reklama
načítám data...

Prelude stále jezdí aneb jak se žije s 20 let starou Hondou?

Přeluda v Autíčkářově garáži kroutí již 7. měsíc a ukrajuje 7. tisíc kilometrů. A jelikož máme zimní okurkovou sezonu, tak si dáme menší opáčko, jaké radosti či strasti tohle gétéčko přináší.

zobrazit celou galeriiAutíčkářova garáž: Prelude stále jezdí aneb jak se žije s 20 let starou Hondou?

Pozornější z vás jistě zaznamenali, že se do Autíčkářovy garáže před časem nastěhovala jistá obstarožní škatule se stylizovaným H ve znaku, avšak je dost složité zjistit, jestli je to spíš sporťák, nebo GT . Přestože jsem byl místy z její podivné rozpolcenosti rozladěn, stále v ní jezdím a mám ji rád. 

Japonská poctivost a servisní starosti

Internetové legendy praví, že čtyřkolý Japonec z 90. let bude polykat obrovské porce kilometrů s neochvějnou spolehlivostí, protože je vyroben kvalitně, robustně, ba přímo nesmrtelně. A já musím konstatovat, že na Přeludě je to opravdu poznat. Kam se člověk podívá, najde jen poctivě vyrobené a pospojované věci či naddimenzované úchyty. V klasickém testu jsem sice neprojevoval příliš nadšení z designu určitých částí interiéru, ale co se funkčnosti týče, nemůže mít člověk žádné námitky. Jediná věc, která na mém autě podlehla zubu času, je vzpěra kapoty, která ve svém uložení vykazuje jaksi větší porci vůle, než Japonci zamýšleli. Na její funkci to ale nemá vliv. A to je samozřejmě pro auto vyrobené v roce 1997 veliká pochvala. Rozviklaná sedadla, vychozené ovladače, ulámané plastové pacičky, nesvítící segmenty palubní desky či neodšroubovatelné šroubky? V produktu made in Japan z nejlepších let? Ale běžte… Všecko, na co člověk sahá, budí dojem, že bude ještě dlouho fungovat dle původně zamýšleného účelu.

Na druhou stranu je třeba zmínit, že z interiéru už se občas ozve nějaké to zavrznutí. Na to má však auto po témeř 20 letech právo. Jelikož předchozí dlouhodobý majitel o auto očividně dobře pečoval, nemusel jsem zatím řešit žádné servisní zlosti. Auto dostalo novou většinu provozních náplní, preventivně zajelo na geometrii, dostalo nové těsnění ventilového víka, jež netěsnilo, a horní uložení zadních tlumičů. Velké příčné nerovnosti však stále dokáží vypustit tajemného fantoma, který občas vydá duté „buch”, což je nemilé vzhledem k faktu, že na STK a testu tlumičů všechny komponenty předstíraly, že jsou v nejlepším pořádku. Inu, asi to budeme muset rozebrat a kouknout na to pořádně.

reklama

Jednoduchost budiž velebena i zatracena

Jedna z nejlepších věcí na starých autech je jednoduchost a absence všemožných elektronických pomocníčků. Ne že by stabilizace, hlídání mrtvého úhlu nebo třeba výběr z různých módů jízdních režimů nebyly pro mnoho lidí užitečnými a žádanými prvky, ale digitální temno dokáže být chvílemi snad ještě uspokojivější. Když potřebuju popojet a nezapnu si pás, nikdo po mě neřve. Nemusím vypínat start/stop pokaždé, když nastartuju, nemusím vypínat ESP, když mě náhodou přepadne chuť dělat opičárny, a nemusím prošlapávat umělý odpor v pedálu plynu, když chci náhodou páchat zločin proti lidskosti a vypouštět do světa molekuly cé ó dvě, o které se mě grínpís neprosilo. Do Přeludy se zkrátka jen nasedne, připoutá, nastartuje a jede. Fajront. Auto neobtěžuje. Druhou stranou mince je však absence věcí, na které jsem si za svůj automobilový život zvykl a které mi zkrátka chybí. Tím myslím palubní počítač s alespoň základním sortimentem údajů a zejména teploměr. Obzvlášť v tomto podivném ročním období, které nemám rád a kdy počasí tropí teplotní výkyvy záškodnického charakteru, by se nějaké info o aktuálním skupenství vody vážně hodilo. Tím spíš když mám Přeludu stále na letních – přezutí do zimních papučí a brodění v soli jí (stejně jako předchozí majitel) vážně dopřávat nehodlám, ale za zdánlivého sucha vyjíždí z garáže a občas to bývá zrádné.

Největší radosti a neduhy

Troufám si tvrdit, že za těch pár tisíc kilometrů už jsem dokázal Prelude nasát skutečně důkladně a testnout ji ve všemožných jízdních režimech. Co mi tedy dělá radost a co mě vytáčí? Možná vás to překvapí, ale dvě komponenty budou figurovat na obou stranách barikády.

