Range Rovery na cestách: Expedice Maroko, díl 1.

Redaktoři Autíčkáře mívají tendenci k tak trochu šíleným nápadům. A co víc – míváme sklony je realizovat. Někdo si pořídí jako každodenní dopravní prostředek otlučený Chrysler za pár korun, jiný zase renovuje starou Alfu, třetí považuje Lincoln Continental za optimální vůz pro vysokoškolského studenta. Snad jen Vavris si kupuje samá rozumná auta. Tohle šílenství je navíc zcela očividně nakažlivé a přeneslo se už i našeho programátora a fotografa Davida, který se rozhodl s partou kamarádů vyrazit do pouští Maroka. Ve dvou starých Range Roverech. A aby odčinil, že měsíc nebude k dispozici (kdyby něco nefungovalo, je to jeho vina!), tak jsme ho alespoň donutili, aby ukázal, že umí psát nejen kód, ale i historky. A tady je máte!

Jsme na pokraji sil, venku zuří vichřice, kapky deště bubnují do kapoty ošlehané roky tvrdého zacházení, vítr s auty lomcuje ze strany na stranu tak, že udržení přímého směru lze přirovnat krocení divokého stepního mustanga. Z prvního vozu před námi cítíme pálící se olej a nám přestala svítit přední světla. Na cestě jsme již dvě hodiny… na dálnici od Prahy.

Jedeme na pětitýdenní cestu po Maroku dvěma starými Range Rovery. Jeden se jmenuje Eliot a druhý Armstrong. Jejich gentlemanská jména připomínají, že před 45 lety vznikl Range Rover jako luxusnější, ale srovnatelně schopná alternativa k rustikálnímu Land Roveru, určená pro majitele britských panství. Patřil mezi první zástupce nové kategorie, dnes známé jako SUV. Narozdíl od většiny dnešních vozů této třídy však jeho typickým úkolem nebylo projíždět se po městě a vypadat drsně. Range Rover byl postaven tak, aby nabízel terénní schopnosti poctivého off-roadu, jen v elegantnějším a výrazně pohodlnějším balení. Což je ideální, pokud vyrážíte na dlouhou cestu do míst bez kvalitní silniční sítě, a odmítáte se smířit s nepohodlím klasického Land Roveru.

Eliot je čtyřdveřový Range Rover ročník 1987 v základní výbavě se stálým náhonem na všechna čtyři kola se zámkem mezinápravového diferenciálu. Počítadlo najetých kilometrů mu přestalo fungovat již velmi dávno na hodnotě 200 000 km a nikdo neví, o kolik je tato hodnota přejeta. Pod kapotou se mu skrývá původem americký osmiválec o objemu 3,5 litru s elektronickým vstřikováním a automatickou převodovkou LT. Z úprav oproti standardní verzi má vytažené sání, zvednutý podvozek, pevnostní nárazníky, kryty diferenciálů, nájezdový kryt, all-terrain gumy a spousta potřebného servisu.

jak se stane, že si na náročnou expedici vyberete Range Rover?

Michal a David, majitelé obou Ranger Roverů, již za sebou nějaké společné autovýlety mají. Ostatně i do Maroka už se svými terénními gentlemany jedou podruhé. To pro mě jakožto cestovatelského analfabeta je to novinka. Maroko je destinace proslulá právě na offroad výlety, neboť jako země skýtá rozmanitý terén a úchvatné scenérie. Jenže jak jet na offroad výlet do náročného terénu, když nemáte offroad auto, nevyznáte se v nich, máte naprosto nulové zkušenosti s terénem a chtěli byste vyrazit za dva měsíce? Jak se vůbec stane, že si na tento úkol člověk koupí starého Range Rovera, který proslul svojí poruchovostí?

Na tyto otázky je jednoduchá odpověď – vybírá se podle vzhledu a proto pro ně byl Range Rover Classic ta jediná správná volba. Vždyť i první kousek Range Roveru Classic sjel z výrobní linky přímo do muzea moderního umění a kdo jsme, abychom se hádali s umělci? Starý Range Rover ani není auto, na které narazíte v běžném bazaru, a těch pár kousků skrytých ve stodolách není většinou v provozuschopném stavu, natož aby zvládli 11 500 km, z kterých může být velká část cesty pouštní oblastí mimo silnice. Stroje v dobrých stavech majitelé jen tak nedávají k prodeji a tak na prodej zbývá jen pár jakýchsi nechtěných obludek s divnými a neidentifikovatelnými nemocemi. Po krátkém hledání se však podařilo narazit na hezký zlatý kousek a tak netrvalo dlouho a v očekávání nákupu a vidiny skákání po dunách se na něj pánové jeli podívat.

