Vzpomenete si, jaký stroj jste týrali v autoškole? Mou obětí byl Renault Mégane. Tmavěmodrý. To je všechno, co si o něm pamatuju, protože emoce obestírající tutu etapu mého života spolehlivě vytěsnily všechno ostatní, snad kromě osoby instruktora. Jmenoval se Aleš a na výraz jeho tváře ve chvíli, kdy jsem poprvé opustila bezpečí parkoviště u pražského ČVUT a vydala se do ‚ostrého provozu‘ v sousedství, nezapomenu nikdy. Neřekl ani slovo, ale celá kabina se až do poslední molekuly vzduchu ve vteřině naplnila jeho pocitem beznaděje.
Stejná beznaděj mě přepadla na nedělním Trackdayi, když jsem sledovala vozidla projíždějící poslední zatáčkou a v pekelném rachotu zase mizející po startovní rovince.
Tohle. Nikdy. Nedám.
Co tady vůbec dělám? Teď hned bych se měla otočit a jít zachraňovat koťátka, kreslit komiksy nebo štrikovat fusekle, protože ve všech zmíněných disciplínách mám šanci alespoň na průměrnost, když ne na úspěch…
Někdo říká, že abyste se naučili řídit, musíte jezdit se zadokolkou na sněhu. Jiný zase že se stodvacítkou…
Člověk se neustále učí. Ten památný den v Dejvicích jsem se naučila, že při jízdě stačí nekoukat dva metry před haubnu, a voilá – hned se trefím na silnici. Alešovi svitla naděje, že se mě skrzevá závěrečné zkoušky přece jen někdy zbaví. Mně svitla naděje, že se podívám i do zajímavějších aut, než je ultimátně průměrný Mégane, což se skutečně stalo. Jako první převzalo štafetu Volvo 740, a hned mě naučilo něco málo o prostorovém vnímání – stálo to jen 600 korun a trochu ostudy na českokrumlovském parkovišti. S každým dalším autem přicházely další poznatky, objevy, snad i dovednosti, sem tam slovo uznání, důvěra rodinných příslušníků i kamarádů, kteří se nebojí se mnou vlézt do auta. Tak jak to, že pořád neumím řídit?
Možná na to jdu špatně – možná si prostě vybírám nesprávná auta. Kolikrát už jsem to slyšela: Když chceš umět řídit, musíš jezdit se zadokolkou na sněhu. Když chceš umět řídit, musíš se učit ve stodvacítce. Musíš mít aspoň 150 koní. Musíš, musíš, musíš. Jaké auto se tedy musím naučit ovládat, abych mohla říct, že fakt umím řídit?
Jaké auto vás v řidičském umění posunulo nejdál? Které vás naučilo nejvíc? Byla to opravdu stodvacítka? Dvousetkoňové RWD? Nebo něco úplně jiného?
A umíte vůbec řídit?
12. října 2015, 18:05
0
Strašně rád bych si myslel, že umím řídit, ale pak vidím tohle http://www.autickar.cz/youtube/muz-ktery-krouti-volantem-na-druhou-stranu/381/ a je to pryč :) :)
Jinak š120! S tou jsem poprvé zjistil, co je to tak kouzelného na klouzání bokem, když jsem na parkovišti v autě v 5 lidech kroužil na sněhu kolem značky a připadal si jako mistr světa. Nutno říci, že v 5 lidech měla schade už dost málo dechu, ale na ten zmrzlý sníh to tak tak stačilo.
Taky mě dost naučila kappička, ten grip který měla v zatáčce byl až neuvěřitelný (sice se nakláněla jak loď, ale co už..) :)
12. října 2015, 18:12
0
Emiran: S tím prvním naprostý souhlas, tady každý "umí řídit", ale skoro nikdo neví, o čem řízení vlastně je. A na těch silnicích to podle toho občas vypadá...
12. října 2015, 18:12
0
Emiran: S tím prvním naprostý souhlas, tady každý "umí řídit", ale skoro nikdo neví, o čem řízení vlastně je. A na těch silnicích to podle toho občas vypadá...
12. října 2015, 18:08
0
Tak řídit neumím, maximálně jakž takž ovládnout vozidlo tak, abych nikomu nevadil a nepřekážel a odjel z místa A do místa B v té konfiguraci a v tom čase, který potřebuju. Abys si zas někdo nemyslel - sice dokážu u některých aut s manuálem řadit bez spojky, ale třeba při podřazování v zatáčce je mi hanba - buď brzo, nebo pozdě, malej meziplyn, velkej meziplyn, ale netrefím to nikdy. :-( Autoškola Škoda Felicia, IFA W50 L, Zetor 7245. Z toho mála, co umím, jsem se asi nejvíc naučil na Avia A31dlouhej valník, řazení předělané na podlahu. Dost mě naučil můj současný Nissan, který mi připoměl, o kolika věcech jsem neměl dlouho ani tušení.
12. října 2015, 18:20
0
Nejvíc mě naučilo moje první auto, P405 Mi16... sice předokolka takže jezdit bokem jsem se s tím nenaučil, ale jinak je to na okreskách velmi zábavný auto.
