Fiat 128: Začátek nové éry

Ještě to není tak dávno, co jsme na našich cestách potkávali malé sympatické Zastavy 101. Bylo to auto moderní koncepce a rozumných rozměrů, jeho konstrukce však nebyla dílem jugoslávského inženýrství. Přestože v podobě, jak si Zastavu pamatujeme, nikdy nesjela z linky továrny v Itálii, bylo celé tohle autíčko kompletně převzato od Fiatu a vyráběno díky zakoupené licenci na vůz Fiat 128. 

A teď je v tom trochu zmatek, že? Takže to vezmeme od začátku. Před padesáti lety, v roce 1969, ukázal Fiat motoristické veřejnosti svou horkou novinku. Byl to kompaktní vůz nižší střední třídy Fiat 128. Pro Fiat se jednalo o přelomový automobil. Poprvé se ve Fiatu objevila koncepce, jakou dnes využívá drtivá většina osobních aut na planetě. Motor byl uložen vpředu napříč, vedle něj se vměstnala převodovka a to celé pohánělo přední kola. Kompaktní powertrain ponechává konstruktérům volné ruce, všechno se vejde pod přední kapotu, dál už může být karoserie jakákoli.

A to zdaleka není konec. Fiat 128 dostal nezávislé zavěšení na všech kolech, vpředu byly vzpěry McPherson doplněné o zkrutný stabilizátor, vzadu se místo vinutých pružin použilo příčného listového pera, které dále šetřilo prostor pro posádku a zavazadla. Brzdy byly vzadu bubnové, vpředu však již kotoučové. Zkrátka snad až na to příčné listové pero tu před sebou máme základ kompaktního evropského auta, jak jej známe prakticky až do dnešních dní. 

Pod kapotou se nacházel zážehový řadový čtyřválec o objemu 1116. Jako majitele vás mohlo těšit, že tento motor vytvořil Aurelio Lampredi, tvůrce mnoha slavných motorů Ferrari, včetně toho s červenými hlavami (Testa Rossa). S výkonem 55 koní tu kromě jména konstruktéra mnoho podobností nebylo, přestože i tady se jednalo o veskrze moderní konstrukci. Motor s rozvodem OHC využíval v té době ještě vzácný ozubený rozvodový řemen. Autíčku s pohotovostní hmotností 750 kg stačil výkon motoru na maximální rychlost okolo 135 km/h. 

Fiat 128 byl představen jako dvou i čtyřdveřový sedan, později přišlo i kupé a třídveřové kombi Familiare. A teď jsme u toho, v čem byla Zastava 101 jiná. Pokud zapátráte v paměti, jistě si ji vybavíte. A ano, byl to pětidveřový liftback. A to Fiat 128 nikdy nebyl. Gianni Agnelli, vládce Fiatu, totiž měl rád klasickou karoserii sedan. A proto výrobu liftbacku, ačkoli byl připravený, prostě zatrhl. Naopak Jugoslávcům se praktická výklopná záď líbila a tak se stalo, že my na té špatné straně plotu měli něco, co sami Italové mít nemohli – pětidveřový Fiat 128.

Co ale Italové mohli mít, bylo kupé. Na Čechoslováky se jen usmívalo z výlohy Tuzexu, v rodné Itálii se však stalo hitem. Vlastně to musely být hezké časy, po boku Fiatu 128 Sport Coupé byl v prodeji i Fiat 124 Spider, Fiat 124 Coupé a o něco později se přidal i sporťáček s motorem uprostřed, Fiat X1/9. Sport Coupé se vyrábělo ve dvou variantách, sportovněji střižené Sport Coupé později vystřídala elegantní verze 3P, obě auta byla k dispozici s motory 1.1 a 1.3 o výkonu až 75 koní a dostala i podtlakový posilovač brzd.

Kdo nedosáhl na Sport Coupé, nemusel hned věšet hlavu. Ani dvoudveřový sedan 128 nebyl k zahození, obzvláště ve veri 128 Rally, kde nabízel šílených 66 koní a kola z lehkých slitin.

Fiat 128 postupně prošel dvěma modernizacemi, ta druhá dala zapomenout na kulatá světla a chrom, na řadu přišel plast a hrany. Zkrátka končila další éra. V roce 1978 přichází na scénu Fiat Ritmo a 128 může odejít do zaslouženého důchodu. Jeho licenční potomci však nepřestanou sjíždět z výrobních pásů až do roku 2008.

Fiat 128 se stal okamžitě po vstupu na trh Autem roku a koncepce, kterou jeho tvůrci použili (ačkoli ji nevymysleli, objevila se už u Mini), se ukázala jako ta správná cesta. Giorgetto Giugiaro se svých pamětech vzpomíná na vývoj VW Golf, na kterém se jako designér také podílel. A jednou z pomůcek, která Němcům pomáhala postavit dnes ikonický a řekl bych až vzorový hatchback nižší střední třídy, byl rozebraný Fiat 128.