Renault Clio 1.8 E-Tech Esprit Alpine: Malý hatchback v novém hávu, který se snaží jet ve stopách svých předchůdců

Renault Clio. Malý městský hatchback segmentu B, který už více než pětadvacet let tvoří pevnou součást nabídky značky Renault.

A není se čemu divit. Francouzský výrobce se trefil do černého už s první generací, uvedenou v roce 1990. Od té doby se tvář tohoto kompaktního vozu několikrát proměnila, ale základní hodnoty zůstaly. S každou generací jsme dostali všestranného, spolehlivého, bezpečného a dobře vybaveného společníka pro každodenní provoz.

Fakta mluví jasně – dva tituly Evropského auta roku, dlouhodobě jeden z nejprodávanějších modelů v Evropě a vůbec nejúspěšnější francouzský vůz všech dob.

A všestrannost? Ta nekončí u nákupních tašek a městského provozu. Clio vždycky umělo jezdit rychle, obzvlášť v zatáčkách. I proto si vybudovalo velmi solidní jméno mezi dostupnými hot hatchi. Stačí připomenout jeho působení v rally nebo samostatný šampionát Renault Clio Cup.

Každému něco připomíná

Dnes tu máme už šestou generaci tohoto, dá se říct, lidového modelu. Na první pohled je patrné, že se odehrála výrazná změna – a tou je vzhled. V případě této značky se nebojím použít slovo „revoluční“.

Reakce na nové Clio jsou různé. A to je vlastně dobře. Hlavní totiž je, že auto dokáže zaujmout – a to byl bezpochyby záměr. Při premiéře se o něm mluvilo hodně, bez diskuse nezůstalo ani při mém osobním setkání s lidmi, kterým jsem vůz přijel ukázat. A pozornost budilo i při obyčejné jízdě městem.

Nejvýraznější je bez debat přední část. Dominují jí hlavní světlomety, jejichž světelný modul působí jako bodový zdroj zasazený do černého oplastování s ostrými, technicistními tvary. Ve spodní části nárazníku pak najdeme LED denní svícení, které díky svému tvaru vytváří charakteristický světelný podpis. Za zmínku stojí i maska chladiče, plynule navazující na spodní část nárazníku a přecházející až do bočních plastových prvků kolem denního svícení.

Pozornější oko si všimne, že výplň tvoří po celé ploše motiv kosočtverců, respektive diamantů, navazujících na logo Renault uprostřed. S kolegy z redakce jsme se dokonce pustili do počítání – a celá příď, včetně loga, obsahuje 113 těchto geometrických tvarů. S trochou nadsázky by se dalo říct, že tím značka naznačuje jistou příbuznost s Mercedesem a jeho modely, jejichž masky často zdobí desítky svítících hvězd.

Nová příď nakonec působí dojmem, že každému něco připomíná. Byl jsem svědkem – a občas i přímým účastníkem – celé řady debat, v nichž padala nejrůznější jména aut, která by se mohla novému Cliu podobat. Všechny asociace vyjmenovávat nebudu, ale jednu si odpustit nemohu. Náš redakční kamarád Robin přirovnal přední světla k těm na Yamaze MT-10. A musím uznat, že tohle přirovnání patří k těm nejpřesnějším.

Zbytek auta už tak výrazný „wow efekt“ nepřináší. Přesto vybízí k dalším úvahám. Co vlastně člověk vidí zezadu kromě čtveřice menších koncových svítilen se šestiúhelníkovým motivem? Prakticky nic zásadního. A přesto celý prostor nepůsobí ani trochu prázdně nebo nedotaženě.

Z profilu je patrné, že Clio opět o něco povyrostlo. Působí tak dospěleji a robustněji. Růst je ostatně typickým znakem každé nové generace moderních aut. „Malý“ hatchback se svou délkou dostává téměř na úroveň první generace Meganu – konkrétně je od sebe dělí pouhých 13 mm.

Když to shrnu, je tu rozhodně na co se dívat a mně osobně se celek líbí. Atraktivní dojem navíc podtrhuje metalická červená v odstínu Absolu, která testovanému vozu sluší víc, než by se na první pohled mohlo zdát.

S lepší výbavou se stává trendy

Na moje týdenní testování jsem dostal nejlépe vybavenou variantu Esprit Alpine. Díky tomu působí Clio hodnotnějším dojmem a nabízí lepší materiály i širší výbavu než základní verze Evolution. Zmiňuji to záměrně, protože je dobré mít na paměti, že se stále bavíme o vstupním modelu značky Renault. Aby pak někoho nepřekvapilo, že hned vedle klasických tvrdých černošedých plastů může nahmatat příplatkovou syntetickou kůži nebo alcantaru.

