Čtvrtý kohout na smetišti, aneb zbláznil se Chase už definitivně?

Ač to tak občas nevypadá, stále se cítím relativně normální a při smyslech, i přes to u mě zaparkoval další stroj s motorem a čtyřmi koly. Asi nikoho nepřekvapí, že je opět ze Švédska, ale tentokrát jsem si natáhnul domů něco v pravdě opravdu výjimečného a do jisté míry i exkluzivního.

Ale začněme od začátku. Jak už to tak bývá, přicházejí i ty horší dny v životě a crosska si po společných více jak 80k km od začátku mého vlastnícví řekla o velký servis. Po cestě z Vysočiny ztratila většinu oleje ze serva a tak následovala již dlouho neprověřená procedůra s pojišťovnou, které pro tyto případy platím nemalou roční častku, abych měl garanci náhradního vozu i v případě poruchy.

Auto jsem odstavil kousek od Velkého Meziříčí a zavolal pojišťovnu. Následovala klasická procedůra diktování poškození, majitele, pojistky i místa, kde se porouchané vozidlo nachází. Pro upřesnění jsem operátorce několikrát zopakoval i název zastávky autobusu, od níž asi deset metrů stojí aktuálně crosska tiše odkapavajíc zbytky obsahu servo okruhu na asfalt. Název zastávky byl “BALINY ROZCESTÍ”. Slečna se ještě zeptala zda-li chci náhradní vůz v manuálu nebo automatu. Vzhledem k tomu, že přitelkyně řídí pouze automat a já bych byl manuálem odsouzen k celotýdennímu řízení, byla volba jasná.

Pohodlně jsem se usadil do crossky a čekal. Po 40 minutách, kdy se neozvala ani pojišťovna, ani odtah, jsem zvedl opět telefon a volal Global Assistance. Prý se omlouvají, že kolegyně nedala vědět, ale zrovna zajišťují náhradní vozidlo, které mi rovnou přivezou. Prý to mají potvrzené cca 20 minut a odtahovka má ve smlouvě, že u mě musí být nejpozději za 45 minut od potvrzení.

Uběhlo dalších 40 minut a telefon stále mlčel. Znovu tedy hovor na Global Assistance. Překvapená operátorka se mě ptá, kde tedy ta odtahovka je, když není dávno u mě? Slušně jsem ji informoval, že přesně skrze tuto otázku volám já jí, načež se lehce zakoktala a slíbila, že okamžitě zavolá kde se tedy odtah nachází.

Za dalších cca 5 minut volá zpět odtahovka, prů je v Balinách u zastávky a kde jako že jsem? Znovu opakuji název zastávky “Baliny rozcestí”, což je zastávka cca 2 km od Balin ležící na silnici 360 mezi Velkým Meziříčím a Třebíčí (toto vše poctivě oznámeno operátorce Global Assistance). Borec absolutně nechápe kde jako jsem, ale že tam teda nějak dojede, ať počkám 20 minut. Říkám mu, že mezi místem kde stojím a Balinami je silnice, ale on, že už se prý otočil a jede zpět na Velké Meziříčí.

Za 20 minut u mě skutečně zastavuje Ford Ranger s henkrem a naloženou bílou Octavií Combi třetí generace. Borec skládá Octavii z henkru a já neskrývám své rozčarování. Auto je v totálním holobytu, domlácené ze všech stran, kdy blatník už hraničí s definicí ostré hrany na vozidle. Navíc je auto v manuálu. Na moje zjištění borec odpovídá, že společnost Paseka pro kterou pracuje nic jiného nemá a Global Assistance jim žádné info o převodovce nepředala s tím, že pojišťovně prý nejde aplikace, takže všechno musel řešit po telefonu. Při nasledném hledání místa, kam má odvézt mé Volvo zjišťuje, že si na telefonu vypnul data a proto mu o zakázce nepřišly žádné další informace…

Vidina dalších 2 hodin čakání na náhradní auto mě nutí převzít holobytovou O3 na jejímž tachometru svítí údaj 71k km. Kdybych ho neviděl, řekl bych jí tak 3x tolik. Litrový třívalec zní studený tak, že raději ustupuji z oblasti před přední maskou, kdyby se nahodou hodlal podívat z podkapoty ven na silnici. V přední nápravě v rejdu křupe nejspíše kloub na poloose a stěrače už taky pamatují lepší časy svého života.

Po třech dnech ježdění s touto modlou čaských chalupářů to vzdávám a sháním náhradní stroj. Díky určitým okolnostem se ke mě dostává velmi zajímavá varianta zapůjčení zajímavého stroje, ze které se nakonec vyklube nabídka k prodeji. Cena byla velmi lákavá a já docela rychle podlehl.

Konec konců, to že až za cca rok dostavíme barák a odstěhujeme se z Brna na Vysočinu, bude s crosskou jezdit žena, je jasné už dlouho. Takže koupě dalšího “daily” by proběhla v každém případě. Jen teď je to diky okolnostem o malinko dříve.

Takže co že to vlastně zaparkovalo pod mými okny? Kdo dočetl až sem, se to konečně dozví. Je to černé Volvo S80 ve výbavě Executive s raritní motorizací 4,4 l a osmi válcích do V. 315 koní, AWD (byť haldexové) a adaptivní four-c podvozek slibují na tuto středně těžkou limuzínu opravdu svižné svezení s nádherným zvukovým doprovodem.

Takže Vade (čti “Vejd”, což je taková drobná hříčka s V eight) vítej doma!

Zatím mě neskutečně baví a už pár dní se pokouší mě zbavit veškerých bodů na kartě řidiče.
Jede užasně a ještě lépe zní!