12. října 2015, 19:04
0
Dle mého názoru, nás každé auto něco naučí. V autoškole jsem začínal v roce 2012 s tehdy novým Fiatem Punto, který měl absolutně přeposilované řízení. "Řídit" jsem se naučil až s naším rodinným Citroenem Xsara 1.8i16V 1998, který máme dodnes, i když zadní náprava už dávno není co bývala. O to větší pro mě bylo překvapení se svést se stejně starou "Oktáfkou v TDI," kterou tady všichni tolik "milují," a viděl, o kolik víc si k tomu autu mohu dovolit. Lépe řečeno, sedí v zatáčce jako přibitá a odpustí řidičovi spoustu chyb, která by Xsara nemilosrdně potrestala. Zrovna tak Spookova sejra.
Suma sumárum nevím jaké je nejlepší auto na naučení, pro každého podle mě bude jiné, ale rozhodně to nebude Octavie.
12. října 2015, 19:33
0
Mě po letech ježdění s různýma amerikama, německýma limuzínama a dodávkama různých původů dala Alfa GTV TS 916 poznat, že vlastně vůbec řídit neumím a stojím si za tím dodnes :-)
12. října 2015, 19:35
0
Žádné auto tě nenaučí řídit. Naučit řídit se musíš sama (sám). Ano, jsou auta, ve kterých to jde snadněji a jsou lidé, kteří tě dobrou radou
posunou o míle dopředu. Ale je to jako hra na hudební nástroj - nikdy nemůžeš říct, že to umíš dokonale. Pořád je co se učit a od koho okoukávat. A hlavně na to musíš pořád myslet. Když řídíš, soustřeď se na auto, silnici, svoji psychiku. Vnímej. Analyzuj. Přemýšlej. Pořád.
Když jedeš rutinní cestu do práce, uč se drobné rutinní věci: správné držení volantu, kde máš přesně kola na silnici, meziplyn, brždění levou...
Nejezdi rychle. Jezdi přesně.
Čti teorii. Je to celé o fyzice. Setrvačnost, rozložení síly. Znovu: přemýšlej.
Na okruhu nejezdi zběsile. Začni zvolna. Vyber si jednu zatáčku a tu piluj. Až bude dobrá, přidej druhou. Nauč se na okruhu odpočívat - fyzicky i
psychicky. To druhé je důležitější a těžší, i když se nezdá.
Vnímej auto. Vnímej změny, jak se ohřívají pneumatiky, jak vadnou brzdy...
Netlač na pilu - jezdi přesně a plynule a rychlost přijde sama.
A teď k tématu: říká se, že Jackie Stewart vyučoval formulové jezdce na okruhu ve svém Peugeot 405D kombi.
Osobně bych doporučil auto, které je především nezáludné. Nesmíš se ho bát, musíte spolu splynout. Zpětná vazba je důležitá. Na začátek je FWD
snažší. Je dobré, když v autě dobře sedíš, máš dobře volant a dobře vidíš ven, hlavně do zatáček. Měkký podvozek nevadí, pro začátek je spíš
výhodou. Brzdy, tlumiče a řízení musí být vpořádku.
Mě osobně nejvíc posunula dopředu symbióza s AE86 a potom Caterhamem. Ale to není pro úplného začátečníka. Teď jsem ve fázi sžívání se s MR2 AW11...
12. října 2015, 23:23
0
Upřímně čekal jsem trochu více názorů jako je tenhle. A taky, že tady bude větší podíl řidičů diskutérů se sportovním auty jak jsi měl pod rukami ty. Tak tím chci říct, žes mě potěšil!
12. října 2015, 20:03
0
V autoškole jsem trápil Citroen C3. Důležitou lekci o tom jak se auto chová na ledu mi dalo moje první auto Renault 19 1.9D, které za to zaplatilo životem. Jinak nejvíc z toho co umím (a že toho není zdaleka tolik, kolik bych si přál) jsem se naučil s Renaultem Clio první generace s motorem 1.2, který dávál závratných 40 kW. Nezáludná předokolka, která dávala včas vědět kde jsou její limity a auto díky tomu bylo docela hravé. Další výhodou byl neskutečný výkon motoru, který mě naučil plánovat si předjíždení a podobné manévry minimálně týden dopředu.
12. října 2015, 20:18
0
Za mna - pravidelnost (ak soferujes raz za mesiac, jednoducho nestihas vnimat vsetky nuansy, ktore si to vyzaduje. A nestihas napravat chyby.), pestrost (mna na zaciatkoch strasne vyskolilo to, ze som autoskolu absolvoval na tdickach - skokovy narast krutaku, malo vyuzitelnych otacok, a ked som presadol do auta s malym benzinom, tak som sa ucil odznova - praca s otackami, radenie, atd... Ak mas moznost, poznavaj ine auta.), a hlavne snaha (premyslaj, skusaj, citaj, bud trpezliva. Ak mas problem s parkovanim, tak natankuj pol nadrze, vecer si na parkovisku postav z pet flias "chlievik" a trenuj. Proste sa na to nevykaslat.). Drzim palce :)
12. října 2015, 20:21
0
s mým čerstvým, 2 a půl měsíčním řidičákem mohu jen těžko říct, že umím řídit. Nicméně, v autoškole jsem trápil Octavii druhogenerační kombík, hlavně její převodovku (pan lektor mě skoro vyhodil za mou "brutalitu" vůči ní) a Corsu, 1,2 diesel. Díky bože, že už nemusím jezdit tou Corsou, to bylo opravdu utrpení, hlavně rozjezdy. Nejvíce jsem se ale naučil (a stále učím) až po autoškole s maminky BMW 118d při čekání na svůj stroj..ještě to chce prodat hodně cheeseburgerů!
12. října 2015, 20:23
1
Řídit mě naučila Škoda 105 ročník 87.Žádné ABS,žádné esp,žádnej posilovač... Poznáte něco lepšího?
