Dycky Most

Po minulé štaci v Brně s modrou E36 na mokru mi šéf týmu Martin nabídl, že pokud budu chtít jet další rok zase nějaký závod, ať se mu přímo ozvu mejlem a domluvíme se. Inu, chvilku jsem si to nechal projít hlavou, prohlédl jsem si onboadry podobně nemocných nadšenců jako já a sám jsem se rozhodl, že s manuálem už teda nepojedu. Sice si vzpomínám, že instruktoři říkali, že manuál je rychlejší než automat, ale to je za podmínek, že ty kvalty tam házíte podvědomě a na 100%. A to prostě umí jen ti nejpovolanější. A po mé zkušenosti, kdy jsem odrovnal spojku po pár kolech za první šikanou v Mostě a 10 minut se plahočil na blikačkách do boxů, nebo poté v Brně, kdy jsem pořád myslel na to, jak správně řadit, jsem usoudil, že pojedu v E92 s automatem a budu řadit pádlama pod volantem. Tak, jako jsem zvyklý a jak to mají dnešní závoďáky standartně.Napsal jsem tedy Martinovi, že mám zájem jet opět závod, 1 hodinu, v E92 a ideálně v Brně. Mám to blíž a i ta trať se mi víc líbí. Bylo tedy domluveno a začátkem roku jsem dostal info, že v Brně se pojede až na konci sezóny, takže pokud mi to nevadí, pojedu hned první závod v Mostě. Potvrdil jsem a bylo domluveno. Jednu sobotu si tak říkám, co děláme příští víkend. Tyvole, dyť jedu ten Most! Já jsem se ani nestihl těšit, nic jsem ani na kompu nepotrénoval, jaksi nebyl čas (čas by byl, ale pařil sem jiné hry a byl sem líny přidělat volant na stůl). 

Závod je v neděli. V sobotu je opět informační schůzka pro nováčky, kteří s týmem jedou poprvé. Já se do boxů stavím i v sobotu večer. Nasát atmosféru, poslechnout si informace jak se chovat, posadit se do auta, vyzkoušet kombinézu a přilbu a pokecat. V sobotu dopoledne teda balíme auto, a vyrážíme směr Most.Cestou dáme Mekáč, provoz docela fajný a kolem druhé odpo dojíždíme k hotelu. Jdeme na recepci…:”Dobrý den”, říká moje žena s úsměvem recepční. “Máte rezervaci?” stroze odpovídá recepční, žádné dobrý den, žádný úsměv. Dostáváme teda 2 karty do pokoje. Ani nevíme, kdy a kde je snídaně. Čeho si ale nelze nevšimnout jsou plakety “Best hotel award 2017”, “Best accomodation award 2018”, “Best booking rating of 9,8 award”,….WFT???? Potom taky čas v Tokyu, Honkongu, Washingtonu, Dillí se taky hodí. Ale Praha tam jaksi chybí, asi je daleko nebo nepodstatná. No co už, důležitý je pro nás pokoj. Po minulé zkušenosti v jiném hotelu, který se rovněž prezentoval svými plaketami, ale pokoj byla vybydlená socialistická díra, kde se dolepovaly tapety, byly díry ve zdi po hmoždínkách, žádná televize, hrozné postele, jsme se modlili, ať ty pokoje jsou dle fotek. Naštěstí to tak bylo. Pokojík pěkný, postýlka ta moderní, koupelna pěkná, akorát v nekuřáckém hotelu smrad po cigárách. Co už no. Furt lepší než minule. Je pořád brzo a já pojedu do boxů na schůzku až na 7 hodin, takže dle bookingu mají dětský koutek. Jdeme tedy na recepci a ptáme se, kde teda ten koutek je. “Ten je v restauraci, ale ta nepatří hotelu, my jen společně spolupracujeme, protože jsme v jednom komplexu”. Fajn. Tak jdeme do restaurace, ptáme se na dětský koutek. “bohužel, ten je v salónku a tam je teď rodinná soukromá akce”, řekla servírka. Hmm, tak to je těch 9.8 bodů hodnocení hotelu. Tak teda vyrazíme do toho šopinu co je hned naproti hotelu. Jdeme teda tam, sedneme si u mekáče a co mé oči nevidí. Normálně na férovku tam sedí dědci na pívu. Úplně jako v hospodě. Obecně v Mostě je docela velká koncentrace divných lidí. On ten komediální seriál asi není daleko od pravdy. V Severce jsem nebyl.

