SsangYong by KGM Korando: Solidní auto ze staré školy, kterému je moderna spíš na škodu

Pokud jste lehce zmateni názvem v titulku, dovolte mi stručné vysvětlení. SsangYong již není SsangYongem a celá společnost se nově nazývá KGM neboli KG Mobility. Oficiální oznámení změny však v Česku proběhne až za několik dní a do té doby se milé Korando nachází tak trochu na území nikoho – na jeho karoserii aktuálně nenaleznete víc než jméno Korando. To mi do nadpisu přišlo přeci jen trochu neúplné, proto jsem zvolila kombinaci, již značka používá na svém webu i propagačních materiálech. Nemá smysl polemizovat o tom, zda dává opuštění vcelku dobře zavedeného jména smysl, rozhodnutí již padlo. A ze zkušenosti víme, že na každou změnu si lidé dříve či později zvyknou…

Za málo peněz hodně výbavy

Korando nedávno prošlo lehkou modernizací, která mu však neubrala (téměř) nic z oldschoolovosti, pro niž si ho zákazníci oblíbili, samozřejmě když nechám stranou více než přívětivou pořizovací cenu. Ta se ani nyní nešplhá do hvězdných výšin, jak byste se ve spojení s faceliftem možná obávali.

Do testu se nám tentokrát dokonce dostala nikoliv nejvyšší výbava, ale akční verze Style+. Auto tak, jak ho vidíte, stojí 603 700 Kč. Odečtete-li příplatkovou barvu Latte (to by ale byla škoda, protože je o moc pohlednější než základní bílá, s níž se spokojí většina zákazníků) a automatickou převodovku (za tu se připlácí 42 900 Kč), dostanete cenovku výbavy Style+, tedy 549 900 Kč. Na SUV, jehož prostornost bude téměř každá rodina vnímat jako dostatečnou a některé dokonce jako velkorysou, jsou to vpravdě bezkonkurenční peníze.

Zvlášť když vezmete v potaz slušnou výbavu, do níž akční model zdarma přidává třeba vyhřívaná přední sedadla a volant, parkovací asistent nebo lité osmnáctky. Za dalších 48 900 korun pak můžete mít auto s pohonem všech čtyř kol. Vůbec se nedivím, že taková nabídka nalákala v loňském roce téměř dva tisíce lidí a vůbec jim nevadilo, že ve výběru motorizace nemají žádné slovo. Korando se u nás prodává jako přeplňovaná benzínová jedna-pětka, a hotovo dvacet. 

Páky a tlačítka

Po usednutí do kabiny na vás dýchne závan starých časů a sami si musíte přebrat, jestli to vnímáte jako radost, či stinnou stránku. Sama sebe považuju za spíše konzervativního uživatele a v autě ráda vím, co a jak na první dobrou. Korando mě tedy prvním dojmem nezklamalo a určitě to není jen tím, že jeho předchůdce máme v širší rodině, tudíž ho mám takříkajíc nachozené. Volant vypadá jako volant, řadicí páka jako řadicí páka a své místo na středovém tunelu si dokonce udržela i tradiční ruční brzda. Klimatizace má stále stará dobrá tlačítka a točítka, postaru se zapíná i výhřev sedaček a volantu. Startování klíčem bych si v ideálním případě ušetřila, ale taková už je realita nižších výbav u středoproudých značek. 

Stěžovat si nemůžu ani na materiály v kabině, které si drží slušný standard, a povedenou ergonomii. Pro čtyři lidi je tu místa habaděj a kufr, byť nikterak obří, běžné rodině na běžné výlety stačí. 

Ptáte se, kde je onen avizovaný facelift? Vlastně se týká jen středového displeje s novějším multimediálním systémem, navigací a podporou Android Auto a Apple CarPlay, ovšem pouze po drátě. Nově mají také všechny výbavy digitální přístrojovku s několika možnostmi zobrazení. Mimochodem, Korando nabízí jednu zajímavost, která je stále poměrně vzácná – když používáte zrcadlení telefonu, dokáže na přístrojovku promítat mapu z Waze. 

