Chevrolet Malibu - proč zrovna tohle auto?

Koupit Malibu jsem se rozhodl někdy v roce 2012. Důvod byl jednoduchý, potřeboval jsem daily-driver.

Jedno auto jsem měl, Chrysler ES Turbo (ano, moji milovanou a často zmiňovanou “tryskomyš”), bylo to ovšem auto pro radost a používal jsem jej jen přes sezónu. Na zimu jsem jej uložil do garáže a značky odevzdal do depozitu. A vlastně ani během sezóny jsem s ním nejezdil denně. Jezdit denně youngtimerem je sice fajn, ale bylo znát, že to tomu starému autu už moc neprospívá. A protože jsem si ho chtěl nechat jako auto na občasné projížďky a srazy, rozhodl jsem se, že koupím auto na denní ježdění.

Auto na denní ježdění měla být samozřejmě amerika. Chtěl jsem čtyřdveřový sedan s délkou do pěti metrů, automatem a rokem výroby 1995 a novější. Nechtěl jsem nic zajímavého nebo okázalého, chtěl jsem auto, které bude každý den v provozu. A taky něco, čeho mi nebude líto, že parkuje venku.

Přestože jsem byl příznivce především značky Chrysler (a samozřejmě i ostatních MOPARů), nic z její nabídky mě nenadchlo. Chrysler sice v devadesátých letech představil nová auta s tzv. "cab forward" koncepcí (Stratus, Vision, LHS atd.), ale ta mě vůbec neberou. Amerických FORDů tady sice pár jezdilo, ale taky mě žádný z nich neoslovil. Volba tedy padla na koncern GM. Kdysi jsem už Chevrolet měl a spokojený jsem s ním byl, tak jsem se autu od GM rozhodně nebránil. Napadlo mě Alero. Moderní, svěží design, rozměry odpovídající mým požadavkům. Navíc na něj nenarazím na každém rohu a dá se sehnat v evropské specifikaci (dokonce většina je EU spec), tudíž nejsou problémy na STK. Pár jich na prodej bylo, ale při procházení inzerce mi přesto padlo do oka něco jiného…

V záplavě korejských Chevroletů (někde mezi Nubirou a Leganzou) se skrýval americký Chevrolet Malibu z roku 1999. Nenápadný čtyřdveřový sedan z konce devadesátých let, jehož design je poměrně hodně ovlivněný konkurenčními japonskými vozy z té doby (připomíná mi Maximu QX). Neurazí, ale ani nenadchne. Ani technika není ničím zajímavá, ale mohla by být spolehlivá. Prostě masový sedan od Chevroletu. To by mohlo fungovat.

I když se jedná o (pro američany) obyčejný levný sedan, je prostě jiný, než ostatní auta. Design nebudeme řešit – někomu se líbí, někomu ne. Už když byl v roce 1997 uveden na trh, líbil se mi a to rozhodlo, proč jsem se na něj jel podívat. Na fotkách v inzerci vypadal pěkně, čistě, ale fotky jsou milosrdné, proto jsem zvolil osobní prohlídku. Při cestě za přáteli do Prahy jsem se na něj zajel do bazaru podívat. Auto vypadalo ještě lépe, než na fotografiích. Hlavně mě zaujala jeho velikost. Bylo ještě větší, než jsem si představoval, přitom 4,8 metru není nijak závratných. Jinak bylo v moc pěkném stavu, což rozhodlo. Další týden jsem ho koupil a během následujících šesti let s ním jezdil a také zmapoval jeho historii, o kterou bych se chtěl podělit.

