Audi S6 Avant 4.0 TFSI Quattro - Milionový expres

Audi obecně představuje pro velkou část lidí sen. Značná část nadšených řidičů a řekněme petrolheadů tuto značku a její výrobky příliš v lásce nemá. Ano filozofie Audi a zaměření značky je od začátku trochu jinde, než třeba u konkurenčního BMW. Zatímco bavoráky platili za auta zaměřená na řízení a řidiče Audi se spíše věnovalo pohonu všech kol a pocitu bezpečí a kdekoliv a kdykoliv. Audi S6 rozhodně není ve škatulce zábavné, lehké auto, kde se musíte pro pocit výkonu nějak zvlášť namáhat. Sedmá generace (čtvrtá pokud je o “S“ model) Audi S6 přišla na trh v roce 2013 a pro část lidí auto znamenalo zklamání. Předešlá epická šestá potažmo třetí generace ve verzi S totiž měla pod kapotou všemi opěvovaný (a servisně nesmyslně náročný) desetiválec z Lamborghini. Respektive nabízela stejný motor jako Gallardo. Naštěstí i v Audi nakonec pochopili, že je sice fajn mít strojovnu V10 v něčem co je ztělesněný automobilový sen pana primáře Sovy. Nicméně ani pan primář nakonec nechtěl takovou věc platit. Když se rozbila. Sedmá generace tedy za mě naštěstí dostala dvakrát přeplňovaný čtyřlitrový osmiválec. Spalující benzín. Z kterého se podařilo dostat v praxi ta stejná čísla jako z o dva válce většího předchůdce.

Jestli tohle auto kolem něčeho stojí a padá tak je to motor. Jistě je přeplňovaný. Technicky je to produkt dnešní doby. Čili staromilci skákající kolem svých atmosférických motorů z poloviny devadesátých let budou ohrnovat horní pysk. Motor původně vyvíjený pro Bentley však nabídne vše, co si můžete přát. Ne v kombíku ale v supersportu. Točivý moment ve své maximální hodnotě je k dispozici v podstatě kdykoliv. Jestli něco táhne odspodu, tak je to tenhle osmiválec. Gradace výkonu přichází někde u 5,000 ot. /min. Každému asi dochází, že o něčem, jako je výkonová špička motorů Honda, to tady není. Každopádně mamutí porce výkonu dostupná instantně kdekoliv nikdy nezklame. Reakce na sebemenší poklepání do plynového pedálu je okamžitá.  ACT (odpojování válců při jejich nepotřebě) zajišťuje, že apetit tohoto motoru je za běžného provozu poměrně nízký. Jde jezdit dlouhodobě dle jízdního stylu a toho jak se to auto naučí za nějakých 11 litrů benzínu na sto. Převodovka S-tronic zvládá přísun a rozdělování nemalé porce výkonu s grácií. Zatímco v šesté generaci byla jednoznačně slabinou. Občas se dostavilo i nepříjemné cuknutí anebo váhání. V sedmé generaci je vše v pořádku a převodovka si s motorem dokonale rozumí.

Z dosavadních informací je asi jasné, že S6 je v rovinkách tak silná, že opravdu máloco vám může konkurovat. Uznávám, že na dálnicích kde jde opravdu jet rovně a rychle. Tedy určitě ne D1. Tak tam téhle almaře stačí opravdu jen auta hezčí, placatější a s daleko menším kufrem. A vlastně i s o něco menším výkonem. Pokud přijdou točité pasáže a silnice nepřipomíná tu na Passo dello Stelvio není vše ztraceno. Řízení s výraznou zpětnou vazbou u luxusního kombíku asi nikdo nečeká. Avšak technika a technologie odvádí docela slušnou práci a tak volant alespoň umí správně ztěžknout. Ono to je celé postavené na jednoduché rovnici. Otoč tam, kam chceš a já tam pojedu, pokud nebude rychlost moc vysoká. Když to přeženete s rychlostí, nezachrání to ani aktivní sportovní diferenciál. Ten jinak funguje naprosto fantasticky tak jako celý pohon všech kol Quattro. Jako celek auto funguje velmi dobře a dvoutunový kolos dokáže držet krok v zatáčkách i s mnohem lehčími štikami. Je to taková ukázka brutální přilnavosti. Trochu hůře se S6 vypořádá s točitou silničkou se špatným povrchem. Vzduchový podvozek sice dokáže tlumit nerovnosti opravdu efektně, ale dvacetipalcová kola a nedostatek pryže dělají své. Často vás donutí zpomalit rázy pronikající do vozu v podobě hodně ošklivého zadunění.

