Mercedes-Benz T180d: To nejlepší z malých dodávek?

Jedním z prvních aut, která jsem letos testoval, byl  šedivý Mercedes Citan. Zaplechovaná nákladní verze na naftu s manuálem se mi docela líbila, pochválil jsem ji hlavně za vymakaný interiér a příjemné jízdní vlastnosti a zmínil se, že jednou z největších výhod vozu je skutečnost, že jde o jednu z posledních malých dodávek na naftu, které si lze pořídit v osobní verzi. A to jak v obyčejnějším kabátku jako Citan Tourer, nebo v luxusnějším provedení pojmenovaném Třída T. A právě na ni se dneska pořádně zblízka podíváme. 

Možná si teď říkáte, jak že to s těmi malými dodávkami myslím, vždyť takových prosklených krabic jezdí všude plno. Jenže letošek byl k tomuto typu aut nemilosrdný. Stellantis definitivně doprodal zásoby spalovacích verzí BerlingoRifteroComboDobla, takže posledním mohykánem v tomto společném projektu, který si můžete pořídit i v nebateriové verzi, je Toyota Proace City. U ní se ale jednak dost zvýšila cena a jednak logicky i protáhla dodací lhůta. Potom tu máme Volkswagen Caddy, který je v současné generaci…inu, řekněme kompromisní, a Ford Tourneo Connect, který je sice trochu vylepšené, ale jinak jen přeznačkované Caddy. Pak je tu ještě osobní verze Renaultu Kangoo, ta má zase leccos společného s dnes testovaným Mercedesem. Pro úplnost ještě doplním, že nástupce Dokkeru, Renault Express, si ve verzi s dvěma řadami sedadel v oficiální distribuci u nás bohužel nekoupíte. Čili nakonec máte na výběr ze tří aut od pěti značek.  

Rozpad nabídky na osobní verzi Citanu a samostatnou třídu T může na první pohled působit trochu zbytečně. Testovaný kousek spadá oficiálně pod mercedesí osobáky, nikoli k divizi MB Vans. Je promován jako MPV, měl by tedy i dle marketingových materiálů nabízet komfort auta pro lidi, nikoli dodávky s pár koberečky navíc.  Auta zvenčí vypadají, až na pár chomových lištiček a hezčí kola, skoro stejně. Narozdíl od podobných sourozenců, totiž třídy V a plebejského Vita, se tu nijak dramaticky neliší ani architektura palubní desky. Jasně, dostanete tu místy nějaké ty hezké lišty a ozdobné obšití, ale laik by asi bez váhání prohlásil, že jde o stejná auta. Snaze o luxusní dojem bohužel nepomáhají ovladače topení a klimatizace, které najdeme také v levnějších Renaultech a v Daciích. Na pohled jsou sice docela pěkné, ale na omak působí lacině a vachrlatě.

O poznání lépe už ale rozklíčujeme rozdílnost Citanu a “téčka” při poledu na sedačky. Testovaná verze dostala do vínku příplatkové kožené sedačky s vyhříváním, od kterých se v noci hezky odráží efektní svit ambientních barevných diod ve stropě. Dojem malinko kazí jen obložení zadních šoupaček (s plně stahovatelnými okny, Volkswagen by se mohl učit), které je tvrdě plastové a na rozdíl od předku nedostalo “osobákovou” čalounickou kúru. 

Nejvíce se ale rozdíly “téčka” oproti Citanu projeví při jízdě. Jako první a pro mě nejznatelnější rozdíl zmíním mnohem lepší odhlučnění interiéru. Zatímco plechovým Citanem se mi nad dálniční maximum už moc nechtělo, protože aerodynamický svist a zvuk motoru mi rušil klidný poslech rádia, tady není problém ani s nízkými přelety ve sto šedesáti na německé dálnici. Štědrost výrobce při zástavbě tlumicích materiálů je znát i na takových detailech, jako je zvuk zavření dveří nebo pochozí měkkost podlahy. 

Určitých změn doznalo i naladění podvozku. U třídy T už se nepočítá s každodenním nákladem dvou palet cementu v zavazadelníku a tak může být krapet měkčí. Zadní náprava se tak výrazně zklidnila a při jízdě s prázdným autem nepůsobí jankovitě. Také se na ni nastěhovaly kotoučové brzdy místo citaňáckých bubnů. 

