Land Rover Defender 130: Nebezpečně blízko dokonalosti

Snad celou historii automobilismu provází motoristické nadšence jedna vytrvalá otázka: existuje auto „na všechno“? Vůz, který zvládne víkendovou dálniční štreku, každodenní dojíždění, rodinnou dovolenou i trochu toho blbnutí mimo asfalt? Anebo jsou podobně univerzálně pojatá auta odsouzena k tomu, že nedělají nic pořádně? Realita nás bohužel většinou naučila spíš té druhé variantě. Jakmile se automobilky pokusily spojit protichůdné světy, často z toho vznikl kompromis, který neuspokojil nikoho.

Vzpomínáte na éru sportovních MPV? Papírově geniální nápad: praktičnost rodinného autobusu zkombinovaná s jízdními vlastnostmi hot hatche. V reálu ale většinou těžké vysoké auto, které se tvářilo dravě, ale bylo nepohodlné a zábavu stejně nenabídlo. Podobně dopadly i luxusní hatchbacky typu Opel Signum – auta, která chtěla nabídnout manažerský komfort v karoserii tak akorát do města. Jenže zákazníci v nich viděli spíše drahý kompakt. Anebo třeba stylové pick-upy ověšené drahými doplňky, ve kterých už pro všechen ten komfort skoro nezbývá místo na náklad.

Zkrátka, historie je plná aut, která chtěla spojit nespojitelné. Univerzálnost se často ukázala jako eufemismus pro nevyhraněnost a snahu zalíbit se všem bez skutečné identity. O to zajímavější je, když se objeví auto, které jako by s využitím v každé situaci nemělo pražádný problém. A ještě zajímavější je, když se o to vlastně v provopočátku vůbec nesnaží.

Land Rover Defender byl ve své minulé generaci velice specifickým druhem auta. byl nekompromisní v terénu a, omlouvám se všem jeho skalním příznivcům, docela otravný kdekoli jinde. Možná si vzpomenete na jeho drobné problémy, například fakt, že bez otevřeného okénka si řidič neměl kam odložit levý loket, nebo na to, že při jízdě po dálnici jste v něm neslyšeli vlastního slova. Řízení bylo nepřesné, ergonomie spíš teoretická a jízdní komfort odpovídal pracovnímu stroji – kterým v konečném důsledku byl. V terénu ale dokázal věci, nad kterými neznalí lidé kroutili hlavou. Tam, kde jiní končili, Defender teprve začínal.

Jeho kouzlo spočívalo právě v téhle neochotě přizpůsobit se civilizaci. Bylo to auto, které bralo asfalt jen jako nutné zlo na cestě k bahnu, kamení a brodům. Všechno bylo podřízené funkci: rovné plechy, obyčejný interiér, minimum komfortních prvků a maximum mechanické poctivosti. Jenže svět se změnil. Ubývá nedostupné džungle, farmářů, kteří potřebují auto a traktor v jednom a dokonce i armáda, letitý odběratel vozu, se poohlížela po něčem modernějším. A právě proto byl konec původního Defenderu nevyhnutelný. Bylo jasné, že takhle vyhraněné auto už v moderním světě jen těžko přežije. 

Jen málokdo ale čekal, jak revoluční bude jeho nová generace. Tam, kde dřív vládl rám a tuhé nápravy, je dnes promyšlená samonosná konstrukce karoserie se zesílenou podvozkovou vanou a plně nezávislým zavěšením kol. Zní to jako kacířství, zvlášť pro ortodoxní fanoušky, jenže Land Rover si tentokrát dal dobrý pozor, aby modernizace neznamenala ztrátu schopností. Místo mechanických pák uzávěrek a hrubé síly nastupuje armáda senzorů a výpočetního výkonu. Počítač v reálném čase vyhodnocuje trakci a přesně rozhoduje, na které kolo pošle kolik výkonu. Vzduchové měchy si samy upravují světlou výšku podle situace, případně vám dovolí všechno přenastavit jedním kliknutím – od nájezdů na obrubník až po brodění v hluboké vodě. To, co dřív vyžadovalo zkušeného řidiče, klidnou hlavu a trochu citu v noze, dnes Defender zvládá s chladnou samozřejmostí.

A pak je tu použitelnost na silnici. Právě díky chytrým systémům se dokáže v mžiku změnit z nazvedaného offroadu se zamčenými uzávěrkami a tvrdým odpružením na klidný, tichý a pohodlný dálniční dostavník. Ano, čelní plocha je tu sice nezanedbatelná a fyziku úplně ošálit nejde, ale díky silnému motoru a výbornému odhlučnění poznáte aerodynamický odpor karoserie spíš jen na číslech spotřeby než na jízdním projevu. Jinak se ale Defender řídí mnohem lépe, než lecjaké silniční SUV. Kombinace skvělého podvozku, silného motoru a dlouhého rozvoru z něj dělá velice příjemného společníka na delších cestách i ve městě. 

Můžete samozřejmě namítnout, že do města je 5,3 metru dlouhé auto poněkud nepraktické. A ano, v historickém centru nebo v podzemních garážích starších nákupních center si občas připadáte spíš jako kapitán trajektu než řidič osobního auta. Jenže Defender na tuhle námitku odpovídá technikou. Díky skvělému systému offroadových panoramatických kamer vidíte přesně to, co byste jinak museli jen odhadovat. Auto vám v reálném čase ukazuje okolí kol, nárazníků i prostor přímo pod přídí, takže manévrování v úzkých ulicích nebo parkování mezi obrubníky přestává být stresovou disciplínou. To, co původně vzniklo pro přesné vedení auta mezi kameny a výmoly, se v městském provozu ukazuje jako nečekaně praktický pomocník.

