Report a fotogalerie z červencového trackdaye: O obrázcích a rozpadajícím se BMW

Chvíli nám to sice zabralo, ale už jste se dočkali. Přichází report z červencového trackdaye. Akce to byla jako vždycky pestrá a zajímavá, přijela spousta známých tváří a také někteří nováčci, díky čemuž se opět objevila pestrá směsice aut. Tenotkrát však na ni budeme vzpomínat spíš fotografiemi než slovy. 

Důvod k tomu je prostý. Jeden obrázek přece vydá za tisíc slov a právě v galerii si nejlépe uděláte představu, jaké stroje jsme si měli možnosti prohlédnout na dráze i mimo ni. A pokud vám přijde, že za to částečně může i naše absentující pamět, nebudete úplně daleko od pravdy :-D

My si totiž všichni hlavně pamatujeme trampoty našeho kolegy Davida a jeho životem unaveného BMW E36, řečeného Gruz. I tentokrát ho jeho autíčko zvládlo potěšit i potrápit. A tak, jak jeho trápilo, zase všechny ostatní bavilo. Zvlášť když byl znovu přítomen jeho tým šikovných mechaniků, kteří mu dovezli nejen náhradí díly ale i různé nářadí na opravu popisovaného povozu. Nejlépe vám to jistě řekne sám, ale už teď prozradím, že tentokrát došlo i na brusku a svářečku.   

Davidův den oprav

Poslední trackday pro mě znamenal vytvoření animačního programu. Nejen pro mne samotného, ale také pro zbytek redakce a vlastně také ostatních návštěníků. Můj polský speciál se měl zhostit úkolu tzv. “ringtaxi”, a čekalo mě pár koleček s mladšími návštěvníky trackdaye, kteří si na řidičák a svůj první vůz budou muset ještě chvíli počkat. Tak bylo záhodno je trochu namotivovat anebo vyděsit, posuďte sami. Prvních pár jízd proběhlo zcela idylicky. Po odstavení a chvilce odpočinku jsem si všiml, že okruh vypadá nějak nevytíženě. Mnoho lidí po prvním stintu nechávalo svoje vozy a sebe trochu vydechnout. Využívám chvilky klidu a nabízím svezení taktéž našemu fotografovi Tomášovi. Zdá se, že Tomášovi se jízda dost bavila a každé menší pohození zádí či skok přes obrubník ho rozesmál. Po jednom z velice povedených delších sklouznutí se zběsile valíme po cílové rovince. Plné brzdy a při průjezdu pod mostkem dávám plný plyn. Ozývá se puknutí, odporoný traktorový zvuk se mění na prudce závodní za doprovodu smýkání železa o asfalt. Tomův úsměv se rázem mění, můj však nikoli. Vím naprosto přesně, co se stalo, přišli jsme o výfuk! Zastavujeme, koncový tlumič hážu do kufru a následuje sjezd z okruhu. Objednávám si dovoz svářečky. Již okolo oběda se pouštíme do opravy a zanedlouho je Gruz opět připraven k akci.

Následuje odpoledne v podobném duchu. Paradoxně o něco menší účast znamená ještě menší vytížení a klidnější provoz. Absolvuji dalších pár bezproblémových svezení a poté vezu kamarádku, takže je potřeba se patřičně předvést, znáte to. V pravotočivé vracečce před stoupáním dávám za jedna pro zábavnější průjezd. Po sklouznutí nechám na výjezdu párkrát štěknout omezovač. Dvojka, plnej. Skok přes obrubník do šikany provází chrupnutí. Hupsík, dupsík. Kombinace zavařeného diferenciálu, větších kol, letních pneu a polského jízdního stylu neudělala dobře kloubu na poloose. To znamenalo konec odpoledního ježdění. Vězte však, že i s jednou poloosou lze ještě dojet daleko, okruhovou zátěž bych však již nedoporučil.

Nezbývalo než přesednout do bráchova nového speciálu. Nissan Primera s legendárním dvoulitrem SR20, s několika úpravami a na (darovaných, již značně jetých) semislicích Federal RS-R lítá naprosto famózně. Bez elektronických asistentů všeho druhu. Na tvrdších brzdách se nemusí nijak přemlouvat a ochotně vybočí zádí, kterou lze pak plným plynem opět srovnat a vytáhnout na výjezdu. Naprosto skvělá sranda a po troše cviku lítá bokem víc jak Compact. Dokonce takovým stylem, že se mu podařilo roztrat pneumatiku (semislick!). Na zadní nápravě, předokolkou. To by snad mohl být i nějaký rekord svého druhu.

Akce to byla naštěstí bezproblémová. Nedošlo k žádné větší poruše (tedy až na Gruz), všichni se celkem bez potíží vešli do hlukových limitů (až na Gruz bez výfuku) a na konci dne nebyla jediná tvář zklamaná. A to je moc dobře. Také si ji hodláme zopakovat už teď v srpnu, přesněji 31.8. Přihlásit se můžete zde. 

A nyní už slíbená galerie, za kterou děkujeme Tomáši Strachovi. V článku je jen její část, celou naleznete zde.

Díky za účast a ahoj příště!