Ford E-Transit Custom MS-RT: Prostě nádherné auto

Dodávky bývají z podstaty věci nudné. Jsou to přece jen plechové krabice na kolech, stvořené k tomu, aby s co nejnižšími náklady převážely palety, zednické náčiní nebo hromady balíčků z e-shopů z bodu A do bodu B. Většinou jsou bílé, časem obouchané, v interiéru trochu špinavé a nikdo se za nimi na ulici neotočí.

Samozřejmě je tu pár lidí, co mají dodávky nekriticky rádi. Já sám jsem jeden z tohoto odhadem tak osmičlenného klubu. Další z takových šílenců evidentně pracuje u Fordu. Jen tak se dá vysvětlit, proč vznikl Transit v křiklavě fialové, se spoilery, rozšířenými blatníky, křídlem a sportovními sedačkami. A ne jako nějaký koncept, ale normální prodejní varianta, pro kterou můžete nakráčet do autosalonu. 

Na fotkách vidíte Ford E-Transit Custom MS-RT a já to řeknu hned na začátku a naprosto bez obalu: pro mě osobně je to asi nejhezčí nové auto, které jsme letos testovali. Chápu, že si teď možná klepete na čelo, jestli jsem se definitivně nezbláznil. Nejhezčí auto roku a je to krabicoidní užitkáč? Jenže já mám pro dodávky zkrátka slabost. A taky mám slabost pro úpravy, které balancují na samotné hraně dobrého vkusu. A také dokážu náležitě ocenit barevná auta v dnešní záplavě padesáti odstínů korporátní šedi. Tenhle Transit splňuje úplně všechno z toho vrchovatou měrou. Je to přesně jedno z těch aut, která bych si, kdybych byl nechutně bohatý, koupil a postavil před dům jen proto, abych se na ně mohl kdívat. Přitom je to v jádru pořád „jenom“ dodávka. Jenže tak nádherně a odzbrojujícím způsobem praštěná, že jí člověk okamžitě odpustí spoustu věcí. A to je v téhle konfiguraci trochu potřeba, ale nepředbíhejme.

Při pohledu na křiklavý fialový lak (kterému u Fordu v ceníku říkají Turini Purple), obří nasávače v předním nárazníku, masivní prahy, nafouknuté nástavce blatníků a dvoudílné střešní křídlo na zádi se zkrátka nedá nevzpomenout na legendární sérii Fordů Transit Supervan. Od prvního kusu ze sedmdesátých let, který pod plechovou skořápkou běžné dodávky skrývalo uprostřed uložený osmiválec z Fordu GT40, přes brutální laminátový Supervan 2 až po trojku s monopostovým motorem Cosworth.

Ford tyhle tovární či polotovární úpravy užitkáčů prostě historicky umí a nebojí se jít do naprostého extrému. Koneckonců, už loni jsem byl podobně nadšený z pick-upu Ranger MS-RT. Tady se hraje na úplně stejnou notu. Divize MS-RT (tedy odnož rallyového týmu M-Sport Malcolma Wilsona) vzala běžné auto a začali kouzlit. Nechybí difuzor v zadním nárazníku, modře lakované brzdové třmeny, antracitová devatenáctipalcová kola ani nezbytné ozdobné plaketky, které vám na každém rohu připomínají, že nesedíte v obyčejném kurýrním povozu.

Je to tak trochu dětinská blbost? Dozajista. Ale je provedená s takovou vervou a smyslem pro detail, že auto na ulici budí větší rozruch než lecjaký supersport. Lidé se otáčí a řidiči ostatních bílých Transitů jen nevěřícně zírají, co za fialového mutanta je to právě předjelo.

Uvnitř pak pokračuje představení, které má k běžnému pracovnímu nástroji hodně daleko. Kabina je našlapaná výbavou. Máte tu elektricky ovládané boční posuvné dveře, samozřejmostí je vyhřívání snad úplně všeho, čeho se v zimě můžete dotknout (včetně zploštělého sportovního volantu s modrým proužkem na dvanácti hodinách), nechybí špičkový adaptivní tempomat s precizním vedením v jízdních pruzích, digitální přístrojový štít ani obří centrální displej infotainmentu SYNC 4.

