Mazda6 2.0 G165: Zenový muscle car

Kdybyste měli sestavit seznam automobilových pojmů, které jsou nejméně zenové, nejspíš by termín ‚muscle car‘ byl někde v blízkosti jeho vrcholu. Tak co ten nadpis? Není to totální oxymóron?

Možná ano. A rozhodně by se dalo říct, že je Mazda6 víc ‚zen‘ než ‚muscle car‘. Ale za ten týden, který jsem s japonským sedanem strávil, se mi tohle spojení uhnízdilo v hlavě a tvrdošíjně odmítalo odejít, pokud ho nepoužiju jako nadpis tohoto testu.

Proč muscle car? Stačí se na nejnovější generaci šestky podívat. Charakteristický profil láhve od koly, žraločí maska, mocné blatníky – to všechno dává tomuto rodinnému sedanu jistý nádech amerických svalnatých kupé z přelomu let šedesátých a sedmdesátých. Nevypadá retro ani se nesnaží k tomuto odkazu otevřeně hlásit. Ale je tu něco, co vyvolává vzpomínky na tehdejší tvarosloví. Pokaždé, když nějakou šestku vidím, musím si vzpomenout na starý Ford Cortina, který jsem kdysi míval a který vypadal jako zmenšený, zcivilizovaný Mustang či Gran Torino.

A proč zen? To už je asi pochopitelnější. Je to Mazda, v současnosti asi nejjaponštější ze všech japonských značek. Od filosofie, která hlásá, že ‚kůň a jezdec jedno jsou‘ (jinba ittai), přes urputné šetření hmotností i na těch nejšílenějších místech, obvykle ukazované na nějakém bláznivém případu, jako jsou ušetřené gramy na zpětném zrcátku, až po mechanickou preciznost, která z auta dělá motorizovaný ekvivalent samurajova meče.

šestká má dost grácie na to, abyste se mohli bavit i když vezete babičku

Ale také kvůli tomu, jak se za volantem ‚šestky‘ cítíte. Kombinace dravého designu s pověstí auta pro nadšeného řidiče a sportovního sedanu by mohla vést k představě, že se za jejím volantem změníte v divokého samuraje, odhodlaného svou motorizovanou katanou rozsekat všechno, co na silnici potká, a to i za cenu, že by se mohl změnt v další inkarnaci božského větru kamikaze.

Nic takového se ale nestane. Připadáte si spíše jako precizní mistr kaligrafie, jemně a ladně kreslící po silnici neviditelnou čáru ve formě ideální stopy. Mazda6 není meč, který by trhal silnici na kusy, ale štětec, který lehce klouže po jejím povrchu. Nejzajímavější není to, jak s ní můžete být rychlí, když pojedete na maximum. Mnohem pozoruhodnější je totiž to, jakým tempem se můžete pohybovat, aniž by vaší jízdě přestala dominovat hladkost a elegance. Nejlépe o tom asi vypovídá fakt, že snad v žádném jiném autě se mi nepodařilo tak dobře skloubit to, abych se já za volantem bavil a má drahá choť na sedadle spolujezdce neprotestovala. ‚Šestka‘ se dokáže pohybovat s takovou grácií, že i když zrovna vezete svoji babičku, můžete se u toho bavit – aniž by jí bylo cokoliv divného. I když jedete rychle, je to celé takové… zenové.

Řízení je sice elektrické, přesto vám dokáže napovědět, kudy vede ta správná stopa zatáčkou, a ‚šestka‘ dokáže měnit směr s až nadpřirozenou lehkostí. Její podvozek je nejen stabilní a skvěle vyvážený, ale především vyniká schopností pohlcovat a vyhlazovat nerovnosti – navzdory tomu, že mu v tom na testovaném voze znesnadňovaly práci obří devatenáctky, dodávané do všech vyšších výbav. Na sedmnáctkách základní výbavy Emotion musí ‚šestka‘ jezdit jako na obláčku.

Zvláštní způsob, jakým Mazda6 dokáže zároveň nabídnout spoustu radosti z řízení a zpětné vazby a přitom se chovat zcela nedramaticky, bez pískajících gum, ran a odskakování na nerovnostech nebo tahání za volant, se těžko popisuje a možná ještě hůř chápe. Až do chvíle, kdy se podíváte do tabulky technických údajů a v kolonce pohotovostní hmotnost najdete těžko uvěřitelné číslo 1 300 Kg. Na téměř pětimetrový sedan je to pozoruhodná hodnota i v době, kdy se trend tloustnoucích aut obrátil a s každou novou generací většinou kila ubývají.

