Toyota C-HR+: Malé plus v názvu navíc, ale úplně jiný vůz

C-HR je oblíbeným malým crossoverem, který nám Toyota nabízí již v druhé generaci, a i mě se v testu zde vlastně docela líbil. Takový příjemný kompaktní vůz, ideální třeba do města a okolí. Vždyť právě C v názvu znamená Compact (někde také Coupe). Jenže přidejte k názvu malé plus a je vše jinak. Úplně vše. Zkuste schválně hádat, kolik karosářských panelů můžete na Toyotách C-HR a C-HR+ zaměnit. Nebudu vás dlouho napínat – ani jeden. Dokonce ani třeba zrcátka nejsou stejná. Marketingové oddělení si zkrátka během vymýšlení jména vzalo hromadně dovolenou. A aby v tom byl ještě větší zmatek, tak v cenících sice máme CH-R+, ale na zádi i to malé plusko chybí úplně, takže se auto tváří jako jeho menší brácha.

Dobře, asi jste vytušili že fanda názvu asi nebudu. Tohle asi si zaslouží svoje svébytné jméno a rozhodně bych ho s C-HR nespojoval. Je totiž ve všem mnohem dál a má blíže i třeba k Lexusu, a to jak některými vlastnostmi, tak ale i trochu cenou, ale o tom později.

Pojďme se podívat na nové C-HR+ jako celek. Jarda nedávno přinesl první pohled tady a nyní jsem na řadě já. Na první pohled se nezapře futuristický styl, který nyní u této japonské značky frčí. Tvar přední světlometů spojuje všechny modely Toyoty a i tady je doplněný hladkou maskou i čistě řešeným nárazníkem. Na přívod vzduchu stačí malý otvor ve spodní části a hlavní světlomety zde schovávají „kapsy“ po stranách. Prostě přesně podle současných trendů.

C-HR+ se mi líbí ale především zboku. Hezky vynikne silueta SUV kupé, ale hlavně prolisy na bocích, se kterými designéři v Toyotě (a teď nemyslím automobilku, ale město, kde tato společnost sídlí) rozhodně nešetřili. Jeden je vodorovný (přední kapota), další stoupá (přední dveře) a na zadních dveřích je to snad všechno dohromady. Ač to takhle jednotlivě působí jako „trochu moc“, jako celek to po chvilce docela hraje dohromady. Čistotu pak zajišťuje schovaná zadní klika, tmavá střecha se sloupky a třeba i velká kola, která pěkně vyplňují podběhy.

Ani vzadu se na originalitu nezapomíná. Prolisy, hrany, zkosené plochy nebo třeba spojené svítilny… Je to tu všechno. Jediné, co mi tu chybí je to plusko v názvu, ale na to už jsem si stěžoval výše. Celkově se mi auto opravdu líbí. Má sebevědomý svalnatý postoj, pěknou siluetu a rozhodně nezapadne v davu. Skoro mě mrzí, že je v nabídce jen jedna zajímavá červená barva. Třeba pěkná žlutá, kterou může mít Prius by C-HR+ taky sekla.

Uvnitř na řidiče čeká nový koncept palubní desky. Menší volant doplňuje displej pod předním oknem, na který se kouká nad věncem volantu. Nemůžu nezmínit shodné uspořádání u Peugeotu, který to propaguje roky. Kvalita displeje je perfektní a zobrazení je velmi kontrastní a jde dobře vidět periferně. Co mě ale trochu mrzí je podsvícení kontrolek vedle displeje. Především nápis READY, který z nějakého důvodu svítí neustále má podsvícení dost nerovnoměrné. V autě za podobné peníze to trochu zamrzí.

