projíždíme jen s formálním přibrzděním u budky. Španělsko nás vítá citelným nárůstem teploty. V Andoře bylo hezky chladno, kolem 20°C, tady už začínají teploty přelézat třicítky. Naší posádce to nevadí, zapínáme klimu a je nám hej, větší stížnosti se ozývají z Astry. Kopce jsou místy poměrně prudké a musí občas zapínat forsáž (vypínat klimu) aby se pohybovali vpřed a ne vzad. Nakonec jim nezbývá, než na klimu rezignovat úplně a stáhnout okna. Pohodě na jejich palubě nepřidává ani absence katalyzátoru v Alfě a před námi stojí rozhodnutí, jestli vypnout vysílačku nebo je nechat předjet. Nakonec v rámci zachování klidu a míru zastavujeme na vyhlídce u jezera a necháváme Astru jet v čele. Naštěstí už vyjíždíme z Pyrenejí a terén se srovnává, konečně nabíráme zase nějakou rozumnou cestovní rychlost a ještě před večerem přijíždíme do Jacy. Návrat do civilizace provází klasický problém „kam s ním“. Nejde ani tak o to zaparkovat zdarma, spíš vůbec zaparkovat. Nakonec se to podaří až podezřele blízko hotelu a po ubytování může začít prohlídka města. Asi nejzajímavější zajímavostí je místní citadela z konce 16. století mající tvar pentagonu. Kromě ní tu jinak nic moc není, prostě malé město s asi 13 000 obyvateli.

Corrida Espaňol

Ráno vstáváme celkem brzy, abychom stihli odjet, než vyprší parkování. Astra pojme další litr oleje, do Alfy doléváme co zbylo a jsme zase o něco lehčí. Na několikátý pokus Alfa ne úplně ochotně chytá a za lehkého pocukávání studeného motoru vyrážíme k moři, do letoviska San Sebastian. Cestou ještě zastavujeme na oběd a prohlídku města Pamplona. Tohle město je známé asi hlavně tím, že se zde každoročně pořádá běh s býky. Naštěstí jsme tu byli až v době, kdy tato atrakce skončila a do další zbývalo ještě hodně času. Někoho možná baví nechat se zmasakrovat tunovým zvířetem, ale mě ne a raději jsem zvolil vydatný oběd. Po dokončení procházky městem a vytrávení jsme pokračovali do San Sebastianu. Cestou jsme se poněkud ztratili až mimo dosah vysílačky, z čehož vyvstal trochu zmatek, protože přesnou adresu hotelu náš Garmin sice znal naprosto přesně a také nás tam nanavigoval, ale bohužel po přijetí na místo jsme nejdřív zjistili, že tam náš hotel není a pak, že Garmin sice adresu našel přesně, ale pravděpodobně v jiné realitě, protože jméno ulice v jeho mapě a v tomto světě nebylo stejné. Nu což, voláme Astru, kde se o navigaci starali dva Tomové. Ti dva hotel sice bez problémů našli, ale vysvětlit nám do telefonu, kam máme jet, je nad jejich síly a musela se o to postarat posádka Astry. Nutno říct, že jejich komunikační schopnosti v tomto ohledu nepatří mezi naprostou špičku a ve spojení s opětovným parkovacím problémem to mnohým z nás udělalo dost vrásek na čele. Nu což, našli jsme se, zaparkovali jsme… už jen plácnout sebou na hotelu do postele. Moji radost bohužel zkazilo navíc to, že z hotelu se vyklubal hostel. Rozmrzelost rozptýlilo až zjištění, že se nejedná o žádnej pajzl a pokoj má naše velká skupina pro sebe. Zbývající čas jsme strávili na místní písčité pláži a v moři. Večer jsme si zašli na vyhlášené tapas, kde si někteří pochutnali na zdejších delikatesách. V nabídce byly věci jako smažená chapadla, pečení krabi nebo trochu méně exotické krevety. Místy to vypadalo odporně, ale v konečném důsledku to všechno chutná jako kuře. Taky jsme si dali španělské pivo, ale pokud jde o mě, nebylo nic moc. Dalšího dne jsme vyrazili strmou a historickou zubačkou na kopec nad městem. Tam se nacházel poněkud postarší lunapark a úžasný výhled na celé město.