Zmiňovat se o Miatě v každém testu jakéhokoliv auta od Mazdy už může vypadat jako klišé, ale v případě benzínové šestky se tomu dá jen těžko vyhnout. Je vidět, že MX-5 je víc než jen ‚auto pro image‘ - je spíše nositelem a ztělesněním filosofie značky. Mazda6 je sice velký rodinný sedan (nebo kombík), ale ve způsobu, jakým se řídí, je něco z obratného roadsteru. A stejně jako Miata si vás získá spíše tím, že vás nechá si řízení doopravdy užít, než rychlostí jako takovou. Je to typický příklad toho, jak je zábavnější řídit pomalé auto rychle než rychlé auto pomalu.

Což nás přivádí k další věci, kterou se Mazda6 liší od svých konkurentů. Pod kapotou se neskrývá některý z moderních malých turbomotorů, ale věc v dnešní době stále vzácnější – atmosféricky plněný čtyřválcový dvoulitr. Místo obvyklé cesty snížení objemu a jeho nahrazení turbodmychadlem používá Mazda sadu technologií SkyActiv, která mimo jiné zahrnuje ‚dieselovou‘ kompresi 14:1. Výsledkem je balzám na duši pro každého staromilce. Motor G165 miluje otáčky, skvěle zní a šestistupňovou převodovku s krátkými a přesnými drahami je potěšení používat.

Má to nějakou vadu? Ano, pokud je součástí vaší představy o sportovním sedanu to, že budete mít kdykoliv a kdekoliv k dispozici spousty výkonu. Takhle to tady nefunguje. Máte sice 165 koní, což není málo, ale abyste je našli, musíte si pro ně do vysokých otáček. Když uháníte po své oblíbené okresce, je to fantastické – nutnost udržovat motor v otáčkách dělá z řízení mnohem intenzivnější zážitek a v kombinaci s geniálním podvozkem vás tenhle motor dokáže zabavit i v poměrně umírněných rychlostech.

Pokud ale zrovna spěcháte po státovce první třídy a potřebujete rychle předjet, nutnost kvůli tomu podřazovat na trojku může být mírně otravná. Na druhou stranu, pokud neradi řadíte a chcete víc výkonu, vždycky si můžete objednat silnější dvouapůllitr se 192 koni a automatickou převodovkou (nebo diesel). Kombinace většího motoru s manuálem, která by mohla být pro mnoho řidičů ideální, se v Evropě bohužel neprodává. A stejně tak vám při objednávání ‚šestky‘ může způsobit bolení hlavy typicky japonský systém, umožňující kombinovat určité výbavy jen s určitými motory. Pokud chcete alespoň silnější dvoulitr G165, musíte si připlatit za druhou nejvyšší výbavu Revolution.

Z Mazdy se stalo něco, čím bylo BMW předtím, než začalo být víc luxusní než sportovní

Pozitivní na tom však je, že o volbě výbavy nemusíte uvažovat. Jednoduše dostanete všechno, co byste mohli potřebovat (včetně bezklíčového vstupu nebo LED světel) a k tomu ještě pár drobností navíc. A především je vidět, že se tu stejně důkladně jako o jízdních vlastnostech přemýšlelo i o ergonomii a funkčnosti. Kromě přirozených drobností, jako že kroutítka a mačkátka najdete tam, kde je chcete mít, je tu třeba i v této třídě dosti vzácné ovládání infotainmentu prostřednictvím něčeho, co připomíná ‚bavorácký‘ iDrive. Ne snad, že bychom měli něco proti dotykovým displejům, ale tohle je… prostě lepší.

A když u tu mluvíme o podobnosti infotainmentu s BMW, můžeme tento postřeh rozšířit i na interiér jako takový. Nebo možná celý charakter Mazdy. Protože z Mazdy se postupem času stalo něco, jako bylo BMW v době, kdy ještě bylo víc sportovní než luxusní. A to rozhodně není špatná vizitka…

Verdikt

V každé generaci najdete jeden sedan střední třídy, který svými jízdními vlastnostmi a schopností zkombinovat komfort a praktičnost všedního dne se zábavou vyniká nad konkurencí. Před deseti lety tím autem bylo Mondeo, před dvaceti možná Peugot 406. Dnes je to Mazda6. S dvoulitrem a manuální převodovkou je to asi ten řidičsky nejčistší zážitek, který v této kategorii můžete dostat. Také  po všech ostatních stránkách je to výborné auto. S o něco silnějším motorem už by mu nebylo co vytknout. A i takto je výsledek téměř perfektní, zvláště pokud dáváte přednost pocitu z jízdy před tabulkovými údaji.

