Kia XCeed 1.5 T-GDI: Stará škola

Kia XCeed byla světu představena roku 2019. Tento kompaktní hatchback vychází z úspěšného modelu Ceed, který válcuje nejen evropské trhy už hezkou řádku let, a přidává k němu trochu toho outdoorového looku, což dnešní zákazník ocení. Už takto to zní jako recept na úspěch a rovnou si můžeme říci, že to úspěch je. Já ale dnes chci zjistit něco trochu jiného.

Vývoj aut nabral za poslední roky na obrátkách. Mění se motory, výbavy i celkové pojetí ovládacích prvků. Každá novinka nás překvapí ještě lepším rozlišením ještě větších displejů, výběrem elektrifikovaných a elektrifikovanějších pohonných jednotek a v neposlední řadě i vyšší cenou, než na jakou jsme byli ještě nedávno zvyklí. Takový je zkrátka trh. Co když se ale ve svém pátrání po novém autě vrátíme pár let zpátky?

Přesně to je totiž Kia XCeed. Jak již bylo řečeno, auto je na trhu od roku 2019 a výchozí model Ceed, který propůjčil prakticky všechnu techniku i technologie, má za sebou ještě jeden rok navíc. Vracíme se tedy zpět. Vracíme se do dob před covidem, před válkou, před vyhlášením oficiálních plánů na konec spalovacích motorů. Někdo by řekl, že se vracíme do dob, kdy byl svět ještě v pořádku. Uspokojí ale naše displeji s bambilionem pixelů rozmlsané vnímání automobilu tak trochu staré auto?

Zde před námi stojí Kia XCeed ve velmi rozumné konfiguraci. Není to tedy klasické novinářské auto nacpané až po střechu příplatkovou výbavou. Vlastně se pohybujeme v rámci ceníku modelu velmi při zemi. Pod kapotou máme silnější ze dvojice zážehových motorů, to je ale vlastně jediná rozmařilost, kterou si ‘náš’ XCeed dopřál, jinak tu máme výbavový stupeň Exclusive, což je ten nejnižší, jaký můžete s ‘jedna-pětkou’ mít.

Auto ale na první pohled vypadá velmi pěkně a žádné šetření z něj nevyzařuje. Ba právě naopak. Lehce zvednutá karoserie a decentní oplastování dodávají autu charakter, přední světlomety s decentním, ale jasně rozpoznatelným světelným podpisem působí vyloženě propracovaně, z auta nemám vůbec špatný pocit. Snad jen kola už dnes automobilky nabízí větší, tady si ale říkám, že se to hodí k tomu outdoorovému stylu.

Uvnitř už ale zub času zahlodal o něco víc. Tady je stará škola patrná na první pohled. Přístrojová kaplička je prostě přístrojová kaplička, displej radiomapy je displej radiomapy a čudlíky jsou čudlíky. Po přesednutí z některého z nových konkurenčních modelů se tu můžete cítit maličko ochuzeni, zároveň si tu ale prakticky okamžitě připadám jako doma. Tady nic v hlubinách menu a podmenu hledat nebudete, tady je všechno přesně tam, kde jste to před deseti lety nechali.

Vyzdvihnout musím sedadla. Mají oku lahodící vzor a přestože je to opět vlastně to nejjednodušší provedení sedadla, jaké dnes v autě můžete mít, ničím neurazí a záda vás z něj bolet nebudou. O něco méně jsem ocenil fialovou grafiku radiomapy a displeje uprostřed přístrojového štítu. Já vím, že je dnes tahle barva in, ale já během testování zjistil, že nejsem fanoušek fialové. Bohužel možnost změnit barvu jsem v systému nenašel (pokud jsem špatně hledal, tak se Kie omlouvám). 

Z moderních vymožeností potěší polička na mobilní telefon s integrovanou bezdrátovou nabíječkou ukrytá pod panelem ovládání klimatizace. Je tak důmyslně umístěná, že telefon za jízdy nikde nepřekáží a nemůže vypadnout ani při prudkých manévrech. Telefon je tady ale tak dokonale schovaný, že se pro něj budete do auta často vracet. Škoda, že XCeed na telefon v přihrádce neumí upozornit, jako to dělají třeba vozy naší domácí značky. Přitom jako v každém správném asijském autě v něm nějaký varovný gong nebo pípnutí zní prakticky neustále. 

