Dvacet let starej Bavorák...

Ok.

V práci už to neřeší. klasicky jen prohodí “ ty máš zase jiný auto?” Jak to vlastně začalo? 

Měl sem starou e39 528i, to auto sem měl rád. Najelo 700 tisíc, motor byl stále původní, převodovka taky.. Ale o tom jindy. Samozřejmě takovej nájezd už si žádal investice. Prakticky to dospělo do stavu kdy nebyl měsíc abych nezůstal někde stát. Šla pryč, nahradilo ji Mondeo mk3 2,5v6. Fajn auto, bylo spolehlivější než smrt. Ale pořád mi něco chybělo. Navíc sem začal víc jezdit, tak ač sem nikdy naftu nechtěl začal sem nějakou hledat.

Vždycky se mi líbila Alfa Romeo, kór 159. Byl z toho šedý sedan 1,9 jtdm. Nikdy sem nedal na předsudky. A klidně bych Alfu doporučil. Ale mělo to málo válců, zvuk.. No (myslel sem že si zvyknu) A po asi roce sem měl zase cukání, né takový to v buřtíku ale že teda bych se mohl poohlídnout po něčem co má víc koní a válců.

Zase to ve mně hlodalo,Bavoráky mám rád, co už mám rád míň je spousta lidí okolo která těm autům nedělá dobrý jméno. Jeden byl blízko, tak že se aspoň kouknu. No, sedl sem do toho a byl sem doma. Projelo se to, napíchlo na inpu, nájezd tentokrát seděl, stav .. Jako základ to bude fajn. A za ty peníze. Vzal sem si den na rozmyšlenou, ale už cestou domů bylo jasno. Bereme ho. 

A co to teda je? 

Bmw e39 530d, rok 2000. Předface. Jasně za ty náklady který to spolkne a za tu práci kterou to bude chtít, by byla nějaká novější nákupní taška. 

Ale… Ono to jede hezky, tahle nafta má i zvuk když se jí dá napít. Lámací komforty jsou boží. Elektrika funguje, na mpaket podvozku se tomu docela chce i do zatáček… A fakt mě baví tím jezdit. 

A co všechno na tom musím udělat, a co mám v plánu?

Dozvíte se příště.