Modrá Lena aneb Bentley, které změnilo historii rocku

Být rockovou hvězdou v Británii poloviny šedesátých let muselo být fascinující. Svět se měnil. Příboj nové doby narážel na bílé útesy tradic skomírajícího impéria, které se jen neochotně smiřovalo s tím, že staré pořádky se bortí.

Některé věci v té době stále ještě měly význam, který již brzy poté ztratily. Jako třeba auta jistých značek nebo nemovitosti na těch správných adresách. Očekávalo se, že třeba v takovém Bentley bude jezdit důstojný gentleman, který silný, rychlý a pohodlný vůz potřebuje ke snadnému překonávání velkých vzdáleností na cestách za obchodem. A zdálo se být poněkud nevhodným, aby tak aristokratickou záležitost provozoval nezvedený mladík pochybných mravů a ještě pochybnějších zálib jako nástroj pro své výlety za zhýralými kratochvílemi.

Jenomže když se u prodejce značky Bentley v roce 1965 objevil teprve jedenadvacetiletý Keith Richards, nemohli mu říct jednoduše “ne”. Naopak si pečlivě vyslechli jeho požadavky a jali se je s pečlivostí vlastní jedné z nejluxusnějších značek světa plnit. Z továrny v Crewe tak brzy vyjel jeden z pouhých 68 vyrobených kusů modelu Continental Flying Spur S3 s pravostranným řízením. Karoserie se leskla temně modrým lakem a v interiéru voněla béžová kůže Connolly s odpovídající stropnicí a koberečky. Ve všech dveřích byla elektrická okna a v palubce trůnilo rádio Radiomobile 920T s elektrickou anténou Hirschman. Na přídi nemohl chybět tradiční “badge bar”, tedy tyč na připevnění odznaků a přední blatníky byly osazeny na přání dodávanými blinkry. Kola byla obuta do elegantních pneumatik Dunlop s bílou bočnicí.

Potom došlo na poněkud frivolnější úpravy. Zatmavená zadní a zadní boční okna musela v té době působit poněkud nepatřičně. A potom tu byl jeden prvek velice speciální. Důmyslně ukrytá schránka, kterou si mladý majitel nechal připravit za účelem přepravy, no, jistých substancí, které by v případě nalezení mohly být předmětem eminentního zájmu příslušníků policie.

Keith Richards svůj vůz pojmenoval “Blue Lena”, tedy “Modrá Lena”. Lena se jmenoval po jazzové zpěvačce Leně Hornové a proč “modrá”, to už asi uhádnete sami.

Jezdit takovým vozem bylo nejen náročné – jak Richards později napsal, vyžadovalo manévrování s tímto vozem hodně cviku, mimo jiné proto, že byl vzadu o nějakých patnáct čísel širší než v předu – ale především to představovalo políček společenským normám a tradicím. Jak sám majitel řekl ve své knize “Život”: ”Mít tohle auto už samo o sobě znamenalo mířit do problémů, porušovat pravidla establishmentu. Jezdit autem, do kterého jsem se rozhodně nenarodil.”

Že byl skrytý prostor uvnitř vozu chytrým nápadem se brzy potvrdilo, když britská policie našla drogy nikoliv na palubě Modré Leny, ale v Richardsově sídle Redlands v hrabství Surrey. Byl únor roku 1967 a britský tisk si Rolling Stones pořádně vychutnával. Keithu Richardsovi i Micku Jaggerovi hrozilo za přechovávání drog i vězení a situace byla pořádně napjatá. Chtělo to změnu.

A jaký způsob úniku před nepříjemnou realitou všedních dnů se může k rockové hvězdě hodit víc než nasednout do svého modrého Bentley, které bylo, slovy svého majitele, “navrženo k tomu, aby se s ním jezdilo rychle nocí”, naložit nějaké ty substance, pár přátel a vyrazit… třeba do Marakéše v Maroku.

