70 series jako daily? Část druhá: každodenní soužití

Nebudu chodit okolo horké kaše a řekneme si to pěkně narovinu po soudružsku. Tak jako vůbec přátelé. Ale vo tom to není…

V minulém článku jsem představil naši flotilu a nejsem si jist, zda jsem zmínil že když jsem držel v rukou igelitku plnou historicky vypadajících klíčků, které ze všeho nejvíc připomínají ztráty a nálezy ze sídlištní kolárny (co se barev, tvarů a přivěsků týká), tak krom úžasu kolik se toho dá vyhrabat v jedné továrně v jednom roce, mým největším dilematem byla volba stroje který mi bude dělat společnost po dobu mého pobytu v ráji. Na výběr byly v podstatě tři možnosti: trooper, wagon a double pick-up. Každý má něco do sebe a každý má nějakou slabinu: nejsem autobusák a přidavnou stolitrovou nádrž nepotřebuji, takže trooper šel z kola ven jako první. Sice bych na jedno natankování jezdil asi tak měsíc, ale musel bych vozit lidi. Fuj. Radši uhlí, kterak říká můj kamarád strojvedoucí. Druhou možností byl normální sedmimístný vagón. Ten je prostě hnusnej, takže se poroučel hned poté. A zůstal mi sexy skvost, double pick-up.

Ten zaprvé vypadá úžasně (za předpokladu, že máte rádi zemědělské stroje ze sedmdesátých let), za druhé se na něj dá naložit hromada věcí, a za třetí do toho naložíte i nějaké ty lidi když není zbytí. Samozřejmě, nevýhod to má pár taky. Asi největší při provozu ve městě je ta, že vám do korby zaparkovaného auta kolemjdoucí domorodcí furt hážou odpadky, případně plivou betel, takže auto vypadá, že jste na korbě zavraždili mateřskou školku. Flusance betelu jsou totiž krvavě rudé. Když jsem poprvé přijel do Port Moresby, byl jsem neskutečně překvapen domnělou mírou násilí – všude na chodnících krvavé fleky. Doom hadr. Než mi někdo vysvětlil o co jde neměl jsem z toho moc dobrý pocit. To se sice nezlepšilo, ale zjistil jsem, že krev se z chodníku umývá podstatně lépe než tohle.

Z hlediska motoru, převodovky, uzávěrek a absence pohodlí jsou všechy LC stejné. Přes relativně masivní vnější rozměry a absenci masivních sloupků, měkčených plastů na přistrojovce i kapes, kam se vejde jeden a půl litrová láhev s vodou, je interiér relativně stísněný a pro člověka který má dva metry je nalezení uspokojivé pozice za volantem solidní rébus. Sedačka řidiče se posouvá jen trošku, takže na nohy není místo nikdy a opěradlo se sklápí v cca třech polohách, takže buď koušete volant, nebo se válíte jak venkovan s kšiltovkou ve shnilém golfu. Přestože jsem zvolil devadesátkový posez, pořád člověk sedí celkem vzpřímeně a místa na hlavu extra moc není. Není to moc pohodlné, a pokud potřebujete často vylézat, je to vyloženě tragické. Své tomu dodává volant, který není nijak stavitelný a prostě tam je tak nějak, aby to asi vyhovovalo japonci. Takže je buď moc blízko, nebo moc daleko. Pokud máte ramena a chcete mít příčně nějaký životní prostor, pojídači rýže se inspirovali u konkurenčního britského výrobce traktorů a dovolují zlepšít pohodlí stažením okénka a vysunutím půlky těla z auta. To je sice frajeřina, ale mám furt spálenou ruku.

Pravou, protože se tu jezdí na špatné straně. Pravostranné řízení v LC je toho nejhoršího kalibru, tedy „full-fat“, kdy jsou i páčky stěračů a světel prohozeny. Člověk si na to sice zvykne, ale na první týdny hrozivého stírání uprostřed křižovatek nevzpomínám rád.

Samotná jízda je zemědělská. Auto je uskákané a pokud není opravdu naloženo, listová pera jsou kdykoli připravena při přejezdu jakékoli nerovnosti vymrštit zadek auta do zcela náhodného směru. Pokud naložené je (je třeba aspoň půl tuny), sice se uklidní, ale zase přestane zatáčet. To, spolus vysokým těžištěm, dokáže občas překvapit . Samotná hmotnost nemá žádný vliv na rychlost: díky velmi krátké převodovce lze docílit cca 100 km/h, ale dobrá silnice nikdy nevydrží tak dlouho, abyste to stihli. Člověk si říká, že to bude daň za jízdní vlastnosti v terénu. Nu, ano i ne. Těžiště terénních schopností stroje spočívá v kompletní sadě mechanických udělátek a krátké převodovce, takže dovoluje rozličné způsoby plazení. To všechno člověk využije v mokrém prostředí, blátě při brodech a tak. Na suchu je to v podstatě (krom redukce) jedno. Spíš než zlepšení jízdních vlastností v terénu je nutné obdivovat, co všechno si tam auto nechá líbit. Jízda je pořád stejně nepohodlná, motor stejně dýchavičný, ale krátké kvalty začnou dávat smysl (konečně přijde ke slovu jednička, která v civilizaci v podstatě nemá využití) a tuhost rámu zajistí, že vám během první půl hodiny nepopraskají všechna okna. Různé rázy, nárazy a křížení snáší auto stoicky a jsou mu v podstatě ukradené. Ale člověk se nesmí nechat ukolíbat, limity čekají blízko (ehm, v kontextu kvality našich cest).

Samozřejmě, je tu prostor pro zlepšení a to především na podvozku: standartní tlumiče jsou poněkud tuhé, ale mají celkem krátký chod, takže auto snadno ztrácí trakci, zvlášť v členitějším terénu. Navíc jedna z největších slabostí auta je relativně malá světlá výška a chycení břichem, zadním diferákem, nebo listovými pery je jedna z nejčastějších příčin záseku. V tu chvíli se ukáže další nevýhoda: pokud hodláte auto někde tahat (což hodláte), je vhodné přidat pořádné tažné body, to co má auto v základu je nedostačující, až nebezpečné, pokud máte auto naložené.

Pokud to shrnu, ve městě je LC nepřekvapivě podprůměrné – především pro mizernou agilitu (včetně ukrutného poloměru otáčení, tipoval bych tak 15 metrů), pomalou převodovku a celkem vysoké těžiště. V terénu z těchto věcí naopak těží, ale není receptem na úspěch, dokáže snadno vytrestat: jedna z opravdu velkých výhod je pak chování plně naloženého auta: většina pickupů nedokáže náklad ignorovat s takovou grácií a operovat v pohodě blízko maximální nosnosti.

Je to fosílie traktoru. Přistupuju k tomu tak a nejsem zklamán. Navíc schopnost fungovat s minimem servisu a neskutečná fortelnost z LC dělají spolehlivého parťáka. A obligátní odpověď na ještě nevyřčenou otázku: ne, do čech to nechcete :).