Mitsubishi Delica Mini vs Mitsubishi Eclipse Cross: Kterak japonský lid další zázračnou krabičku dostal, zatímco Evropané znovu jen s přeznačeným Renaultem spokojit se musí

Bylo, nebylo, za sedmero horami a sedmero lesy, tam, kde Slunce dává světu dobrý den, nacházelo se japonské císařství. Zdejší lid byl hrdý na svou praktičnost a rozumnost, proto k pohybu svému už dlouhé roky vozítka venku malá, ale uvnitř přímo obrovská používal.

Tato vozítka lidu přinášeli chrabří inženýři, kteří den co den, ba i noc co noc dumali, jak je ještě vylepšit, i když nemilosrdnými omezeními, velkým vládcem zvanými Třída Kei, svázána byla. Nejmocnější pán spolu se svými rádci již kdysi dávno rozhodl, že aby mohla na místní cesty necesty, nesmějí být delší jedenácti a kousek stopy a širší čtyř a půl stopy. Tomu se všichni podvolovat museli.

Jedněmi z hrdinných inženýrů tohoto velkého a hrdého císařství byli i lidé pracující pro továrnu jménem Tři diamanty, místním nářečím nazývanou Mitsubishi. Byli talentovaní a měli velké zkušenosti, proto dokázali vymyslet a v sedmém roce období Reiwa s další zázračnou krabičkou, co je zvenku malinká, ale uvnitř kouzelně velká, přijít. 

Pojmenovali ji Mitsubishi Delica — po velikém voze, oblíbeném mezi těmi nejodvážnějšími japonskými dobrodruhy, a k tomuto jménu ještě přidali slovíčko Mini, snad aby bylo všem jasné, že ji přesně dle přání ctěné vrchnosti všemu lidu vyrobili.

Delice Mini krásný obličej nadělili. Její svítivá očka jakoby pokaždé zdravila své vlastníky, a její ústa jakoby křičela do světa, že její benzínové tříválcové srdce možná pramalý objem má, ale za dvě jiná vydá.

Inženýři Třech diamantů také roztomilé tělíčko jí vnukli. Bylo vysoké a úzké, ale i rozumné a praktické, přesně jako tady všichni rádi měli. A aby mohla se svou rodinou třeba i pod stanem přenocovat, do pohorek ji oblékli a pohánět všechna svá kolečka ji naučili. 

Dobré tělo by však pro Delicu Mini zbytečné bylo, kdyby dobrou duši uvnitř neskrývalo. To však naštěstí nebyl případ této krabičky. Nene, ona v sobě všechna kouzla svých předků schovávala. Uměla panským povozem, rodinným dostavníkem i velikou dodávkou se stát, jak jen si ti, kdo Třem diamantům za ni dost grošáků dali, zrovna přáli. Byla až tak šikovná, že dva se v ní i vyspat mohli.

Byla zkrátka báječná, úžasná a dokonalá. Vlastně byla až tak báječná, úžasná a dokonalá, že si ji lid japonského císařství sám pro sebe nechal. Je sice pravda, že její tvůrci ji propůjčili i svým dobrým přátelům z podniku Nissan, kteří Delicu Mini z pohorek zase vyzuli, přepudrovali a přejmenovali na Roox, ovšem v žádné ze svých podob svou domovinu opustit nemohla.

Obyvatelům starého kontinentu, bežně nazývaného Evropa, proto nezbylo, než si zařídit krabičku vlastní. Tudíž Třem diamantům galský Renault Scénic E-Tech půjčili, aby z něj jen několika tahy štětcem a pár triky Mitsubishi Eclipse Cross vzniklo. V posledních letech to nebylo poprvé, co je okolnosti k něčemu takovému donutily.  

A protože toto vozítko elektřinou poháněno bylo, Evropané se obávali, že na něj možná ani zlaťáků dost nebude. Ale jelikož snad ještě přísnějšími omezeními, která v této části světa platná byla, nevyhověl skoro žádný cizí přepravník, nezbylo jim než tiše závidět japonskému císařství, kde za pár drobných a s daňovými škrty na oplátku v zázračné krabičce jménem Delica Mini všichni silnice brázdili.

Zazvonil zvonec a pohádky byl konec.