Fiat 600: Historie se opakuje?

Úplně nový svébytný model nám Fiat nepředstavil už pěknou řádku let. Podobně jako u Alfy je i u Fiatu nový automobil vždy svého druhu svátek. Šestistovka pokračuje v retro trendu nastaveném veleúspěšnou Nuova 500 a nabízí se otázka, zda se jí povede navázat na její fenomenální úspěch. Historicky to celkem fungovalo – šestistovka představená v roce 1955 jako větší a silnější alternativa malé pětistovky se prodávala výborně a za její čtrnáctiletou kariéru se prodalo skoro 2,7 milionu vozů. 

Proč tedy nezkusit osvědčený recept znovu? Podobné tvary ve větším a silnějším provedení, nějaká ta výbava navíc a více místa pro rodinu. Bude to trhák? Tentokrát to má fiátek o poznání těžší, protože na stejné platformě vyjíždí od domovského Stellantisu několik vozů. Stejné rozměry, motory a do značné míry i interiér a ovládací prvky trochu ničí rozmanitost automobilového trhu, motivace k jejich využívání je ale jasná a pochopitelná. Alespoň že měli Italové volné ruce v oblasti designu. I když…

Zatímco u maličké pětistovky design plný oblin a kulatých tvarů fungoval na jedničku, na větší ploše už to tak dobře nepůsobí. Myslel jsem si, že obzvláště po zkušenostech s modely jako například 500L living, nebo i 500x, jehož místo na trhu nová šestistovka do jisté míry přebírá, si toho jsou vědomi i ve Fiatu. No – nevím. To auto zkrátka není malé a roztomilé detaily ve formě kulatých světel, retro prolisů a ozdobných lištiček tu podle mě nefungují, protože aby nepůsobily disproporčně, musí být velké a tím na roztomilosti ztrácejí.

Podél kapoty vytažené “oční linky” hlavních světlometů na mě působí až nevkusným dojmem, připomínají mi takové ty nalepovací řasy, co si před deseti lety některé majitelky lepily na své vozy, nepomáhá ani přední část vozu působící trochu jako vzorník různých mřížek. Celé to ještě umocňuje hnědošedá barva, ve které to auto prostě ze všeho nejvíc přípomíná hrocha. S “oblečením” téhle platformy se zkrátka tentokrát lépe poprali u Jeepu, na druhou stranu stačí pohled na překombinovaný předek nové Alfy Milano Junior, a Fiat hned působí o poznání podařeněji.

Co však šestistovce rozhodně nechybí je…šestistovka. Motiv číslice 600 se objevuje na autě skutečně všude, naproti tomu název automobilky Fiat najdete jen vzadu na víku kufru a vyšitý na sedadlech – jako by modelové označení bylo brandem samo o sobě a výrobce je tu trochu upozaděn. Tenhle přístup zkoušelo už mnoho automobilek, například Ford s Mustangem nebo Bronkem, ale také Aston Martin s Lagondou. 

Kulatý zevnějšek si mě příliš nezískal, ale v interiéru je to jiná písnička. Stejně jako jsem byl spokojený s ergonomií Avengera stojícího na stejné platformě, vyhovuje mi i Fiat. Stellantisu se povedlo rozumně vyvážit moderní “uklizenost” a dostatek ovládacích prvků, výsledkem je ergonomicky zdařilý kokpit bez zbytečných hi-tech vychytávek, ale zato s (na italské poměry) vcelku intuitivním ovládáním. 

Líbí se mi světlé sedačky s modrým prošíváním, na kterých se dá celkem pohodlně posedět i vzadu. Rozložení prostoru v bublinovité karoserii je poměrně rozumně vyvážené mezi posádku a náklad, takže s přivřeným okem bych si šestistovku uměl představit i jako druhé auto pro čtyřčlennou rodinu. Při převážení kočárku ale vcelku otravuje život poměrně vysoká nakladací hrana. 

Narozdíl od nedávno testované elektrické verze měl béžový fiátek pod kapotou zvučný tříválec, kterému zde sekunduje pouze slabší (21kW) elektromotor. Jde o řešení někde na půli cesty mezi mildhybridem a fullhybridem. Jen na elektřinu jezdí šestistovka spíše sporadicky, zpravidla jen v nízkých rychlostech a minimálním sešlápnutí plynového pedálu. Zdálo se mi, že se občas vůz nemohl rozhodnout, jaký pohon zvolí, takže “spalovák” stále zhasínal, aby se za několik sekund znovu nahodil. Za jízdy to zas tak nerušilo, ale když se mi během jednoho stání na semaforech fiátek asi šestkrát vypnul a nastartoval (což zatřepe celým autem), přišlo mi to trochu hloupé. Snad se systém povede lépe vyladit. 

Snad právě tahle nerozhodnost a časté startování bude také důvodem, proč 600 docela dost žere. Pod kapotou je klasický stellantisí 1,2 puretech, který jsem si několikrát vyzkoušel v podobně velkých a těžkých autech, například Citroenu C3 aircross nebo Peugeotu 308. Tam byl navíc naladěný na o deset koní vyšší výkon. S těmi auty nebyl problém udržet spotřebu pod šest litrů paliva na sto kilometrů. Fiat se mi bohužel, i přes bateriovou výpomoc (nebo snad právě kvůli ní?) takto nízko dostat nepodařilo. To je trochu hloupé.

Podvozek a jízdní vlastnosti šestistovky mi ale naštěstí udělaly celkem radost. Ačkoli jde o vůz sdílející platformu s Jeepem Avenger, který je charakterem poměrně pevný a robustní, naladění šestistovky je spíš italské. Autíčko tak nějak vlaje směrem, kam je natočená přední náprava a spokojeně skáče přes výmoly a kostky. Řízení je příjemně rychlé a reakce na plyn díky elektromotoru vcelku bryskní. Šestistovka přímo vybízí k italskému kličkování městským provozem, hopsání přes tramvajové pásy a dekly od kanálů a celkově uvolněnému stylu řízení. Měkké tlumiče poberou většinu nerovností, zbytek se rozloží v bohaté porci molitanu na sedácích. 

Tohle auto se zkrátka kupuje po italsku – na srdíčko. Pokud se vám líbí, kupte si ho. Rozhodně není špatné a věřím, že vám bude dělat radost. Vlastně se mi v jeho trochu přihlouplém výrazu a radostných jízdních vlastnostech povedlo najít i trochu svébytného charakteru, to už dneska moc aut neumí. 

Verdikt

Laťka, kterou u “číselných” Fiatů nastavila Nuova 500, je velice vysoko a nová šestistovka ji, alespoň myslím, nepřekonala. To z ní ale nedělá špatné auto, myslím si, že je to i vcelku podařený Fiat. Trochu jsem se obával, zda společnou platformou s Opely, Francouzi a Jeepem neztratí charakter, ale nakonec se celkem podařilo v něm alespoň část jeho “italství” zachovat. Vzhled vozu se mi sice úplně nepozdává, ale to je věc subjektivní a věřím, že si i s vizáží roztomilého hrošíka své příznivce najde. 

Technické údaje

Motor: Přeplňovaný zážehový tříválec 1199 ccm 
Výkon: 74 kW (100 k) při 5500 ot./min (+ 21 kW hybridní systém)
Točivý moment: 205 Nm při 1750 ot./min (+ 55 Nm hbridní systém)
Převodovka: dvouspojková automatická
Maximální rychlost: 184 km/h 
Zrychlení 0–100 km/h: 10,4 s 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 4,9 l/100 km kombinovaná
Průměrná spotřeba  v testu: 6,6 l/100 km kombinovaná
Cena od:  549 900 Kč