Naopak volant je ukázkou toho nejlepšího – věnec je tlustý tak akorát, tlačítek je tu tak akorát, jsou velká a mechanická. Pod volantem jsou pádla pro plynulou změnu síly rekuperace a nakonec to nejlepší – velmi rychlý převod řízení. I když by zde pomalejší nevadil, protože s dokonale kulatým tvarem by se přehmatávalo bez problémů, ale takhle stačí většinu času opravdu držet ve „třičtvrtě na tři“. Příjemnou atmosféru dotváření sedadla ze semiše, která jsem v horkých slunných dnech opravdu ocenil. Rozhodně se nerozpálí jako kůže a navíc tělo pěkně podrží na místě.

Dál tu máme středovou obrazovku jako v ostatních Toytotách, k jejímž kvalitám nelze mít výhrady. Má skvělé rozlišení i rychlé reakce, jen s využitím nabízeného prostoru to není zrovna optimální. Na druhou stranu tím působí systém čistě. V případě potřeby ale samozřejmě bezdrátově funguje i Android Auto i Apple CarPlay. Posledním místem kam ruka řidiče dosáhne je ovládají panel uprostřed. Volič změny směru je nejprve nutné stlačit, ale díky dorazům je volba směru poměrně jistá, i když klasickou páku snad nikdo nikdy nepřekoná. Nakonec tu máme pár nejdůležitějších tlačítek a taky dvě bezdrátové nabíječky pro přední cestující. Naštěstí jsou umístěné vysoko a místo pro kolena neovlivňují tolik, jak by se zdálo. Ještě vyřešit chlazení při nabíjení a je to dokonalé.

Ani zbytek cestujících si nemá na co stěžovat. Vzadu je překvapivě dost místa na nohy a ani s místem nad hlavou to většina populace (cca do 185 cm) nebude mít složité. Nechybí samozřejmě výdechy klimatizace, nabíječky, praktická loketní opěrka nebo polohovatelná opěradla. Prostě vše co k modernímu rodinnému automobilu patří.

Pojďme se podívat na techniku. Základem je přední elektromotor a dvě velikosti baterie. Ta menší má využitelnou kapacitu 54 kWh a větší 72 kWh. U menší baterie má motor výkon 123 kW (167 k) a s větší baterií hezčích 165 kW (224 k). A pak je tady zkoušená verze, která přidává i zadní elektromotor a s větší baterií (s menší se nenabízí) umí poskytnout výkon 252 kW (343 k). To už je porce, která umí nalít trochu adrenalinu do žil.

Po převzetí ale začínám pomalu a překvapí především komfort a ticho. Přesně to jsou podle mě dvě vlastnosti, které C-HR+ definují a zde bych klidně auto zařadil do nabídky Lexusu. Vůz umí krásně plynulé rozjezdy i zastavování do nuly. Ani mi nakonec nevadila většina jízd v ECO módu, kdy se mění jen citlivost plynu. Díky tomu je možné vůz ovládat ještě citlivěji, ale přitom na plné sešlápnutí pouští také plný výkon. Přesto si tak na půlvteřinku počká jestli si to náhodou ještě nerozmyslím

Když ale vysadím všechny členy rodiny, ECO jde hned vypnout a jde se jezdit. Auto je najednou mnohem živější a má vyloženě hlad po plynu. Nějaké prodlevy jsou najednou fuč. Při každém sešlápnutí se všechna čtyři kola (AWD) zakousnou do asfaltu a ženou mě vpřed. Ani s rychlým převodem není snadné dostat auto do úzkých a gripu (235/50 R20) má na suchu vždycky dost. Podvozek je evidentně radši při klidnějším tempu, ale nějaké velké náklony nebo rozhoupání karoserie se i tak nekoná. Mám trochu podezření, že právě malý volant přidal pocitově na zábavě.