Vlastně úplně všechno, co dnes mají moderní osobní Fordy, dostanete bez kompromisů i tady. Skvělé jsou i výrazně tvarované sportovní sedačky čalouněné kombinací umělé kůže a semiše s modrým prošíváním a logy MS-RT. Nejenže dobře vypadají a drží tělo v zatáčkách, ale jsou i nečekaně pohodlné.

Jediná věc, která v jinak velmi povedeném a moderním interiéru působí jako pěst na oko, je takový zvláštní plastový „blob“ naroubovaný u nad displejem infotainmentu, ve kterém jsou schované infračervené senzory pro hlídání pozornosti řidiče. Vypadá to trochu jako součástka, na kterou si konstruktéři vzpomněli pět minut před spuštěním sériové výroby a v rychlosti ji přilepili tam, kde zrovna zbylo místo. Ale budiž, to je v celkovém kontextu naprostá drobnost.

Když se nabažíte divokého zevnějšku a podíváte se na věc čistě pragmaticky a realisticky, zjistíte, že pod tou vší okázalou parádou je to elektrická dodávka. A to vlastně v reálném světě zas takový voheň není. Jasně, na papíře vypadají parametry vrcholné elektrické verze docela slibně – elektromotory posílají na všechna kola v nejsilnějším režimu Sport až 210 kW, tedy 285 koní, a točivý moment 415 Nm.

V praxi to znamená, že je auto příjemně svižné. Na semaforech dokážete s tímhle fialovým kvádrem vystřelit takovým způsobem, že většinu běžného provozu necháte v prvních padesáti metrech daleko za sebou, zvlášť když jedete s prázdným nákladovým prostorem. Okamžitá reakce na plyn se ve městě hodí a přifouknutému vzhledu docela sluší. Jenže to je z hlediska nějakého sportovního dramatu asi tak všechno. Jakmile se dostanete do vyšších rychlostí, fyzika a čelní plocha ukážou svůj vliv a dynamika kolem stovky velice rychle ochladne.

A hlavně se přihlásí o slovo u odběru energie z baterie s využitelnou kapacitou 64 kWh. E-Transit Custom si totiž bez mrknutí oka bere v pruměru přes 30 kWh na sto kilometrů. Což je prostě hodně. Jednoduchou matematikou se tak dostáváme k tomu, že reálný dojezd na jedno nabití se pohybuje kolem 200 kilometrů. A to prosím pěkně v podzimním týdnu, kdy venkovní teploty nespadly pod 15 stupňů Celsia a já v kabině prakticky nezapnul topení. To zkrátka není moc dobrá vizitka. Představa, že udeří lednové mrazy, vy naložíte půl tuny nákladu, pustíte si topení a vyrazíte na dálnici, znamená, že budete hledat nabíječku pomalu každých sto třicet kilometrů. Na rozvoz rohlíků kolem komína to stačí, ale rodinná dovolená na horách v tomhle režimu moc fungovat nebude.

Kde mě ale Transit Custom MS-RT mile překvapil, jsou jízdní vlastnosti a naladění podvozku. Už samotná nová generace Transitu Custom udělala mezigeneračně obrovský skok vpřed díky zcela nové platformě s nezávislým zavěšením zadních kol, které konečně poslalo do důchodu tuhá listová pera. Verze MS-RT z tohoto základu těží maximum a ještě ho vylepšuje.

Tím hlavním trikem je širší postoj. Odhadoval jsem to od oka na dva až tři centimetry na každé straně a pohled do technických tabulek mi dal za pravdu – díky devatenáctipalcovým ráfkům s jiným zálisem (které jsou o půl palce širší než u verze Sport a navíc snižují neodpruženou hmotnost o více než kilogram na každém rohu) narostl celkový rozchod kol o více než 50 milimetrů oproti standardnímu provedení. Na každé straně tak kola lezou ven o dobré dva a půl centimetru. V kombinaci s nízko uloženou baterií v podlaze to znamená, že auto v zatáčkách sedí vážně hezky.