Pojďme ale už jezdit. Vůz aktivuji otočením vystřelovacího klíče ve spínací skříňce. XCeed samozřejmě nabízí i možnost bezklíčkového přístupu, ale dnes tu máme klasiku. Patnáctistovka ihned naskočí a rychle se ustálí v ševelivém volnoběhu. Motor je tichý, až ve vyšších otáčkách o sobě začne dávat vědět nepříliš ladnými tóny – zkrátka obyčejný motor pro obyčejný vůz. Čím ale přeplňovaný agregát potěší, je výkon. 160 koní možná už v dnešním světě není kdovíco (kde jsou doby, kdy 150 koní z dvoulitrového pětiválce představovalo vrchol nabídky prémiových vozů?), turbo-motor ale umí zabrat a katapultovat XCeed vpřed. 

Přitom spotřeba zůstávala po celou dobu testu velmi rozumná, není vůbec žádný problém vejít se pod sedm litrů a s lehkou nohou lze jezdit i za šest. Má tedy tohle pohonné ústrojí nějakou vadu na kráse? Bohužel, jedna tu je. Převodovka. Výkon testovaného XCeedu putuje na přední kola prostřednictvím šestistupňového manuálu. Řazení je vcelku přesné, potíž je ale s odstupňováním. Auto má velmi krátkou ‘jedničku’, na kterou navazuje – resp. právě vůbec nenavazuje – poměrně dlouhá ‘dvojka’. Při rozjedech tak řidiče čeká věčné hledání správného momentu k přeřazení a stejně je výsledkem často lehké zhoupnutí. Zkušený pilot si pomůže meziplynem, ale XCeed přece jen není vozem, který by primárně cílil na takového mistra volantu.

Odstupňování prvních dvou převodů je ale vlastně jedinou vadou na jinak velmi příjemném zážitku z jízdy. Nečekejte tady pochopitelně žádné spotrování, k tomu XCeed určený není, ale pohodlnou a svižnou jízdu zvládá velmi dobře a nevadí mu ani rozbitá cesta. K dispozici jsou i nějaké ty asistenční systémy. I tady už zahlodal zub času. Tempomat nenabízí adaptivní funkci (k dispozici je pouze u provedení s automatickou převodovkou, což ale dává smysl) a asistent hlídání jízdy v pruhu je prostě na zabití. Dnes už automobilky dokáží tyhle pomocníky vyladit lépe, v XCeedu ale tato funkce sahá do řízení poměrně razantně a především to dělá ve chvílích, kdy to vůbec není potřeba. 

Přitom příbuzný asistent, který se stará o držení ve středu jízdního pruhu (takové to semiautonomní řízení) funguje báječně a dokonce není třeba mít k její aktivaci zapnutý tempomat, což většina konkurentů vyžaduje. Jízda XCeedem je tak pohodová, pohodlná a venkoncem příjemná. A co víc by si člověk měl od takového auta přát? Za sebe musím říci, že ač mám rád moderní konfigurovatelné přístrojové kapličky a různé vymoženosti, které dnešní auta nabízí, vzhledem ke kategorii, ve které se pohybujeme, mi v XCeedu vůbec nic nechybělo.

Verdikt

Kia XCeed představuje dobrou nabídku. Za peníze, které na dnešním trhu s auty nepředstavují vůbec velkou částku, dostanete prostorný praktický a pohodlný automobil. Je na něm již znát jeho věk, to ale nemusí být nutně špatně. Dokážu si dokonce představit, že leckterý zákazník po XCeedu sáhne právě proto, že chce mít v autě to své prostředí, na které je zvyklý. Ani v testované výbavě nic podstatného nechybí a i to, co by náročný zájemce vyžadoval, většinou lze najít v seznamu výbavy na přání.

Jedinou pihou na kráse (pokud nejste odpůrci fialové grafiky) je tak prapodivné odstupňování převodovky, jejíž první dva stupně na sebe prostě nenavazují. Ne, že by se na to nedalo zvyknout, ale tohle mohlo být lepší. Jinak jsem ale během týdne testování nenarazil na nic, co by mi XCeeda zprotivilo. Není to auto, které vysloveně chytne za srdce, ostudu ale rozhodně neudělá a práce odvede víc než dost.

Technické údaje

Motor: zážehový přeplňovaný čtyřválec 1482 ccm
Výkon: 118 kW (160 koní) 
Točivý moment: 253 Nm 
Převodovka: šestistupňová manuální
Maximální rychlost: 208 km/h 
Zrychlení 0–100 km/h: 9,0  s 
Pohotovostní hmotnost: 1491 kg 
Průměrná spotřeba udávaná (v testu): 6,0 – 6,4 (6,7) l/100 km
Cena testované verze (Exclusive): 589 980,- Kč