Sérii článků o bizarních, ale i úplně obyčejných vozech z Československa předlistopadové doby jsme pro vás připravili ve spolupráci s Petrem Přikrylem, matadorem obchodu s ojetými automobily. Pojďme se přenést do ne zas tak dávné doby, kdy se auta měnila za domy, ojetinu jste prodali během několika minut a vlastnictví Mercedesu bylo spolehlivou poukázkou na návštěvu Veřejné bezpečnosti v Bartolomějské ulici. Pro mladší ročníky obrázek ze sci-fi snímku, pro ty starší reálné vzpomínky, stejnou měrou nostalgické a děsivé.
Předáváme slovo Petrovi:
V roce 1962 se Fiat 600 prodával v ČSSR za 22 000 Kčs, později cena stoupla na 31 000 Kčs. V Tuzexu jste v roce 1964 mohli pořídit také silnější Fiat 600 D, a to za 7 900 bonů. Cenovka to nebyla nijak přehnaně vysoká, proto se šestistovka stala velice oblíbeným autem napříč profesemi – a všichni na toho svého fiátka s láskou vzpomínají.
Potvrdit to můžu i já sám. První šestistovku jsem koupil koncem sedmdesátých let, nikoli pro sebe, ale pro svoji přítelkyni a později manželku Janu. Autíčko, které někdo nalakoval hnědou barvou, dostalo přezdívku Hnědka. Dvacet pět let v provozu a nezjištěný počet ujetých kilometrů se na jejím technickém stavu nepěkně podepsaly. Hnědka byla zkorodovaná a mechanicky taky právě nezářila. Nejprve jsem tedy vyměnil ty nejopotřebenější díly a hned potom jsme s Janou vyrazili na první zkušební jízdu. Kamarádům a známým jsem již předtím kondiční jízdy dával, ale u Jany jsem naprosto propadl. Pražským Spořilovem projíždíme takovou rychlostí, že nás předjíždí i dítě na tříkolce vedle na chodníku. Na světelné křižovatce způsobujeme zmatek. Nakonec vystupuji a rezignovaně povídám: „Jano, jsi chytrá holka, umíš celou řadu věcí, ale smiř se s tím, že řídit auto asi nikdy nebudeš.“
Kousek za Prahou pouštím Janu ještě za volant ještě jednou a napovídám, co má dělat. Jedeme padesát, najednou rána a rozsvítí se kontrolka dobíjení. Praskl klínový řemen. Vysvětluji poplašené řidičce, že zrovna za tohle opravdu nemůže. Z lékárničky beru obvaz a Jana Hnědce věnuje i svoje punčocháče. S touto kombinací nahrazuji prasklý řemen a pomalu se vracíme na Spořilov. Autíčko jsem později samozřejmě opravil, ale další jízdu Jana zatvrzele odmítá…
Osmimístné Seicento
Fiátek smutně stojí před domem, jen občas ho projíždíme, abychom ho udrželi při životě. Jedna taková projížďka končí v naší domovské vinárně v Roudnici nad Labem, kde zrovna kamarádi řeší klíčovou otázku. V nějakém časopise, v rubrice „Tržiště senzací“, byla otištěna zpráva, kolik lidí se vešlo do Volkswagenu Brouk. Asi již tušíte, jak bude příběh pokračovat. U stolu nás sedí osm, stejně jako v popisovaném experimentu. Sedm se nasoukalo do šestistovky, osmý stojí na zadním nárazníku a přidržuje se střechy.
Ani se mi nechce přiznat, že historka ještě nekončí. „Musíme rekord Brouka trumfnout. Oni s autem nejeli. My ale pojedeme!“ Je jedenáct hodin večer, jedeme pomalu, ale jedeme. Kamarád co stojí na zadním nárazníku, tak občas seskakuje, kontroluje situaci a zase naskakuje. Na památnou horu Říp, jak někdo navrhoval, aby byl náš triumf dovršen, nakonec nevyjíždíme, ale moc k tomu nechybělo. Nikomu se nic nestalo, VB nás nezastavila a fiátek to také přežil. To víte, i toto byla zábava v jinak celkem nudném reálném socialismu…
Šestikulku po dohodě s Janou nakonec odvážím na prodej. Zaparkuji ji v Praze na Dejvické, kde se v této době prodávají auta tím stylem, že za okno umístíte cedulku „PRODÁM – NABÍDKY VHOĎTE OKNEM“, necháte pootevřené okénko a do druhého dne máte hned několik zájemců. Tak se i stalo. Fiátka si koupil sympatický student, který byl mým stálým zákazníkem i později v autobazaru, kde jsem začal pracovat. Několik dalších šestistovek mi zde ještě projde rukama, ale osmimístná Hnědka to už není. Sluší se dodat, že Jana dnes jezdí perfektně a coby manželka autíčkáře vystřídala desítky automobilů bez vážnější nehody.
Kde se vzal Fiat 600?
