DS N°8 350k AWD: Stále umělecké, navíc i živé a ještě komfortnější

Vlajkovou loď automobilky DS Automobiles, zvanou DS N°8, jsem pro vás už jednou otestoval. Tehdy jsem dostal k dispozici vrcholnou výbavu Étoile s úchvatným karamelovým čalouněním, ovšem jen v prostřední výkonové variantě s jedním elektromotorem o výkonu 180 kW/245 k, pohánějícím přední kola.

Pamatuji si, jak mě auto bavilo svým francouzským, alternativním přístupem ke vnímané hodnotě. Označil jsem ho tehdy za umělecký předmět, jímž se můžete primárně kochat, a fakt, že je možné v něm i jezdit, je jen takový bonus. Také si však vzpomínám, že mi přišlo, že se rozjíždí na svůj nejvyšší výkon až zbytečně zvolna (kvůli kontrole trakce) a že bych si přál, aby mělo ještě o něco jemnější odpružení, jelikož v autě chybělo čtení děr kamerou.

Před pár týdny, v rámci akce DS Tour 2026, se mi poštěstilo s DS N°8 potkat znovu, dokonce ve stejné vrcholné výbavě, i se shodným, skutečně nádherným karamelovým vnitřkem. Tentokrát však přede mnou stála úplně nejvyšší verze, osazená dvěma elektromotory (každým na jedné nápravě) o souhrnném výkonu 250 kW/350 k a vybavená oním chytrým podvozkem.

To jsem si musel vyzkoušet. Chtěl jsem poznat, jestli vyřeší mé dva hlavní problémy, které jsem měl s první testovačkou. A co jsem zjistil? Že ano! DS N°8 350k AWD je stále umělecké, jen už i živé a ještě komfortnější. Na dalších řádcích vám vše popíšu.

Pojízdný Louvre…

Samotné auto se samozřejmě za ten necelý půlrok nijak nezměnilo. Pořád je potřeba se na něj dívat úplně jinak než na konkurenta BMW nebo Mercedesu. Tím není a ani nechce být. Nejde mu o nejlepší objektivní kritéria. Je pojaté stoprocentně francouzsky a místo na tvrdá data sází na pocity, dojmy a nálady.

Abyste si ho tedy užili, musíte tabulky zahodit a představit si, že sedíte v nějaké krásné pařížské kavárně, pijete dobrou kávu, k tomu si uždibujete kousky croissantu, teoreticky možná i kouříte (protože to k Francii také patří) a koukáte na Eiffelovu věž, zatímco vám v pozadí hraje pouliční umělec na svůj akordeon.

Pak vůbec nebudete řešit, že DS N°8 oplývá poněkud stísněnější kabinou, zejména vzadu, nebo že má příliš vysoko umístěný volant, což vede ke kapku kompromisní pozici řidiče. Nad vším tímto nonšalantně mávnete rukou a budete si vychutnávat vizuálně povedenou přední masku připomínající fousy, stylová zadní světla nebo už několikrát zmíněný úžasný interiér.

Bavíme se zkrátka o pojízdném Louvru. Prim tu hrají materiály, dekory, barvy, vůně. A to prosím všude, vně i uvnitř. Auto vnímáte smysly a prožíváte srdcem. Mozek nechte doma. Když se naladíte na tuto vlnu, DS N°8 budete bez přehánění milovat.

… který už zvládne i připojovací pruh…

Verze 350 k, označená logicky po nejvyšším dostupném množství koní, k tomu ale přidává i výkon, jenž bych (nejen já) očekával od moderního, velkého elektromobilu. Zatímco předokolková varianta se rozjíždí přehnaně pomalu, jelikož plný tah počítač dovolí autu použít až asi okolo 90 km/h, provedení se dvěma elektromotory umí už z místa vyrazit s takovou vervou, že vás zarazí do sedačky.

Na druhou stranu, nebyli by to Francouzi, kdyby si nevymysleli zase nějakou veselou „kulišárnu“. Vy totiž vozu musíte dát vaši potřebu zrychlovat prudce prvně jednoznačně najevo. A abychom se nepochopili špatně, ne, nestačí jen zarazit pedál akcelerátoru na podlahu, i kdyby až za „bod odporu“. Pakliže uděláte jen tohle, i tato verze vyrazí úplně stejně pozvolna jako předokolka. Vy musíte nejprve navolit ten správný režim.

Řekli jste si právě něco jako: „Dobře, nastavím tedy logicky režim Sport“, že? Hehe! Tak to byste udělali chybu. Nezapomínejte, že se bavíme o Francii. O zemi, která nám dala jediné kabrio, jehož střechu raději nikdo neotevírá, aby nepřišel o rozum. Logiku nehledejte. Nene, režim Sport vám nepomůže. Na něj sice DS N°8 zrychlí o něco lépe, avšak pořád relativně… pomalu.