Ve výbavě Esprit Alpine tak najdeme alcantaru na palubní desce, výplních dveří i částech volantu, doplněnou o dekory v dnes populárním klavírním černém laku. Volant zdobí prošívání v barvách francouzské trikolóry. Sedačky zaujmou povedeným designem, který podtrhuje modré prošívání a logo Alpine na pravé straně bočního vedení. Efektním detailem jsou i „křišťálové“ prvky ve výplni předních dveří, které se rozsvěcují v rámci ambientního osvětlení. Na hodnotném dojmu přidávají také propracované displeje – digitální přístrojový štít před řidičem a centrální obrazovka infotainmentu.

A pokud by se někdo obával, že základní Clio Evolution bude působit jako naprostý základ bez výbavy, mohu ho uklidnit. Už standard nabídne příjemně zpracovaný interiér a prvky jako sedmipalcový digitální přístrojový štít, elektrické ovládání všech oken, parkovací senzory, full LED světlomety nebo volant s multifunkčními tlačítky pro ovládání palubního počítače a multimédií.

S vyššími stupni výbavy se pak přidávají prvky jako dešťový a světelný senzor, 10" digitální přístrojový štít, kvalitní audiosystém Harman Kardon, automatická klimatizace nebo široká paleta jízdních asistentů.

Jediné, na co si mohu skutečně stěžovat, je ergonomie dvou prvků.

Tím prvním jsou vnitřní kliky dveří. Jsou černé a téměř splývají s okolní výplní, což vede ke slepému šmátrání – zejména v noci, kdy opravdu nejsou vidět.

Druhou výtkou jsou sedačky. Vypadají skvěle a manuální nastavení mi samo o sobě nijak nevadí. Pořád je to přece jen Clio. Problémem ale bylo naladit ideální kombinaci polohy sedadla a volantu. A s tím jsem se nepotýkal jen já, ale i kolegové z redakce. To je trochu škoda, protože jinak jde o velmi příjemné místo pro každodenní cestování.

Pohotový infotaiment

Ve výbavách Esprit Alpine (a Techno) jsou k dispozici desetipalcové displeje infotainmentu. A tady rovnou pochvala: systém reaguje okamžitě, ať už listujete dotykem na obrazovce, nebo ovládáte funkce tlačítky na volantu. Rozvržení je přehledné, takže se v něm dá rychle a intuitivně orientovat. A zároveň jsem nenarazil na nic, co by působilo zbytečně nebo překombinovaně.

Plusové body si infotainment připisuje i za grafické zpracování – je vkusné a moderní.

Jízdní asistenti, jako je hlídání mrtvého úhlu, adaptivní tempomat nebo udržování v jízdním pruhu, fungují velmi dobře a nijak samoúčelně neobtěžují. I proto jsem většinu z nich během testování nechával aktivní.

Clio navíc disponuje předvolbou Perso, do které si můžete uložit vlastní kombinaci asistenčních systémů. Po nastartování pak stačí tři ťuknutí na displej, případně ještě pohodlnější dvojité stisknutí tlačítka na levé straně pod výdechem klimatizace. Rázem jste „ve svém“ a nemusíte složitě procházet menu, abyste například deaktivovali často kritizovanou signalizaci překročení rychlosti. Přiznávám, za tuhle možnost jsem opravdu rád.

Opět si ale dovolím zmínit i několik drobných vad na kráse.

Tou první bylo propojení s telefonem. Několikrát se mi stalo, že spojení začalo vypadávat, až se zařízení úplně odpojilo a následně se znovu samo připojilo. Nechci být na Renault zbytečně přísný – je klidně možné, že část problému leží na straně mého už pět let starého telefonu s Androidem.

Další věcí, se kterou jsem se občas potýkal, byl jízdní režim Smart. Ten umožňuje automatické přepínání mezi třemi dostupnými módy – Eco, Comfort a Power. Občas ale chybí plynulost, takže bylo cítit lehké škubnutí při změně charakteru vozu, částečně způsobené i úpravou citlivosti plynového pedálu. Co mi vadilo více, byla absence jemného přechodu v ambientním podsvícení, doprovázená zhruba sekundovým zamrznutím obrazovky infotainmentu.

Jak už jsem ale naznačil dříve, stále se bavíme o Cliu. V kontextu segmentu tak jde o velmi slušně fungující a solidně zpracovaný systém.

Velký motor v malém autě

Od jízdních režimů se rovnou přesuneme k tomu hlavnímu – k pohonnému ústrojí. V nabídce je zatím k dispozici přeplňovaný tříválec 1.2 TCe s výkonem 84 kW nebo silnější varianta 1.8 E-Tech, tedy samodobíjecí full hybrid, který jsme měl na test já.

Ano, čtete správně. V malém městském hatchbacku pracuje atmosférický čtyřválec o objemu 1,8 litru. To umožňuje právě hybridní soustava, v níž spolupracují dva vpředu uložené elektromotory s trakční baterií umístěnou pod podlahou zavazadelníku a zadní lavicí.

Přenos výkonu na přední kola zajišťuje multimódová převodovka. Charakterem se nejvíce blíží klasickému e-CVT, jen s tím rozdílem, že simuluje jednotlivé převodové stupně a snaží se působit přirozeněji.

