Virtuální volant: Automation

Čas mezi svátky je záhadným obdobím kdy je v pořádku být odpoledne v županu, večeřet cukroví nebo prostě celý den propařit na počítači. Kam ale zamířit, pokud má váš počítač výkon brambory a ke všemu máte rádi autíčka a techniku? Přiznám se, že poslední dny trávím nad hrou Automation. Ta je k dispozici na Steamu ve fázi Early Access, nejde tedy o úplně hotovou hru, spíš takové demo. Přesto ta nejpodstatnější část nějaký ten pátek funguje, takže vás můžu na vidinu hotového produktu lákat už dnes. Automation se prezentuje jako hra typu tycoon, tedy jakýsi simulátor automobilky. Vaším hlavním úkolem má být provést svoji firmu od úsvitu masového automobilismu ve čtyřicátých letech přes éru muscle-cars, následující ekonomickou a ropnou krizi až do současného souboje s emisemi. Jenže scénáře zatím neběží. Co už ale funguje je samotný editor automobilů. Z mých řádků se může zdát, že jde o zapomenutelnou rychlovku, ale opak je pravdou. Nad touhle zábavou totiž utratíte celé týdny.

Abych vám nejlépe ukázal, proč mě ta hra tak baví, vezmu vás sebou na jedno malé dobrodružství. Řekněme, že se píše rok 1972 a naše evropská automobilka chce trochu vylepšit image výrobce automobilů pro zubaře a důchodce. V portfoliu jí zoufale chybí model, který by nalákal mladé, dynamické a svěží zákazníky. Jenže má to pár háčků. Ropná krize je v plném proudu, takže se nevyhneme vstřikovačům, bezolovnatému benzínu a hlavně katalyzátoru. Ke všemu mladí zákazníci obyčejně nemají peníze nazbyt a všechny tyhle moderní vychytávky nestojí nejmíň. Ideálem bude malý vůz s dvouprostorovou karoserií, živým motůrkem a především jednoduchou a levnou technikou.

Prvním krokem ve hře je vybrat typ karoserie a koncepci. Protože jsme v Evropě začátku sedmdesátých let, zvolme hatchback s jedním párem dveří, motorem vpředu napříč a pohonem předních kol. Hra vás provádí vývojem krok po kroku a tak zvolíme materiály panelů karoserie, samonosné ocelové šasi, vpředu zavěšení McPherson a vzadu zkrutnou příčku. A teď přichází to nejlepší: Musíme si postavit svůj vlastní motor. Vůz má být lehký, obratný a hlavně jednoduchý, takže i když by se pod kapotu vešel třeba osmiválec, zvolíme řadovou čtyřku. Vzhledem k tomu, že se snažíme vyrobit charakterní vůz, bude nejlepší zvolit vrtání a zdvih s co nejbližšími hodnotami tedy tzv. čtvercový motor. Kdybychom měli vrtání výrazně větší než zdvih, byl by motor podčtvercový a skvělý ve vysokých otáčkách, ale zabíral by hodně prostoru a nebyl by tak účinný v otáčkách, odpovídajících běžnému provozu. Naopak motor se zdvihem převyšujícím vrtání by byl vhodný pro ekonomickou variantu. Nabízel by dostatek krouticího momentu, ale do otáček, natož sportovního projevu by se mu nechtělo. Navíc naše pomyslná automobilka má už důchodcovských motorů přehršel. Jen co dokončíme válce a zvolíme hliníkový blok (hlavně lehce!) vybereme rozvody. Tyčkový rozvod je archaický a vlastně se v moderních autech hodí, jen když není pod kapotou dost místa (třeba ve Viperu), OHC bude lepší volbou a protože nám jde hlavně o proudění vzduchu a točivý projev, nespokojíme se s ničím jiným, než moderním DOHC. Hlava pak bude pochopitelně také hliníková.

