Peugeot e-Boxer: Dodávka pro svět bez ropy

Představte si, že se píše rok 2042. Ropa došla, nebo se její dovoz už nevyplácí, případně není z bezpečnostních důvodů možný. Dnes to není zas tak těžké představování. A ačkoli by bylo hezké si v té budoucnosti užívat futuristicky tvarované dodávkové kapsle, co lehce levitují nad silnicí, ve skutečnosti to bude asi o dost jednodušší. Nečekjete žádný vesmírný Tesla-van. Realita bude vypadat přesně jako Peugeot e-Boxer.

Žádný naleštěný posel budoucnosti, ale syrový, bílý monument užitkové historie, kterému někdo v rámci zachování pohybu transplantoval baterie místo nádrže. Tohle není elektromobil navržený na čistý list papíru někde v Silicon Valley, ale téměř postapokalyptická konverze. Staré dobré Ducato (označkované jako Boxer), které někdo odmítl už potolikáté nechat umřít. Možná se to nezdá, ale tahle generace je s námi už dvě dekády. Jasně, byla postupně modernizována, ale základ s „ufo světly“, jak se jim tehdy říkalo, se objevil v roce 2006. A byť je dnes už je trochu okoukaný, tehdy vypadal skutečně moderně. 

V zásadě je to pořád ta stejná bílá krabice. Žádné aerodynamické finesy, žádné LED spojovací linky mezi světlomety, schovávací kliky, aerodynamické ráfky a podobně. Je to auto pro svět, kde nikoho nezajímá image, ale spíš to, jestli se dovnitř vejde europaleta naštorc mezi podběhy. Vlastně jediné, co prozrazuje, že tady je něco jinak, je na pohled vyšší světlá výška a jakási divná bedna zavěšená pod autem. Ano, jsou to samozřejmě baterie. 

Je až legrační, jak jednoduše, ale přitom bezpochyby efektivně, se Stellantis popral s elektrifikací vozu. Původní kastle zůstala stejná, jen tlumiče a pružiny jsou delší, zčásti kompenzované podložkou, a zespoda je na původní auto přišroubovaný koš z ocelové pásoviny a jeklů, ve kterém se nacházejí baterie. Díky tomu neubírají z cenného prostoru pro náklad, a protože jsou těžké, není problém ani se zvedlým těžištěm vozu. Kompenzují ho tak, že navzdory vyššímu podvozku je vůz srovnatelně jistý a ovladatelný jako naftová varianta. 

Po otevření kapoty vás čeká neobvykle prázdný prostor. Tam, kde dřív rachotil naftový čtyřválec, je teď podezřelé ticho a spousta volného místa. Elektromotor je proti původnímu naftovému agregátu drobek a navíc sedí mnohem níž.

V interiéru také nečekejte žádnou divočinu. Testovaný vůz sice dostal moc pěknou výbavu, takže tu je dost zajímavých vychytávek, ale všechny se musely poskládat do původních plastů. To v praxi znamená třeba přístrojovou desku kombinující LCD displej uprostřed a jednoduché segmentové ukazatele stavu baterie a poskytovaného výkonu a rekuperace, které se technologicky vlastně moc neliší od digitálních přístrojovek osmdesátkových Fiatů. 

Jinak je tu nový „moparovský“ volant, který má na sobě zezadu jednak pádla rekuperace a jednak ovládání médií, což působí už trochu přeplněně. Uprostřed, kde dříve býval praktický stojánek s klipem na papíry, se nachází velký displej infotainmentu a pod ním panel klimatizace. Všechno důležité se stále ovládá tlačítky, po kokpitu je jich rozeseto dost, jen nejsou vždy úplně logicky rozvržená. Ale to je o zvyku. 

Podobně jako u spalovacích verzí s automatem nemá ani elektromobil fyzickou páku ruční brzdy vlevo od sedadla řidiče, takže se vám za ní při vystupování nebude zasekávat bunda. Promyšleně působí sklopné prostřední sedadlo s otočným stolečkem, který byste si prý neměli polohovat za jízdy, a měli byste ho využívat, jen když vozidlo stojí. 

