Tříválec v rodinném SUV? Nissan X-Trail 1.5 VC-T kupodivu není jen nutný kompromis

Nissan X-Trail letos slaví úctyhodných pětadvacet let na trhu. Co bývalo hranatou, ryze praktickou a offroadově zaměřenou škatuli je dnes téměř luxusním, i když mnohem více uniformním SUV. Tytam jsou naftové motory, ba ani pohon 4x4 už nepatří ke standardní výbavě. A základní motorizaci představuje benzinový mildhybrid, jehož parametry vzbuzují na první pohled skoro zděšení. O této jednotce se narozdíl od specifického hybridu zvaného e-Power (v němž slouží spalování benzinu jen pro výrobu elektřiny) příliš nemluví. Pojďme tedy dnešní článek odstartovat právě u ní.

Když člověk nastupuje do pocitově dosti masivního SUV obtěžkán vědomím, že ho pohání tříválec o objemu 1,5 litru (byť s mildhybridní dopomocí), nějaké očekávání, či dokonce těšení se je skoro vyloučeno. Zkusme si tento fakt na chvíli odmyslet. Z jízdního projevu by totiž motorizaci hádal jen málokdo. X-Trail se rozjíždí rozvážně jako zaoceánský parník, jde však o podobnou rozvážnost, jakou cítíte třeba v Land Cruiseru nebo starších naftových Range Roverech. Prostě velké a robustní auto, jehož prioritou je komfort cestujících. 

Dobře maskovaný tříválec

O tříválcovém vrčení a vibracích nemůže být řeč. Motor je slyšet právě do té míry, abyste věděli, že je pod kapotou přítomen, a typický nervózní tón mu zcela chybí. Dokonce nezačne ryčet ani pod plným plynem. Ozývá se jakoby z dálky, neruší a neirituje. Je to tím zajímavější, že „řazení” má na starosti bezestupňová převodovka. Přiznám se, že kombinace tříválce a CVT je pro mne osobně něco jako první kruh pekla, a zatím jsem nenarazila na auto, v němž by mi nepila krev. Až doteď.

Základní motorizace X-Trailu mi charakterem ze všeho nejvíc připomíná dobře odhlučněný diesel. Rozjíždí se zvolna, ale rychlost nabírá samozřejmě a bez úsilí, po dálnici pak dokáže uhánět sto šedesát, aniž by ztrácel dech a otravoval kraválem. Jistě, objeví-li se prudší stoupání, s pružným zrychlením se počítat nedá, ale není to žádná dýchavičná chudinka. CVT zde uvěřitelně simuluje osm rychlostních stupňů a celé to působí naprosto přirozeně. 

Při předjíždění v běžných legálních rychlostech dokáže motor zabrat a rozpohybovat auto překvapivě svižně, jen se znatelnou turboprodlevou, která dává vzpomenout právě na starší nafťáky. K udávaným 163 koňským silám bych ale pocitově klidně pár desítek přidala.

Nechápejte mě špatně, X-Trail rozhodně není žádný sportovec, neřkuli sprinter. Prudké pohyby vykonává spíš neochotně a nejlíp mu sedí klidné kochací tempo, v němž se může vlnit krajinou a plynule ukrajovat kilometry. Je to však úplně jiný zážitek, než byste z pohledu do tabulkových parametrů čekali. Pohodový, důstojný a uklidňující. Ano, zjišťuji, že jízda v X-Trailu na mě má skoro relaxační účinek. Nemám touhu se nikam hnát a dorazit do cíle jako první, úplně stačí, že tam dorazím v klidu a pohodlí. Podvozek je pro tento úkol jako stvořený – přes nerovnosti se nenuceně přelévá, na těch větších se lehce zhoupne a v zatáčkách si zachová dost jistoty na to, abyste měli stále pocit kontroly. Z pohledu rodinného cestování těžko hledám důvod ke stížnostem.

Pár chyb se najde 

Ale aby té dokonalosti zas nebylo příliš… Při vyšších rychlostech sice nehlučí motor ani kola, svist větru se ale zcela odbourat nepovedlo. Párkrát mě taky lehce vyděsil asistent pro udržování v jízdním pruhu, který po vyhodnocení „nebezpečí” zčistajasna ubral výkon v tu nejméně vhodnou chvíli. Sice ne tolik, aby to způsobilo skutečnou hrozbu v provozu, ale pocit je to dost nepříjemný.

A spotřeba taky nepatří k oslnivým. Podle WLTP by měla dosahovat hodnot 7,1 – 7,6 litru, ale v testu mi vycházela nejmíň o litr výš, při rozjařenějším stylu jízdy se šplhala k 10 litrům. Vzhledem k velikosti auta to nepovažuju za tragédii, ale ani za důvod k oslavám. Oproti všemu očekávání se ale základní motorizace X-Trailu nemá zač stydět a jakožto pohon pro každodenní mobilitu by mě vůbec neurážela. 