Technické údaje:

Motor: benzínový atmosférický čtyřválec 1 998 cm3
Výkon: 165 koní při 6 000 ot./min
Točivý moment: 210 Nm při 4 000 ot./min
Převodovka: šestistupňová manuální
Maximální rychlost: 213 km/h
0-100 km/h: 9,1 s 
Průměrná spotřeba (euro): 5,9 l/100 km 
Cena (Revolution): 737 900,- Kč 

Hodnocení:   9  /10

Druhý pohled

Dan Novák je spolumajitelem Autíčkáře a za svou řidičskou kariéru už vlastnil víc aut, než kolik mu je let (a podezřele velké procento z nich byly Mercedesy – pozn. VojtaD). Proto se na ně nedívá pohledem rýpavého motoristického novináře, ale člověka, který si čas od času nějaké auto koupí, protože se mu zrovna líbí. Rodině a přátelům stále tvrdí, že je to neškodný koníček, který má pod kontrolou. Jeho nejnovější láskou je Citroën C4 Cactus, který se mu při testu zalíbil natolik, že si ho musel koupit.

Na Mazdu 6 jsem se docela těšil. První dojem při letmém setkání na ulici byl jednoznačně v duchu „jo, tohle se povedlo“. Jestlipak v Mazdě k takhle povedenému exteriéru ušili i odpovídající interier a jak asi bude jezdit?

Interiér na první pohled připomíná bavorské automobily, a to včetně infotainmentu a logiky jeho ovládání. Na mainstreamové, neprémiové auto je interiér velmi kvalitní, vše funguje jak má a je to zhruba na místě, kde byste daný prvek hledali u vozů z města na řece Isar. Interiér se nabízí v černé verzi, alternativně černé s bílými koženými akcenty. Nejde objednat celošedivý nebo celobéžový, to je asi to hlavní, co mazdí interiér odlišuje od prémiového německého, a je to takový americký přístup. Konfigurátor je taky takový americký, má cca 12 volitelných položek, včetně zástěrek a vany do kufru. Kufr sedanu je na první pohled velký a sakra dlouhý. 

Podvozek velmi příjemně překvapil, jednak tím, že je velmi komfortní, ale hlavně v Mazdě postavili velké auto, které jezdí podobně jako klasické BMW z doby, kdy ještě v Mnichově dělali auta pro nadšené řidiče. Řízení, řazení, reakce motoru na plyn, všecko funguje přesně a tak, jak čekáte, škoda akorát dlouhých kvaltů, které auto trochu dusí.

Narovinu přiznávám, že výkon mi přišel tak-tak dostatečný. U takhle schopného podvozku si umím představit mnohem silnější agregát, pak by mi celek lépe ladil dohromady. Mazda má v nabídce i silnější možnosti, takže to nelze považovat za chybu. Předností tohoto dvoulitru je, že umí jezdit s překvapivě malou spotřebu, kolem sedmi litrů. Ale má to háček. Když chcete motor slyšet, musíte ho točit, a když chcete jet svižněji, tak taky. To má samozřejmě za následek vyšší výslednou spotřebu. Když se budete bavit na trochu zakroucené silničce a pojedete svižným tempem s rozumem, nebude to nijak dramatický nárůst. Zamiřte ale na silnici, kde budete střídat hodně ostré brzdy a plný plyn, a očekávejte dvojcifernou spotřebu. Na tom není nic vyloženě špatného, je to zábavné, ale mohlo by se to odehrávat ve vyšším tempu.

Verdikt

Pokud se vám Mazda líbí, zkuste si ji. Podle toho, jaké máte na auto požadavky, vám může nabídnout lepší alternativnu než běžná konkurence v segmentu. Ideálně vyzkoušejte víc motorů. S dvoulitrem v manuálu to není volba pro každého, ale jsou řidiči, kterým může dávat perfektní smysl.