Mnoho povyku (většinou) pro nic

Když jsme u elektroniky, konektivity a asistentů, pojďme si odbýt bolístku, která Korandu škodí více, než by si zasloužilo. Modernizovaná verze musí být přirozeně vybavena povinnými asistenčními systémy, jako je upozornění na překročení povolené rychlosti nebo kontrola únavy řidiče. O smysluplnosti těchto „pomocníků“ si myslím zhruba totéž co vy, v případě SsangYongu se navíc implementace opravdu nevyvedla. Kontrolka kouřícího kafíčka se mi pravidelně objevuje na přístrojovce do pěti minut od nastartování. Že bych působila tak zvadle bez ohledu na denní dobu a délku jízdy? To snad ne…

Šikanózního rychlostního bachaře samozřejmě vypnout lze, ale proklikat se k té správné položce tlačítky na volantu rozhodně není záležitost jednotek vteřin. Všechna upozornění jsou navíc velmi hlasitá, a pokud máte puštěné audio, ztiší se a začne opět hrát až po delší pauze. Tahle drobnost je tak otravná, že po nástupu do auta okamžitě povypínáte všechno, co jde. Jenže ani pak není pokoj. Po deaktivaci všech myslitelných asistentů se pípání stejně čas od času ozve – a teď už vůbec netuším, co se mi auto snaží říct… Na mou duši, za celý týden jsem na to nepřišla. 

Hladový, ale zabrat umí

Teď už k veselejším věcem. Čtyřválec 1.5 Turbo GDI je sice jediným motorem v nabídce, svým jízdním projevem však ani trochu neurazí. Papírových 163 koní dokonce působí v reálném světě ještě o něco živěji. Snad za to může lépe spárovaná převodovka, která například u koncernových vozů s podobnou pohonnou jednotkou vytváří přílišné prodlevy a ve výsledku i línější dojem. V Korandu si automat počíná tak, jak od něj očekávám, reaguje rychle a logicky, takže o sobě vlastně nedává vůbec vědět. Město, dálnice, předjíždění na okreskách, motor si poradí s každou situací přirozeně a bez zbytečného hluku. Spolu s komfortně naladěným podvozkem z toho vychází příjemné svezení, dostatečně pohodlné a zároveň dostatečně jisté v zatáčkách. Ne, Korando není duší sportovec, ale budiž mu to ke cti. 

Spotřeba, to je u všech SsangYongů trochu ožehavé téma. Při poskakování po městě nebo rychlém letu po dálnici se klidně vyšplhá i k deseti litrům, což není žádná hitparáda. Když se však člověk nikam nežene, dokáže hodnotu o dost stáhnout. Po klidné jízdě složené ze stejného dílu okresek a dálnice (v legální rychlosti) mi na palubním počítadle svítilo přijatelných 7,2 litru. 

Verdikt

Zlí jazykové rádi označují SsangYong za značku pro důchodce. Vlastně s nimi nemohu nesouhlasit – i Korando má všechno, co takový důchodce ocení. Je pohodlné, ovládání nevyžaduje pročítání manuálu a osvojování nových dovedností, místa je v něm dost pro vnoučata i kamarády, kteří se chtějí přidat na výlet. Vyšší spotřeba není zas takový problém, neboť roční nájezd se sotva počítá v desetitisících kilometrů, bezkonkurenční cenovka naopak nespolkne kompletní životní úspory. Vsadím se, že lidí, jimž budou tyto parametry vyhovovat, se najde dost i mezi mladšími ročníky. Jen ve věci bezpečnostních asistentů se přimlouvám za vylepšení – ne každý důchodce je hluchý jak pařez a burcující signály neprospějí ani vytoužené bezpečnosti. 

Technické údaje:

Motor: přeplňovaný zážehový čtyřválec 1 497 cm3
Výkon: 163 koní (120 kW)
Točivý moment: 280 Nm
Převodovka: šestistupňová automatická Aisin
Objem kufru: 551 / 407 l (s rezervním kolem)
Maximální rychlost: 193 km/h
Průměrná kombinovaná spotřeba udávaná: 7,9 l/100 km
Spotřeba v testu: 8,5 l/100 km
Cena od: 519 900 Kč
Cena s výbavou Style+: 549 900 Kč
Cena testované s příplatky: 603 700 Kč