To se dostáváme k akustickému komfortu. A ten je tradičně na vysoké úrovni. Audi S6 je postavené tak aby se řidič cítil jako doma. Respektive tak aby svět venku zaklapnutím dveří byl vzdálený. Projev motoru je tedy slyšitelný minimálně. Na venek je to výraznější. Jestli vás zajímá, proč si u takových aut řidič pořád otevírá okénka, tak proto. V tomhle je geniální Maserati Ghibli které dokáže generovat opravdu perfektní zvuk jen z šestiválce. A vytváří tak trochu dojem jakési rozvernosti. To Audi bohužel neumí. Hluk od kol do kabiny v podstatě neproniká. Pokud tedy nejezdíte všude pořád 200+. Ach ano to samozřejmě ani nejde. Interiér nemá cenu moc popisovat. Myslím, že stejně jako v předešlé generaci a generaci předtím tohle patří k tomu nejlepšímu, co můžete mít. Kvalitou materiálů, provedením, slícováním i odolností. Anatomická sedadla nastavitelná ve všech směrech jsou nesmírně pohodlná a poskytnou odpovídající boční oporu. Pozici za volantem lze nalézt během pár okamžiků. Kdo je zvyklí na produkty koncernu VW bude během pár sekund jako doma. Vše je na dosah ruky. Ano snad jen ta obrazovka infotaimentu by nemusela tak podivně trčet do prostoru.

Vnější design je poplatný velikosti vozu. Která tedy tak jak to tradičně Audi umí. Zvenčí působí daleko větší, než uvnitř vozu. Ono vytesat dvoutunovou čtyřkolku v kombíku, tak aby lahodila oku, více méně konzervativních zákazníků není vůbec snadný úkol. Jak se to povedlo, je věc názoru. Evidentně šlo o to nepouštět se do žádných větších akcí. Úkol zněl jasně, musí to být pořád na první pohled Audi. To se myslím povedlo na výbornou. Pro někoho možná hrozná nuda. Ovšem pro zákazníky auta s cenovkou za nový vůz atakující tři miliony korun pohádka. Verze S6 se liší od standartní A6 zejména v detailech a od S-line paketu ji rozezná jen znalec. Hlavní devizou jsou speciální kola, několik plaket a samozřejmě V8T insignie. Hlavní poznávací znamení jsou 4 funkční koncovky výfuku. Není to bohužel nic impozantního, a přestože na “M“ cokoliv BMW často nadáváme, řekl bych, že v umění odlišit top modely od základu jsou mnichované dál. Audi S6 zasáhla bohužel tak trochu móda posledních let a to sice i když na nejlepší nemám, chci, aby to tak vypadalo. Všelijaké RS, GT, M a S line pakety. Často na dieselových relativně slabých verzích totožných aut. Proto sem původně psal, že tohle auto stojí zejména kolem motoru. Není pro lidi, co si potrpí na čtyřválcovou naftu krytou obrovskými koly a hromadou plastů s logy.

Praktičnost a denní využitelnost je samozřejmě na vysoké úrovni jako u běžné A6. Stejně jako u Audi RS4 se jedná o příjemné auto, v kterém dokážete odvést rodinu případně odstěhovat pověstnou lednici. To vše rychle. Samozřejmě se hodí zmínit, že pokud se s autem jezdí prostě tak, že chcete ten výkon cítit, spotřeba vzroste klidně na 25l/100Km. Konkrétní kousek je lokalizován v němčině. První majitel dokázal v záruce najezdit přes 60,000 Km. Což není úplně málo, ale takové auto si nekoupíte na ježdění kolem komína. Výbava je z kategorie prosím dejte mi vše, co uvezu a ještě něco navíc. Antracitová příplatková metalíza se na takový typ auta podle mě bezvadně hodí. Přestože S6 sluší i takové věci jako červená, nebo sytě zelená. Provedení interiéru kontrastuje s konzervativně zvoleným exteriérem. Dominuje zde černá velmi kvalitní kůže v kombinaci s Alcantarou a jemným prošíváním. Na autě v podstatě nejsou nikde znát známky opotřebení. A jsem přesvědčen, že i další desítky tisíc kilometrů zdolá s lehkostí a v pohodě. Nákup takového Audi není, ovšem úplně nejlepší investice, bavíme li se o ceně nového vozu. Původní majitel za S6 napěchovanou výbavou necelými třemi lety zaplatil 3,000,000 Kč. Už vidím fanoušky veteránů a klasiků, jak počítají na prstech, kolik krásných aut z let minulých by za takovou raketu bylo. Co naplat cílovka takových kombíků je úplně jinde než mezi fanoušky Triumphu. Navíc jak vidno na většině dostupných kusů mezi ojetinami nejdéle u prvního majitele vydrží takové auto čtyři roky a jde dál. S příchodem páté generace “eskové“ šestky je jasné kam se upíná oko i pana doktora do nedávno sedlající tento antracitový stroj.

Jak už to tak bývá největší bolestí složitých, rychlých a drahých vybavených aut. Která ovšem nejsou v omezené sérii a výrazně výjimečná je propad hodnoty. Tohle auto můžete momentálně pořídit za třetinu původní ceny. Ovšem pozáruční opravy a údržba není pro každého. A to druhý majitel bývá velmi často ještě ten šťastnější. Opravdový hrdinové budou tyhle auta kupovat desetiletá. Věřím, že motory vydrží otázkou je, jak bude vypadat za několik dalších let zbytek vozu. S tím že minimálně dalších 5 let bude hodnota vozu spíše výrazně klesat.