Subaru BRZ STi: Ryzí Radost z Řízení

Už dlouho jsem nic nenapsal. Nebylo moc o čem a navíc stárnu a bojím se starat o cizí drahé majetky uprostřed města plného pobudů. Ale pak nikdo nechtěl BRZ, protože to je přece jen obyčejný sporťák.

A já potřeboval otočit Ostravu. Takže pojďme; čekám venku na čerstvém vzduchu na pana Zikmunda a říkám si: Dělá vůbec ještě někdo pro Evropu něco podobného, jako je BRZ? Miata je Miata, ale mezi náma: Je hlavně levná, sporťák se z ní musí udělat a je otázka, jestli to má cenu zkoušet zrovna u Mazdy, která nemá přebytky bytelnosti jako třeba americké krámy.

Pak ale přichází ten milý člověk, dává mi do rukou reklamní předměty, já mu hned referuji, kde je rozdám, on se směje, a na dotaz, jak se vypíná držení v pruhu, odpovídá: "To tam není.".

Jsem starý. Jsem šťastný.

Na toto téma pilně navazuje předávající a ironicky mi vysvětluje bezklíčkový přístup. Auto je bíle perleťové, má na sobě cingrlátka Subaru Tecnica International a leze se do něj jako za kulomet. Tedy přesně tak, jak to má být. Dvířka jsou nizoučká, bezrámová, sedačky semišové a interier temně černý.

Me gusta.

A když chci vypnout vše, kromě ABS, stačí držet jen jeden čudlík. Pak to udělá cink klink, na palubce se rozsvítí ikonky "nezachraňuju" a "hrabeto", já šteluju zrcátka, zapínám carplay, pouštím 99 luftballons a se škubnutím odjíždím pryč z areálu importéra. 

Jsem úplně zapoměl, že ten motor už není ten malej chcípák jako v minulé generaci. Tam byla hydraulická spojka tak krásně naladěná, že ten věčně uřvaný a charismatický, ale pocitově slabý motor, no že prostě tu spojku stačilo pustit a plnej a vono se to nějak pobralo. No tak to tady nejde, tady je boxerek trošičku větší a hlavně má točáček a elektrický plyn a já s tim už neumim.

Při předávání mi bylo řečeno, že automobil je vybaven výfukem. Remusem. Když jsem tomu nalil na čtyřproudu jen tak trošku do omezovače na jedničku, najednou jsem se pral s rozjetou motorovou pilou. A taky pochopil, že samosvor je tu naladěn přímo skvostně. Jen mírně příčetně jedoucího mladíka nevyškolí nějakým nechtěným NEuklouznutím. Prostě to furt hrabe jak angličák na koberci, když vám bylo pět.

A vo tom to je.

Nevidím vůbec ven, protože kolem mě jsou průzory z temného tanku a v těch průzorech zrcátka, takže jen otvírám okýnka a hraju muziku nahlas a dupu na to, aby to prskalo, ve snaze zahnat ostatní účastníky, které mohu v městském provozu přehlédnout. Přede mnou je jednoduchá palubka, displej rádia je akorát v zorném poli a v dosahu prsty z řadičky, a za sklem se skrz nízké okno dmou blatníčky. Milým detailem je správná orientace displejů tak, aby na ně šlo koukat i polarizovanými brýlemi. Auto je celé nevrlé, kope a nemůže najít tempo v městském popojíždění. Je otravné a vyžaduje pozornost při každém přeřazení. Sedíte nízko a přes všechna ta SUV nevidíte ven. Výfuk má sice krásně chrchlavý baryton kolem tří a půl, ale první tři kvalty jsou docela daleko, takže to furt drnčí. Na tyhle stavy používám Another Brick In The Wall (part 1) od Flojdů. Jsem dobrým žáčkem a nechávám se školit.

"If you don't eat your meat, you can't have any pudding!" (Jak můžeš chtít pudink, když jsi nesnědl všechno maso!)

Moc dobrý sporťák, nenudíte se ani v zácpě!

A rádio se sice musí vyladit, ale pak se dá moc hezky poslouchat i s tím rámusem z výfuku. Konečně jsem se dostal z města a dal tomu trošku napít. Ta tam je letargie staršího modelu, nový boxer má  dost síly na to, aby se nemuselo řadit pořád tam a zpátky, takže nějaká svižnější, ale ne drásavá jízda se pak odehrává v naprostém poklidu a s dostatkem výkonu. Ve středním pásmu také ten výfuk hezky výfukuje, ale to už jsem říkal.

Je však na čase přidat. Furt se peru s řazením, jak nemám ten motor naposlouchaný a semtam zakopnu o omezovač. Auto je kultivované a při této činnosti mlátí řidičovou hlavou do volantu. Je to jen moje vina, že jsem se to odnaučil jízdou v buržoazním přežitku!

Ale pak přicházejí místa, kde je auto doma. Přehledné silničky s nepříliš rozbitým asfaltem, já začínám trefovat rychlosti, ba dokonce i meziplyny, a pokaždé, když se to podaří, mám dětskou radost. Pedály jsou fajn, řazení nezadrhává, jen já už jsem jelito, odpusťte.

Podvozek je tuhý a není přehnaně přetlumený, takže pobírá nerovnosti našich silnic (v "rámci třídy") docela slušně. Daní za to, je však trošičku uskákanější zadek, takže je potřeba si dávat pozor na jeho odlehčení. 

Ale všechny ty výše zmíněné "vady" jsou jen popisem charakteru. Auto nemá – až na nevracející se páčky blinkrů – žádné větší chyby a je přesně tou mechanickou hračkou, kterou být má. A nejen díky novému motoru a obutí se nebojím říct, že je rychlejší, než ta moje přitvrzená osmiválcová věc. Se čtyřválcem a šarmantním zvukem. A jezdil jsem s tím za devět, což je dost velký úspěch vzhledem ke stylu.

Mohli bychom rozebírat, jestli je charakter BRZ to pravé pro zákazníka hledajícího dostupný sporťák, ale já se obávám, že ony dostupné sporťáky nám vymřely. Tohle BRZ je jedno z posledních (možná dokonce doopravdy) a dost mě mrzí, že už nebude. Za cenu kolem milionu se tolik srandy jinde pořídit nedá. Mazda MX-5 nemá střechu, ale také není tak ostrá.

Verdikt

Subaru BRZ je stále tím nizoučkým kupé, k jehož klice se budete ohýbat s pocitem závodního jezdce, se slušným motorem, skvělým samosvorem a podvozkem, který je přesně tím kompromisem sportovnosti a denní použitelnosti, který mám rád. Je to jeden z posledních sporťáků, které nabízejí jen sportovní svezení bez příkras a spolu s tím hlasitým výfukem jde o vůz, který bych si byl ochoten za své peníze pořídit.

A to už dnes není zdaleka pravidlem.

Technické údaje

• Délka: 4 265 mm
• Hmotnost: 1 350 kg (provozní s řidičem)
• Motor: Boxer, 2,4i, 16V DOHC, VVT, 170 kw (234 k) v 7 000 rpm plus asi 16.5 koně z výfuku
• Přenos výkonu: Motor s převodovkou podélně, šestistupňová přímo řazená skříň, pohon zadních kol, diferenciál Torsen.
• Spotřeba: Asi devět, možná asi určitě i víc.
• Cena: 1 030 000 Kč bez STi paketu, výfuku REMUS a barvy.