Zpět ale do klidu, ve kterém bude stejně tato rodinná Toyota trávit nejvíce času. V tu chvíli většinu času zabírá jen jeden z elektromotorů (ten přední) a vcelku slušně šetří energii. Díky tomu jsem skončil na spotřebě 15,8 kWh/100 km včetně dvoustovek dálničních kilometrů (tam už si auto bere na dálničním limitu klasických 22 kWh na sto). To mi přijde na tak velké, těžké (2010 kg) a silné auto jako velmi slušné. Díky tomu svítí při dobití doplna na displeji dojezd lehce přes 400 km. Nezdá se to moc, ale na rozdíl od jiných aut je velmi příjemné, že tohle je opravdu skutečný dojezd, který dosáhnete a ne hodnota, která klesá dvakrát rychleji než ujeté kilometry. Reálně bude ale v dojezdu nejlepší předokolka s větší baterií, která slibuje přes 600 km. Nabíjení probíhá doma na 11 kW (22 kW volitelně pro výbavy Exclusive), na veřejných stanicích pak 150 kW, což je dnes takové slušné minimum.

Nakonec se ale musím zmínit i o asistenčních systémech, které hrají v dnešních přetechnizovaných automobilech čím dál větší roli. I C-HR+ samozřejmě nabízí celou plejádu bezpečnostních systémů i pomocníků při řízení. Mezi ty příjemné patří třeba adaptivní tempomat s držením v pruzích, na který se lze na dálnici spolehnout. Mezi ty otravné patří hlavně upozornění na překročení nejvyšší povolené rychlosti, které konečně po letech Toyota elegantně řeší ikonou na horní hraně displeje. Přesuňte ji blíž ke straně řidiče a bude to dokonalé. Mnohem otravnější je tak nakonec sledování pozornosti řidiče, které je nastavené poměrně přísně. Vypnutí ale bohužel není příliš jednoduché ani intuitivní. Je potřeba jít do nastavení, poté do asistentů řízení a sjet až úplně dolů (minimálně 3x posun dolů), kde je na posledním místě právě pozornost řidiče. Díky takové proceduře to budete dělat spíš jen na delších trasách. Alespoň že akustická intenzita varování je poměrně nízká, a tak je možná pohodlnějším řešením poslouchat hlasitěji svůj oblíbený playlist…

 

A ceny? U C-HR+ začínáme s akčním ceníkem na 900 tisících za verzi s malou baterií. Ač by mi kapacita asi stačila a na nižší výkon bych si zvyknul, maximální rychlost 140 km/h už mi přijde jako příliš limitní. Proto bych se podíval po verzích s větší baterii (160 a 180 km/h) u kterých začíná ceník o sto tisíc výše. Nejvybavenější verze, kterou vidíte na fotkách včetně panoramatického okna, JBL audia a další dostupné výbavy pak nyní vychází za 1,25 milionu Kč.

 

Závěr

Toyota přichází s novinkou, která by se měla trefit do vkusu zákazníků. C-HR+ je stylové, pohodlné, efektivní, obratné a přijíždí s novým konceptem interiéru. Největším konkurentem, alespoň v Evropě, mu bude jistě náš Elroq, který je mu velmi podobný nejen svými rozměry. Také má dlouhý rozvor a prostornou kabinu, jen česká značka tradičně vsadila na praktičtější zavazadelník, narozdíl od splývavé zádi u Japonce. Ani ceny nejsou až tak rozdílné a po dorovnání výbavy vychází obě auta jak v základu, tak „v plný“ prakticky stejně. Uvidíme, jak velký kus trhu si C-HR+ utrhne pro sebe.

Technické údaje
Toyota C-HR+ AWD 343 k, 77 kWh, Exclusive

Výkon: 252 kW (243 koní)
Točivý moment: 269 (předu) + 170 (vzadu) Nm 
Kapacita baterie: využitelná 72 kWh, celková 77 kWh
Maximální rychlost: 180 km/h 
Zrychlení 0–100 km/h: 5,2 s 
Provozní hmotnost: 2010 kg 
Normovaná spotřeba: 15,7 kWh/100 km
Spotřeba v testu: 15,8 kWh
Dojezd: až 507 km dle WLTP
Cena testované verze (všechny příplatky: 1 250 000 Kč