Ptejte se Vojty: Luxusní limuzína za pade?

V rubrice Ptejte se Vojty šéfredaktor Vojta Dobeš (a občas i ostatní členové redakce) každý týden radí čtenářům s palčivými otázkami života nadšeného motoristy – ať už jde o výběr příštího vozu, rozsouzení hospodských debat nebo odpovědi na filosfofické otázky.

Ahoj

píšu vám s prosbou ohledně mého výběru se kterým si nevím rady a vím, že vy si dokážete poradit snad se vším a mnoha lidem jste udělali hned jasno při výběru. :)
Moje otázka zní: 

Co možná nejluxusnější automobil do velmi nízké hranice 50-60 tisíc? Preferuji výhradně zážehové motory, pokud možno bez přeplňování, dále nejlépe poháněná zadní kola (není podmínkou), elegantní a neokoukatelný vzhled a nějakou tu spolehlivost, výbavu a hlavně výkon.

Auto by mělo vydržet sloužit cca 2 roky bez žádných velkých investic, jinak by to byla nejspíše konečná.. Vím, že za 50 tisíc toho chci zřejmě až moc, ale dá se něco podobného sehnat? Spolehlivé, luxusní, výkonné auto, které mi bude sloužit dva roky?

Do hledáčku mi padly jen dva vozy. BMW E38 a Mercedes-Benz W140 alias Mamut, dále mě bohužel nic nenapadá… Výběr té nejlepší motorizace bych nechal na vás, jelikož sám si s tím moc nevím rady a hlavně při mé cenové hranici není moc z čeho vybírat. Mercedes bude mít asi přeci jenom dražší díly než BMW a všeobecně mi přijde více komplikovaný.. Dále mě napadla i Audi A8, ale pořád je to koncern a vzhledově mě moc nezaujala.. Možná ještě něco amerického? Nebo něco jiného? 

Dokážete mi poradit? Je to přeci jen velká sázka do loterie, ale člověk si má aspoň jednou za život užít a udělat pořádnou blbost a hlavně při výběru se řídit srdcem a né rozumem. :) 

Děkuji za vaší případnou odezvu.

Váš věrný čtenář autíčkáře

Pavel

Nakupování levných luxusních automobilů je už víc než desítku let moje oblíbená zábava, takže bych tě ve tvém nadšení měl teoreticky podpořit. Nicméně všechno má své úskalí, a záliba v “levných drahých autech” samozřejmě není výjimkou. 

Je pravda, že za 50 nebo 60 tisíc korun se dá koupit auto, které bývalo luxusním – drahé sedany patří k autům s nejdrastičtějším propadem hodnoty a po nějakých patnácti či dvaceti letech velmi intenzivně konvergují k nule. Pokud však hodnota nějaké věci dramaticky klesá, je dobré se zamyslet nad důvody, které k tomu vedou. Proč lze najednou auto, které z showroomu vyjelo výměnou za sumu odpovídající hodnotě rodinného domu, koupit za dvě měsíční výplaty?

Prvním důvodem je pochopitelně to, že typický majitel luxusního sedanu nechce jezdit ojetým luxusním sedanem a po pěti letech si kupuje nový. Proč si ale lidé, kteří si nový luxusní sedan nemohou dovolit, nekoupí ten ojetý? Proč lidé platí téměř stejné peníze za 10 let starý Ford Mondeo jako za Mercedes či Volvo ze stejné doby?

Důvod je jednoduchý – starý luxusní sedan není na provoz o mnoho levnější než nový luxusní sedan. Samozřejmě, díly z druhovýroby jsou levnější, další díly lze sehnat na vrakovištích, většinu závad už dokáže opravit i garážový mechanik a některé věci není tak docela nezbytné opravovat vůbec. Nicméně pořád je tu spousta věcí, které se v případě poruchy opravit prostě musí, a mezi nimi se najdou i takové, které nelze koupit v levné druhovýrobě z Číny ani vykuchat z auta na díly (třeba proto, že budou nejspíš rozbité i v tom autě na díly).

