10 Fordů, které změnily historii

Ford byl první automobilkou na světě, která dokázala auta vyrábět opravdu masově a učinit z nich záležitost dostupnou pro široké masy. Je proto jen logické, že první z naší nové série článků, představujících vždy desítku aut, kterými ta která automobilka změnila svět, bude věnována právě jeho produktům. Model T totiž nebyl zdaleka jediný případ, kdy Ford změnil svět automobilů – nebo dokonce svět jako takový.

Ford Model T 

Jsou auta, která byla přelomem v historii své značky. Auta, která přepsala pravidla ve své třídě. A je mnoho aut, která změnila automobilismus jako takový. Jen několik málo aut se ale může chlubit tím, že změnilo celou společnost. Ford Model T je jedním z nich. Když se stal prvním vozem, který naplno využil výhod pásové výroby a udělal z individuálního motorismu, do té doby luxusní záležitosti elit, věc běžnou a dostupnou téměř každému, změnil běh světa. Na vývoji automobilu zanechal Model T a jeho technická řešení jen nevelké stopy – k nelibosti Henryho Forda byl velmi rychle nahrazen modernějšími a lépe vymyšlenými vozy. Přílišné lpění na úspěchu Modelu T a neochota jít dál byly dokonce hlavními důvody, proč byl Ford v prodejích předstižen koncernem GM. Ale samotný fakt, že se jich vyrobilo tolik, přispěl totální proměně americké společnosti. Automobilismus se stal normou a všechno ostatní se začalo podřizovat.

Vaše auto možná nemá s Modelem T skoro nic společného. Dokonce ani základní ovládací prvky (mimo volantu) nezůstaly stejné. Dědictví tohoto auta však vidíte všude kolem sebe. Bydlíte ve vilové čtvrti na předměstí nebo v satelitním městečku? Jezdíte nakupovat do velkého obchodního centra za městem? Stravujete se cestou do práce v “Drive-In”? To všechno je odkaz Modelu T. Všechny tyto věci, které k nám přišly zpoza oceánu, jsou možné jen díky masovému rozšíření automobilismu. A na jeho začátku stálo právě “Téčko”.

-VojtaD-

Ford Model 18 (1932)

Model T motorizoval Ameriku, ale svou podivnou technickou koncepcí a ovládáním byl tak trochu slepou uličkou. Starý Henry ale až příliš dlouho odolával tlaku trhu i svých podřízených, aby se pustil do vývoje něčeho modernějšího, protože byl rozhodnut, že metoda postupné evoluce není pro něj. Byl odhodlán přijít opět s něčím převratným. A po řadě slepých uliček se mu to nakonec podařilo. V roce 1932 představil dva vizuálně identické vozy – Model B, který navazoval na předchozí “áčko” a byl stejně jako jeho předkové poháněn čtyřválcovým motorem. A Model 18, který měl pod kapotou vidlicový osmiválec Flathead. Bylo to poprvé, kdy si mohl i běžný Američan koupit osmiválcové auto. Jezdili s ním Bonnie a Clyde i John Dillinger. A když začaly být “dvaatřicítky” levné, oblíbili si je pro nízkou hmotnost, výkon i elegantní design stavitelé hotrodů. Právě tady se zrodila “klasická koncepce” amerického automobilu s osmiválcem vpředu, karoserií na rámu a poháněnými zadními koly.

-VojtaD-

Ford F-150

Jestliže Ford T motorizoval Američany v době, kdy byl automobilismus v plenkách, pak Ford řady F ztělesnil jejich potřeby, když už auta zažívala největší rozmach. Velký, praktický a odolný pick-up uhranul nejen zemědělsky smýšlejícím redneckům ze západu, ale také tunerům, off-road entuziastům a ve verzi s cinkrlátky a pozlátky nakonec i vystajlovaným obyvatelům amerických metropolí. Z již dvanácti generací F-series pak je jednoznačně tou nejslavnější variantou model F-150, který se poprvé objevil v roce 1975 a od té doby se stal nekonečnou červenou nití táhnoucí se historií portfolia amerického Fordu. Proč je F-150 tak oblíbený? Na poměry amerických trucků a pick-upů je velký tak akorát, praktický tak akorát, denně použitelný tak akorát a jeho spolehlivost je vyhlášená ve všech státech. S F-150 můžete přijet před bowling arenu, převézt na korbě stádo koz anebo tam rovnou udělat BBQ. Standardem ještě donedávna bývala šťavnatá V8, nyní už sice základnímu F-150 dva válce chybí, za to je v nabídce více verzí kabin i výbavy, než kdy dříve. A na všechny ty XLka, STXa a FXa hledí kdesi z hůry stylové Harley Davidsony a brutální Raptory, díky nimž jsme začali milovat mexické rally Baja…

