Nissan Micra 0.9 TCe: Sólo pro řidiče

Kamarádi mi často říkají: „Ty se máš. Dostaneš na týden auto, pojezdíš a pak o tom jenom něco napíšeš. To bych chtěl taky.“ Jenomže, není auto jako auto. Zatímco na některá se těším celé týdny dopředu, jiná žádná velká očekávání nevyvolávají. Tentokrát to bude nový Nissan Micra. Počkat, nemáte snad na mysli tu oranžovou věc, které stojí na odiv všem přímo uprostřed zlínského obchodního centra?

Cestou na Kolbenovu ulici v Praze jsem se ani neodvážil pomyslet na to, že bych týden jezdil v oranžovém autě. V identické situaci jsem se už jednou ocitl, když jsem měl zamířeno pro Nissan Juke. Nakonec se z toho vyklubala žlutá barva, která mi stihla během pár dní přirůst k srdci, ale ta oranžová… Nevím, nevím. Na cestě ze Zlína jsem měl však spoustu času nazbyt, a tak byl prostor k zjištění, odkud Micra jde, kde je a kam má namířeno. Nejzásadnější zjištění bylo, že Micra vyjíždí z francouzské továrny i v šedé Gunmetal barvě! Díky bohu.

Nissan Micra se letos začal vyrábět již v 5. generaci. První tři generace dostály svému jménu do posledního puntíku, protože jejich rozměry nemělo snad ani smysl udávat v metrech. Další vývoj Micry se nesl ve směru zvláštního designu karoserie. Přes toto velmi temné a těžké období se model probojoval do skupiny automobilů spadajících do segmentu ‚B‘, kterému v našich vodách vévodí Škoda Fabia. Micra se vyrábí ve Francii na dohled od Renaultu Clio a mimo střechy nad hlavou sdílí s Cliem i paletu motorů. Naštěstí se testovací Micra nakonec objevila v šedém hávu a byla vybavena nejsilnějším benzínovým motorem o objemu 898 cm3. Motor je přeplňovaný a dosahuje maximálního výkonu 66 kW. Kromě něj je na výběr i atmosférický jednolitr nebo diesel 1,5 dCi.

Design se v davu neztratí

Stejně jako v případě Juku vás tvary karoserie Micry nemůžou nechat chladným. Prohlížíte si jí ze všech stran a ve změti ostrých hran se snažíte najít zalíbení. Funguje to překvapivě dobře a ostrý look je neodpáratelný. Snad jen zadní část auta bych nazval přinejlepším podivnou. Po usednutí do velmi dobře padnoucích sedaček nastává stejný pocit rozpačitosti jako zvenku. Uvnitř všechno funguje, jak má, jen snad dílenské zpracování by mohlo být lepší. Šedá barva karoserie je doplněna líbivými oranžovými doplňky, které jsou přeneseny i do interiéru. Palubní desku tak zdobí oranžová kůže, která patří spolu s dalšími doplňky do příplatkové výbavy. Co stojí jednoznačně za pochvalu, jsou intuitivní, kruhové a jednoduché ovladače klimatizace. Bohužel to samé se nedá říct o infotainmentu, který je stejný jako třeba v Nissanu Juke. V hloubi duše jsem doufal, že již stihl projít evolucí. Nestihl. Označit ho za špatný by nebylo fér, ale odezva a citlivost obrazovky nejsou na poměry dnešní doby nejlepší. Stejná situace platí i v případě parkovací kamery, která navozuje pohled z ptačí perspektivy. Bohužel, její rozlišení vám dává jen rámcovou představu. Nedá se říct, že by při parkování nebyl systém nápomocný, ale občas je těžké rozeznat, jestli se ještě pohybujete na cestě, nebo už jste v keři.

Ve městě jako doma

Jízdu po městě bych označil za vcelku příjemnou záležitost. Oproti jiným autům stejného segmentu se mi hodně zamlouvala pozice za volantem, ze které i po krátké cestě nabydete dojmu, že sedíte v ostrém, skoro závodním voze. Ale co když chcete takového pocitu dosáhnout i s maličkým motorem o objemu dvou piv? Nemůžu říct, že bych nebyl překvapen. Po nástupu turba se dostaví příjemný pocit zrychlení a dynamika motoru je opravdu velmi dobrá. Samozřejmě, pokud se touze sešlápnout plyn na podlahu budete oddávat příliš často, dá vám o sobě velmi rychle vědět i hladové oko nádrže. Při klidné jízdě po městě se lze dostat ke spotřebě 5-6 litrů/100 km, na dálnici se hodnota spotřeby po 300 km zastavila na 5,5 litrech. Jenže jak již bylo řečeno, přílišné roztáčení šnečka pod kapotou si vybere svou daň a při ostré jízdě si motor nemá problém říct i o 9 litrů.