Dlouhý příběh krátce – nebyl to ten pravý. Dokonce ani nenastartoval a motor o objemu 4,4 litru má tak mizernou pověst, že se tahle varianta nezdála jako ideální řešení problému absence offroad vozu. Leč majitel navrhl, že se ještě mohou podívat na druhý vůz, který prodává, ale ten že se jim určitě líbit nebude. Jak na velkém omylu byl, to nemohl tušit. Ve stodole se skrýval nálepkami otapetovaný Eliot, který nastartoval hned a svým charisma si oba budoucí majitele získal v podstatě na první pohled. Pořizovací cena 80 000 Kč. 

Ještě delší příběh o prvním Marockém výletě krátce – Eliot bez doprovodného vozidla jí zvládl nad očekávání, ač bez drobných „porodních“ bolestí se to neobešlo. Ale co je nejdůležitější – Eliot se osvědčil.

druhý, téměř identický range rover dostal jméno armstrong

Po nějaké době, a drobných offroad výletech po České Republice, se plánoval výlet další, tentokrát do Albánie. Jenomže lidí chtivých cestování přibylo a jedno auto už nestačilo. Michal s Davidem se proto rozhodli pořídit si druhý Range Rover Classic a po nějakém hledání na španělské inzerci, protože španělé nesolí silnice a farmáři se zbavují svých starých strojů, narazili na modrý Range Rover, který je motorem, převodovkou a spoustou dalších věcí shodný s Eliotem. Aristokrat s modrým lakem, jehož životním údělem bylo dříve sklízení oliv, se tak přestěhoval do Čech a byl přejmenován na Armstronga. 

Armstrong je čtyřdveřový Range Rover Classic ročník 1986 (před faceliftem) v základní výbavě (navíc má jen kožené sedačky), stálým náhonem na všechna čtyři kola a zámkem mezinápravového diferenciálu. V jeho případě se počítadlo najetých kilometrů zastavilo na hodnotě 121 000 km a nikdo netuší jak moc je tato hodnota mimo. Pod kapotou se mu skrývá stejný motor a převodovka jako u Eliota a úpravy na něm byly provedeny naprosto identické. Navenek však jeho působí ještě mnohem otlučenějším dojmem než Eliot. Hlavně pokud jde o lak.

Armstrong se s novými majiteli vydal do Albánie a až na nefunkční válec, přehřívání převodovky, hluk z „malé“ převodovky a slabší zadní nápravu se držel velmi hrdinně a v kuse zvládl 4 000 km. Za odměnu dostal nové zadní tlumiče, silentbloky a vačku.

Albánie se pořádala minulý rok. Tento rok – nyní – se jede znovu do Maroka. Tentokrát ve dvou autech a náročnější trasa.

Jak jsem již nastínil v úvodu, měli jsme o zábavu postaráno již první den. A stres a drama jsme měli zajištěno už několik týdnů před odjezdem. David, kapitán posádky v Eliotovi, si zlomil loket. Upadl na chodníku. Následovala operace a šrouby. Do poslední chvíle se čekalo na ortel doktorů, zda mu cestu dovolí. Ve čtvrtek doktor rozhodl a v sobotu jsme vyráželi.

Při cestě z Prahy jsme chytili déšť, vichr a zimu. Ač jsem si do té doby myslel, že vím, co znamená, když auto plave, tak ne. Evidentně si musím poopravit měřítka. Obě auta na sobě mají zahrádky se spoustou vybavení a zavazadel. Co to udělá s těžištěm u auta, které je už samo o sobě nepříliš stabilní, měkké a navíc nazvedané, to si asi dokážete představit. Armstrong neplave. Ten se na silnici kolíbá jak vratká bárka na rozbouřeném moři s kapitánem po lahvi poctivého námořnického rumu. Celý první den jsem velký počet náklonů a využívání celého jízdního pruhu přisuzoval řidičským schopnostem Michala a Markéty, kteří se střídali za volantem. Ach, jak jsem se spletl!

Světlo začala střídat tma a my jsme zjistili, že občasné samovolné vypínání potkávaček je horší a horší a za tmy a deště poněkud nežádoucí. Hodně nežádoucí. Brali jsme to sportovně a po chvíli hledání jsme chybu objevili v páčkách na volantu. V cílové destinaci jsme světla naštěstí moc nepotřebovali, takže jsme si říkali, že chybu zkusíme opravit nebo alespoň částečně zmírnit (nezapomeňte, že výrobcem světel a elektriky pro Range Rover byl "princ temnot" Lucas) až další den. Zatím jsme jezdili víceméně za dne.  

Jak se změní Davidův názor na Range Rovery, až se dostane za volant? Vydrží světla? Dojedou Range Rovery alespoň k trajektu do Afriky? To všechno se dozvíte v příštím pokračování!