Konečně.

Má láska k automobilům nebyla pěstována odmala. Doma jsme vždy měli něco nudného, naftového a zbytečně velkého. Jediná chvíle, kdy jsem mohl přičichnout k něčemu zábavnějšímu, byla dědova garáž. Když jsem byl malý, byla tam jen stará Felicia ‘63, která šla v roce 2005 do světa a našla si nového majitele..aby jí nahradila Aero 30. Později přibyla Praga Piccolo a Aero 30 nahradil starý vrak Aero 100, který se účastnil výpravy do Afriky 6 žen včetně Elišky Junkové. 

Ve druháku na střední jsem začal brouzdat na různé motoristické weby a začal se čím dál více těšit, až budu mít řidičák a řezat zatáčky jako Chris Harris. Měl jsem domluvenou koupi skvělého Peugeotu 106 v tuzing úpravě s neony, otevřenějším výfukem a nádherné žluté..ze které nakonec sešlo, když se vlastníkovi, tehdejšímu spolubrigádníkovi, podařilo zadřít motor. Týden jsem z toho byl smutný, ale nakonec přišel strýc s tím, že musí nahradit svou Octavii II novým autem a já dostanu tety Octavii I, modlu všech českých rodin, 1.9 TDi 66 kW. Půlroční čekání, než mu vyrobí jeho Superba, bylo nekonečné, naštěstí zaháněné občasnými výpůjčkami maminky BMW 118d. V prosinci 2015 jsem si jel konečně pro své vysněné první auto..které muselo hned do servisu kvůli problémům s elektronikou. Projezdili jsme spolu Česko křížem krážem, do Polska a Německa se vydali, ale stejně mi něco chybělo..to řezání zatáček jako Chris Harris :) 

Když si koupil Miatu Fernie a napsal o ní článek, zamiloval jsem se. Obdivovali jsme jí se spolužákem každou přestávku a nejednu vyučovací hodinu na videích či čtením různých článků, ale stejně jsem jako prvně díval na nesmysly. Dlouho se mě držela touha po Lexusu LS400, už jsem pro něj skoro i jel, ale naštěstí zasáhl kamarád s tím, že sice fajn osmiválec, ale jsem mladý, a LS400 je auto pro dědečky a díly jsou v naší kotlině nesehnatelné.

K mým dvacátým narozeninám jsem od mé přítelkyně dostal poukaz na půjčení Miaty z iCabrio.cz, abych si konečně ozkoušel, co se mi to vlastně celou tu dobu tak hrozně líbilo..a já někde v duši skrytě doufal, že mne to přejde..ale nepřešlo. Ještě se to zhoršilo. Po 10 minutách jízdy jsem věděl, že jí prostě musím mít, ať se děje cokoliv. Mrkačku. Klidně 1.6, ale hlavně červenou. 3 týdny jsem projížděl inzerci, než jsem našel inzerát na jednu NA 1.6. Červenou. Za plus mínus rozumné peníze. Během pěti minut jsem obvolal prodejce, domluvil schůzku vzdálenou 150 km od mého bydliště a vysvětlil přítelkyni, že jedeme o víkendu na výlet za Miatou. 

Vypadala v pořádku, až na mírnou korozi podběhů a prahů, takže jsem okamžitě zařídil schůzku blíže Praze, kde provedeme celou operaci úřadování a směny peněz za Miatu. Cestou domů jsem tomu pořád nemohl uvěřit, že je konečně má. Mechanicky v pořádku, nové kapaliny, filtry, řemen, pneu, brzdy..konečně jsem se dočkal. Následovalo několik dnů každodenních projížděk na okresky, do práce, všude jsem jel Miatou. Chudák Ochcáfka asi trochu záviděla a byla smutná že si jí nikdo nevšímá..

První společný víkend jsme strávili výletem do Chocerad po krásných českých zničených okreskách a v neděli se vydali do Vysokého Mýta na Autíčkářův Trackday. Sakra, vždyť jsem si jí vytoužil, tak jí musím pořádně provětrat..a poznat nějaké další Miatisty, ne? Při mé první jízdě na okruhu mě doprovázel Fernie, za což mu patří velké dík, protože jsem měl opravdu velký strach, že budu brzdou a hned jí něco provedu. Naštěstí se jí nic nestalo, kromě uvařené kapaliny serva, kterou musím co nejdříve vyměnit.

Do budoucna je v plánu vyvaření podběhů a prahů, nástřik antikorozní ochrany. To má aktuálně největší přednost. Později bych rád osadil motor kitem krátkého sání od Jackson Racing, jinými koly, nejlépe 15ky a trochu volnějším výfukem, jelikož je Miata úplně sériová..kromě pružin od Eibachu. 

Toť prozatím vše. Pokud to opravdu někdo dočetl až do konce, patří mu mé velké dík, že přežil můj výplod znuděného mozku tak dlouho.