Tak jako se rozpačitost objevuje ve sféře designu, objevuje se i v hodnocení jízdních vlastností. Ano, auto se tváří sportovně, ale sedmnáctipalcová kola jsou přeci jen trochu moc. Přejetí každé menší nerovnosti ve mně evokuje pocit, který zažívám při jízdě lokálkou přes výhybky. Neměl jsem sice možnost vyzkoušet si ‚Mikroba‘ na menších kolech, ale pevně věřím, že jízdní komfort by se rázem posunul výrazně dál. S tím se samozřejmě pojí i jízda po D1, která nebyla v pravém pruhu zrovna příjemný zážitek.

Přemýšlím, co bych k Micře dokázal říct při jízdě na okreskách. Moc toho bohužel nebude, jelikož jsem na nizoučkých pneumatikách nenašel odvahu vydat se vstříc úzké cestě na plný plyn. Jak se u nás říká, na podobných cestách je to v případě výmolů v kombinaci s nízkoprofilovou pneumatikou ‚past vedle pasti‘. Řazení a brzdám snad nelze vytknout vůbec nic. Brzdový pedál nebyl přehnaně citlivý a poskytoval ideální kontrolu nad rychlostí zastavení. Stejnou měrou jde rozhodně ocenit i řízení, jehož posilovač byl při hlemýždích rychlostech v centru Prahy víc než nápomocen. Naopak při rychlejší jízdě se dostavila kýžená tuhost a čitelnost.

Zaměřeno na řidiče

Testovaný model byl mimo přepychových dekorací vybaven veškerými nápomocnými systémy, které lze ve vozech dnešní doby nalézt. Adaptivní tempomat, systém sledování jízdního pruhu, čtení dopravního značení a hlídaní mrtvého úhlu. Jediná věc, která vám cestu na dálnici spíš znepříjemní, je zmíněný systém sledování jízdního pruhu. Pruhy sleduje bedlivě, na tom není nic v nepořádku, ale pokud vyvinete snahu předjet pomalejší vozidlo a změníte pruh, volant začne vibrovat a auto k tomu ještě zpomalí. Nic na tom kupodivu nezmění ani skutečnost, že dáte znamení o změně směru jízdy.
V průběhu týdne se mi naskytla příležitost vyzkoušet, jaké to je, když přeplníte Micru až po strop, a to včetně využití všech litrů v kufru. Upřímně si nedovedu představit takto cestovat na delší vzdálenost než 20 km. Zavazadlový prostor a místo pro řidiče totiž ožebračily cestující vzadu o spoustu cenných centimetrů. Co si budeme povídat, místa tam zkrátka moc není, snad jen pro hobity, trpaslíky a malé děti. Žádný z právě jmenovaných zase nedosáhne na venkovní kliku od zadních dveří… Například konkurenční Fabie je v oblasti využití prostoru v autě o krok napřed. Na druhou stranu je v Micře spousta maličkostí, které vám rozjasní den. Například podsvícený kastlík pod ovladači ventilace nebo obří sluneční clony, které pochází zřejmě z divize vyrábějící tahače.

Takže komu je Micra vlastně určena? Mladému chlapci z dobrého vrhu či jako druhé auto do rodiny, která je obdařena větším počtem dětí a dokáže díky tomu využít všech Isofix pointů v autě? Pravdou je, že auto je určeno především pro řidiče. Ten dostal největší prostor v autě, volant příjemně padnoucí do ruky a k tomu hlavovou opěrku s reproduktorem od firmy BOSE. 

Verdikt

V článku jsem několikrát použil výraz rozpačitost. Stejný pocit mě přepadá i u hodnocení, zejména při hledání skupiny, na kterou Micra cílí. Stejně jako u Nissanu Juke snižuje horší zpracování materiálu jinak velmi pozitivní a útulný pocit z času stráveného za volantem, a to je v cenové hladině, ve které se testovaný model pohyboval, trochu zklamání. Pokud jste však jedincem, který hledá změnu a vymezení vůči národní šedi v podobě koncernových vozů, pak je vám Nissan Micra ušitý přesně na míru.

Technické údaje

Motor: zážehový přeplňovaný třívalec 0.898 cm3
Výkon: 66 kW (90 koní)/5500 ot./m
Točivý moment: 140 Nm v 2250 ot./min
Převodovka: pětistupňová manuální
Provozní hmotnost: 1001 kg 
Maximální rychlost: 175 km/h
0-100 km/h: 13,7 s 
Kombinovaný spotřeba (udávaná): 4,3 l/100 km
Cena (0.9 TCe TEKNA): 374 000 Kč