Ford '32: 82 let stará novinka

Americká automobilová kultura je dost odlišná od té naší. A teď nemyslím to, jaké počty válců a objemy se za oceánem považují za normální. Americká automobilová kultura je totiž především mnohem, řekněme, demokratičtější a méně elitářská. Že byste takové příměry ve srovnání USA s Evropou zrovna nečekali? Hned vám to vysvětlím.

nám evropanům auta diktuje vrchnost, zatímco v americe je automobilová kultura demokratičtější

My v Evropě jsme zvyklí na to, že nám naše auta diktuje vrchnost. Musí dodržovat spoustu předpisů (což o nových autech v Americe samozřejmě platí také), musí jezdit na pravidelné technické kontroly a pokud se na nich rozhodneme něco změnit, musíme to mít posvěcené úředním lejstrem. Také automobilky očekávají, že přijmeme jejich výrobek jako finální produkt, a nebudeme si vymýšlet, že bychom ho snad chtěli mít nějak jinak. Nemluvě o tom, že chtít cokoliv jiného než čtyřválec je myšlenka, které se může dopustit jen rebel nebo zazobaný buržoust.

Americký přístup je trochu jiný. Auta mají možná ošklivé interiéry, ale jsou velká, levná a osmiválec (nebo aspoň V6) si může dovolit skoro každý. A počítá se také s tím, že si svéprávný občan může postavit auto k obrazu svému. Chcete v autě jiný motor? Fajn, pokud emisemi odpovídá nebo překonává ten původní, nebo je auto starší 25 let, dělejte si, jak uznáte za vhodné.

A Američané dělají. A protože Američané dělají poměrně hojně, a jsou ochotni utrácet velké množství peněz, vidí v tom příležitost nejen garážové firmičky, ale i samotné automobilky. Takže je normální, že zavoláte do Chevroletu nebo Fordu a objednáte si jejich nejnovější osmiválec, který vám po zaplacení pár tisíc dolarů přijde ve veliké krabici, spolu s elektronikou a návodem, jak celou tu věc zamontovat do vašeho starého auta.

Ford to ale dotáhl na ještě vyšší úroveň. Již nějakou dobu ve spolupráci s externí firmou nabízí kompletní karoserie na Ford Mustang z let 1964-1970. A nyní si můžete, s oficiálním posvěcením od Fordu a dokladem originality, za relativně přijatelných zhruba 10 tisíc dolarů, koupit karoserii na nejslavnější hotrodový materiál všech dob – Ford z roku 1932.

dvaatřicítka byla levná, přitažlivá a měla osmiválcový motor – prostě sen hotroddera

Tohle levné a masově vyráběné auto bylo prvním, které běžnému Američanovi nabídlo osmiválcový motor, a proto se po druhé světové válce stalo oblíbeným materiálem hotrodderů. "Dvaatřicítka" totiž dobře vypadala, stála málo peněz, byla lehká a bylo jich všude dost. Jenomže, jak už to v podobných případech bývá, z oblíbeného levného auta se stalo prostě "oblíbené auto" a následně "drahá legenda". Již někdy v 80. letech začaly ceny '32 Fordů stoupat do stratosféry, a začalo dokonce dávat smysl vyrábět jejich repliky.

Dnes stojí použitelná '32 podobné peníze jako nový Ford Mustang, a najít originální, dosud neupravený kousek, který byste mohli použít jako "čisté plátno" pro svůj hot rod, je stále těžší a těžší – nemluvě o tom, že je stále méně lidí ochotných do originálu řezat.

Takže deset tisíc dolarů za maličkou karoserii bez rámu, bez podvozku a bez veškeré mechaniky najednou nezní až tak šíleně. Oproti koupi starého originálu totiž sice pravděpodobně neušetříte (zvláště, pokud budete kupovat nové i všechny ostatní části vozu), ale zase můžete mít "zbrusu nové, 82 let staré auto". A můžete si ho postavit přesně dle vlastní libosti, aniž by měl někdo problém s tím, že jste "zničili krásného veterána". Takže můžete starý Flathead nahradit třeba osmiválcem 5.0 Coyote z nového Mustangu. Nebo třeba dvoulitrem Ecoboost z Focusu. Nebo motorem od BMW. Nebo elektromotorem a baterkami. Nebo něčím ještě šílenějším, co by vás u originálu ani nenapadlo.

Jaký motor byste použili do svého hot rodu vy? A jakou karoserii by měli začít znovu vyrábět v Evropě?