-Vavris-

Ford Transit

Zatímco Amerika si užívala nadbytku prostoru na silnicích a levného benzínu, Evropa se musela vždycky držet více při zdi a uvažovat racionálně a ekonomicky. Namísto velkých pickupů se tak nejtypičtějším dělníkem starého kontinentu stala dodávka. A jedním z prvních představitelů klasické dodávky tak, jak jí známe dnes, byl Ford Transit. Byl dost podobný osobnímu autu, aby ho bylo příjemné řídit, ale také dost schopný, aby zastal práci malého náklaďáku či autobusu. Mohli jste ho mít v prosklené verzi se spoustou sedaček. Mohli jste ho mít jako zaplechovanou dodávku. A mohli jste ho mít jako náklaďáček s korbou či hasičské auto. Používaly ho rockové kapely, zedníci a řemeslníci, i bankovní lupiči. A letos už je to celých deset let od chvíle, kdy Transit oslavil svoje 40. narozeniny na okruhu Nürburgring.

-VojtaD-

Ford GT40

Příběh GT40 by vlastně nikdy nevznikl, kdyby nebylo Enza Ferrariho, který byl ochotný prodat, ale nebyl ochotný vzdát se vedení závodní divize. Henryho Forda II. neúspěšný obchod nijak nepotěšil a paličatost Enza v něm zasela touhu postavit auto. A ne jen tak ledajaké. Musí to být auto, které natrhne p***l Ferrari. A k vývoji si sezval Erica Broadleyho z Loly, Johna Wyera z Aston Martinu a Roye Lunna, který navrhoval Mustang I s motorem uprostřed. A za dozoru Harleyho Coppa začali v roce 1963 pracovat na novém GT. Jako základ od kterého se se svým vývojem odpíchli posloužily dva podvozky Lola Mk. 6, které poháněly motory Ford. První GT spatřilo světlo světa 16. března 1963. Poháněl ho osmiválec o objemu 4,7 litru. A začátky nebyly zas tak slavné. Po sezóně v roce 1964, kdy se nepodařil pomalu žádný úspěch byl program GT40 předán do rukou Carrollu Shelby. Hned následující rok přišlo první vítězství a zkušenosti z předchozích let umožnily stavbu GT40 Mk. II s sedmilitrovým osmiválcem, které začalo konečně dominovat.

Jako první přišlo vítězství v Daytoně, kde GT40 obsadily první, druhé i třetí místo, poté stejný výsledek na dvanáctihodinovce v Sebringu a pak přišlo Le Mans. A mise, sesadit ze sedla Ferrari se povedla na výbornou, první tři místa opět patřila Fordu. V roce 1967 pak GT40 Mk. IV obsadilo první místo následované Ferrari 330.  Pro rok 1968 byla zavedena omezení, prototypy mohly mít motor s maximálním objemem válců tři litry, což ze závodů vyřadilo nejen Ferrari, ale i Ford GT40 Mk. IV. Ale pokud byla vyrobena série alespoň padesáti aut, pak bylo možné mít v autě motor s objemem do pěti litrů. A tady přišla příležitost pro GT40 Mk. I Johna Wyera. 4,7 litrová V8 byla převrtána na 4,9 litru a její bolístky, jako praskání těsnění pod hlavou, byly eliminovány. A s těmito úpravami vyhrálo GT40 Le Mans i v roce 1968. A aby byla kariéra GT40 završena, tak to stejné auto vyhrálo i o rok později. Tím se stalo prvním autem, které vyhrálo dvakrát po sobě, a také autem, které už je na Le Mans moc zastaralé.

-Fernie-

Ford Crown Victoria

Crown Victoria je nejen ztělesněním toho, co si většina lidí představí pod pojmem americký taxík nebo policejní auto, ale i modelem, který se počty vyrobených kusů nesmazatelně zapsal mezi nejvýznamnější Fordy všech dob. Platforma Panther, na které je postavena, hostila také mnoho dalších aut, například Mercury Grand Marquis a Lincoln Town Car. Nutno podotknout, že Crown Vic nikdy nebyla oblíbeným rodinným autem, většinu prodejů tvořily takzvané fleetové vozy. A ty nakupoval leckdo. Od taxislužeb přes policii až po tajné služby a další agentury, kterých je v USA plno. Například v roce 2007 tvořily 95% prodejů fleetové vozy. Pro policii byla Crown Victoria ideální pracovní kůň. Díky rámu a celkově posílené policejní verzi byla vážně odolná a od doby, kdy Chevrolet přestal vyrábět Caprice 9C1, zůstala posledním dinosaurem. A kdo by nechtěl auto, se kterým může přejíždět obrubníky, narážet do jiných aut a ještě k tomu jezdit i tam, kam se offroady bojí, aniž by se něco stalo?