12. října 2015, 20:57
-2
Nic proti, někdo je i sadomasochista, ale š105 je asi největší automobilní šrot, který někoho mohl napadnout. To auto je absolutně o ničem a absolutně jakékoliv jiné auto bude lepší úplně ve všem. Mrdka, mrdka, mrdka... ani náhodou, ani zadarmo!!! To auto je dobré leda jako ukázka toho, jak dobřé dnešní auta jsou a že i to nejhorší nové auto vlastně není úplně tak špatné.
12. října 2015, 22:18
2
Z dnesniho pohledu ano. Ale z pohledu vyuky prace s plynem a spojkou vyborne auto. Jakmile jsi neco udelal spatne tak to chciplo a mozna uz ani nenastartoval. Ja s nasi 120l jel jen parkrat. Pohodlny mekky podvozek, vyborny vyhled, jen to vyoseni posezu trochu mi vadilo.
14. října 2015, 13:16
0
Že je škoda 120 oproti současným autům, slušně řečeno, hodně špatná (nechci používat výrazy šrot, mrdka apod.), na tom se shodneme. Ale možná PRÁVĚ PROTO mne naučila jezdit. Dnešní auta Ti ledacos odpustí ...
Takže, kdybych měl shrnout, která auta mne naučila jezdit:
Škoda 105 (roky 1994 - 1998): už nastartovat ji studenou pomocí sytiče a se správnou dávkou plynu byl trochu oříšek. Šnekové řízení, které plavalo - nutnost neustále korigovat směr a mít oči na stopkách. Zadní náhon - rozjezdy na sněhu, přetáčivost v zatáčce i při nízkých rychlostech. Brzdy, jejichž účinnost byla proti dnešním autům nijaká, naučily jezdit s rozmyslem. Deformační zóny, které nebyly, naučily jezdit opatrně a s pokorou.
Praga V3S: sice jen pár jízd, ale proti ní byla i stopětka kočár. A naučila mne, že člověk jezdící v novodobých autech je jen uživatel, teprve ten, kdo zvládne vétřiesu, si může říkat řidič (já s ní jel jen párkrát, takže si tak vlastně ani nemůžu říkat, ale aspoň mne ji naučili nastartovat v mrazech :).
Favorit (1998 -2001): Oproti stopětce nebývalý pokrok, přední náhon, vyváženost, lehkost, motor, který aspoň trochu jel. Naučil mne radosti z jízdy, poprvé jsem s autem zkoušel psí kusy.
Astra F sedan (2001 - 2005): Oproti favoritu dopad na zem, ten batoh vzadu uměl rozhodit těžiště a auto se chovalo celkem záludně. První havárka, která mi vrátila řidičskou pokoru, protože ani auto ze západu neodpustí veškeré řidičské chyby. Závady všude možně, naučily mne poznat, jak vypadá auto zevnitř a jak funguje.ˇ
Lada 2101 vykonávající v naší rodině čestnou funkci "hnoják" (2003 - 2005): Jestliže škoda 105 byla zadokolka mých řidičských začátků, tady to byla zadokolka, kterou jsem si "labužnicky" ohmatával (měl jsem v té době najeto okolo 150 tisíc kilometrů a nebyl tedy úplný začátečník) a zkoušel, jaké to je brát zatáčku hodinama.
Citrën Xsara (2005 - 2010): Najezdil jsem s ním skoro dvě stě tisíc a bylo to první auto, které jsem subjektivně "dostal do ruky", věděl, jak se chová na limitu a dosáhl v jeho ovládání velmi mírně nadprůměrné zručnosti. Dvě autonehody. První, kterou jsem nezavinil a která mi dala velmi dobře najevo, že v provozu musím myslet i za druhé. Druhá, která šla za mnou a která opět srazila moje rostoucí řidičské sebevědomí do patřičných mezí.
Citroën C 5 (od roku 2010): Naučil mne, že radost z jízdy nemusí vyvolávat jen motor zpívající ve vysokých otáčkách, komunikativní řízení a dirfování v zatáčkách, ale taky pohodlná, plavná jízda na hydractivu. Tak pohodlný auto už asi nikdymít nebudu a nechávám si ho co nejdéle.
Kaipan 14 (od roku 2008): Já vím, že ho tady na těch stránkách nemají rádi, ale bylo a je to auto pro radost, návrat k favoritu, který jsem měl rád. Domácí stavba auta, ještě víc jsem poznal, jak věci fungují. Důkaz, že sportovní jízda není jen záležitost rychlosti, protože tu v ní vnímám mnohem víc, než v moderních autech.
Všechna auta, která budu mít v budoucnu: Přestože si jsou dnešní vozy čím dál tím víc podobné, přesto zůstanou kždý jiný. Nikdy nebudou mít zcela identické vlastnosti, vždy tady bude odlišnost a vždycky se něco naučím.
Howgh, domluvil jsem :)
14. října 2015, 14:37
0
Pokud sis Kaipan 14 postavil sám, tak by to nemusel být takový průšvih - třeba jsi opravil všechno, co v továrně zprasili. Kusy sestavené v továrně jsou ale životu nebezpečné příšernosti, u kterých nechápu, jak je někdo mohl schválit k provozu.