V rychlosti do bloku naházíme klikovku, ojnice a písty. Zatím moc nevíme, co nás bude zpomalovat a tak volíme základní variantu v podobě litiny, snad se nám podaří udržet cenu co nejníže. Jen co máme základní komponenty pohromadě, postíme se do války s parametry. Nejdříve kompresi. Tu nastavíme kamsi pod 9:1 profil vačky lehce do políčka ‚sport‘. Na turbodmychadla je ještě brzy, po rallyových tratích se prohánějí atmosférické zadokolky a do nafoukaných osmdesátek je ještě přeci daleko, takže atmosférické plnění bude muset stačit. Na řadě je palivový systém. Stavíme moderní automobil a tak si můžeme dovolit experimentovat s mechanickým vstřikováním a v rámci sportovního modelu můžeme přikročit i k výkonnostnímu sání, které k čtyřventilové hlavě pustí dostatek vzduchu. Američany trápí palivová krize a nové emisní zákony, takže se rovnou připravme na bezolovnatý benzín. Směs dáme raději do co nejchudšího poměru, kvůli emisím. Zapalování nastavíme do předstihu a s omezovačem otáček se prozatím domluvíme na 7000 ot/min. Ještě zbývá dořešit výfukový systém. Jak jde vzduch do motoru, tak musí i ven a proto dáme vale litinovým svodům. Pod kapotou ještě zbývá místo na trubkové 4-1 a aspoň si náš motor oddechne. Po cestě nezbývá, než zaškrtnou katalyzátor a aspoň základní provedení výfukových tlumičů. Máme hotovo, jenže ouha, nějak nám to nejede. 32 kW a 54 Nm nám k odvrácení pozornosti důchodců stačit nebude a rudé pole indikuje, že motor klepe. Kdepak asi inženýři udělali chybu? Musíme tedy zavítat k nastavení komprese, směsi a předstihu zapalování. Nakonec byla viníkem komprese, stáhnout na 8,7:1, trošku si pohrát s nastavením zapalování a zjemnit profil vačky a charakterní šestnáctistovka je na světě s výkonem 82 kW a krouticím momentem 121 Nm.

Když už máme motor, je na čase kolem něj postavit auto. Zvolíme tedy preferovanou krabici a trochu si potaháme za jednotlivé části, dokud nevznikne cosi alespoň přibližně dynamického. Rychlá volba odstínu laku, a provedení doplňků. Začínají sedmdesátky a tak co jde udělat z matně černého plastu, bude považováno za moderní. Chvilku si pohrajme se světly, maskami chladiče, vybereme kliky, prostě s trochou fantazie postavíme během pěti minut auto, jaké svět neviděl. Nebo věrnou kopii existujícího modelu, jak je ctěná libost. Náš hatchback už začíná vypadat k světu. No vlastně vypadá jako když Niva nacouve do citroenu AX, což je vlastně ideální výsledek. Je načase upravit všechny ty srandy, co z hromady plechu dělají auto s duší. Koncepci pohonu již máme jasnou, převodovka bude samozřejmě manuální, pětistupňová a předokolce stačí otevřený diferenciál. Trocha laborace nás čeká u nastavení kol. Disky zvolíme 14 palcové s šířkou gumy 190 mm a obutí 190/60 R14 je na světě. Lehoučkému vozu budou stačit vzadu bubny a vpředu dvoupístkové kotoučové brzdy. Rozdělení brzdného účinku 60:40 ve prospěch přední nápravy zatím bude stačit. Hrátky s aerodynamikou prozatím přeskočíme a v rychlosti nastavíme interiér na parametr 2/+2. Práci řidiče usnadní hydraulický posilovač a do hot-hatche rozhodně patří co nejlepší pasivní bezpečnost.

Konečně je na řadě zavěšení. Tohle je teprve ta opravdová věda a až správná kombinace přítlaků na jednotlivé nápravy, nastavení tuhosti tlumičů a pružin a spousty dalších parametrů vám zajistí to správné ovládání. Abychom měli lepší představu o našem voze, nabízí hra několik kategorií neboli cílových skupin. Na závěrečné obrazovce ladění si tak můžeme ověřit, nakolik se nám záměr jednoho z prvních hot-hatchů podařil. Skóre přes 100 bodů značí slušný úspěch v kolnkách ‚Fun‘ a ‚Family budget‘. Tím by mohlo celé představení skončit, ale to byste přišli o tu nejsladší třešničku na dortu. Náš výtvor teď můžeme exportovat od hry BeamNG. Přesně tak, autíčko si zařídíme! Můžeme se prohánět po šotolinových cestičkách vulkanického ostrova nebo po sterilně bílém prostředí virtuální reality.

Verdikt

Obzvlášť v kombinaci s BeamNG je Automation zábavným způsobem jak utratit hodiny volného času. Postavit můžete téměř cokoliv, dokud to spaluje benzín a zařádit si lze na bezpočtu map. Ačkoliv řízení skutečných aut se nic nevyrovná, v realitě si můžete vyzkoušet krotit dvoutunové zadohnané kupé s 800 Nm na sopečném atolu, aniž byste museli zvednout své cenné pozadí a vydělat potřebné miliony. Osobně nejraději stavím pomalé dodávky, byť zlí jazykové tvrdí, že to má cosi společného s výkonem mého počítače. A co dnes stvoříte vy? Nekompromisní offroad, ekonomickou pikslu, či nějakou tu klasiku?