Šestistovka byla představená v březnu 1955 v Ženevě. Moderně řešený malý vůz se na trhu setkal s ještě větším úspěchem než Topolino a díky příznivé cenovce velkou měrou přispěl k masové motorizaci Itálie. Měl dvoudveřovou čtyřmístnou karoserii s vzadu uloženým motorem – kapalinou chlazeným řadovým čtyřválcem 633 cm³ s litinovým blokem, hlavou válců z lehkých slitin a třikrát uloženým klikovým hřídelem. Poskytoval maximální výkon až 22 koní a dokázal auto rozpohybovat na rychlost 95 km v hodině, čtyřstupňová převodovka měla synchronizaci až od druhého stupně.
Všechna kola měla nezávislé zavěšení, přední na spodním příčném listovém peru, které zároveň tvořilo odpružení, a příčných horních ramenech. Zadní náprava byla úhlová s šikmou osou kývání a odpružena vinutými pružinami, tlumení kmitů zajišťovaly olejové tlumiče. Díky tomu mělo toto sympatické autíčko velmi dobré jízdní vlastnosti.
Omezený prostor pro zavazadla v přední části, daný umístěním benzinové nádrže a rezervního kola, vyřešila automobilka dodatečným prostorem za zadními sedadly. Racionalizací a využitím nových technologií dosáhl Fiat poměrně nízké ceny, takže není divu, že za prvních pět let prodal milion vozů. Ještě téhož roku byla představena verze s plátěnou střechou, podstatnější z hlediska vývoje řady 600 byl však rok 1960, kdy pod označením Fiat 600 D přišel model s novým motorem 767 cm³ a maximální rychlostí 110 km/h. Motor dostal novou mazací soustavu s odstředivým filtrem oleje v řemenici. Později v průběhu výroby docházelo k drobným dílčím úpravám, které většinou představovaly přejímání konstrukčních celků z modelu 850. Koncem roku 1969 byla výroba v Itálii ukončena, až do roku 1982 však pokračovala v Argentině a v jugoslávské automobilce Zastava dokonce až do roku 1985. Celkem se šestistovek vyrobilo asi 2,5 milionu.
Takhle vypadalo představení fungl nové šestistovky v roce 1955:
Chcete jezdit v šestistovce i vy?
V české inzerci dnes na Fiat 600 narazíte jen výjimečně. Ceny začínají na 60 tisících korunách, ale technický stav takového vozu bude připomínat Hnědku z dnešního příběhu. Za 150 000 až 200 000 korun vybírejte stále opatrně, nejlépe s odborníkem. Ceny letí nahoru a v nabídkách evropských prodejních portálů naleznete šestistovek dost a dost. Pevně věřím, že krásná šestistovka za 300 000 by klidně dokázala vyjet na horu Říp, a její cena bude další roky mířit ještě výš.
Kdo je Petr Přikryl?
Patří k našim nejuznávanějším odborníkům v oblasti prodeje použitých vozů i automobilismu obecně. Od roku 1978 pracoval v Ústavu pro výzkum motorových vozidel v Praze, v roce 1985 nastoupil jako prodejce v autobazaru. V 90. letech odjel sbírat zkušenosti do Spojených států amerických a do Čech dovezl některé z prvních amerických vozů, které u nás jezdily. V roce 2011 založil Asociaci prodejců použitých automobilů-autobazarů ČR (APPAA) a dodnes působí jako její předseda.
rock
05. 11. 2024, 16:51 0 reagovatTodle autíčko mělo svoje opodstatnění ve svém čase a na svém místě. V 60. letech v úzkých uličkách italských měst.
A je na něm pěkně vidět, jak tehdy letěl vývoj aut. O těch 10 let později v době, kdy ho pan spoluautor pořizoval pro svoji slečnu, se už na linky chystala Panda. A ne, není to auto jiné třídy. Panda byla (s mezikrokem F127) nástupcem 600 a do délky narostla jen o nějakých 15 čísel. Ve srovnání s 600 je ovšem jak UFO.
henkka
05. 11. 2024, 21:09 0Trochu jste to pomíchal. 600, 127, Panda...roky 1955, 1971 a 1980. Samozřejmě že je tam za 25 let znatelný pokrok ve vývoji, ale chybí vám tam model 850. To byl nástupce šestistovky. 127 s nimi nemá v této souvislosti nic společného.
rock
06. 11. 2024, 05:07 0F127 byl překlep, měl tam být F126.
S 850 je to hodně sporné; možná byl zamýšlen jako nástupce 600, ale nenahradil ho a vyráběly se souběžně. Byl to spíš o třídu větší a dražší brácha
martin_100
07. 11. 2024, 12:35 0 reagovat600 mívala mámy kamarádka. My auto neměli takže jsme byly celkem.pravidelně voženi kamaradkou její "Beruškou". Ano ten fiatek měl černý velky puntíky.
Pak si kamarádka našla přitele s Oplem Rekord a Beruška šla do lisu.
martin_100
07. 11. 2024, 12:35 0*byli