12. října 2015, 21:09
0
Ono... aby se člověk naučil řídit, chce to hlavně auto lehké, čitelné a s dobrou odezvou na plyn. Samozřejmě, jedno z těch aut je určitě Miata. Ale spíš bych asi volil něco, co při dešti nemá tendence rozpustit se a asi i FWD, protože toho odpustí víc a na trénování čisté stopy je lepší. Třeba Barchetta. Hodně dobrá volba by byla i AR156, jenže tam je problém s korozí podobný, jako u Miaty. Fajn jsou určitě i splašené francouzské krabičky 106GTI, Saxo VTS, 205GTI... Marný není ani Fiat Coupé nebo z těch větších aut AR155 (nemluvě o Q4) a 164. Zajímavých a dobrých aut je hromada, je nesmysl lpět na nějaké značce, protože stejně až po čase a vystřídání více aut člověk příjde na to, co mu vyhovuje a co by chtěl. Každý ty preference má jiné a každé auto naučí něco jiného.
12. října 2015, 22:02
0
Asi nenapíšu jaké auto je na to nejlepší, ale zásadní je asi jezdit často a to čímkoli. Samozřejmě auto musí v dobrém stavu, brzdy, řízení a podvozek. Ale to už tu zaznělo. Asi bych vynechal historické a nepovedené napodobeniny aut jako Š120, dacie, trabanty a podobné paskvily. Aspoň felicia by mohla stačit.
Pokročilejší jezdci si asi můžou koupit plečku a jezdit na track daye od Autíčkáře, případně zkusit Plechcup.
12. října 2015, 22:13
0
Já se naučil řídit na počítači. Viper Racin, Live For Speed a další reálnější simulátory. Před autoškolou mě máma chtěla naučit nějaké základy a během pěti minut bylo jasné, že mi řízení dělá menší problémy než jí. Tak jsem šel na simulátor do autoškoly. Po 5ti minutách pro mě výcvik skončil a už seučitel věnoval jen slečně. Pak jsem dostal Peugeot 106 1.1 s nefungující ruční brzdou. Kromě jedné jízdy s Octavii 1,9 tdi se mnou byl až do konce. Pak jsem přesdnul do rodinného Daewoo Tico. Nějakou dobu jsem musel přetrpět, než jsem mohl jezdit samostatně a potaji se učit využívat poteciál 40 koní a 640kg váhy vozu. Po 7cmi letech jsem si koupil sve první auto. Ono zmiňované 200 koňové RWD. Nissan 200SX S13. V zimě se ukázalo, že moje záliba v driftování na simulátorech má něco do sebe a zimu si opravdu užil. Ale jak jsem začal jezdit na okruhy, tak jsem se o mé auto, do kterého padlo tolik peněz, bát. A tak před domem zaparkoval vrak Proton C9. A učení začalo nanovo. O auto se již nebojím a tak ho tlačím k limitům mých schopností. Zatím moc nekouš a stále zrychluje. :)
12. října 2015, 22:38
0
Žadné auto Vás nenaučí vše.
Podle mě člověku nejvíc dá, když často střídá auta. Každé je originál a posune člověka dál.
Já začínal na Fabce 1.4 v plynu. Potom Uno. S tím sem toho moc nenajezdil protože víc stálo než jezdilo. Potom švagrova 120 s upadávajicím kolem a potom jeho Polo. Pak přišlo mé první vlastní. Favorit. Ten mě toho naučil hodně. A potom přišlo současné Suzuki Baleno. S tím sem se sžil zatím nejvíc.
A potom plejáda služebních aut. Felina v dieslu. Potom Jumper a nakonec Iveco Daily. To mi toho dal hodně. Krom odhadu, tak také, kterak driftovat s dodávkou. :-)
12. října 2015, 23:16
0
Jestli umím řídit? Neumím. Takumi umí řídit. :D
Auto které mi dalo největší základ, tak 120tka, kterou jsem jako dětsko jezdil pro dřevo přes vesnici... A pole.... Potom všechno možné, pak autoškola Felicia, tam už šlo spíše o čistě legislativní záležitost. Pak už jsem mohl jezdit maminčiným Yarisem 1. generace. Super auto, závody pořád, ale auto nebylo sviňě, tak jsem přežil.
Pak přišel Chysler Voyager, ten byl praktický na kolo abyl to čistě dopravní prostředek, kromě orientace v cestování, návěstidlech, mapách a provozu mě do řízení nic moc nedal.
Pajero II. byl první automat, dost jsem zlenivěl, ale do terénu dobré, výhodné. Auto mě na cestě nic moc nenaučilo, ale od těch dob vím, o čem je offroad a jak se s ním poprat. Další auto bylo taky automat.
Subaru Legacy jsem koupil, pač jezdit s Pajerem po cestě 95% je asi jako používat traktor na vaši balkónovou zahrádku. Automat protože jsem si zvykl. Ale Legacy mě naučilo jezdit po cestě, naučilo mě pořádně vést stopu, stočit se do zatáčky, jezdit bokem ve sněhu, rozhazovat auto váhou. Automat to všechno ale kazil.
Potom přislo mé nynější auto Subaru Impreza GT. S ním taky první okruhové dny, stopky a kvanta trénovaní, ježdění, debatování a zlepšování technik.
A uzavřel bych to tak, že čím víc vím, tak je mi jasné, že vím ještě pořád prd...
13. října 2015, 00:12
1
On asi bude vic nez jeden zpusob jak umet ridit. Pan, co jezdi tricet let v zime v lete linkovym autobusem po horach, treba nebude dobrej drifter, ale zas mu lidi v autobuse mozna spej i ve vanici. A nekteri dobri okruhovi jezdci treba nebudou dobri v couvani kamionem s vlekem.