Vy musíte zvolit režim AWD. Je tomu tak proto, že jedině v něm elektronika rovnou, od začátku připojuje zadní elektromotor, jenž v jakémkoliv jiném režimu tvoří pouze váhu navíc. Teprve zde se dočkáte akcelerace dovolující například připojení se do dálničního provozu tak, jak byste čekali od elektromobilu s třemi sty padesáti koňmi. Jinak… Paříž, káva, croissant, cigareta, Eiffelovka a akordeon. ;-)

… a skutečně pěkně žehlí díry

Nejvyšší varianta se také chlubí asi nejvýznamnější značkovou technologií, zvanou DS Active Scan Suspension (jen doplním, že nyní už ji má v nabídce i předokolka, v kombinaci s nejvyšší výbavou a větší baterkou). Spočívá v čelní kameře, která „zkoumá“ vozovku před autem a hledá nerovnosti. Když nějakou objeví, elektronika vypočítá, za jak dlouho na ni které kolo najede, a ve správný moment změkčí tlumič. Tím by měl být zajištěn prvotřídní komfort cestování.

Samozřejmě, stále jsme ve Francii, takže tato technologie funguje jen za denního světla (Paříž, káva, croissant, cigareta, Eiffelovka a akordeon :-D). Přední LED světlomety bohužel neposkytují dost jasu, ačkoliv lidskému oku svítí pěkně, což vím z testu prvního kousku. Ale můžu potvrdit, že když je zrovna slunce nad obzorem, odpružení funguje a skutečně umí žehlit díry lépe než u verze bez aktivní kamery. Dokonce na některých z nich umí vytvořit i efekt létajícího koberce, kdy se jen decentně pohupuje.

Vyložený ekvivalent starých hydropneumatických Citroënů v něm nehledejte. I toto nejlepší řešení pořád trochu bojuje s ostrými příčnými nerovnostmi, jež prostě neumí zcela vyhladit, zřejmě i kvůli velkým kolům. Ale při porovnání s ostatními elektromobily této třídy se jedná o jedno z nejpohodlnějších odpružení a výrobci dělá dobré jméno.

Verdikt

Jinými slovy, vlastně podobně jako při mém závěru testu zcela nové generace DS N°7, i zde bych připlatil. Nejvyšší verze spojuje kýžené francouzské umění s konkurenceschopnou dynamikou a prvotřídním tlumením nerovností, čili tak, jak si u auta značky DS Automobiles představuji.

Ano, takto je to velmi drahé auto. Konfigurátor na mě po připočítání vyfocených barev a materiálů zasvítil cifrou 2 269 000 Kč. Jenže pokud toto řešíte, k autu nepatříte. Musíte v něm vidět ekvivalent luxusní kabelky, na jejíž cenu se nikdo neptá. Stejně jako ji, i DS N°8 prostě chcete, nebo nechcete. A když dojdete k rozhodnutí, že ano, tak proč troškařit? Ať dělá všechno, co má.

Jak to vidíte vy? Souhlasíte se mnou, že když už se kupuje drahé auto proto, že se prostě líbí, tak ať to tedy je opravdu verze nejnašperkovanější? Nebo by vám naopak dávalo větší smysl kupovat provedení jednodušší, jen v pěkné barvě, protože kochat se dá i jím a člověk ušetří? Dejte vědět v diskuzi.

Omlouvám se za sníženou kvalitu fotografií, Tomáše jsem s sebou tentokrát neměl a prostoru na hraní si s foťákem moc nebylo.

Technická data

DS N°8 350k AWD Long Range Étoile

Motor: dva elektromotory, jeden na každé nápravě, pohon všech kol
Nejvyšší výkon: 257 kW (350k) 
Nejvyšší točivý moment: 509 Nm
Provozní hmotnost: 2 289 kg 
Maximální rychlost: 190 km/h
0-100 km/h: 5,4 s 
Kombinovaná spotřeba udávaná výrobcem: 16,6 kWh/100 km 
Spotřeba v testu: Nebylo dost prostoru 
Tabulkový dojezd: až 651 km kombinovaně, až 787 km ve městě (WLTP)
Nejvyšší dosažený udávaný dojezd v testu: V autě při 72% baterky svítilo 374 km, ale počítadlo Stellantisu umí padat rychleji, než přibývají kilometry, a zároveň se dá předpokládat, že u auta zkoušel dynamiku každý. Takže se vlastně jedná o irelevantní číslo.
Kapacita baterie: 97,2 kWh
Doba nabíjení DC: 27 m (z 20% na 80%, maximální výkon 160 kW)
Doba nabíjení AC: 3 h (maximální výkon 11 kW, ano, prostou matematikou to vypadá spíš tak na něco mezi 8-9 hodinami, ale toto jsou oficiální údaje automobilky)
Základní cena: 1 590 000 Kč (DS N°8 230k FWD Standard Range Pallas)
Základní cena testované verze: 1 990 000 Kč (DS N°8 350k AWD Long Range Étoile)
Cena testovaného kusu: 2 269 000 Kč