Zatáčí to s chutí a jistotou, jakou byste od dodávky absolutně nečekali. Podíl na tom mají i pořádné pneumatiky Goodyear Eagle Sport. Přitom ale inženýři nepodlehli pokušení obout auto na nějaké nesmyslné nízkoprofilové slupky. Rozměr 235/45 R19 (případně 235/50 R19 dle specifikace) nechává pneumatice pořád dostatek bočnice na to, aby dokázala normálně pracovat a filtrovat nástrahy českých okresek.

Výsledkem je, že auto stále moc hezky tlumí. Celkově je tenhle Transit vlastně mnohem pohodlnější a poddajnější, než bych vzhledem k jeho agresivnímu postoji a jistotě v oblouku čekal. Neodskakuje, nemlátí do karoserie a moc nedrncá. A přesně v téhle disciplíně Transit na celé čáře převyšuje loni testovaný Ranger MS-RT. Zatímco vytuněný Ranger na obřích jedenadvacítkách s tuhou zadní nápravou na rozbité silnici drncal opravdu hodně a dával posádce sežrat každý kanál, v Transitu se jen tak plavně a důstojně pohupujete, zatímco vykružujete zatáčky tempem, které by u běžné dodávky znamenalo zásadní náklony a diskomfort.

Verdikt

Co tedy říct závěrem o stroji, který spojuje svět kurýrních služeb s atmosférou rychlostních zkoušek WRC? Ford E-Transit Custom MS-RT je naprostý úlet. Je to jasně fialová dodávka se sportovním bodykitem, křídly, vytaženými blatníky a ozdobnými plaketkami. Z pohledu rozumu a tabulkových propočtů nákladů na kilometr je to dozajista tak trochu blbost. Ale je to tak moc hezká a charismatická blbost, že jí prostě nejde odolat. Jezdí skvěle, vypadá fantasticky a přináší do nudného segmentu užitkových aut přesně tu dávku radosti a humoru, kterou v dnešním automobilovém světě tak zoufale postrádáme.

Jedinou vadou na kráse je onen elektrický pohon pod kapotou. Kdybych si tuhle fialovou nádheru pořizoval já osobně, v ceníku bych obloukem obešel čistě elektrickou verzi a sáhl po hybridu s benzínovým čtyřválcem 2,5 Duratec. Jeho systémových 232 koní je sice oproti elektrickým 285 koním na papíře o chlup méně, ale ruku na srdce – u dodávky ten rozdíl v dynamice stejně zas tak neřešíte a EV navíc maximální výkon poskytne jen za ideálních podmínek. A za tu svobodu a možnost sednout za volant, nekoukat úzkostlivě na procenta baterky a dojet s touhle fialovou šíleností kam potřebujete to obětování pár desítek elektrických plnokrevníků rozhodně stojí.

Technické údaje

motor: Synchronní elektromotor s permanentními magnety (vzadu)
Převodovka: Jednostupňová redukční
Maximální výkon: 210 kW (285 k)
Maximální točivý moment: 415 Nm
Kapacita baterie (využitelná): 64 kWh (Li-Ion NMC)
Maximální výkon nabíjení (AC / DC): 11 kW / 125 kW (10–80 % za cca 30 min)
Zrychlení 0–100 km/h: 7,5 s 
Maximální rychlost: 150 km/h (prý je na tuto hodnotu elektronicky omezená, ale na německé dálnici jsem ověřil, že transit jede 164)
Spotřeba (WLTP / test): 21,6–25,4 kWh/100 km / 32,0 kWh/100 km
Dojezd (WLTP / reálný v testu) až 325 km / cca 200 km
Pohotovostní hmotnost 2 368 kg (dle verze)
Užitečné zatížení 857 kg
Základní cena (E-Custom MS-RT): od 1 520 000 Kč bez DPH (1 839 200 Kč s DPH) v akci
Cena verze AWD / testované: od 1 600 000 Kč bez DPH (1 936 000 Kč s DPH) v akci
Příplatek za lak Turini Purple: 65 000 Kč bez DPH (78 650 Kč s DPH)