Range Rover Evoque 2016: Hothatch v utajení

Od svého křtu v roce 2011 Evoque láme rekordy prodejů, sbírá ocenění a chválu. Pokud jste si právě odplivli a pronesli něco nelichotivého o kadeřnících a fiflenách, tak vám to samozřejmě neberu, ale jste vedle jak ta jedle. Kompaktní crossover přezdívaný ‚baby Range‘ zasáhl na trhu citlivé místo, o jehož existenci nikdo neměl tušení. Když se podíváte, kdo se objevuje za volantem tohoto auta, zjistíte, že vlastně nemá vyhraněnou cílovku. Jezdí v něm důchodci i sotva zletilí holobrádci, holky i kluci, matky od rodin i nezávislí singles. Je jasné, že hlavní zásluhu na tom mají designéři. Evoque prostě vypadá cool a zároveň si v něm žádný druh člověka nemusí připadat jako idiot, což je nedosažitelná meta pro většinu konkurentů německé národnosti. Těžko byste našli pádnější důkaz, že auto člověk vybírá v první řadě očima. Postupem času se ukázalo, že baby Range navíc i skvěle jezdí, takže už si jako idioti nepřipadali ani ti, kdo snad měli zpočátku pochybnosti. Kdo chce v první řadě stylové auto, dostane jako bonus super jízdní vlastnosti, a kdo chce ‚dobré‘ auto, obdrží navíc i šmrncovní design s unisexovou přitažlivostí. Jak snadné! Nedivím se, že solventní zákazníci po Evoque skočili jako slepice po flusu a zanedlouho ho titulovali nejprodávanějším modelem značky. Touto dobou počet prodaných kusů zřejmě přešlapuje kolem půlmilionové hranice. 

Hlavně žádné velké změny

Rok 2016 Evoque vítá ve faceliftované verzi, která se na pohled nijak zvlášť neliší od té předchozí. Pět let starý design by fungoval jako novinka i dnes, tak proč píchat botox do tváře, kterou ještě nepoznamenaly vrásky. Těch pár drobností jako přední maska či upravené blatníky má za cíl spíš oživit zájem zákazníků, doplnit technologické novinky (kupříkladu motor nebo adaptivní LED světla) a ukázat, že se designéři nevěnují jen společenské konverzaci nad šálkem drahé kávy.  Vsadila bych se, že v zadání měli napsáno něco jako „zaměřte se na detaily, celek musí zůstat stejný”. Osobně mám podezření, že si tým designérů válí šunky a oslavuje už od roku 2008, kdy vypustil do světa koncept LRX. Inu, proč ne? Odvedli tehdy práci na mnoho let dopředu. 
Radikální změna vizáže by byla nebezpečný a zbytečný hazard. Vylepšený Evoque je stále pastvou pro oči kolemjdoucích i spokojených majitelů. Popatřete z okna svého domu na jeho půvabné plechy a optimistický výraz – zaručeně se hned začnete cítit líp (využití Evoque v psychoterapii je zatím ve stadiu přísně tajného testování). 

A úplně stejně funguje naskočit si dovnitř. Atmosféra není tak pompézní jako v plnotučném Range Roveru, není to královský palác, spíš malé letní sídlo, útulné a komorní, v koupelně ale nechybí masážní sprcha, v kuchyni americká lednice a v ložnici soundsystém Bang & Olufsen. Teda vlastně Meridian. S trochu stísněným prostorem se pasažéři na zadních sedadlech holt musejí vyrovnat, řidič si zase zvykne na to, že dopředu je famózní výhled do kraje, nad hlavou nekonečné univerzum (panoramatická střecha je boží, i když nejde otevřít), ale vzadu poněkud stíní staleté duby v podobě hypertrofovaných c-sloupků a snížené střešní linie zakončené minikřídlem. 

Tohle předělat, prosím!

