Report ze srpnového Autíčkářova trackdaye

Na konci srpna mají rodinou a podobnými starostmi obdaření jedinci celou řadu problémů, což se týká samozřejmě i členů naší redakce. Ne tak těch z Brna – ti mají na konec srpna naplánované požívání alkoholu, rozlučky se svobodou a podobné akce, které nemají s trackdayem nic společného. A tak se stalo, že na poslední termín se nikdo z nich neplánoval zúčastnit a vypadalo to, že mávat vlajkou na silném sluníčku bude jen úkol můj, Hamstera a Violy. No nic, prostě jsme pozvali naše redakční kamarády, ať si taky zamávaj a my můžeme dělat i něco jiného. 

Třeba se snažit vecpat na místo spolujezdce, nebo dokonce i za volant, některého z aut našich účastníků. A že bylo o co stát…

Hned po ránu jsem měl trochu mrzení, neboť jeden ze stálých účastníků našich akcí, Honza, přivezl ukázat naprosto dokonalé (sorry, v tomhle případě prostě nemůžu být objektivní) LC500 v kabriu, které si právě po dlouhém martyriu s výběrem přivezl. Ale musím říct, že to stálo za to – krásná Nori zelená v kombinaci s béžovým interiérem, samosvor vzadu…no, nabízel jsem, že vyměním za S2000, ale prý že bych musel ještě aspoň dvě přitlačit nebo co, škoda. Bohužel nemáme fotku, protože odjel příliš brzy, snad se příště polepší a bude mi dělat mrzení ještě o trochu déle. 

Následně dorazil další ze známých tváří – Pignon nám přivezl opět ukázat nejlepší věc na čtyřech kolech, svůj Caterham. Znovu jsem si tedy usedl za volant, abych se přesvědčil, že nic lepšího do milionu zkrátka sehnat nejde, a ujistil se, že s prodejem Hondy dělám správnou věc. Ta věc prostě dělá neuvěřitelně moc věcí správně – ten pocit, který za volantem Caterhamu jako řidič mám, je zkrátka k nezaplacení. Tolik jistoty, tolik zpětné vazby, tolik syrovosti! Achjo, já to fakt potřebuju. Vyřešit pár nedostatků s posezem a prostorem, nebyl bych s ničím jiným snad šťastnější. 

Tím nejzásadnějším, co jsem si z toho dne odvezl, bylo mírné znejistění. Jak věrní čtenáři ví, nainzeroval jsem Hondu, že bych se rád posunul zase dál a pořídil si právě Caterham. Jenže srovnání obou aut těsně po sobě mě poněkud znervóznilo. Jo, Caterham je fakt boží věc, kterou si jednou určitě musím pořídit. Asi bych se s ním i řidičsky posouval dál, o Hondu se přeci jen bojím a spíše jí tak jen polaskávám a netlačím na samotný limit více než jedno kolo najednou. Jenže ta černá věc je prostě taky továrna na úsměvy. Zní božsky, jezdí skvěle, nesedím v tom prapodivně, nýbrž vzpřímeně, a ještě k tomu není naprosté utrpení dojet s ní kamkoliv – je to na mé poměry celkem grand tourer. Uvidíme, třeba mám na Caterham ještě pořád čas…

Tomův pohled:

Já, jakožto osoba aktuálně přecházející z funkce externího fotografa do funkce redaktora, jsem zde byl ještě jako ten, co má za úkol udělat pár snímků. Pár je myšleno zase něco kolem několika tisíc, abych to zase 14 dní selektoval a lehce upravoval. Jak by řekl Jarda, nedá si říct ten kluk…

Můj příjezd byl v rámci akademické čtvrt (tři čtvrtě) hodinky po uvedení prvních vozidel na trať. Přeci jenom stále ještě můžu přijet později a odjet dříve. To mi ale asi už končí. :D
Účast redakce byla poněkud slabší, jak zmiňuje Marek. Z Brna jsem zde byl akorát vlastně já. Mé obavy, kdyby nějaké snad byly, že budu jenom kolem tiše chodit a fotit se mohly rozplynout hned ze startu.

Marek vyskakuje z lavičky, že čím jsem to zase přijel, protože minule jsem byl s jiným Saabem. Po nadšeném prvotním ohledání ale přichází hate. "Honzo! Bež se podívat…!" Ano, na 9-3, se kterou jsem přijel mám navařenou na výfuku koncovku s logem AMG. Tím mám podepsán ortel a táhne se to se mnou celý den. Hlavně pokaždé, když jsem přišel pod přístřešek a seděl tam Honza, tak minimálně na mě vrhal nepěkné pohledy.
Markovi se to nelíbilo (líbilo! Moc!) natolik, že popadl růžovou popisovačku a šel mi koncovku přepsat z nápisu "AMG" na "OMG". To mu ale nestačilo a tak šel vzápětí popsat svým kamarádům zadní okno na Miatě, kde zvěčnil počáteční trojkombinaci určité části série pražských SPZ (protože na konkrétním kousku fakt tato SPZ byla!:)), která připomíná jedno slovo označující určitou skupinu lidí. Jeho řádění se zastavilo až u Honzíkovi Lancie, kde taktně přebarvil "HF slona" na růžovo. 

Honza se chtěl Markovu počínání zavděčit a tak si vzal onen fix do rukou on a šel pomoc s prodejem S2000. Krasopisně a úhledně, jako zkušený bazarník, vypsal výbavu černé Miaty pro dospělé na pravou stranu čelního skla. To jenom pro čtenáře, aby věděli, že jsme naprosto seriózní plátek.

Dál jsem se raději jal svého náčiní a šel fotit  na "svá" místa.

A opět bylo co. Je pěkné a sám mám z toho osobně radost, jak Autíčkář rozmanitý je. Opět se zde sešli zkušení jezdci, ale i úplní nováčci. Stejně jako vyloženě okruhové speciály, tak i naprosto obyčejné vozy. Je milé vidět obyčejnou jedničkovou Octavii v plynu, jak se celá naklání při náletu do zatáčky, přičemž krátce za ní stejným úsekem projíždí okruhová E36, ze které na vás kouká motor ze Skylinu, protože má sundanou kapotu.

Stejně tak je potom zajímavý pohled na autocrossovou buggy, za kterou se ze zatáčky hrne velký Saab 9-5 v kombíku. Sám jsem pak taky ve volných chvílích vytáhnul svůj severský křižník na trať, abych zjistil, že to není tak hrozný, jak jsem předpokládal. Ano, volant je zde velký, podvozek plavný, automat pomalý a přední kola chcou hrabat snad v každé zatáčce. Nicméně sranda to je i tak, a o tu tady přeci jde!

Mezitím mi byly dokonce svěřeny klíče a poslání opláchnout a nafotit právě testovaný Range Rover. Na ten se zde můžete taky těšit.

A to je asi ode mě vše, co jsem chtěl sdělit. Fotky z akce najdete v galerii zde, od Radka Kukuše zde a od Káji Rohana zde. Jenom se omlouvám Mazda RX-8 gangu, který tam nejspíš přijel na jednorázový stint a tak jsem je nestihl nafotit. Než jsem stihl dojít pro foťák, abych udělal alespoň fotky z depa, tak jste mi stihli ujet. Tak snad příště.

A tím se dostáváme k poslední věci. Kdy bude příště?

Odpověď je jasná – další a letos poslední Trackday proběhne 26.10.

Místo je také jasně dané, okruh ve Vysokém Mýtě. Budeme se na vás těšit!