13. října 2015, 08:29
0
Palec nahoru, tohle je velmi dobrá připomínka.
13. října 2015, 08:53
0
Taky bych tento názor vyzdvihl :-)
13. října 2015, 08:21
0
V autoškole jsem jezdil na Fabii I 1.2 HTP, ale před tím jsem měl naštěstí za sebou už dlouhou historii díky chalupě: jakmile jsem dosáhl na pedály (zhruba v devíti), začal jsem jezdit s malotraktorem, ve dvanácti jsem pak osedlal i vyřazený Simson a trajdal s ním po polňačkách. Za pár let přišel na řadu traktor Zetor 25A, někdy v 17-ti poté i UAZ 452. Všechno samozřejmě ne jen tak z plezíru (až na ten Simson), ale protože bylo třeba něco udělat v lese, na políčku nebo v sadu. Výsledkem bylo, že v 18-ti, když jsem dělal řidičák, jsem už poměrně uměl ovládat auto i motorku a měl jsem i nějaké zkušenosti z provozu (v 16-ti jsem si udělal řidičák na malou motorku a se Simsonem jezdil i po veřejných komunikacích). Navíc jsem se učil na takových krámech, že vlastně jediné, na co jsem si musel ve Fabii zvyknout, bylo, že všechno nemusím rvát silou. Po prvním pokynu "přibrzdi" skončil můj instruktor na předním skle - přibrzdil jsem, jak jsem byl zvyklý z UAZu...
Samozřejmě je spousta věcí na řízení, které neumím: při měření časů na okruhu bych pravděpodobně byl jedním z posledních, driftovat taky neumím, atd. Spíš jsem se naučil ovládat leccos s koly a motorem instinktivně, bez nutnosti se na to soustředit, takže můžu veškerou pozornost věnovat provozu.
Když to shrnu, tak auto, které mě asi nejvíc naučilo řídit, je traktor :-) A člověk, který mě nejvíc naučil řídit (což si myslím, že je důležitější faktor, než auto), je můj táta.
13. října 2015, 09:15
0
Me naucila jezdit (ne ridit) freza postavena ze stare Octavie. Od 9 let jsem pronikal do taju prace se spojkou a rucnim (!) plynem. Casem prislo na radu startovani (tlacitkem!), coz nebylo vzdy uplne jednoduche, protoze po nekolika neuspesnych pokusech doslo na nahazovani klikou, pak na roztahovani a nakonec na ocelak a cisteni svicek prechlastaneho motoru. Takze jsem oral, vlacel, projizdel, pospechoval, na cm couval k vlecce plne brambor. Ucil se odhadu abych uz podruhe nenajel na plot pri otaceni se na konci brazdy (nase pole bylo oplocene).
Neco malo k freze: diky klasicke koncepci Octavie nebyla stavba moc narocna, snad se tam pouze zkracoval kardan. Motor mel krasny zvuk, protoze byl punkersky bez jakehokoliv zakrytovani. Pres koncepci motor vpredu, pohon vzadu se obcas freza mela tendenci stavet na zadni s pripojenou vleckou, to pak musel nekdo stoupnout dopredu na nosny ram, aby bylo mozne vyjet kopec :-) No a pak ta nadherna vune benzinu... Vlastne na tohle zemedelske obdobi vzpominam moc rad, pro kluka v mem veku to bylo neco uzasneho.
13. října 2015, 09:15
0
Pokud to shrnu za sebe, tak bych to spíš vzal naopak - pro to, aby se člověk naučil řídit, se jednoznačně musí vyvarovat učení v nějakém moderním, utlumeném a rychlost skrývajícím vozidle s milionem asistentů, které dá pocit řidičského génia i kopytu a spolehlivě zamete všechny chyby pod koberec... takže pro začátek cokoliv jednoduchého, pokud možno s úzkýma uklouzanýma gumama, aby strach nepřicházel ve dvou stech, ale už v 80 a limit byl přívětivý a měkký a ne ostrý jak břitva... Jestli to je FWD, RWD nebo AWD je myslím jedno, halvně jedoduchost a žádní strážní andělíčci...
No a zbytek je spíš o jiných věcech, než o autě.
1. JEZDIT. Jezdit, jezdit, jezdit... tisíckrát nic umořilo osla a tisíckrát pilovaný úkon udělá i z osla řidiče... čím víc osahání si limitů na okruhu, tím líp. Čím víc různých aut, koncepcí a vlastností, tím líp
2. Obklopit se dobrými řidiči. Nic nemotivuje člověka ke zlepšení a zároveň pokoře líp, než když je v okruhu svých auto-kamarádů tím největším tragédem za volantem. Od řidičů, kteří to s kroutítkem a pedálama umí, se dá nejenom učit a odpozorovávat, vytvářet si správné návyky a objevovat nové možnosti, ale zároveň to funguje i jako přirozený brzdič ega - těžko si řeknete "umím řídit", když víte, jaký jste oproti osobě xx děsivý žabař.
3. jezdit, jezdit, jezdit :)
13. října 2015, 09:21
0
Autoškola v tehdy fungl novém Golfu IV. Uz v tu dobu jsem ale lítal Unem.
Nejvíc mě ale hned po autoškole naučil (a také vyučil) Peugeot 205 GTi.