Radost mi jednoznačně dělá už pouhé vlastnictví zachovalého obstaróžního kupé. Určitě znáte ten pocit, kdy zaparkujete, a než vám vehikl zmizí z dohledu, několikrát se musíte za tou neživou plechovou věcí ohlédnout. A pak hřejivě nasávat pocit, že ona věc, která tak vyčnívá z běžného koloritu obyčejných ‚plevelných‘ aut zaparkovaných kolem, je vaše. Ohlížím se průměrně 2x za zaparkování. Přestože Přeluda vyloženě netahá za oči, je prostě jiná. :-) Další radostí pak jsou všechny ovládací prvky. Třebaže jsem v testu těžko hledal celistvý smysl auta, tak řízení, řazení a šlapání po pedálech vám samo o sobě přinese potěšení z mechanické vytříbenosti. I po 220 tisících kilometrech dokáže kouzelná skříňka s ozubenými kolečky provést změny stupňů hladce a extrémně rychle tak, že se o tom mnohým novým autům může zdát jen v nejdivočejších snech. A to samé platí i pro mechanicky ryčící VTEC pod kapotou, jehož vysokootáčková charakteristika mne pořád ještě neomrzela, ačkoli moje nejtypičtější trasa měří 12 km a tak si na vytočený motor z důvodu sotva zahřátého oleje musím nechávat zajít chuť. Překvapila mě i účinnost světlometů. To sice není přímo radost a navíc v porovnání s dnešními LED světlomety svítí Honda zcela mizerně, v kontextu aut z 90. let ale Přeluda suverénně přesvítila všechno, s čím jsem zatím měl tu čest.
Auto mě ale i štve. Na sedadla, která jsem v dřívějších textech kritizoval, jsem si postupem času zvykl. Co mi však pije krev pořád, je zpřevodování. Bude to znít divně, ale převodovka je krátká i dlouhá zároveň. Při klidné jízdě byste dali království za šestku. Při ostré naopak budete přemýšlet, o kolik by mohla být akcelerace rychlejší, kdyby se dvojka nedotáčela vysoko přes 100 a trojka někam pod 160 km/h. A pak tu máme onen charakterní motor, který si však za své služby nechá zaplatit při lehce svižné, ale stále docela rozumné jízdě, nejméně 9 litry benzínu a k tomu i trochou oleje – což je ale u 2.2 VTI vrozená ‚nemoc‘, navíc ještě podpořená tvrdými vložkami válců. Pokud by nějaký kovboj přitáhl Přeludě otěže a hnal ji vstříc horizontům často ve VTECu, zcela jistě by jezdil v průměru spíše za 12. Znám hodně aut s podobným výkonem, která umí jezdit za méně.

Celkově vzato je ale Prelude VTI opomíjený hondí artefakt. Mladí kluci chtějí za každou cenu Civic nebo CRX a o Přeluda si nikdo neopře ani kolo. Přitom to je pravá Honda z 90. let a upřímně mi její postavení na současném trhu příjde trochu nespravedlivé. Točivý a výkonný motor? Má. Fantastickou převodovku? Má. Kvalitní zpracování? Jednoznačně. Navrch oproti Civicu méně rezne. Ano, její design je poněkud poplatný klientele, na niž mířila, když byla nová (na druhou stranu je méně obvyklá a neokoukaná) a její podvozek se musí poprat s větší hmotou i převisy, než je tomu u lehkonohého Civicu. Ale je to vážně důvod, proč by měl Civic VTI stát průměrně o třetinu více?


Související články

Nový komentář

Komentář úspěšně přidán.

Komentáře

piwel
31. ledna 2016, 19:05
0

Pro mě jsou zajímavé jen Integra, CRX, Prelude, S2000 a NSX. Nechápu předraženost Civiců 5. a 6. generace. Pro mě je to auto jak Felicia a Fabia, obyčejné tuctovky a naimplementování (mimochodem úžasného) motoru B16A2 nemůže způsobit takový cenový nesmysl. Tímto směrem je Preluda strašně nedoceněná, hlavně ve verzi VTi. Se systémem 4WS se jí říkalo "TypeR killer" protože se směle mohla rovnat Integře která je o kus výkonnější a samozřejmě lehčí. Jde asi o to, že to není vyloženě sporťák ale "jen" rychlé auto. Hondy jsou vlastně celkově hodně drahé, na druhou stranu jak jsi sám poznal, tak jsou i hodně spolehlivé. Jen ten olej je taková poskvrna (žere ho každá starší Honda pokud se majitel nerozhodl pro komplet přetěsnění motoru). A proč ji nechtějí mladí kluci? Potřebujou si nejdřív projít statusem "jsem hustokrutopřísný progresivní megahustec" a ten vzniká pořízením Civica 1.4 a nasazením roury od kamen. Potom se od Hond buď odvrátí nebo postupují k dalšímu modelu (Prelude, Accord). Já začínal na CRX a vím že jednou si ho budu chtít koupit znova ale už jako youngtimera, verzi VT (problém je, že ty se už dnes platí pomalu oběma ledvinama a pravým varletem). Jako daily mám teď Concerto a jde vidět že bylo zanedbávané. Spotřeba oleje je podobná wanklovu motoru a projevují se neduhy jako kousnuté servo špatný rozdělovač, atd... Třeba ta Preluda časem bude (cítím že do ní dorůstám :D ).