No nic, vyrážím teda na tu informační schůzku do boxů. Na pakrovišti opět stojí zajímavé káry. EMkové bavoráky, eSkové audiny, a ÁeMGéčkové mercedesy. Sem tam to Porsche, takže je na co se dívat. Přicházím do garáží Radical týmu, vítám se s Martinem a klukama instruktorama. Přicházejí i další nováčci, pak teda začínáme s obecnými informacemi, jak se chovat na trati, co dělat, co nedělat a co v žádném případě nedělat. Podepisujeme pár nutných papírů, dostáváme rozpis, kdo kdy a v čem pojede. Já pojedu opět druhou hodinu po startu, takže zase to, co jsem chtěl a co jsem jel minule. To je fajn. A třeba letos dojedu i k tomu tankování. Najdu si svou velikost kombinézy, zkusím si ji a sedí dobře. Helmy jsou mi všechny velké, ale když je dopnu, tak to ujde. Jdu si taky vyzkoušet, jak se sedí v té E92ce. V E36ce se mi nějak dobře nesedělo. Buď jsem měl dobře volant a pedály byly blízko, nebo jsem seděl více vzadu, pedály ok, ale volant zase daleko.U E92ky jen nastavím sedačku a sedí se relativně dobře. Nasoukat se dovnitř a pak se dostat ven je taky docela umění. Pokud to člověk nějak uspěchá, může taky dostat křeč a to nechceš. Docela mě překvapuje, že si do auta moc lidí sednou ani nechce. Nebo si toho jen nevšímám. Minule jsem se všichni zkusili posadit a vyzkoušeli jsme si i pomáhat tomu dalšímu jezdci se zapnutím pásů. Letos to asi bude dělat někdo z týmu. Stávalo se, že jezdec, co přijel na střídání vyskočil z auta a odběhl do boxů a chudát ten, co měl jet. Musel ho někdo připoutat nebo to nejak musel zvládnout sám. Takže asi proto. Všechno podstatné se asi už řeklo a můžeme opustit okruh. Jedna taková poznámka, v něděli se máme dostavit na 8:00, v 8:30 je povinná rozprava jedců. Jo, a v noci se mění čas, přidává se hodina, takže bacha na to. 

A co teď. Tak já si teda vypnu v telefonu automatické nastavení času, manuálně nastavím o hodinu víc, nastavím budík a jdu spát. No, spát. To se mi moc nedaří. jiná postel, hlavně debilně velký a měkký polštář, že nevím, jak si mám lehnout. Žena i prcek spí jak zabití. A já jsem nervózní. Ani né z toho závodu, ale jestli nezaspím…..Budí mě  budík, všude tma. Mrknu kolik je na telefonu a tam 6:45. Tak jak jsme nastavil. Jenže on ten high-tech smartfoun nastavuje letní a zimní čas automaticky a to asi vypnout nejde. Takže je ve skutečnosti 5:45, doufám. Tak nic, to už neusnu a jen tak se válím. Pak zvoní budík na druhém telefonu a vstáváme, jdeme na snídani, obsluha opět vydařená. “”Máte, prosím, dětskou židličku?”……. “Tam”, ukazuje prstem. Ach jo. Vypadá to, že většina osazenstva hotelu jsou členové závodních týmů. Nervozita pomalu stoupá. 

Balíme kufry, odhlašujeme se z hotelu a jedeme na okruh. U boxů už je zázemí, hostesky servírují snídani, kafe, auta se začínají probouzet do krásného dne. Má být slunečko, cca 15 stupňů, takže paráda. Bohužel, hlavní záchody jsou v rekonstrukci a musíme si vystačit se starými v hlavní věži. Stojí se fronty. To já nemám rád. Naštěstí, pokud není člověk líný, tak u vjezdu na okruh jsou buňky se záchody a sprchami, takže já pendluju sem a tam. V 8:30 jdeme na povinnou rozpravu jezdců, kde se dozvídáme informace o závodu přímo od ředitelství. Nájezd auto na startovní roště je tuším kolem 9:15 a v 10:00 je teda start. Jede se závod na 6 hodin. Po skončení rozpravy se všichni rozprchneme a já vyrážím na své pravidelné záchodové obchůzky. Když se vracím z jedné štace, říká mi žena, že jim jeden závodník vypadl a že mi nabízejí další hodinu. Pobavili jsme se o tom a nakonec teda pojedu ještě další hodinu. Přece jen, v první hodině si ošahám auto, trochu se uklidním a třeba v té další hodině pojedu hned od začátku tak, jak bych měl a budu se snažit zlepšit čas. Takže pojedu od 11-12 , potom hodina pauza a pak zase od 13-14 hodin. Oba stinty budu tankovat, tak to bude fajn. Auta už jsou seřazeny na startovním roštu. Jdu se tam mrknout, Startující jezdci dostávají poslední tipy a rady. Například pokud se semele něco v první šikaně, nebát se ji projet prostě rovně, vyhnout se pneumatikám a napojit se až za šikanou.

