Modýlky The Little Car Company: Když jste velcí kluci a na hraní chcete pořádná autíčka

Jak už jsem tu kdysi psal, mám rád malé modýlky aut. Líbí se mi na nich to, že můžu mít připomínku svého plechového miláčka, ať už současného nebo bývalého, u sebe doma. Také se díky nim vracím do bezstarostného dětství a alespoň částečně si plním sny. V neposlední řadě autíčka tvoří krásnou interiérovou dekoraci. Pokud si můj článek chcete připomenout, je k přečtení zde.

S takovými modýlky je ale jedna potíž. Jsou docela malé. I v nejdetailnějším a nejrozměrnějším měřítku 1:18 (ano, vím, někdy jsou i 1:16, viděl jsem i 1:12, atp., i tak jsou malé) s nimi lze jezdit tak maximálně na podlaze v obýváku nebo na zahradě. To může být někomu málo. A právě na takové lidi, kteří si i ve svém dospělém věku chtějí hrát s autíčky, ale bručení pusou doma jim už nic neříká, míří nabídka fascinující britské firmy s názvem The Little Car Company. 

Inkriminovaná společnost sídlící v Bicesteru, malém, nicméně obchodně významném městě situovaném přibližně patnáct kilometrů severně od Oxfordu, se už od roku 2019 zabývá uspokojováním tužeb velkých kluků, kteří to se svými modýlky myslí vážně, a vyrábí jím zmenšeniny nejlegendárnějších automobilů evropské historie ve vpravdě specifické velikosti.

Ptáte se, co tím myslím? Je to prosté. Jejich výrobky jsou sice menší než originály, ale do vitrínky by se vám úplně nevešly, pokud tedy nedisponujete prosklenou garáží. Nejčastější zmenšení není obligátních 1:18-1:68 jako u Bburaga nebo Maista, ale na 75%-85% původní velikosti, což zajišťuje, že se do nich majitel pohodlně vejde.  

Velmi špatně byste je ale pochopili, kdybyste si mysleli, že to jsou jen takové ty hračky pro děti, jež jsou k nalezení v jakémkoliv hračkářství a své předobrazy pouze z veliké dálky nějakým způsobem připomínají. The Little Car Company vyrábí věrné kopie historických legend a její zaměstnanci dávají velký důraz na zpracování i těch nejmenších detailů. 

Momentálně mají v nabídce Aston Martin DB5, Bugatti Baby, Ferrari 250 Testa Rossa a Bentley Blower, pokaždé s nějakou formou přídomku Junior v názvu pro odlišení od původních aut. Všechny modely jsou vyráběné ručně, ve spolupráci se jmenovanými automobilkami a samozřejmě, aby si mohli velcí kluci hrát skutečně pořádně, jsou pojízdné, poháněné elektrickým motorem o výkonu okolo 10-15 kW. Bentley Blower Jnr má dokonce i silniční homologaci. 

Aby toho nebylo málo, The Little Car Company prodává i typ, který vznikl opačnou cestou — zvětšením. Rozhodli se vzít dálkově ovládané autíčko se jménem Tamiya Wild One z roku 1985 a vytvořit z něj vozidlo ve velikosti normálního automobilu. Jmenuje Tamiya Wild One MAX a je opět homologováno pro jízdu na britských a evropských silnicích. První série byla dávno vyprodána, ale zdá se, že ještě letos v létě přijde další.

To je ale krásná blbost, co? Legendy, ale menší. Avšak zase ne o moc. Prostě tak akorát, aby se v nich dalo jezdit a představovat si, jaké to je řídit originál. I o přitahování pohledů tu zcela jistě jde. Vozítka jsou krásným příkladem rčení o tom, že když už se něco dělá, tak ať to aspoň stojí za to. Proč se držet při zemi?

Produkty The Little Car Company jsem si mimochodem mohl prohlédnout i na vlastní oči při své nedávné návštěvě Londýna, kde jsem zavítal do místního ikonického nákupního centra pro bohaté zvaného Harrods (ne že bych se vyžíval v marnivém způsobu života, ale měl jsem na sobě krásnou červenou plastovou bundu asijské provenience a vandráckou, částečně promočenou kšiltovku, tak jsem chtěl svým zjevem udělat radost místním nakupujícím) a dva kusy tu objevil. 

Když jsem je spatřil, těžko jsem hledal slova. Vlastně je pořád docela nemám. Tvrzení firmy o naprosto unikátním zpracování, jež je pouze menší, ale jinak přesné, je zcela pravdivé. V obchodě mají vystavené Bugatti a Ferrari a je až zarážející, jak kvalitními a věrnými kopiemi tyto modely jsou. Kde má originál hliník, tam má i autíčko hliník. Kde je na původním autě použito dřevo, tam je najdete i ve zmenšenině. Stejné je to s koženým čalouněním. Vozítka nabízí i funkční budíky. 

Jenže zároveň, jak je vše menší, tak hledíte a nevíte, co si myslet. Je to roztomilé i působivé, ale zároveň trochu divné. Ještě teď přemýšlím, jestli se mi to líbilo nebo ne. A své si přidává i cena. Třeba ono Ferrari Testa Rossa J se prodává za 123 450 liber, tudíž přibližně 3 720 000 Kč. Až ta krásná blbost dostala nový rozměr, že? 

Na druhou stranu, pořád jsou modýlky výrazně levnější než jejich předobrazy. Takže ono to vlastně asi dává smysl. Produkty The Little Car Company nakonec splňují to samé, co kousky z našich vitrínek. Zdobí, připomínají dětství, nějakým způsobem plní sny a v případě těch největších gurmánů můžou i ilustrovat realitu v garáži. Jen abyste je docenili, tak musíte na hraní chtít opravdu pořádná autíčka. A také asi musíte trochu nevědět, co s penězi.

Co si myslíte o výrobcích The Little Car Company vy? Baví vás jejich logika nebo ji považujete za směšnou? A co vůbec modýlky aut obecně? Jaký k nim máte vztah? Vyjádřete se v diskuzi.

Zdroj informací: Webové stránky společnosti The Little Car Company