Při běžném ježdění působí celá soustava velmi komfortně a nenuceně. Pokud ale ve vyšších rychlostech začnete na Clio více tlačit, může se při některých změnách převodu objevit zhruba sekundová prodleva, než se pohon opět plně nadechne a začne táhnout.

Druhá připomínka se týká chování spalovacího motoru při dobíjení baterie. Na volnoběh se zvýší otáčky a agregát pracuje jako generátor. Samotný princip je samozřejmě v pořádku, jen je tato fáze o něco hlučnější. Stejně tak dokáže být čtyřválec výraznější při dálničním stoupání, kdy drží vyšší otáčky. Možná by pomohlo odhlučnění kapoty nebo přepážky mezi motorem a kabinou.

Přitom je tato soustava opravdu povedená. Při běžné jízdě funguje takřka nepostřehnutelně. Navíc bateriový pohon dokáže z plného nabití pokrýt až kolem osmdesáti kilometrů, takže hlavně ve městě lze jezdit čistě na elektřinu. Clio díky E-Tech hybridu navíc dokáže svižně vystřelit z místa, což oceníte při rychlém proplétání městským provozem.

Spotřeba je rovněž velmi slušná. Tabulkový údaj udává přibližně 4,0 l/100 km. Mně se podařilo dostat nejlépe na 4,9 l/100 km, přičemž je nutné dodat, že auto jsem nijak nešetřil a mám spíš těžší nohu. Není tedy důvod pochybovat, že udávaná hodnota výrobce může být reálná a dosažitelná.

Kdo by chtěl šetřit a nechce investovat do hybridu, může sáhnout po jednotce ECO-G, umožňující provoz na LPG, která by brzy měla doplnit motorovou paletu.

Duch Alpine

Současná generace Clia se už nejspíš nebude nabízet ve vyloženě sportovní variantě, jak jsme byli dříve zvyklí. Přesto označení testovaného kusu – Esprit Alpine – naznačuje, že nuda rozhodně nehrozí.

Slovo „Esprit“ totiž znamená „duch“ a „Alpine“ odkazuje na sportovní divizi značky. A rovnou prozradím, že duch Alpine je zde opravdu cítit.

V rámci paketu dostává podvozek tužší naladění tlumičů, které spolupracují se zavěšením McPherson vpředu a tuhou torzní rozpěrou s vlečnými rameny vzadu.

Ano, autíčko s krátkým rozvorem a osmnáctipalcovými koly sice reaguje na většinu nerovností na vozovce, ale nedělá to žádným surovým nebo nepříjemným způsobem.

Naopak potěší, když se vydáte na klikatou okresní silnici. Tady mi Clio připomínalo rybu ve vodě. Při ostřejším zatáčení má sice příď tendenci k mírnému nedotáčivému smyku, ale zadní náprava vás do něj prostě nepustí – místo toho vykroužíte krásně přesný oblouk. A to mě vážně bavilo.

Ostřeji naladěnému podvozku sekundují i brzdy. Reakce na pedál jsou citlivé, ale ne nepříjemné, a během chvilky si na ně řidič zvykne. I tady tedy Clio sklízí zaslouženou pochvalu.

Verdikt

Renault Clio šesté generace dokáže zaujmout jak po stránce vzhledu, tak techniky.

Nabízí design, který se blíží vyšší kategorii „designovek“, příjemný interiér s prémiovějšími prvky a dobře odladěný infotainment. S novou nabídkou pohonných jednotek jde s dobou, přitom ale zůstává věrné i osvědčené technice. Zavěšení z něj činí šikovného proplétače klikatými okreskami i městským provozem.

Nějaké drobné chyby se sice najdou, ale je potřeba mít na paměti, že stále jde o základní model automobilky – lidové autíčko francouzských silnic, což dokládá i cenovka startující pod hranicí 400 tisíc korun.

Clio tak pokračuje v tradici svých předchůdců – je příjemným a schopným společníkem na každý den.

Technické parametry

Motor: atmosférický řadový čtyřválec 1.8 + 2 elektromotory
Výkon: 80 kW (109 koní)
Točivý moment: 172 Nm 
Kombinovaný výkon: 116 kW (158 koní)
Převodovka: automatická inteligentní multimódová (6 st.)
Pohon: přední
Provozní hmotnost 1271 kg 
Maximální rychlost: 180 km/h 
Zrychlení 0-100 km/h: 7,9 s 
Spotřeba paliva tabulková: 3,9 – 4,1 l/100 km
Spotřeba paliva v testu: 4,9 – 5,7 l/ 100 km*
Objem zavazadlového prostoru: 309 l (1094 l po sklopení zadní řady) 
Objem palivové nádrže: 39 l
Cena základní verze Evolution (s financováním): 399 000,- Kč 
Cena testované verze Esprit Alpine (s příplatky): 738 000,- Kč

*Neúsporný jizdní styl