Jízdní projev vozu opět nahrává mojí myšlence o tom, že jeho účelem je být co nejméně rozdílný od spalovací verze. Elektrický Boxer totiž nemá onen typický elektromobilní projev vyznačující se razantními starty. Je to auto, které se rozjíždí se stejnou rozvahou jako jeho naftový předobraz, jen k tomu nepotřebuje převodovku. Akcelerace je lineární, ale rozhodně ne drtivá. Podvozek se chová stále stejně houpavě a řízení má tu známou gumovou odezvu, na kterou jsme zvyklí.

Jediným výrazným rozdílem této svého druhu postapokalyptické verze je samozřejmě dojezd. Zatímco s naftovým Boxerem s větší nádrží lze ujet klidně tisíc kilometrů, zde musíte počítat s tím, že vaše cesty budou omezeny na přískoky mezi nabíječkami. Ty mohou ve městě vyjít i na vzdálenost delší 300 km, ale jakmile vyjedete na dálnici a trochu vůz proženete, počítejte klidně jen s polovinou. Zatím tak jde stále spíš o automobil pro městskou a příměstskou rozvážku. 

V téhle oblasti ovšem exceluje. Na rozdíl od moderního nafťáku mu nijak nevadí pár set metrové přískoky ani neustále vypínání motoru a startování. Není třeba řadit, topí slušně a navíc tu nepřekáží ta ručka. Pro pošťáky a kurýry jde tedy rozhodně o komfortnější volbu, která navíc potenciálně ušetří náklady za palivo a servis. 

Na druhou stranu, cenový rozdíl testované varianty L3H2 v základních verzích činí víc než 560 tisíc (763 934 akční cena L3H2 BlueHDI140 vs. 1327491 akční cena L3H2 E-boxer). Ještě před pár týdny bych napsal, že takovou částku vůz na palivu neušetří za celou svou životnost. Dnes už si to netroufnu, protože – jak nás učí události posledních dní – cena nafty závisí na spoustě faktorů, které bohužel nejsme s to ovlivnit. Možná je tedy nákup elektrického Boxeru ekonomicky moudřejším krokem, než by se mohlo na první pohled do ceníku zdát.

Verdikt

Peugeot e-Boxer dokazuje, že cesta k elektrické budoucnosti nemusí nutně vést přes nablýskané laboratoře a revoluční designy, ale může se zrodit z čistého pragmatismu a recyklace osvědčeného základu. Je to auto, které si na nic nehraje – nesnaží se maskovat svůj věk ani fakt, že baterie pod podlahou jsou výsledkem efektivní improvizace. Pro toho, kdo potřebuje hlavně fungovat, převážet zboží a neřešit image, představuje ideální řešení. Je to poctivý dělník, který vyměnil naftové dunění za bzukot elektřiny, ale v jádru zůstal tím stejným nezmarem, který před dvaceti lety definoval moderní dodávku.

Pokud tedy hledáte parťáka na rozvážku po městě, kde se neustále zastavuje a startuje, dává e-Boxer dost možná i navzdory své cenovce smysl. Je to komfortnější, tišší a v mnoha ohledech mechanicky jednodušší stroj než jeho naftoví sourozenci, kteří v městském provozu trpí. Úplně nejvíc se mi na něm líbí ukázka toho, že i když se náš svět a zdroje energie změní, bílé krabice na silnicích s námi zůstanou. Nebudou levitovat a jezdit na autopilota, ale budou mít ohmataný volant, upatlané plasty, podřené nárazníky a spoustu místa. A i v roce 2042 nám to pravděpodobně bude bohatě stačit.

Technické údaje:

Motor: Elektrický vpředu, pohon předních kol
Výkon: 200 kW (270 k)
Točivý moment: 410 Nm
Kapacita baterie (využitelná): 110 kWh
Dojezd (WLTP kombinovaný): až 420 km
Dojezd v testu: 290 km
Max. rychlost 130 km/h
Nabíjení DC (rychlonabíjení): až 150 kW (teoreticky za ideálních podmínek)
Délka / Šířka / Výška: 5 998 / 2 050 / 2 522 mm
Rozvor: 4 035 mm
Objem nákladového prostoru: 13 m3
Užitečné zatížení (nosnost) až 1 500 kg: (dle verze a výbavy)
Pohotovostní hmotnost: 2 865 kg
Celková hmotnost vozu: 3 500 kg (N1) / 4 250 kg (N2)