Ojeté policejní vozy se staly oblíbenou komoditou nejen pro nadšence do levných aut s osmiválcem, ale hlavně pro taxislužby, které s Crown Victoriemi, které mají najeto přes 200 tisíc mil, najedou ještě jednou tolik a poté je prodají… další taxislužbě. A ta další taxislužba s nimi najede ještě jednou tolik. Kdyby existovaly ještě nějaké horší taxislužby, tak by určitě věděly co kupovat. A nebohé Fordy by to všechno přežívaly tak, jako by to byla samozřejmost. Něco takového se už s nástupnickými Taurusy a Chargery určitě nepodaří.

-Fernie-

Ford Explorer

Velké sedany a kombíky, které jako bájní dinosauři vládli silnicím severoamerického kontinentu, jsou dnes na pokraji vyhynutí. A většina z těch, které zbývají, už připomíná ve srovnání se svými předchůdci z 50. – 80. let spíše zakrslé ještěrky. Dostali snad Američané rozum? Začali uvažovat ekonomicky? Nikoliv. Dinosaury vyhubili ještě větší dinosauři. Zhruba desetiletí poté, co byly vládou USA zavedeny normy, stanovující limit průměrné spotřeby vozů vyrobených daným výrobcem (Corporate Average Fuel Economy – CAFE), napadl někoho geniální způsob, jak je obejít. Velký sedan nebo kombík s osmiválcem pod kapotou měl na průměrnou spotřebu osobních aut. Když jste ale ten kombík místo zmenšování udělali ještě o kousek větší a posadili ho na podvozek pickupu (ať už výše zmíněné F-150 nebo menšího Rangeru), spadal výsledek do kategorie truck/SUV a podléhal tedy jiným a vyšším limitům. Auta tohoto typu existovala již desítky let například v podobě Chevroletu Suburban nebo Jeepu Wagoneer, a Jeep Cherokee byl populární již od let osmdesátých. Ale skutečný průlom pro kategorii SUV nastal až ve chvíli, kdy se u Fordu rozhodli postavit “kombík” na podvozku pickupu Ford Ranger. Pojmenovali ho Explorer a každá správná maminka, rozvážející po odpoledních své děti na fotbalové tréninky, najednou musela mít SUV, aby byla alespoň trochu cool. Kombíky se rychle staly vymírajícím druhem a sedany je brzo následovaly – což je trend, který pokračuje dosud.

-VojtaD-

Ford Focus Mk.I

První generace Focusu je pro evropskou divizi Fordu synonymem slova spása. S poslední generací Escortu (interně označovanou jako Mk.V, VI a VII kvůli dvěma faceliftům) klesl Ford na samé dno kompaktní třídy – jeho konstrukce se totiž nesla ve znamení úspor. S laciným interiérem, srandovními jízdními vlastnostmi a tragikomickou antikorozní ochranou se mu během sedmi let podařilo ztratit veškeré renomé, jež tomuto jménu vydobyly čtyři předchozí generace. Jenže právě díky mizernému Escortu si Ford sáhl do svědomí a stvořil jeden z nejlepších kompaktů všech dob, který jej vystřelil ze žumpy přímo na vrchol. Focus první generace odrovnal laickou i odbornou veřejnost svou prostorností, uživatelskou přívětivostí a hlavně skvěle naladěným podvozkem, který poskytoval příjemný komfort při každoděnním se lopotění a zároveň byl famózně přesný a jistý. Šestnáctistovka Zetec byla skvělým středem nabídky a po faceliftu těžil Focus i z moderních dieselů TDCi. S Focusem také Ford navrátil slávu zkratce RS – předimenzovaný Focus RS se stal jedním z nejikoničtějších hot hatchů historie. Jen v Evropě se prodalo více, než 3,5 milionu aut první generace a to si troufám říci, že nebýt designu new edge, jež kromě ostře řezaného zevnějšku přinesl i poněkud komplikovaně tvarovaný interiér (jež se nelíbil každému), mohlo jich být ještě o kousek víc.