To samozřejmě pořád neznamená, že by provozování starého luxusního sedanu za pár peněz byla nesmyslná myšlenka. Naopak, staré luxusní sedany jsou v poměru cena/hodnota jednou z nejlepších koupí ve světě ojetých aut. Jenomže je tu také jedno velké, tusté ALE. 

Při koupi “luxusního sedanu chudého motoristy” je jednoduše nutné počítat s tím, že se něco drahého rozbije – může to být automatická převodovka, může to být něco z komplikované elektroniky, u některých modelů to může být vzduchový podvozek. Závada za polovinu ceny auta nebo dokonce jeho cenu celou není u velkého BMW, Mercedesu či Audi ničím výjimečným a majitel musí být připraven si s ní poradit. Což znamená mít připravenou rezervu rozpočtu, která pokryje opravdu závady nebo nákup dalšího “luxusního sedanu za babku” poté, co ten první potupně skončí na vrakovišti.

Požadavek na “dva roky služby bez velkých investic” je tak u luxusního sedanu velmi, velmi omezující. Z tvého výběru bych na Mercedes W140 (Mamut) raději zapomněl rovnou – je příliš komplikovaný, díly na něj příliš drahé a riziko, že “umře” něco drahého příliš vysoké. Sedmičkové BMW E38 má o něco větší naději, pokud to bude některá ze slabších verzí – ideálně 730i nebo 725tds. U dieselu je nutno dát pozor na praskání hlavy, ale vzhledem k jejich rozšířenosti lze sázet na to, že případně podaří koupit celý jiný motor.

Alternativou by mohl být i fantasticky spolehlivý Lexus LS400, nicméně jeho problémem je fakt, že o co jsou závady řidší, o to jsou dražší. Dva roky provozu bez velkých investic jsou tak spíše otázkou ruské rulety než jistoty.

Takže bude lepší zahledět se o třídu nebo dvě níž a hledat auta, u kterých lze počítat s tím, že k závadám dojde, ale bude možné je za rozumné peníze opravit. Z “velké německé dvojky” je tak vhodnější volbou Mercedes třídy E z přelomu století – tedy W210, přezdívaná též “masařka”. Jako každý Mercedes sice má sklony reznout a není už tak kvalitní a odolný jako předchozí generace, ale pořád je to solidní vůz a s některým z méně náročných motorů by mělo být reálné ho udržet v provozu několik let s rozumnými náklady.

Z Mnichova je potom správnou volbou pětkové BMW generace E39. Exemplář se šestiválcovým benzínovým motorem (s ohledem na levné pořízení pravděpodobně 523i, výkonnější a lepší 528i se budou s tímto rozpočtem hledat těžko). Jako bonus dokáže E39 být i zábavná.

Jenomže E39 i W210 pod 50 tisíc budou spíše kousky unavené životem a tvrdou službou než opečovávané exempláře. BMW ani Mercedesy nebývají levné, protože je chce každý. Takže bude lepší zaměřit se na méně populární značky. 

Velká Volva naráží na problém s nedostatečným rozšířením a špatnou dostupností dílů, ale Volva střední velikosti, jako 850 a S70, mohou být zajímavou alternativou “skoroluxusního” sedanu. 

Pokud je však ona “dvouletá spolehlivost” skutečně zásadním požadavkem, bude nejlepší sáhnout spíše po sedanu “pseudoluxusním”. Opel Omega C se šestiválcovým motorem bude nabízet výkon, prostor i výbavu srovnatelnou se slabšími verzemi prémiových sedanů, ale pod 50 tisíc korun bude možné sehnat i opravdu kvalitní kus, což nechá více prostoru na další údržbu a opravy – a díly budou navíc znatelně levnější, ať již mluvíme o nových nebo použitých.

Jestli ale toužíš po opravdu luxusním sedanu, doporučím ti s tvým rozpočtem E38 730i a finanční rezervu na bicykl nebo tramvajenku.