Bilster Berg – trať jako žádná jiná

   Jak asi o mně dost lidí ví, tak rád obrážím všechny možné tuzemské tratě. Někde jsem byl mockrát, jinde jsem se projel relativně párkrát. V Brně jsem toho najel asi nejméně, ale ruku na srdce, i když mě to baví, tak to není trať jako stvořená pro roadster, který má 140 koní. Z Youtube nebo z Gran Turisma znám samozřejmě i dost tratí ze všech možných koutů světa. Profláklé kousky, ale i některé méně známé, které ale bývají o to zajímavější. A už loni jedna česká partička organizovala výlet a trackday na trati Bilster Berg v Německu. Podíval jsem se na tu trať (na Youtube samozřejmě) a zapůsobila na mě. Vypadala hodně technicky, ale přitom relativně rychlá s mnoha převýšeními, tak, že by si ji i má skromná MR2 mohla užít. No a letos se jelo zase, tak jsem si řekl, že to zkusím. Alespoň mi přibude nová zkušenost.

   První den cesta, dlouhá asi 650 km (povětšinou po dálnici na Drážďany, Lipsko, Kassel a Warburg) do městečka Brakel, kde bylo domluvené ubytování v penzionu. Následovalo seznámení s ostatními účastníky (mimochodem skvělá parta), kteří dorazili různými Porsche, BMW nebo Toyotu GR86. Poté večerní grilovačka u piva, pokec a brzy spát, ráno se jde jezdit a všichni už se nemohli dočkat. Z Brakelu je to přímo na trať asi 25km, takže v 8 ráno už vjíždím do areálu. Na parkovišti u boxů se rozbaluje zázemí a já přezouvám kola, která mi sem organizátoři dovezli (celou tu štreku dávat na semislickách by byla ortopedická sebevražda). Po klasické administrativě se konečně v devět začíná jezdit.

   Ještě ale odbočím k poměrně zajímavé historii trati. Celý areál koupil jakýsi boháč jako nepoužívaný vojenský areál. A když se tak stalo, přemýšlel, co by tam tak mohl udělat. Naštěstí pro nás, měl kamaráda vášnivého motoristu, který mu řekl, ať tam prostě postaví trať. No a tak postavil. A jakou. Většině by mělo stačit to, že ji navrhoval Hermann Tilke a s ním i jistý Walter Röhrl. Ale žádný Tilkedrom, trať je využívána jen na trackdaye, soukromé akce a různá testování, takže návrhy nebyly vázány žádnými FIA regulemi apod. A že se chlapci vyřádili.

   Najíždím na trať. Samozřejmě jsem se ji předem snažil nastudovat, jak to šlo. Jenže jak všichni víme, záběry z kamery něco ukazují, ale realita je jiná. Setsakra jiná. To, co na videu vypadá jako decentní vlna, tak ve skutečnosti je jako val za který se schová celé auto. Hned výjezd z boxů (s tím i první zatáčka) je do slušného kopce. A hned vidím, jak těch 103kw je tu málo. No zrychluji a následuje příjemně rychlá sekce pravé a levé (stále do kopce), kterou můžu jet naplno a obě zatáčky vzít naprosto přirozeně krásným přehozením hmotnosti. Poté na mě čeká poměrně utažená pravá, uprostřed které je malý hup, díky kterému má auto tendenci trochu uklouznout. Následuje úsek v podstatě už na kopci, který je vlastně jedna dlouhá táhlá pravá, ale má dva apexy a hlavně dva horizonty, kdy trať začíná klesat. Problém je, že reálně na tom druhém horizontu není prakticky vidět, kam jedete. V podstatě se to jede naslepo. Pak tvrdé brzdy do prudké levé, na jejímž apexu je dolíček, takže se tam dá o pneu dobře opřít. Ale to už se blížím k naprosté perle Bilster Bergu.