Když za sebou zabouchnu masivní dveře, z okolního lidského pinožení ke mně nedolehne ani hlásku. Neslyším ani zvuk motoru. Ne že by se auto sunulo neslyšně jako elektromobil, ale vzdálené bručení neruší poslech ani té nejdelikátnější hudby. Rozvalím se ve voňavém křesle, opřu se o středovou područku, ták… ještě trochu se uvelebím a – Áááúúú!!! Z prstů pravé ruky zaklesnutých pod područkou mám fašírku, protože celá ta věc se posunuje, jak se jí zlíbí. Tohle se tedy inženýrům z NDR ostrovů moc nepovedlo.

Dále tu máme pár much podobného charakteru jako v nedávno testovaném Jaguaru XF. Pokaždé když si chci přes BT pustit hudbu z mobilu, musím ji na mobilu manuálně zapnout. Jinak to prostě nejde (zkoušeno s iPhonem). Infotainment reaguje dosti relaxovaně, navíc si pamatuje a řadí do fronty všechny povely, které jste mu dali, takže člověk tluče do tabule jako šílenec ve snaze vykřesat nějakou odezvu, a pak se nestačí divit, co všechno se na displeji děje. Kufr jde sice zevnitř otevřít čudlíkem, ale když ho chci zavřít, musím vylézt ven a solidárně zmoknout se svým školou povinným potomkem. Že by někdo zapomněl namontovat drátek v opačném směru?

Lesem, nelesem, polem, nepolem

O pohon se stará odlehčený dvoulitr Ingenium, jehož výhody jsme už dostatečně zhudebnili tady. Nevím, čím si to vysvětlit, ale v těžším Evoque funguje o dost líp než v Jaguaru. Možná za to může premisa, že crossover na chůdách nelítá jako raketa, možná je vnímání dynamiky ze zvýšeného sedadla jiné. Každopádně do tohohle auta naftový čtyřválec o výkonu 132 kW sedne jak prdel na hrnec. Není moc silný, není moc rychlý, ale zabírá plynule a nikdy nereaguje rozpačitě, jako by mu docházel dech či nápady. Devítistupňová převodovka sice občas projevuje až příliš iniciativy, ale nejde o nic, co by mě při běžném provozu rušilo nebo dokonce rozčilovalo. 

Naladění podvozku je oproti velkému bráchovi tvrdší – aspoň to pár lidí tvrdilo. Když máte zadek uvyklý Fordu Puma, jsou takové nuance pod vaši rozlišovací schopnost. Ale asi právě díky sportovnějšímu podvozku Evoque tak úžasně sedí v zatáčkách. Žádné plachtění a houpání, tohle auto má stopu jistou jako uječený hothatch (na středočeských tankodromech sedmé třídy i o dost jistější), přitom nikdy neztrácí grácii a ladnost. 

Nemohla jsem vynechat obligátní výlet do lesa za srnkami, protože tohle auto, které se tváří jako městský spoj mezi fitkem a sushi-barem, se nepokrytě chlubí terénními schopnostmi. Na středovém pultíku se nalézají podobná tlačítka jako v pravověrném Rangi (Terrain Response system), i když pár jich samozřejmě chybí. Kupříkladu nejde jediným povelem zvednout podvozek, Evoque tak zůstává v terénu limitován světlou výškou. Jinak si ale poradil se sněhem, bahnem i vyjetými kolejemi bez ztráty kytičky, dokonce bych řekla s radostí. Z fotek vidíte, že podmínky byly ideální.

Za zhruba poloviční cenu velkého Range se tady nabízí auto, které umí nabídnout rozhodně víc než polovinu jeho schopností. Až se z novinařiny stane výnosné řemeslo (a až si vyzkouším verzi bez střechy, abych zjistila, zda není ještě lepší), jeden Evoque si koupím.

Technické údaje

Motor: čtyřválcový turbodiesel 1 999 cm3
Výkon: 177 koní při 4 000 ot./min
Točivý moment: 430 Nm v 1 750 ot./min
Převodovka: devítistupňový automat ZF 
Maximální rychlost: 195 km/h
0-100 km/h: 9 s 
Průměrná spotřeba (údaj výrobce): 5,1 l/100 km 
Spotřeba město (údaj Zlokočka): 9,8 l/100 km
Cena s testovanou motorizací a převodovkou: od 1 475 111 Kč, testovaný vůz 1 719 410 Kč