Veterány Bugatti, Porsche a Škoda na výstavišti Kroměříž: Krása střídá nádheru

Třetí srpnový víkend se ve Zlínském kraji konal další ročník legendární Barum Rally Zlín. Tato atraktivní událost mezinárodního významu přilákala mnoho fanoušků motorismu, mou maličkost nevyjímaje. Pokušení vidět na jednom místě (navíc tak blízko od domova) závodní speciály v ostré akci bylo natolik silné, že jsem se i já rozhodl se na místo dostavit.

Jenže reportáž z tohoto závodu vám dnes nepřináším. Ptáte-li se proč, tak proto, že se mí drazí pražští kolegové účastnili minulého ročníku, dokonce s oficiálními novinářskými propustkami, a logicky se tak už s vámi o zážitky podělili oni. Nedávalo by moc smysl, kdybych vám dnes psal o tom samém, zvlášť ještě když já, na rozdíl od nich, žádnou zpravodajskou akreditaci neměl, čímž se mi nedostalo příslovečného nahlédnutí za oponu.

Barum Rally Zlín však byla protkána mnoha doprovodnými akcemi s autíčkářskou tematikou a jedna taková se odehrávala na nedalekém kroměřížském výstavišti. Setkali se zde příznivci veteránů několika věhlasných značek. Tudíž jsem se chopil svého fotoaparátu a dnes vám přináším fotoreportáž právě z této akce. Byla totiž neméně zajímavá. 

Musím však přiznat, že když jsem na místo přijížděl, vůbec jsem nevěděl, do čeho jedu. Výstaviště v Kroměříži znám jen z televizních reportáží z každoroční místní výstavy květin, což jde úplně mimo mne. Hlavou se mi tak honily hlavně myšlenky na to, jak asi velké bude a jestli pojme dostatečné množství vozů. Říkal jsem si, jestli vám vůbec budu mít pořádně co fotit.

Jaké bylo mé překvapení, když jsem na místě zjistil, že je to za prvé místo moderní (je tedy pravda, že ona současnost stavby se příliš nehodila k mnohdy skoro stoletým veteránům pod ní, ale tím jsem si nenechal zkazit dojem), a hlavně více než dostatečně prostorné. Aut se sem tak vešlo opravdu dost a já mohl udělat spoustu fotek. 

Diskutované sobotní setkání pak bylo zajímavé v tom, že se jednalo o kombinaci hned několika výstav. První se jmenovala Pocta vozům Škoda a byla logicky věnována nejzajímavějším výrobkům domácí automobilky. Název druhé zněl: Francouzské krásky a jak naznačuje, byl věnován vrcholné značce této země, sportovnímu Bugatti. Navíc ještě své plechové miláčky přijeli ukázat členové českého klubu vlastníků Porsche. Díky tomu bylo skutečně na co koukat.

Začnu naším výrobcem. Ačkoliv se může zdát, že jeho nabídka je oproti ostatním jmenovaným automobilkám poněkud nezajímavá, minimálně podle počtu účastníku byl opak pravdou. Pavilon věnovaný škodovkám praskal ve švech. Nedivím se, zvláště dědečkové si mohli zase jednou zavzpomínat na svá mladá léta a ukázat svým vnukům, jaký vůz jim konečně zajistil zájem jejich babiček.

I já jsem si tuto část výstavy užil. Jednak jsem ocenil, že běžných modelů AZNP se zde neobjevilo mnoho (pardon, já je prostě až na Felicii, tisícovku a 110R moc nemusím) a pak se mi také líbilo, že se objevily i řady, které na výstavách mimo mladoboleslavské muzeum moc nebývají, kupříkladu terénní Trekka nebo osobní vůz knížete Kolowrata. 

Jediné, co jsem na této části setkání nebyl schopen dostatečně docenit, byla doprovodná květinová výzdoba. Nechci tím nijak znevažovat dílo předních českých aranžérek Jarmily a Petry Pejpalových, kytice samotné byly nádherné. Jen mi přišlo, že v některých případech byly natolik objemné, že poněkud rušily design vystavených exponátů. Nicméně chápu, květiny k tomuto městu patří. 

Ta největší paráda se ale přece jen odehrávala na vedlejší otevřené ploše. Právě zde se setkaly historické vozy značky Bugatti a byla to opravdu pastva pro oči. Mě zaujal už samotný počet aut, bylo jich zde minimálně okolo třiceti. Víte co, vidět na jednom místě tolik bugatek se člověku nepoštěstí jen tak. Jako bonus byly tyto nádherné Francouzky doplněny i dalšími závodními vozy značek Wolsley, BMW, Daimler nebo Aston Martin. Byla to učiněná nádhera. 

Za svého favorita bych vybral monopost Elišky Junkové, Češky, která s touto značkou v letech 1926-1928 závodila a byla velmi úspěšná. To ovšem neznamená, že by ostatní kusy nebyly zajímavé, právě naopak. K tomu je ještě potřeba dodat, že auta se zde setkala po předchozím ostrém závodu v rámci Bugatti Grand Prix, konaném před začátkem samotné Barum Rally. Stále tak ještě voněla benzínem a sršela adrenalinem.  

Setkání klubu majitelů vozů automobilky Porsche se také nenechalo zahanbit. Návštěvníci si mohli prohlédnout nespočet kusů řady 911 snad všech generací a několik zástupců rodové linie Porsche transaxle (kteréhož test se už blíží). Užil jsem si však hlavně pohled na závodní specifikaci modelu 356 stojící stranou. Nepodařilo se mi odchytit majitele, abych zjistil, jestli se jedná pouze o repliku nebo o originál, ale krásný byl každopádně. 

V neposlední řadě se objevila i zajímavá auta různých jiných značek, jmenovitě třeba můj oblíbený Volkswagen s názvem Karmann Ghia nebo nádherný Mercedes-Benz 190 SL. Zastoupena byla i Amerika v podobě Chevroletu Corvette C3. A občerstvení se servírovalo stylově z paluby krásného Citroënu HY. Každý fanoušek motorismu si tak onu sobotu v Kroměříži přišel na své. 

Pokud tedy plánujete příští rok navštívit Barum Rally Zlín, doporučuji se zastavit i na doprovodných akcích, třeba na tu na kroměřížském výstavišti. Letos to stálo za to a já jsem si jistý, že organizátoři zase něco zajímavého vymyslí. Tak na shledanou v roce 2024!

A nyní se už pojďte kochat (a třeba trochu zavzpomínat nad) galerií.