A teď mě školí STi
13. října 2015, 10:08
0
Ridit mne nenaucilo zadne auto, protoze to proste neumim, jak bych si predstavoval. Ale nejvic mi dala asi Fabia 1,2 HTP moji mati. S tou jsem jezdil asi tri roky po tom, co jsem ziskal ridicak. Slabe auto bez asistentu, pritom relativne bezpecne a blbuvzdorne, byla vyborna skola. Rozhodne mi dala to, ze jsem se naucil celkem predvidat, jezdit plynule a u rizeni aspon trochu myslet. To pro bezne jezdeni povazuji za nejdulezitejsi. Dnes, po par letech, ma Fabie zase klidne dny, kdy uz ji netrapim svym neumetelstvim (na to jsem si poridil vlastni auto), ma par skrabancu z obdobi uceni, lidi se se mnou neboji jezdit a vetsina jich dokonce usne bez toho aniz by se budili hruzou. To povazuji celkem za uspech :-). Je jasne, ze bych chtel jezdit jako Walter Rohrl, ale na to mam jeste par let cas.
13. října 2015, 11:53
0
paralelne Fáčko v autoskole, schade 120 meho otce. Dale Schade 100 po dedovi - opravdove satan mezi auty. A dale uz kulturni a pomerne rychla auta. Jezdit neumim do dneska, rozhodne ne okruhove. A tak jak to porad neumim, tak me to neprestava bavit.....
13. října 2015, 14:52
0
A co to je: " umím jezdit " ?
Umím jezdit když : prodriftuju silnicí na Ještěd a nic neponičím ?
si babča s košíkem vajec na klíně ani nevšimne, že jsme se rozjeli a přitom už má vystupovat ?
předjedu v buchlovských horách ( chřiby ) motorkáře ?
kocour na zadní sedačce usne nudou ?
nikdy jsem neměl bouračku a nikdy jsem nic neodřel ?
Každý má asi jiný názor a jiné měřítko :-D
13. října 2015, 18:26
0
S tim motorkarem v Buchlakach asi docela zalezi, zda ho predjedes v zatacce, nebo na rovince:D Ale jinak s tebou souhlasim, spousta ridicu v sobe vidi druheho Laudu, Solberga nebo Zanardiho, pricemz taktne pomijeji ostatni aspekty kvalitniho ridicstvi:)
13. října 2015, 14:59
0
Řídit v provozu mě naučila motorka. Člověk si všechno musí dost promýšlet a hlavně předvídat a předpokládat, že všichni ostatní můžou udělat tu největší blbost.
Odhadu mě učil děda od nějakých patnácti let, když mě nechával couvat kamionem s návěsem k rampám. Doteď nezapomenu jak jsem couval v továrně Schiesser v Radolfzellu na rampu mezi další dva kamiony se slovy: Jestli jim to odřeš, tak už ti to nepůjčím :-D
Jinak na okruhu mě cvičí Alfa Romeo 146 a Golf první generace se semi slickama, vždycky si myslím, jak je to parádní a jde mi to, vždycky dokud mi můj bratranec nepůjčí auto typu Mini Cooper JCW, Twingo RS, Nissan 370Z, Lexus IS-F atd.. A pak z názorných ukázek zjišťuju, že to jde ještě rychlejc. A jak zjistit, že stojíte úplně za nic? Zkuste přemluvit někoho, aby vám na chvilku půjčil závodní motokáru. A pak si to nechte natřít od nějakého profíka... Hanba mluvit
13. října 2015, 15:07
0
CO se jízdy na okruhu mě dalo hodně ježdění v iRacingu v MX-5ce a čtení jejich rozsáhlého fóra, kam píšou virtuální i reální závodníci. Jako teoretická příprava super. Ale vždycky musí následovat praxe (což u mě trošku vázne...).
Jestli umím řídit - záleží na tom, jak toto definujeme. Pokud to znamená, že dokážu dojet z domu do práce a nikoho nepřejet/nenabourat, tak asi ano (i když s výhradami :))
Pokud to znamená jestli jsem sám spokojen se svým řidičským umem, pak rozhodně ne - pořád je co učit a myslím si, že tento pocit mi vydrží ještě hooodně dlouho.
13. října 2015, 20:22
0
Pokud je člověk přesvědčen, že umí řídit, a je spokojen se svým řidičským umem, znamená to jen jedinou věc.
Že bude brzo bourat.
14. října 2015, 16:26
0
Vidím to stejně
13. října 2015, 17:20
0
oficiálne som to mal na dvakrát:
http://www.imcdb.org/i088311.jpg
http://www.gymzv.sk/~hybsky/v3s.jpg
ale skutočne asi až postupne nabraté kilometre na otcovej Lade 2102 a kámošovej 2106-ke :)
13. října 2015, 19:15
0
takže autoškola a další kousky popořadě: nejdřív doma dědův "pařez" neboli Jawa 05 jednosic. V autoškole Jawa 50 typ 21.
V další autoškole Jawa 350 ta co je dnes známá jako "konopnice" a Škodovky 105 a 120. Š 105 byla i doma. A varuju všecky co ten škráb budou ještě někdy chválit! Ne, opravdu se to nepodobá ničemu použitelnému. To z nikoho nevychová řidiče, leda tak furt nasraného ignoranta.
Další autoškola Praga V3S, řízení bez posilovače, převodovka bez synchronů, meziplyny, děsivě prudké vzduchové brzdy, šílený randál, mizerný výkon. Ale bylo to fajn, předvídat pod kopcem co zařadit, jak najet do zatáčky aby se nemusel moc tahat volant, myslet a sžít se se strojem.