“Téčko” si můžete pořídit s benzínovou třináctistovkou ve dvou výkonových variantách a naftovou jedna-pětkou, taktéž naladěnou ve dvou různých úrovních. K testu jsem dostal to nejlepší, totiž vznětový čtyřválec o výkonu 85 kW spřažený se sedmistupňovou dvouspojkou. K charakteru auta se tato motorizace hodí náramně. Síly má tak akorát, nedělá prudké pohyby a příjemně táhne, i když jsou na tachometru třímístné číslice. To vše velice kultivovaně a hlavně dost úsporně. Tabulkové kombinované spotřeby 5,6 litrů na sto lze dosáhnout bez nějakého přehnaného asketismu, já jsem testovací týden uzavíral s hodnotou 6,2 s tím, že jsem téměř výhradně kombinoval pražské zácpy a dálniční přesuny. 

S instalovaným automatem se ale zároveň pojí jedna z trochu méně povedených drobností, totiž volič převodovky. Ten je tu, jak to bývá v Renaultech, umístěn na středovém panelu. Na čemž by nebylo nic divného, kdyby tu zároveň, po vzoru Mercedesu, nebylo ovládání stěračů sdruženo na páčce blinkrů vlevo, aby se vpravo mohlo řadit, jak se to běžně v autech s hvězdou dělá. Takže tu máme jedinou přeplácanou páčku pod volantem vlevo a vpravo je zbytečné prázdno. Jistě, v zásadě o nic nejde, ale možná to šlo přeci jen promyslet nějak lépe. 

Právě takovéhle drobné detaily to třídě T trochu kazí. Kulaté výdechy klimy, palubní systém MBUX, kvalitní kůže na volantu, to vše na první dobrou signalizuje, že sedím v Mercedesu. Jenže pak mi sklouzne zrak na ovladače topení z Dacie, na nedomyšlenou řadičku, na tvrdé výplně zadních dveří, nebo na karosářské díly shodné s Renaultem, a iluze prémiového vozu dostává trhliny. Vzpomínám na třídu R, to bylo skutečné plnotučné mercedesí MPV. Tohle je dost dobrá malá osobní dodávka, dokonce dost možná nejlepší na našem trhu, přesto není nejdražší. Ale srovnám-li ji s jinými třídami osobních Mercedesů, je zkrátka trochu plebejská.

Dělá to z ní špatné auto? Rozhodně ne, je pohodlná, vejde se do ní spousta věcí a je v ní příjemný klídek. Kultivovaný nafťák střídmě usrkává naftu, systém MBUX funguje bezvadně a k onomu inzerovanému osobnímu MPV má skutečně vcelku blízko. S obyčejnějším znáčkem na přídi by nebylo co řešit, ale tady trochu přemýšlím, zda u zákazníků obstojí v roli osobního Mercedesu.

Verdikt

Jako Mercedes Citan funguje malá dodávka na základech Renaultu Kangoo výborně, a to jak v nákladní, tak osobní verzi. Luxusnější varianta označená jako třída T přidává navíc ještě kultivovanější jízdní vlastnosti, lepší brzdy, odhlučnění a pohodlnější a hodnotnější interiér. Bohužel se u ní ale, na rozdíl od větší třídy V, zatím nepovedlo úplně zamaskovat její dělnický původ. Pokud to ale dokážete překousnout a spíše než na znáčky a pocit prestiže hrajete na reálnou užitnou hodnotu a zpracování, dostanete pohodlný, vybavený a úsporný rodinný náklaďáček za rozumnou cenu. A to třeba mně ke štěstí úplně stačí. 

Technické údaje

Motor: vznětový přeplňovaný čtyřválec 1461 ccm
Výkon: 85 kW (114 koní) 
Točivý moment: 270 Nm 
Převodovka: sedmistupňová dvouspojková automatická
Maximální rychlost: 175 km/h 
Zrychlení 0–100 km/h: 12 s 
Pohotovostní hmotnost: 1638 kg 
Průměrná spotřeba udávaná (v testu): 5,6 (6,2) l/100 km
Zakladní cena (T160): 640 695,- Kč
Cena testované verze (T180d Progressive 85 kW): 842 855,- Kč (bez DPH)