Jdeme z dráhy a v 10:00 se vyjíždí do dvou zahřívacích kol za safety carem. Pořadatelé zjišťují problémy s časomírou, takže je start na chvíli odložen. Druhý pokus a vše funguje. v Druhém zahřívacím kole safety car zajíždí do boxů, ale jeden Golf vypustil všechnu svou chladící kapalinu a možná i olej v posledním sektoru. SIce je závod odstartovaný, ale závodníci na chvostu pole jsou zaseknutí za Golfem a opatrně ho předjíždějí. Mezitím se v první šikaně asi něco semlelo a po chvilce vyjíždí opět na trať safety car. Pár kol trvá, než je Golf odklizen a trať od oleje a kapalin je zasypaná posypem. A konečně už se zase závodí. já pojedu už skoro za půl hodiny a vůbec nevím, jaké časy zajíždí kolega, který jede teď. Instruktor zůstane v autě a je to Vojta ml., se kterým jsem jel minule v Brně. Dostávám pokyn, že už si mám vzít helmu, kuklu a rukavice a být ready, kdyby něco. Už je to zase tady, za 5 minut přijede auto a pojedu já. Nasazuji kuklu, přilbu a rukavice. Jdu do boxů, vidím na boxové zídce tabuli s informací 53/BOX. To je naše startovní číslo.

Auto přijíždí, kolega vystupuje a zase nedává sedačku dozadu. To se mi stalo minule v Mostě taky. No nějak se tam postupně nasoukám, dávám si sedačku více dozadu a začínám se kurtovat. V tom mi pomáhají mechanici. Ještě instruktor dává informaci, že dostali ráno do zadku a nakonec se mění i obě levé pneumatiky. Takže mám čas se porozhlídnout, hodit řeč s Vojtou a zjišťujeme, že mě přes komunikaci neslyší. No, je to naprd, ale nenaděláme teď nic. Auto jde dolů a dostávám pokyn vyjet. Takže řadím z P na D a do sportovního režimu, kde si budu řadit sám pod volantem. Držím rychlost 40km/h v boxech a za lajnou na to šlápnu. První kola beru jako seznamovací. S autem jedu poprvé, ale hned od začátku je to příjemnější, protože nemusím myslet na správné řazení, stačí jen zmáčknout pádlo pod volantem a je tam kvalt. V helmě z komunikace toho moc slyšet nejde, zrcátka jsou opět nastaveny pro instruktora a já se mám soustředit jen na svou stopu. Zbytek mi řekne. Jenže to já nemám rád. Aspoň moje levé zrcátko je nastavené tak, že trochu dozadu vidím, takže si to kontroluju. Na tabletu přede mnou vidím, že nejrychlejší čas je myslím 2:07:577. Ze začátku jsem pomalejší, pokud mě předjíždí rychlejší auta, tak jde čas do červených čísel docela rychle. Jakmile mám ale před sebou volno a za mnou nikoho nevidím, tak zrychlím a dostanu se na nějakých 2:05:685. To je moje nejrychlejší kolo. Mám taky pár momentů, kdy špatně slyším Vojtu, kdy říká “Je vlevo” a já slyším “Jeď vlevo”…pokud by mi nesrovnal volant, tak by to nemuselo skončit dobře. Ale od toho tam instruktoři sedí a sami nám to říkali, že nám kdyžtak podrží volant, kdyby něco. Hlavně třeba vůbec nejdou vidět ty placaté auta jako Radicaly, KTM a podobně. A ti jsou o mnoho rychlejší, takže ti to pošlou do zatáčky a vůbec o nich člověk neví. Docela si myslím, že tak dost riskují, ale je to asi o pocitu a zkušenostech. Najíždím do dalšího kola na dlouhé rovince a jdu na brzdy až moc, tím se mi bloknou kola, tak to radši pouštím a projedu první šikanu mezi pneumatiky únikovou zónou. Tam je to docela natěsno až se bojím, že to nevytočím. Povedlo se a připojuju se zpátky na trať. Postupně zrychluju, ale vždy mě někdo dojede nebo musím někoho pomalejšího předjet já. A tím nezajíždím rychlejší čas. Hodina utekla jako voda a dostáváme pokyn BOX + FUEL, takže pojedeme tankovat. Bohužel těsně před námi vyjíždí Safety Car. Zpomaluju a obkroužím to poslední kolo za ním, zajíždím do boxů a tankovat na čerpačku. Škoda toho Safety caru, kdyby vyjel až za námi, ušetřili bychom dost času, ale nevadí. Máme dotankováno a dojíždím k našemu boxovému stání, dávám sedačku dozadu a vysoukám se z auta a nasedá další účastník.