A k tomu učení a umění, vpodstatě vše už bylo zmíněno. Kdo si myslí že to umí, měl by si tiše sednout do kouta a počkat až ho to přejde.
A to učení není o autě ale o člověku. Protože i ty špatné zážitky jsou součástí učení. Kdo se chce učit, poučí se i z průseru. Kdo se učit nechce, nepomůže mu ani pozlacená Zonda.
13. října 2015, 23:56
0
Kdyby si Zlo Kocka na Plechcupu rekla, tak by do ruky dostala klicky od Protona a zjistila by, ze s dobrym autem to jde tak nejak samo. Staci aby nemelo kousavej limit.
14. října 2015, 07:18
0
Tak příště, jo? :)
14. října 2015, 16:36
0
Woyta: Budeš ale muset podepsat NDA, že neprozradíš identitu Zlokočky, protože ta je přísně tajná!
14. října 2015, 22:50
0
Ja uz dnes stejne nemuzu pomalu mluvit skoro o nicem vzhledem k me praci konstruktera pro automobilovy prumysl. :D
14. října 2015, 06:57
0
Určite o sebe nemôžem povedať, že skutočne riadiť viem. Vodičák mám pár mesiacov, zvládnuť auto viem, ale zatiaľ toho veľa najazdeného nemám. Každopádne, už keď som robil autoškolu som mal za sebou 5 rôznych áut, v jej priebehu skúsil ďalšie a v autoškole sme mali Hyundai i30 a i20. Odvtedy som potom skúsim ešte pár áut, prevažne hatchbacky, kombík a MPV - obyčajne autá. Ktoré mi dalo najviac? Ťažko povedať, každé je iné a to je na tom super. Moderné áutá koncernu H/K, hlavne i30/ceed mi prídu trochu preposilované, čo môže dať mladému vodičovi istotu, ale ináč ho to až tak nenaučí. V tomto smere považujem za lepšie nejaké staršie, jednoduchšie a náročnejšie auto, kde vodičovi s ničím nepomôže elektronika. V tomto ohľade bol super náš Citroen Evasion, veľké staré MPV, ktoré má k jazdným vlastnostiam Miaty ďaleko, ale aj práve preto mi toho veľa dalo - musel som si zvyknúť, naučiť sa vnímať veľkosť auta, odhadovať. Je určite dobré dostať sa skoro k velkému autu.
Ináč aj to niekto myslí skutočne vážne a chcel by jazdiť aj na okruhu, tu považujem za ideálne auto GT86/BRZ. Pre niektorých má Toyobaru nízky výkon, ale podľa mňa je to tak akurát na naučenie. Žiak, ešte som nemal možnosť jazdiť na ňom, ale teoreticky by to malo fungovať. Konštrukcia v štýle starej školy, náhon na zadnej náprave, atmosférický motor, "stredný" výkon..
Prípadne by som to skúsil s Mazdou Miatou.
Každopádne si myslím, že je lepšie začať staršími autami s atmosférickým motorom a manuálnou prevodovkou a postupne sa posúvať vyššie. Jednak pri starom aute nevznikne taká škoda, jednak do riadenia nekecá elektronika... Každý deň vidím nejakú Audinu s mladým frajerom za volantom, ktorému ju kúpil jeho otec, ktorá blokuje ostatné áutá, jazdí na červenú či SUV od BMW-čka ktoré nevie vyparkovať z parkoviska pred Tescom a ktoré oškiera ostatné autá. A potom sú v alejách pri ceste neustále nejaké BMW-čka... Myslím si, že človek sa musí naučiť jazdiť so slabším, starším autom a až keď sa naozaj naučí, tak nech prejde na novšie, drahšie auto. Potom medzi nami jazdia vodiči v drahých autách, ktorí ale nemajú poňatie ako jazdiť...
15. října 2015, 08:14
0
Úplný súhlas. Mám na krku pár krížikov. Vodičák - Š 100 pred infarktom. Nasledoval môj Trabi. A to vám poviem, že s jeho výkonom bolo aj predbiehanie zážitkom. Bolo treba sa na to pripraviť, urobiť si dostatočný odstup na rozbehnutie, v dostatočnom predstihu pridať plyn a už nezaváhať. Pri brzdení sa chudák celý roztriasol nie len on ale aj ja. O pneumatikách ani nehovorím. Bola to super škola na odhad. Dnes mi pripadá, že väčšina vie len pridávať plyn. Kto si myslí, že vie jazdiť, mal by si zaplatiť celý deň na Slovakiaringu (cca 200 Eur) alebo podobnom okruhu a odjazdiť ho s ďalšími podobnými. V podstate je jedno na akom aute. Jazdil som SPA i Numburgring. Ide o to, že so sylné moderné auto nám veľa pomôže a veľa za nás aj urobí. Tým chcem povedať, že elektronika (ABS, ESP a pod) napraví naše chyby. Staršie a slabšie auto nás naučí inak uvažovať. Na okruhu zase rýchla jazda tiež posúva hranice. Zažil som pretekárov, ktorí boli na okruhu hotoví.
Ešte jedno odporúčanie. Sadnúť do auta s starším vodičom, ktorý nás naučí rýchlej a bezpečnej jazde. Nenechá nás voziť sa v kolóne ani zbytočne riskovať.