Tehdejší frontman “stounů”, Brian Jones, už dříve v Marakéši byl a věděl, co dokáže nabídnout po stránce arabských tržnic, hudby a především drog. Richards s Brianem Jonesem a jeho tehdejší přítelkyní, herečkou Anitou Pallenberg, tak nasedli do Modré Leny, vybavili se zásobami na cestu a spolu s řidičem Tomem Keylockem se vydali na jih. S Mickem Jaggerem a jeho partnerkou, zpěvačkou Marianne Faithful, se měli setkat až v Maroku. Ostatní členové kapely, baskytaritsa Bill Wyman a bubeník Charlie Watts, zůstali raději doma.

Do cíle cesty ale nedorazili ve stejné sestavě jako odjížděli. Brian Jones kdesi ve Francii onemocněl zápalem plic a nakonec musel zůstat v nemocnici v Toulouse. Keith s Anitou a šoférem Keylockem pokračovali dál přes Španělsko na jih. Malým zpestřením cesty byla potyčka u nočního klubu v Barceloně, kde je musela policie zachraňovat před davem, který házel na Bentley předměty.

K většímu zpestření pak došlo, slovy Keitha Richardse, někde mezi Barcelonou a Valencií na zadním sedadle Modré Leny. A pokračovalo to i v Maroku. Když se na místo o něco později dostal i vyléčený Brian Jones, okamžitě poznal, že se něco stalo. Anita Pallenberg se k němu sice oficiálně vrátila, ale jen na pár dní. Ještě v Maroku si stihla věci ujasnit, takže Maroko opustila s Keithem, zatímco Briana svým rozhodnutím poslala na cestu ke zhroucení a do pořádně dlouhého drogového rauše.

Takhle by to mohlo znít jako bohapustý bulvár. Kdo s kým a proč, a proč ne zase s tím. To by ale dva vrcholy trojúhelníku nesměli tvořit členové jedné z největších rockových kapel vůbec.

Výlet do Marakéše totiž Rolling Stones dost možná zachránil. Ale také vedl ke značnému ochlazení již tak narušených vztahů mezi Keithem a Brianem. To pravděpodobně značnou měrou přispělo k tomu, že čím dál více psychicky nevyrovnaný a drogám propadající Jones v červnu 1969 Rolling Stones opustil. Tehdy prý s tím, že kdyby chtěl, může se vrátit. K tomu ale nedošlo, protože se necelý měsíc po odchodu z kapely utopil za ne zcela vyjasněných okolností v bazénu svého domu.

Keith Richards žil s Anitou Pallenberg až do roku 1979 a z jejich vztahu vzešly tři děti. Rolling Stones i nadále patřili mezi největší rockové kapely na světě a svoje postavení si udrželi svým způsobem až dosud.

A Modrá Lena? Richards s ní jezdil ještě dlouho. V roce 1976 s ní naboural do stromu, podařilo se mu nejen nezranit posádku, ale dokonce ani nezničit vůz, který byl dále schopen sloužit. O dva roky později však modrý Bentley prodal a jeho stopa na nějakou dobu mizí.

Ve světlech reflektorů se znovu objevil v roce 2015, po náročné, pět let trvající renovaci. Na jejím počátku prý bylo otázkou, jestli vůbec Flying Spur zachraňovat nebo raději použít na díly. Jeho vzácnost a hvězdná historie byly patrně hlavní důvody, proč se jeho majitel uvolil zaplatit obrovskou sumu za renovaci. A vyplatilo se mu to. 

Když se Modrá Lena v roce 2015 prodala v aukci, zaplatil za ní kupec v zhruba milion liber, v přepočtu tedy asi 30 milionů korun – tedy téměř dvakrát víc, než byl původní odhad. A asi ani není moc čemu se divit. Kdo by nechtěl mít doma takové auto a s takovou historií. 

Jen jedno je možná škoda. S precizně zrenovovaným Bentley za desítky milionů už asi nikdo nevyrazí na road trip do Maroka. A téměř určitě nikdo nenaplní skrytou přihrádku na různé substance, nebude v něm jezdit opilý, kouřit a páchat nepřístojnosti všeho druhu. Modrá Lena už tak bude vždycky jen připomínkou svých slavných časů…