-Vavris-

Ford S-Max

Zařazení tohoto MPV možná bude pro některé z vás překvapující – S-Max rozhodně není ikonou, která by čněla v genealogii Fordu – ale máme k tomu dobrý důvod. Řečeno slovy klasika, S-Max byl malým krůčkem pro automobilový průmysl, ale velkým skokem pro tatíka rodiny. Tedy přesněji takového tatíka, který nehodlal přijmout doživotní úděl být pouhým přemisťovatelem krabice s okýnky plné dětí, místo řidiče. Nevíme přesně s kterými částmi temné magie se Ford spolčil, aby nadělil rozložitému vanu pro 7 lidí tolik řidičského nadšení, faktem však zůstává, že S-Max už po prvních několika zatáčkách přesvědčí každého nevěřícího Tomáše, že zázraky exisují. Chuť, s jakou S-Max polyká oblouky, mu může závidět valná většina sedanů střední třídy. Kontrola karoserie, řízení, řazení, vše přispívá k tomu, že pokud vám zrovna za zády nekřičí děti, můžete si točitou okresku vychutnat a ne jen rezignovaně zaskřípat zuby… A pokud vám nevadí poblitá sedadla, lze tento způsob jízdy aplikovat stále… Přitom S-Max nabízí královský prostor a praktičnost velkého MPV a až rozmařilou šířku v druhé řadě sedadel. Už souhlasíte s tím, že S-Max si místo v naši desítce vážně zaslouží?

-Vavris-

Ford Mustang

Auto, které původně bylo levným povozem pro sekretářky a studenty je v současnosti jedním z největších kultů okolo amerických aut. Pokud v současnosti zmíníte, že jezdíte Mustangem, otvírá se vám cesta do srdcí žen a všichni muži v okolí vám začnou závidět. Pokud se ovšem neukáže, že jezdíte Mustangem druhé nebo třetí generace. Ty se (nechápu proč – já třeba jo: druhá generace je ztělesněním slova senilita – pozn.Vavris ) takové oblibě netěší. Bylo by zbytečné rozebírat dopodrobna všech šest generací, takže jen ve zkratce.

První generace se poněkud vymyká tvrzení, že všechny ameriky jsou obří, ale i tak se vám nestane, že byste svého Mustanga na parkovišti nenašli. Stačí hledat hlouček lidí, přes který nebude vidět auto. I to svědčí o tom, že první generace je nejoblíbenější. Následující generace je taková, o které se moc nemluví a nejspíš žádný kus ani nepotkáte. Na špatná auta z doby ropné krize se rádo zapomíná a přiznejme si, že se doopravdy moc nepovedl. Třetí generace, neboli Fox Mustang, se mezi veřejností netěší velké oblibě. Má to jeden prostý důvod. Nikdo nepozná, že jde o Mustang. U verzí po faceliftu si nejspíš budou myslet, že jde o Escort coupé. Přitom jde o první generaci, kdy se pod kapotou objevil i čtyřválec, který v kombinaci s turbodmychadlem ukazoval záď i osmiválcovým Mustangům. A ještě k tomu uměl i zatáčet. Čtvrtá generace, značená SN-95, se pomalu začala vracet ke svému dědictví a po faceliftu si nejde nevšimnout zadních světel, která připomínají první generaci. Někteří si vzpomenou na úžasnou SVT Cobru R, popřípadě na Terminator Cobru. A pak přišla pátá generace, která odstartovala celé retro šílenství.

Ta znamenala pro Ford velký úspěch, Mustang, který vypadá jako Mustang, okouzlil všechny a tak v roce 2010 zaznamenala menší facelift, který z ní udělal ještě kulatější a Mustangovitější auto. Kromě velkých prodejů nám pátá generace přinesla i nové Camaro a Challenger, protože jak GM, tak Chrysler usoudili, že když to funguje u Fordu, tak to musí fungovat i u nich. Faceliftovaný Mustang už byl i doopravdy dobré auto, ostré verze jako je Boss 302 zatopily i přes svou „humpoláckou“ techniku i M3. Naštěstí se ve Fordu rozhodli, že z retra se nedá žít navždy a připravili si pro nás další, úplně nový, Mustang. Ten jako první zahazuje pevnou zadní nápravu a dokonce se bude prodávat i u nás. Prozatímní recenze jsou plné nadšení, takže myslím, že se máme na co těšit.

-Fernie-