Nervozita opadla, jsem zpocený úplně všude, ale v autě jsem se cítil docela klidně, až na těch pár perných chvilek s rychlejšími auty. V podstatě jsem měl celou hodinu ježdění a jen to poseldní kolo byl Safety car, takže jsem dost spokojený. Teď je hlavním cílem překonat svůj nejrychlejší čas v další hodině. Ani nemá cenu se vysvlíkat, takže jen sundám helmu, kuklu a horní část kombinézy a jdu se trochu občerstvit a na záchod. Trochu pokonzultuju jízdu a najednou už zase za chvíli pojedu. Ten čas teda letí. Druhou jízdu pojedu s Vojtou st, což je tatínek Vojty ml. Obecně všichni instruktoři jsou fajn, takže se těším na poznatky toho nejzkušenějšího. Auto přijíždí, já nasedám, tentokrát mi posunul sedačku dozadu, tak to jde mnohem líp. Vojta st. dostává info, že už jsem před chvíli jel. Vyrážím na trať a hned jedu co to jde. Žádné seznamování, nic. Už vím co si můžu dovolit, více si hlídám, co je za mnou, přes velké vnitřní zrcadlo, které je i vypouklé, vidím i na pravou stranu auta. Mám docela volnou trať a brzo překonám svůj nejrychlejší čas o 0,3s. Dojíždím několik pomalejších aut a taky něco předjedu. Všechny auta za mnou, které jsou rychlejší, vidím a nechávám se předjet a neztrácím u toho tolik času, jako v předchozí hodině. Na trat vyjíždí opět Safety Car. Nějaká Mx5 to zaparkovala před Ďolíkem, tam není prý moc přístup, tak to cca 4 kola potrvá. Já jedu teď 3. za Safety carem a za mou jsou docela rychlé kousky. Restart bude asi dost hektický a budou mě brát asi zleva i zprava zárověň. Blíží se konec Safety Caru, vedoucí auto to hned odpaluje, auto přede mnou je taky rychlejšího rázu, takže na to šlápnu. Najíždíme na rovinku a v zádu nikdo. Kde se poděli? “Asi zaspali, dobrý restart, máme volno, tak jeď”  říká Vojta st. Tak teda jedu. Zase se dostávám do tempa a každým kolem zrychluju. Jednou jsem zvolil trochu jinčí stopu v jedné zadní zatáčce. Při nájezdu do Matadoru mi instruktoři říkali, ať se držím dlouho na apexu, a pak do utahující levé to beru ze široka na vnitřek, a pak pod plynem tu rychlou pravou. Já jsem tuto sekci jezdil na PC jinak. A zkusil jsem to i tady. Nezůstával jsem pořad na vnitřku v první části, ale jel jsem na vnitřek a hned pod plynem jsem to čumákem dával na vnitřek té další zatáčky co utahuje. Na telemetrili najednou vyskočilo zelené číslo -0,6. Takže jsem rychlejší o 0,6s. To je fajn. Bohužel jsem tento náskok neudržel v posledních dvou zatáčkách okruhu, kdy jsem dojel jedno Porsche a zrychlil jsem pouze o 0,3s. Škoda. Tak to zkusím další kolo. To jsem zase ztratil hned v první šikaně, kdy mi tam někdo vyjel z boxů. Další kolo by to šlo, ale dojel jsem stájové auto, takže jsem musel předjet a čas jsem ztratil. Další kolo už bohužel PIT +FUEL. Škoda, tu púlvteřinu bych asi stáhl mít čistou trať. Nejrychlejší kolo jsem tedy měl 2:03:390. Nejrychlejší kolo závodu, takže paráda.

Opět zajíždím do pitlane a natankovat, tam je dokonce ofiko fotograf, tak snad budu mít i foto v autě, že jsem tam opravdu byl. Předávám auto kolegovi, co má tak 2 metry na výšku. To jsem zvědavý, jak se mu pojede. Mám to za sebou, bylo to super. Pokecal jsem jak s nováčky, tak s jezdci, co už nějaký ten pátek jezdí a nakonec naše auto dojelo 5. z 10 startujících v naší divizi. Sám jsem se svým výkonem dost spokojený. Pokořil jsem v druhé hodině svůj čas a zrychlil o 2 vteřiny. Horší je, že letos asi už nepojedu. Přeci jen, dost to leze do peněz. Letos jsem měl v plánu jet jen jednu hodinu závod a možná nějaké testování v Brně, ale přišla nabídka na další hodinu v závodě, takže se mi to jaksi prodražilo. Tak třeba zase za rok. Nebo kdo ví.

Oba stinty budou co nevidět na mém kanále. Pokud chcete vidět progres, můžete si pustit oba stinty. Jinak záživnější asi bude ten druhý stint. Sám jsem se musel smát, jak jsem poprvé vyjel na trať. To jedu jak s hnojem :)