Bertonky, 1. část: Volvo 264 TE

„Made in Italy, Bertone“ znamená u Volva zlaté staré časy a to nejlepší, co Volvo v dané době nabízelo, něco naprosto exkluzivního, alespoň pro Volvo.  Roku 1974 byl švédskou firmou uveden vrcholný model 264, který představoval slušnou porci výkonu díky PRV V6 o objemu 2,7 l, luxusu, ale stále to bylo trošku málo pro něco skutečně reprezentativního, pro VIP osoby, vládu a podobně.

Na úvod je ještě třeba zodpovědět logickou otázku, jaká vládní špička krom té švédské by proboha měla jezdit Volvem? Odpověď je jednoduchá, převážně „zástupci občanů“ východního bloku. Švédsko díky své neutralitě a spíš levičáctví bylo v SSSR akceptovatelné, takže Volva se hojně objevovala mezi rovnějšími mezi rovnými poměrně hojně, zvláště pak v NDR.

Proto začalo Volvo uvažovat nad modelem, který by byl stále na základě 264, ale který by si s chutí objednali a takovýto lidé. Práce na takovém autě začala roku 1975 a výsledkem bylo Volvo 264 TE, neboli „Top Executive“. Rozvor prodloužený o rovných 70cm, délka 5578mm… jo, v tom už by se svezl leckdo, i třeba Erich Honecker. Prvních několik prototypů bylo vyrobeno ve Švédsku (asi 13 kusů, číslo podvozku do 00048), poté s výroba přesunula k Bertonemu, do Turína.

Hlavní změny proběhly pochopitelně v interiéru. Jako první zaujmou dvě skládací „nouzové“ sedačky, které vyrostly mezi přední a zadní řadou sedadel. Volvo se holedbalo, že poskytují dostatek pohodlí jako ostatní sedačky, ale už z fotek je jasné, že pravděpodobně nemyslí ty v 264 TE. Ty totiž byly oproti klasické 264 upraveny, mají také nastavitelnou bederní opěrku (pouze pro přední řadu sedadel) a loketku pro zadní pasažéry, ale i opěrku hlavy standardně také vzadu a kompletně jiné molitanové výplně a potahy. Interiér byl čalouněn nyní lehce netradičně v plyši, protože kůže údajně příliš připomínala koženku nevalné kvality, kterou byl východní blok zahlcen. Dále jsou jiné tapece dveří, huňaté koberce a přibyly i čtecí lampičky pro zadní řadu sedadel. Co se týče výbavy, nemohla chybět klimatizace a elektricky otevíraná okénka. V loketní opěrce zadní řady sedadel byly ovladače na výše zmíněné čtecí lampičky, ovladač hlasitosti repráků (rádio mělo i přehrávač kazet) a za příplatek tam mohl být i telefon a na oknech záclonky.

Přestože se 264 TE vyráběla až do roku 1983, kdy vznikl pouhý jeden model pro Norsko, poslední model vyrobený v Itálii byl z roku 1981. Poté byla výroba přesunuta do Švédska k Nilssonu, který se zabýval a dodnes zabývá přestavbou aut, převážně domácích Volv. Tam vznikl i poměrně známý Landaulet a to až roku 1984, 2 roky po ukončení výroby původní 264. Kolik se vyrobilo celkem 264 TE není známo.