reagovat
Az
Azmodan
01. února 2016, 14:44
0

Mel jsem predeslou generaci a stale lituju, ze jsem ji prodal. P4G byla jeste o fous lepsi, nez tahle P5G. Mela vesmirny interier, libivejsi design ale pritom mela stejnou, spolehlivou techniku. Prodaval jsem ji s najezdem skoro 300 000 (kdo vi, jestli opravdovych) a co vim, jezdi dodnes. Prelude jsem vymenil za 3000GT a tam jsou vrtochy, zejmena ty elektronicke, pomerne caste.

Na deni jezdeni jsem si poridil E46 a nelituju, velmi dobre auto :)

reagovat
Vít Poustka
23. února 2016, 09:19
0

Měl sem tu čest vlastnit tři roky model 2.2 V-tec SH . Dodnes na tuhle Hondí GT vzpomínám s láskou.. Zátah a zvuk motoru byl geniální. Používal jsem ji jako daily car a měl sem vyzkoušeno že do 160 šlo jet na 5-tku pod vtecem v pohodě za 8 na 100. Samozřejmě při plném využití potenciálu nebyl problém atakovat 20l/100km , ale to už člověk jezdil jako „hovado“ 
Co se týká podvozku tak ,alespoň u mé verze SH , byl skvělí. (měl sem jí na 205/45 R16 , kola originál Enkei , P-Zero Nero)
To auto jelo jako po kolejích a aktivní diferenciál dělal opravdu parádní věci.
Nezapomenu na situace ,kdy mě spolujezdec upozornil na zatáčku a Já s úsměvem na tváří v polovině přidával plný plyn načež se auto uklidnilo , chytilo stopu a vypálilo pomalu stylem „zadoškrabu“ .
Vím že je to troufalé ,ale Prelude bych si dovolil srovnat (alespoň jízdně dle mého názoru) s BMW E46 sedan co jsem vlastnil po ní.
Samozřejmě s odstupem času musím souhlasit že věci stylu ,alespoň základního pc , sedaček ,které se nemusí pokaždé nastavovat a i toho teploměru (vlastně jediná el. věc v kabině jsou asi ty hodiny alá favorit s monochromatickým displayem) mě také chyběli a souhlasím s autorem článku.
Díky , dovolím si řící exotickému, výskytu v naších luzích a hájích mě také nepotěšila dostupnost a ceny dílů (GO přední nápravy , kde bylo snad 10 čepů, lahůdka ) .
Koroze klasická Hondí – zadní lemy…..
PS:
Klimatizace byla tak markatně znát na výkonu že sem ji použil asi dvakrát ,ale co mě opravdu překvapilo byla velikost kufru (bez problému pivní sud a chlazení  ).
Celkově na vozidlo jen dobré vzpomínky.

reagovat
Tomáš Vavrečka
13. září 2016, 09:08
0

Za 8 na dálnici? Této hodnotě jsem se přiblížil pouze poklidnou jízdou na okreskách. Nad 130 mi to určitě žralo minimálně 10. A souhlasím s tou klimatizací - ubírala pocitově snad třetinu koní a v žádném jiném autě jsem doposud nezažil tak markantní vliv.

sk
skoto
08. ledna 2017, 13:36
0

Zapnutí klimy ve starší Hondě = Zatažení ruční brzdy,též mě to štvalo.

Vít Poustka
23. února 2016, 09:31
0

Ještě se „opravím“ – jednalo se o verzi s ATTS ( někde označována jako Prelude SH ) .

reagovat
sk
skoto
08. ledna 2017, 13:30
0

Na ty roky fakt krasavec.Když tatík kupoval v roce 98 Civica,stálo to na salonu jako zjevení.A pořád se mi líbí.
Civic nám vydržel bez poruchy 15 let,měnily se pouze spotřební věcy a náplně.A z té doby jsou Hondy naprosto nezničitelné.Trocha koroze,ale po mechanické a motorové stránce nemá chybu.A nesmí být napadené tuningem,to je rychlá smrt.

reagovat


reklama

Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Ford Mustang Convertible V6 3.7 2014
Ford Mustang Convertible V6 3.7

2014 rok výroby
305 koní výkon
3 700 ccm objem

Chevrolet Corvette c3 Stingray 1975
Chevrolet Corvette c3 Stingray

1975 rok výroby
205 koní výkon
5 700 ccm objem

Chevrolet Suburban Z71 Flexifuel 2002
Chevrolet Suburban Z71 Flexifuel

2002 rok výroby
300 koní výkon
5 300 ccm objem