   Přichází první vlna, za ní hned druhá, prudší a za ní…nic. Trať prostě někde mizí. Auta, která jedou přede mnou, jsou najednou pryč, jako by se propadla do země. Opatrně najedu na prudký horizont a trať se ztrácí někde pode mnou. Jedu sotva 80km/h a zadržuji dech. Navíc na tom horizontu začíná prudká, postupně se otevírající táhlá levá zatáčka. Připadám si, že jsem ve vzduchu. Najednou jsem dole, auto dosedá skoro na dorazy a jede se dál. Do této zatáčky č.11, která se jmenuje Mausefalle, auto neklesá, ale padá (však považte, převýšení 17 metrů na nějakých max. sto metrech a ještě v prudké zatáčce). Jak je možné něco takového postavit jako závodní trať? To přece nejde. Držím se vnitřního obrubníku, jak to jde a jakmile je auto zase stabilní tak hned přidávám a nechávám se vytáhnout k vnějšímu okraji trati. Následuje velká komprese, a hned obří stoupání, rozdělené vlnou, aby to nebyla nuda. Tak obří, že mám vytočenou trojku, sto dvacet a auto div nezpomaluje. A co nás čeká nahoře? Lehká pravá, ale takový horizont, že kdyby za ním stál dvoupatrový autobus, tak ho stejně neuvidím. Jede se totálně na blind. Pak začíná trať zase klesat. Nejdříve rychlejší levá, která se musí prodat, aby se optimalizoval průjezd a hlavně výjezd z krásného rychlého esíčka, jehož konec se jede, jak jinak, přes horizont, takže i tady se to musí poslat hezky na srdíčko.

   Pak už mě čeká poměrně dlouhá rovinka z kopce dolů, opět samozřejmě obohacena asi o 3 vlny, přece tu trať neuděláme rovnou že? I se svým mrzkým výkonem na jejím konci jedu skoro 190km/h, pak prudké brzdy do velmi rychlé levé z kopce, do které pro změnu zase není moc vidět, ale trať je tu široká i s únikovými zónami, tak se tu člověk cítí alespoň trochu bezpečně, nájezd jedu cca 125km/h, na výjezdu mám 160km/h, pak kratší rovinka, kde klesání končí a zase se jede lehce do kopce. Pak další, tentokrát malý horizont, kde trať tvoří další esíčko, ale projíždí se rovně. Brzdím na levém obrubníku na rovná kola, najíždím na opačný, malinko doprava, abych si najel předposlední táhlou levou do prudkého kopce. Ta postupně velmi utahuje do finální vlásenky, zase přes horizont, pozdní apex a už jsem na cílové rovince. Ta jediná vypadá tak nějak normálně. Nejdřív lehce z kopce, pak trochu do kopce až k první zatáčce, kde je stoupání už vyšší.

Tak to bylo jedno kolo. Asi jste už pochopili, jak mě ta trať naprosto fascinovala. Nic podobného jsem nikdy nezažil. Hned po prvních jízdách jsme se všichni sešli v boxech a s otevřenými ústy na sebe koukali, jak něco takového může existovat. Já nemohu za sebe soudit, ale pár lidí sem přijelo rovnou z Nordschleife, ale tohle prý bylo ještě extrémnější. Líbilo se mi přirovnání, že Bilster Berg je vlastně severní smyčka vypraná na třicet. Má sice jen 4,2km, ale ani metr trati není nudný, nezajímavý nebo stereotypní. A polovina účastníků si už po půl dni ježdění zarezervovala další termín, který se jede v září – mě to bohužel koliduje s dovolenou. Snažil jsem se to popsat, jak to šlo, ale tohle se nedá popsat, ani natočit, ani vyfotit. Tohle se musí zažít. Tolik horizontů, takové převýšení, rychlé i velmi technické úseky. Bilster Berg má všechno. Jakmile jsem si v průběhu dne trať osahal, začal jsem samozřejmě zrychlovat, a i se 103kw se tam dá užít opravdu hodně zábavy a adrenalinu. Věřte mi. A moc doufám, že se na tenhle skvost mezi okruhy příští rok podívám zase.

   No a jak to vypadá na kameře, se můžete podívat níže.

FOTO: BM Racing; Google