Prostor (téměř) bez hranic

V ostatních ohledech už žádné nástrahy neočekávám. Pokud jde o vnitřní prostor, Nissan ho poskytne ve štědré míře. Tohle auto je vysloveně stavěné na velké lidi, a to do výšky i do šířky. Rozměrné sedačky vpředu mají elektrické nastavování včetně bederní opěrky, ty zadní se zase dají posunovat vpřed a vzad o pořádný kus, čímž si v mžiku vyrobíte další místo v kufru nebo přímo královský prostor pro nohy cestujících.

Pocit vzdušnosti ještě umocní otevírací prosklená střecha. Ani v praktičnosti neshledávám žádné mezery. Úložných přihrádek mají všichni dost a dost, ať už ve středovém tunelu vpředu (dvoupatrové uspořádání patří k mým oblíbeným) nebo v kapsách dveří, zadní řada má k dispozici sklopnou loketní opěrku s držáky na pití. Ta navíc po sklopení vytvoří otvor z kufru do kabiny, kudy můžete protáhnout dlouhé předměty. 

Do zavazadlového prostoru naložíte 585 litrů bagáže, pro menší předměty se hodí vaničky po stranách za podběhem nebo mělký prostor pod podlážkou. Sem je možné uložit i krycí roletu, u mnoha konkurentů problematický prvek, který permanentně překáží. 

Materiály v kabině nejsou vysloveně luxusní, ale patřičně důstojné na velké SUV a zpracování nemá chybu. Palubka i opěrky ve dveřích jsou příjemně vyměkčené, dřevo na dekorativních obkladech se jeví skoro jako pravé (i když není). Vroubkovaný plast na středové konzoli bych klidně vyměnila za něco méně „zajímavého”, zato méně přitažlivého pro prachové částice, jinak ovšem nemám námitek. Čalounění sedadel kombinující látku a umělou kůži (v příplatkové výbavě ovšem pravou kůži najdete) není nepohodlné a „lepivé”  ani v horkém počasí, nejvyšší výbava Tekna je kromě výhřevu předních i zadních seslí vybavena i vyhříváním volantu a předního skla nebo třízónovou automatickou klimatizací.

Displeje a tlačítka

Přiznám se, že s infotainmentem japonských značek občas těžko nacházím společnou řeč, ale v Nissanu je poměrně jednoduchý a přehledný. Dotyková obrazovka navíc reaguje rychle a vcelku spolehlivě, není tedy potřeba do ní bušit jako hluchý do vrat, a zrcadlení telefonu si tu konečně spustíte i bezdrátově. Pro ovládání klimatizace zůstává panel s tradičními tlačítky – své vlastní tu mají dokonce i jednotlivé módy pro foukání, což je „retro”, které už se jen tak nevidí, nicméně stoprocentně funkční. 

Bezpečnostní asistenty mají – dle očekávání – značně asijský projev, rozuměj hlasitý a protivný. Jejich nastavování se provádí v menu palubního počítače, což obnáší ponoření do seznamu nesrozumitelných zkratek a až příliš dlouhé klikání. Z toho by běžného evropského řidiče trefil šlak, naštěstí je však možné si tlačítkem na volantu snadno vyvolat osobní nastavení, a pak je to operace na nějaké tři kliky, realizovatelné i poslepu. To už by šlo. 

Parkovací kamera má moc pěkné rozlišení a od střední výbavy umí i pohled z ptačí perspektivy, také vodicí čáry vcelku odpovídají realitě a nenechají vás odrbat disky ani zaparkovat metr od obrubníku. Manévrovat s velkým X-Trailem tedy není žádná věda ani ve městě nebo na zaplněném parkovišti.

Verdikt

Pokud nechcete být miliontým řidičem Kodiaqu, představuje Nissan X-Trail alternativu, která rozhodně stojí za zvážení. A byla by škoda dívat se skrz prsty na základní motorizaci, byť její papírové hodnoty nevzbuzují velké nadšení. Výkonem je naprosto dostačující a typické neduhy tříválce i CVT maskuje jako žádná jiná jednotka, s níž jsem měla možnost se svézt.

Pohodlí zde hraje prim – ať už v prostorné, prakticky vymyšlené kabině, v příjemně houpavém podvozku, nebo v plynulé a tiché jízdě. Pokud bych mohla něco změnit, byl by to asi jen lesklý černý plast na panelu klimatizace. Bezvýznamný detail. Rodinné cestování za běžnými povinnostmi i za poznáváním vzdálených krajů jím určitě neutrpí.

Technické údaje:

Motor: zážehový tříválec 1497 ccm se systémem MHEV
Výkon: 120 kW (163 koní)
Točivý moment: 300 Nm 
Maximální rychlost: 200 km/h 
Zrychlení 0–100 km/h: 9,6 s 
Kombinovaná spotřeba WLTP: 7,1 – 7,6 l
Průměrná spotřeba v testu: 8,5 l/100 km`
Zakladní cena: 809 990 Kč
Cena testovaného vozu v nejvyšší výbavě Tekna: 939 990 Kč