Častým argumentem proti této technikou našlapané novince je skutečnost, že ho, narozdíl od předchůdce, neopravíte kamenem a kusem klacku. Ale řekněme si to upřímně – kolik potenciálních zákazníků se dnes skutečně vydává do situací, kde by byla taková improvizace ve stylu expedic z poloviny minulého století nutná? Kolik lidí si kupuje Defender proto, že plánují měsíce přežívat bez civilizace, a kolik spíš proto, že chtějí jet na road trip, na lyže, na horskou chatu, nebo si “zablbnout” na terénním polygonu?

Svět se mezitím dramaticky změnil. I v odlehlých oblastech Jižní Ameriky nebo Afriky dnes místní běžně používají chytré telefony, satelitní navigaci a mobilní data. Asistenční služby vás dokážou vyzvednout v místech, která byla ještě před pár desítkami let bílými skvrnami na mapě. Myšlenka, že opravitelnost kladivem je klíčovým argumentem pro moderní auto za miliony, tak zůstává jen jakousi romantickou představou.

Přesto se však Defender nestal jen luxusním zbožím pro parádu, jak je tomu třeba u Mercedesu třídy G , ale zachovává si některé velmi důležité vlastnosti původní generace. Nejlépe je to vidět při pohledu do interiéru, který na první dojem působí civilizovaně až prémiově. Dominuje mu velká centrální obrazovka, najdete tu pohodlná vyhřívaná a dokonce i chlazená křesla a výbavu, za kterou by se nestydělo žádné manažerské SUV.

Stačí se ale zadívat pozorněji a pod výbavou uvidíte úplně jinou filozofii. Všechny materiály jsou zjevně zodolněné, nevadí jim voda, bláto ani hrubší zacházení. Pod snadno vyjímatelnými textilními koberečky se skrývá robustní gumová podlaha, navíc lehounce vyspádovaná směrem k bezprahovým dveřím, všechny ovladače jsou odolné a ovladatelné v rukavicích a ty méně důležité kusy interiéru lze snadno vyšroubovat přiznanými šrouby. Vlastně by se toho moc nestalo, kdybyste Defendera zevnitř po náročném víkendu prostě opláchli hadicí. Jasně, tohle umí vícero vozů, různé pracovní offroady, dodávky i pickupy. Ale žádný z nich u toho nevypadá tak hodnotně a stylově.

A tak se tak nějak mimochodem stal z Defenderu možná vůbec nejuniverzálnější vůz, jaký si dnes můžete koupit. Bez toho, aby to snad bylo jeho hlavním účelem, dává smysl v nečekaně širokém spektru situací. Kombinuje schopnosti, které se dřív navzájem spíš vylučovaly, a dělá to s nenucenou lehkostí a přitom nijak zvlášť nestigmatizuje svého řidiče. Je čímkoli ho potřebujete mít, ale neupozorňuje na sebe víc, než je nezbytně nutné.

Je dobrý na asfaltu i v terénu. Je luxusní, ale zároveň omyvatelný. Dokáže být rodinným autem na každý den, pracovním “truckem” a zároveň reprezentativním dopravním prostředkem, se kterým bez rozpaků zaparkujete před hotelem nebo divadlem. Odveze osm lidí, pojme opravdu velký náklad, utáhne těžký přívěs a přitom z vás nedělá řidiče dodávky. Zároveň to ale není kompromis. A možná právě proto působí tak samozřejmě. 

Verdikt

V dnešním testu jsem vůbec neměl potřebu zabředávat do technických údajů a čísel. Defender totiž působí tak přirozeně a nenuceně, že to vůbec není potřeba. Všeho je v něm dost. Výkonu, prostoru, pohodlí, praktičnosti, stylu, zábavy… Je dlouhý Defender odpověď na “auto na všechno” pro každého? To asi ne, lidé mají různé potřeby a chutě. Ale já po týdnu za jeho volantem nenacházím vůbec nic, co bych mu byl schopen vytknout. 

A ano, já vím, že si teď říkáte, že tu celou idylku pokazí cena. Testované auto s příplatky přelezlo cenou tři miliony korun. To je bezpochyby spousta peněz, nemluvě o provozních a servisních nákladech. Ale auta blížící se dokonalosti nebyla nikdy levná. Ať už šlo o supersportovní skvosty z plakátu, nebo takovéhle vcelku nenápadné hrdiny všedních dní. 

Technické údaje

Motor: naftový přeplňovaný šestiválec
Maximální výkon: 221 kW / 4000 ot.
Max. točivý moment: 650 Nm / 1500-2500 ot.
Maximální rychlost: 191 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 7,5 s 
Kombinovaná spotřeba: 8,9 l /100 km
Délka/šířka/výška: 5358 / 2008 / 1970 mm
Rozvor: 3022 mm
Zavazadlový prostor: 1329 l
Hmotnost bržděného přívěsu: 3,0 t (ve verzi 130, kratší 110 utáhne 3,5 t)
Základní cena bez příplatků: 2 832 942 Kč