Citroën Spacetourer Shine: Nejluxusnější Citroën dneška je dodávka?

Když jsem chodil na základku, měli jsme doma šestiválcový Citroën XM. Měl sice vysokou spotřebu a celkem často se na něm něco rozbilo, ale v devadesátkové šedi stodvacítek a favoritů působil jako zjev z jiného světa. Spousta místa, pohodlí a elektrické výbavy – bylo to prostě luxusní auto. Žel doby, kdy jsme si mohli od francouzského výrobce koupit vůz směřující do nejvyšších pater automobilové produkce skončila v roce 2012 s odchodem modelu C6 .

Od té doby musely příznivcům značky stačit auta střední třídy. Do roku 2018 tuto pozici zastával model C5, který sice nenabídl tak sametovou jízdu a tolik avantgardy jako “šestka”, ale nechyběla tu klasická hydropneumatika, šestiválec a dostali jste ho jako důstojný sedan. Ale pak už se to trochu komplikuje. Stejně jako odešly sofistikované hydraulické systémy s “koulemi”, zmizely i velké motory a opulentně prostorné karoserie. Musíte se tak zpravidla spokojit s více či méně hybridizovanými tříválci, dvouspojkovými převodovkami, crossoverově stylizovanými karoseriemi a dalšími jevy poplatnými době.

Je tu ale ještě jedno auto, které jako by nám dávalo ochutnat, jaký byl svět před dekádou. To, že si ho dnes můžete koupit, není mimochodem vůbec samozřejmostí. Ještě před pár lety Stellantis prohlašoval, že osobní dodávky budou už navždy jen elektrické. Naštěstí zde však zafungoval trh, sic dotacemi a předpisy značně pokřivený, a naftové dodávky a pick-upy do nabídky zase vrátil. 

A tak tu máme vůz, který si jako poslední mohykán z portfolia Stellantisu drží výborný dvoulitrový nafťák v kombinaci s neméně povedeným osmistupňovým hydroměničovým Aisinem. Modernější hybrid a dvouspojka využívané v novějších modelech sice nejsou špatné, ale kultivovanosti této kombinace zdaleka nedosahují. 

Spacetoureru sice už táhne na deset let, takže i přes facelift už vzhledem nijak zvlášť neuchvátí, na druhou stranu se tím ale vyhýbá módním vlnám a trendům. Možná je to i proto, že na kvádr moc invence naroubovat stejně nejde. V tmavých barvách, jako je třeba testovaná šedivá, a se zatmavenými zadními okny ale působí vcelku důstojným dojmem. 

Po otevření elektrických “šoupaček” překvapí poměrně hezky provedený vnitřek. Nechybí tu vysouvací záclonky, stolečky, kožená sedadla, dostatek nabíječek, ozvučení, stropní rozvod ventilace a dokonce došlo i na střešní okna. Pokud by vám tahle konfigurace nestačila, můžete si připlatit i za “kapitánky” s vlastními područkami a širší škálou nastavení. I tyhle základní lavice dělené v poměru 2:1 jsou ale vcelku pohodlné.  Líbí se mi i ulička mezi předními sedadly, která umožňuje řidiči nastoupit zezadu – například v místech, kde nemá prostor na otevření dveří, nebo v případě, že si chce třeba nejprve v klidu v autě sundat bundu a podobně. A ačkoli se to nemá, je k nezaplacení i v situaci, kdy na dálnici potřebuje spolujezdec rychle přelézt dozadu mezi dvě hádající se děti. 

Docela dobře se má i řidič. Dokonce tu nechybí ani masáž v opěradle – sice jen jednoduchá, ale je tam. Obligátní balíček asistentů zahrnující adaptivní tempomat a automatické držení v pruzích je také odladěnější, než kdy dříve – už s vámi nehraje ping-pong mezi krajnicemi, ale drží se pěkně v pruhu. Když už jsme u těch asistentů – je tu i stellantisí trumf, knoflík s autíčkem. Ten dlouhým podržením vypne všechny předem navolené asistenty, takže předstartovní procedura tohoto vozu zahrnuje jen jeden krok. 

Ergonomie? Ani tady nemám moc připomínek. Klimatizace je tlačítková, hlasitost kolečková, snad jen páčka řazení potřebuje trochu déle podržet v požadované pozici – to prý abyste si nezařadili omylem. 

Hlavním trumfem Spacetoureru je ale jeho nenucené pohodlí. Tlumiče s dlouhým zdvihem jsou zkombinovány s poměrně tuhými pružinami, doplňují to ještě vysokoprofilové pneumatiky. Vůz tak není zrovna pokořitel ostrých vlásenek, ale na rozbité silnici je máloco klidnější a odtlumenější. Zdá se mi, že s faceliftem tu navíc přibyly nějaké tlumící hmoty, protože i v neslušných rychlostech je v autě příjemné ticho a neproniká sem hluk od kol, motoru, ani aerodynamický svist. 

Podobně jako ty staré Citroëny v úvodu je Spacetourer autem, ve kterém je zkrátka velice příjemné se jen tak vézt. Jestli při tom budete i řídit není tak podstatné. Luxus ve formě přebytku prostoru ve všech směrech, síle objemného motoru, houpání podvozku a slušné výbavě ale snadno dává zapomenout, že sedíte v autě vycházejícím z obyčejné dodávky. 

Letošní rok je velice pravděpodobně poslední možností si takovéhle auto pořídit. Dvoulitr už u některých značek Stellantisu z nabídky zcela zmizel, zůstává jen slabší jedna-pětka, nebo elektrická verze. Chápu důvody, proč tomu tak je, zdá se mi to ale jako velká škoda. Spacetourer šel totiž posledních deset let trochu jiným směrem než většina automobilové produkce. Procházel řadou drobných zlepšení, které kultivovaly slušný, avšak zpočátku zcela evidentně užitkový základ ve vůz, ze kterého je nakonec poměrně dobrý osobák. 

Tak dobrý, že ho za sebe považuji za nekorunovanou vlajkovou loď Citroënu, jakkoli divně to zní. 

Verdikt

Doby, kdy si můžete pořídit stellantisí osobní dodávku s dvoulitrem a osmikvaltem se chýlí ke konci. Máte-li chuť si tohle auto pořídit, neváhejte. Za těch bezmála deset let jsme ji měli půjčenou už mnohokrát – začínala v pozici “toho levného auta když nemáte na multivan”, s tím, jak se ale automobilový svět vyvíjel a s implementací spousty drobných vylepšení se z ní nakonec stala dost možná nejrozumnější volba v této kategorii. Kdo by to čekal.

Technické údaje

Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec, 1997 cm³
Výkon: 130 kW / 180 koní
Točivý moment: 4000 Nm 
Převodovka: osmistupňový hydroměničový automat
Maximální rychlost: 185 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 10 s 
Objem nádrže: 70 l
Spotřeba udávaná (WLTP): 7,3 l/100 km
Spotřeba v testu: 7,5 l/100 km 
Zatížení střechy (dynamické): 170 kg 
Max. hmotnost brzděného přívěsu: 2 500 kg 
Základní cena vč. DPH: 1 197 779 Kč