15. října 2015, 10:20
0
Punto mk1, 55 zbesilých talianskych koní. Žiadny posilovač, žiadne abs... bohužial ani žiadny otáčkomer, ale aspon bolo nutné vnímať motor podľa zvuku :) Takisto chýbala klíma a airbagy takže hmontosť hlboko pod tonou. Prekvapivo, na utiahnutých okreskách a s max. jedným človekom celkom živé auto, na ktorom sa dalo pekne naučiť. Osobne mi autoškola dala len papier a úplne základy, skutočná "autoškola" bolo pre mňa až Punto.
03. listopadu 2015, 11:48
0
Opel Ascona B ve verzi kabrio :) Bez toho bych neuměl nic.
08. listopadu 2015, 17:18
0
V autoškole to bola mazda 2, taká novšia krajšia :-) Ale to som sa sústreďoval na iné veci:-D Naše auto bola Vectra C 2,0DTI takže nič moc, ťažký diesel pred prednou nápravou...ale sem tam sa mi priplietol pod ruky Opel Kadett 3D 1,4i 44kw, 870kg od strýka. No a tu okolo je celkom pekná okreska a často som ňou prechádzal k mojej snúbenici a často som mal málo času :-D A tak toho Kadetta som dlho využival,a tam som sa naučil mnoho vecí. Nakoľko je to ľahké auto,bez serva, bez abs,airbag atď... a hlavne s lankovým plynom,tak to je úplne iný pocit z jazdy. Tam som cítil na akom povrchu je ktoré koleso. Fakt pecka. Neviem si predstaviť čo by robilo nejaké GSi :-)
17. listopadu 2015, 10:46
0
Moje první auto bylo Fiat Uno 1.5IE - 75 koní na 800kg spolu se zastaralou technikou bez posilovače řízení nebo nějakých jiných blbostí z toho dělalo zábavné a byť to může znít zvláštně - řidičsky velmi příjemné autko. I když jsem by jsem s ním stžěží ´´porazil´´ na okresce Oktávku f dízlu, tak požitek z řízení tam byl jistě na vyšší úrovni. Trápení lehkého autíčka s nevelkým výkonem avšak se všemi ovládacími prvky ´´pevně´´ mechanicky spojenými má něco do sebe. A pro nevyježděného řidiče je za mě i bezpečnější než nový vůz, který se chová k řidiči odtažitě, nepřijdete si v něm jako Colin McRay v 80Km/h a hranice kdy jde do tuhého přijde ve 150 Km/h. Podle mého názoru řidiče naučí řídit především stará popelnice, nezáležíc na výkonu, či poháněné nápravě.
09. září 2016, 08:31
0
Jako u řady jiných mě "naučila" řídit Š120. Respektive všechno po ní už bylo jednoduchý, takže vlastně byla takovej základ. Díky své celé řadě nepříjemných vlastností člověka naučila si vážit slušných moderních aut. Kupříkladu jako hlavní negativa jsem vnímal naprosto mizerné brzdy a záludné jízdní vlastnosti především přetáčivého charakteru. Stačila trocha adhezní anomálie a člověk měl rázem plno starostí udržet auto na silnici a když se ani nemohl spolehnout na brzdy, tak v podstatě byl odkázán jen na svoje rychlé reakce a zkušenosti. Dále startovací procedura ( u každé škodovky jiná, šitá přesně na míru danému autu), absence většího prostoru na zavazadla, koncepce "všechno vzadu", v létě sklony k přehřívání, v zimě naopak to netopilo, mizerné světlomety, hluk v kabině, chybějící cyklovač na stěrače, vysoká poruchovost, nulová bezpečnost, atd. atd. Na straně druhé tu byly i pozitiva: příkladná přilnavost na kluzkém povrchu do kopce (sníh, bláto,...) , poměrně slušná průchodnost terénem, pohodlí (aby taky ne na 165/80 R13), snadná opravitelnost většiny závad a dostupnost náhradních dílů za směšné ceny, výborný výhled všemi směry a další maličkosti. Když to srovnám s Toyotou (2.0i Camry) ze stejného roku jako byla škodovka, tak se mi chtělo plakat, co byli československý inženýři schopni zplodit za megakřáp. Ale tedy nic jiného nebylo, tak se člověk naučil jezdit tím co bylo a byla to dobrá škola. 11 let jsem s ní jezdil a naučila mě jako žádné jiné auto. Dneska už by nikdo z mladších ročníků nebyl schopen auto ani nastartovat, natož s ním nebýt brzdou provozu. Škodovku doplnil a pak zcela vystřídal Escort 1.6 kombi a to už byla jiná písnička. V Ghia výbavě, posilovače, elektrický okýnka, a další serepetičky zpříjemňující řidičův život byla jak nirvána. A když to dneska srovnám se současným autem (Focus 2.0), tak mi Escort přijde taky jako takový relikt minulosti, který mizerně brzdí, žvejkačkoidně se chová a další. Ovšem tehdy to bylo po přestupu ze škodovky jako luxusní limuzína.
Čili já se naučil jezdit na stodvacítce, ale věřím tomu, že třeba Felicie nebo Favorit by udělal stejnou, ne-li lepší službu do začátku. Auto bez vymožeností, co si člověk neodpracuje to nemá (rychlost, různé funkce, atd.) a nebojí se pak různých jiných jednodušších typů aut. Znám totiž případy, kdy se holčina naučila na rodinné Oktávce a s Feldou (základ bez ničeho, bez posilovače, atd.) se neuměla rozjet ani snad zastavit a museli jsem hodně kilometrů najet, aby jí to trošku vešlo do krve a člověk jí mohl s autem nechat samotnou.