Je to Chevrolet Malibu z roku 1999, s dva-čtyřkou pod kapotou a v odstínu Medium Opal Blue Metallic. Vyrobeno v listopadu 1998 ve Wilmingtonu (Delaware) jako model 1999. Stupeň výbavy je základní, tedy “base”, ale v autě je téměř veškerá příplatková výbava. Taky stálo o 1630 dolarů víc než standardní model. Dalo by se říct, že kromě kůže, střešního okna, mlhovek, rádia na CD, litých kol a šestiválce, je to LS. Možná proto, že bylo vyrobeno pro autopůjčovnu AVIS v Los Angeles a tam asi chtěli něco lepšího. Težko říct, proč hned neobjednali LS, které bylo jen o 560 dolarů dražší. To už se asi nedozvíme. Auto strávilo rok v L.A. a poté bylo (s nájezdem 24001 mil) v aukci prodáno do Denveru (Colorado). Objevilo se v dealerství Mike Shaw, odkud jej v březnu 2000 koupil první soukromý majitel, čecho-američan pan Nesvadba. Ten jej 29. března 2000 (najeto 24059 mil) zaregistroval (značky 554 AKS) ve městě Golden (Colorado), kde s ním necelého půl roku jezdil. Ještě téhož roku, 14. srpna 2000, byl totiž Chevrolet panem Nesvadbou přivezen z USA do České Republiky, kde byl 13. listopadu 2000 schválen k provozu v ČR a zaregistrován. Pan Nesvadba vůz užíval až do poloviny roku 2012, ale za tu dobu toho moc nenajezdil, protože když jsem auto koncem srpna 2012 kupoval, mělo najeto 47787 mil. Pana Nesvadbu jsem se pokoušel kontaktovat, abych se o historii vozu dozvěděl více, bohužel neúspěšně.

Auto mělo najeto prd a podle toho taky vypadalo. Karoserie v super stavu, nikoliv bez známek, nýbrž bez jakýchkoliv náznaků koroze. Žádné oděrky. Všechny karosářské díly původní, včetně štítků, zasklení taktéž. Interiér čistý, bez jakéhokoliv poškození nebo opotřebení. Skoro jako by v něm nikdo nejezdil, ale vzhledem ke stáří a nájezdu tomu tak skoro bylo. Málokteré třináctileté auto mělo tak nízký nájezd. V interiéru bylo všechno původní, čisté, neosahané, dokonce vše fungovalo! Okna, zrcátka, klimatizace, tempomat, to všechno bylo (a stále je) funkční! Rádio, sice na kazety, ale originální a také funkční. Rezerva a nářadí nikdy nepoužité. A hlavně nebylo zprzněné na evropské svícení. Vzadu byly oranžové blinkry už od výroby, což je docela zajímavé, protože kromě Malibu a Camara, měly všechny ostatní Chevrolety zadní blinkry červené. U Camara by to bylo pochopitelné, prodávalo se v Evropě, ale Malibu se mimo Ameriku neprodávalo. Na druhou stranu je dobře, že na autě jsou. Bastlit oranžové blinkry, nebo jakkoliv předělávat světla, bych vážně nechtěl, mám rád co největší originalitu. Vpředu zůstaly zachovány pozičky v nárazníku i blinkry s dvouvláknovými žárovkami, které fungují jako parkovačky. Auto je také standardně vybaveno DRL (Daytime Running Light), takže světla svítí pouze obrysovkami a při snížené viditelnosti se automaticky zapínají parkovačky, pozičky a zadní světla. Kompletní osvětlení vozidla je také možno zapnout ručně, ale většinu času jezdím s přepínačem nastaveným na AUTO. Člověk si na to velmi rychle zvykne, takže při přesednutí do jiného vozu pak obvykle zapomene zapnout světla. Jako správná amerika nemá Malibu zadní mlhovku. Ale mělo ji, alespoň podle vypínače, který byl umístěn ve výsuvném držáku na pití. Díky tomu nejsou v palubovce žádné díry a nevzhledné vypínače. Koupil jsem vypínač předních mlhovek z Malibu LS a nový držák nápojů, vypadá to jako originál a nemusel jsem nikam nic bastlit. Vyskytl se ovšem drobný problém. Tento vypínač funguje pouze za předpokladu, že má auto mlhovky v sérii, tzn., že má software řídící jednotky určený pro auta s mlhovkami (auta bez mlhovek mají software jiný). Moje auto řídící jednotku se softwarem s mlhovkami samozřejmě nemá. Problém vyřešil známý brněnský elektro-kutil Trinom, který sestrojil krabičku, která vše vyřešila. Od té doby to bezvadně funguje a auto může na cesty…

Teď už víte, proč jsem si pořídil tento vůz a také něco o jeho původu. Ve fotogalerii si můžete prohlédnout fotky z inzerce, neoriginální, ale podle dobových zdrojů vyrobený window sticker s údaji o vozidle, štítek s RPO kódy a tabulku, co jednotlivé kódy znamenají.

Příště se dozvíte něco více o výbavě a o tom, jak se s takovým autem žije.