A pak se to stalo…

Po vstřebání všech vjemů jsme pak už dolů slezli po svých a vyrazili jsme do národního parku Picos de Europa. Cestou bylo ještě v plánu zastavit se v jeskyních u městečka Santillana del Mar. Bohužel, když říkám že jsme vyrazili, tak tím myslím, že jsme vyrazit chtěli. Alfa pokusy o start úspěšně bojkotovala. Startér sice točil jak zběsilý, ale motor ani neškytl. Pod kapotou proběhla diagnostika: písty tam jsou, svíčky tam jsou, cívky tam jsou a válce jsou tam taky, takže všechno jak má být. No vlastně… nebyl tam tak úplně benzín a bez benzínu nebo jiného paliva zážehový motor prostě nejede. Po kontrole, že v nádrži ho opravdu zbyl dostatek a kontrole pojistek došlo na vyprázdnění obsahu kufru, abychom se dostali k palivovému čerpadlu. Bohužel obavy se potvrdily – napětí tam je, ale benzín žádný neteče. Po demontáži pumpy, která kupodivu byla poměrně snadná (na povolení matice se skvěle osvědčila tažná tyč – aspoň vidíte, že vybaveni jsme byli) se žádný viditelný problém neobjevil (jů modrý nezdaněný benzín z Andorry), tedy až na to že tam někdo kdysi v minulosti dobastlil pumpu z něčeho jiného. Kamarád internet pomohl objevit několik místních autoservisů, byla vybrána španělsky mluvící delegace, usazena do Astry a poslána sehnat náhradu. Zbytek naší skupiny v čele se mnou se rozhodl pomoct tím, že si zajde na oběd a pivo. Po několika telefonátech a konzultacích od naší delegace jsem se dozvěděl, že správnou pumpu bohužel žádný z místních prodejců nemá. Podobná by byla asi snad zítra (nebo taky nikdy, jeden prý nikdy pořádně neví, co „maňána“ znamená). Jiný prodejce nabídl palivovou pumpu z Nissanu Patrol, kterážto byla taky z poměrně výkonného motoru a bylo usouzeno, že by se tam nějak dala nabastlit. „OK – risknem to“, řekl jsem do telefonu a nechal je utratit 150 eur za onu notně předraženou pumpu Valeo. Zbývalo už jen počkat, až přijedou a zfušovat to tak, aby tam pumpa pasovala. Dobrá věc se nakonec podařila, nová pumpa byla na svém místě a zbývalo už jen zkusit nastartovat. V televizi a pohádkách, když nastane takovéto drama, nakonec všechno dobře dopadne a společnými silami se podaří dosáhnout dobrého konce. Jenže jak už asi tušíte, tady nejsme v televizi a motor ani neškytl. A tak v duchu topgearovské tradice posádka Astry dezertovala, aby stihla dojet na další ubytování alespoň trochu včas a nechala nás napospas našemu osudu…


Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

JayK91
24. ledna 2017, 16:29
0

Líbí se mi, jak to vyprávění graduje a těším se na pokračování ;-)

reagovat
krab
24. ledna 2017, 19:46
0

Výborný čtení a už se nemůžu dočkat jak to dál dopadne. Starými auty jsem podniknul taky pár cest, ale musim říct že jsem měl vždycky dobrý štěstí a hlavně jsem ani nebyl nikdy takhle pěkně vybavenej dílama, nářadím, jako vy :)

reagovat
Vojta
24. ledna 2017, 22:34
0

Tak ono dílů jsme moc nevezli - jen kus drátu, nějaký kabely a tak. Nářadí jen kleště a malá golasada - tu vozím v autě vždycky. Pumpu tomu autu holt nemůžu zazlívat, někdo tam v minulosti nabastlil jinou, plus teda dlouhé stání a ta benzínová ekosračka tomu určitě nepřidaly.

ToMyx
27. ledna 2017, 19:55
0

Parádně sepsaný trip na pokračování. Přečteno jedním dechem a už se těším na pokračování! Na cestách bych toho asi moc vymyslet natož opravit nedokázal. Smekám před každým, kdo si v takové situaci dokáže poradit. A jak to bylo dál? :-)

zimbic
28. ledna 2017, 13:05
0

Krásná příroda, okresky, 12V Busso to zní jako ideální kombinace. Těším se na další díl a jak to celé dopadne. :)

reagovat