Testů Citroënu Berlingo a jeho sesterských modelů s jinými znaky na přídi už bylo na Autíčkáři opravdu hodně. ZA těch šest let, kdy je současná generace na trhu, se ale svět automobilů dost razantně změnil a určitě si vzpomenete, že se eskapádám s nedostupností použitelného pohonu nevyhnula i tato sympatická malá dodávka. Temné roky Berlinga jsou ale snad už za námi a faceliftovaná verze pro letošní rok je k dispozici opět i s osvědčenou naftovou jedeapůlkou. Dokonce už se ani nemusí schovávat v kategorii nákladních vozů a v interiéru se nenachází stopy po odmontované přepážce.
Nejvýrazněji se facelift projevil na přední části vozu. Myslím, že jde jednoznačně o posun správným směrem, šest let starý “bublinoidní” design s třemi oddělenými páry světlometů nezestárnul příliš dobře a působil docela těžkopádně. Nová verze přidává nějaké ty hrany a jasněji definovanou hranu kapoty s maskou chladiče. Docela pěkně vypadá i výraznější inovované logo automobilky. Díky výrazně protaženým vertikálním linkám působí vůz širším dojmem a jednotlivé plochy se do sebe neslévají, jak tomu bylo dříve. Vzhledem k tomu, že kapota i blatníky zůstaly stejné jako u předfaceliftu, myslím, že jde o vcelku slušný výkon.
Na bocích a vzadu už ale žádnou divočinu nečekejte. Plastové obložení spodní hrany dveří přišlo o obdélníkové prolisy inspirované kdysi u Citroënu oblíbenými “air-bumpy”, na zadních dveřích přibyl spíše symbolický spoiler. Ale jinak je vše při starém, neměnila se dokonce ani grafika zadních světlometů. U dodávky to ale ničemu nevadí, alespoň na ní budou při opravách po nehodě pasovat levné náhradní díly z dosluhujících starších vozů. K testu jsem dostal už několik let nabízenou barevnou kombinaci tmavě modré metalízy a černých lesklých ráfků, která se na vybavených verzích objevuje (společně s bílou s oranžovými doplňky vycházející z dřívější verze XTR) skoro nejčastěji. Barva jako taková je moc hezká, ale ta černá kola bych si klidně odpustil.
A co interiér, ptáte se? Máme tu nový volant, lehce zploštělý z obou stran a se čtyřmi rovnoběžnými rameny. Místo ručičkových ukazatelů se za ním nachází dnes už levnější displej, třetí změnou je pak subtilnější obrazovka infotainmentu, navzdory modernizaci ji však stále doplňuje i otáčecí ovladač hlasitosti a dvojice tlačítek. Domeček slouží k návratu na domovskou obrazovku, autíčko krátkým stiskem otevře nastavení vozu a dlouhým – potlesk prosím – vypne všechny předvolené asistenty. Takže stačí jednou nastavit, co se tímhle kouzelným knoflíkem deaktivuje a “předletová příprava” Berlinga se rázem smrskne na jeden úkon.
Sedadla jsou také pořád stejná. Látka připomínající svetr je pohodlná, molitanu dostatek a ve druhé řadě nechybí trojice isofixů. Zato v té třetí je, pravděpodobně z homologačních důvodů, nenajdete. Škoda. Místa na nohy je tu celkem dost, rozhodně nejde o nějaké nouzové židličky, cestující tu dokonce dostali i vlastní nabíječku a stojánky na nápoje. Přístup dozadu kolem sklopeného opěradla ve druhé řadě je ale navzdory šoupacím dveřím poměrně náročný, méně pohyblivým cestujícím by mohl dělat problémy. Sedadla v poslední řadě bohužel není možné po vzoru dražších MPV nějak prakticky schovat do podlahy, jejich vyndání z vozu je ale jednoduché a vzhledem k přijatelné hmotnosti není problém je pravidelně odnášet do garáže.
Tomu se pravděpodobně nevyhnete, budete-li chtít využívat zavazadelník vozu. Ten je v pětimístné konfiguraci u verze XL opravdu královský a schvátí vše, na co si vzpomenete. Při parkování v řadě na kraji vozovky je ale nutné mít za autem dostatek místa na otevření rozměrného vzhůru výklopného víka. V případě, že se na vás někdo “nalepí”, nezbývá než využít menší otevírací okno, nebo si trochu poodjet. Nečekal bych, že to bude téma, ale během testovacího týdne jsem takto popojížděl kvůli nakládání kočárku hned třikrát.
Ani stran jízdy a ovládání nepřinesl facelift žádné výrazné změny. Myslím, že to nikomu příliš nevadí. Motor 1,5 BlueHDI130 asi není třeba představovat, osvědčený diesel je tu navíc stále spřažený se starým dobrým osmikvaltem od Aisinu, nikoli s novou, ale za mě poněkud kompromisní stellantisí šestistupňovou dvouspojkou. V pohodovém tempu jezdí Berlingo velice přijemně, podvozek se příjemně pohupuje a o větších dírách dává vědět jen vzdáleným žbuchnutím odněkud zpod vozu. V zatáčkách je vůz čitelný, na limitu stritkně nedotáčivý a dost se naklání, takže k nějakému závodění rozhodně nevybízí.
Snad i díky pohodovému naladění jsem končil poměrně náročný testovací týden s velice pěknou hodnotou spotřeby 5,8 litrů na sto kilometrů. Tentokrát jsem jezdil dost po městě, kde se znatelná část výkonu navíc ztratila v prokluzu měniče, zároveň jsem ale absolvoval i několik dálničních přesunů. Vzhledem k nízkému nájezdu vozu v době testu věřím, že po zajetí s sžití se s vozem skutečně nebude problém dlouhodobě udržet spotřebu pod proklamovanými 5,6 litry dle WTLP. Na dodávku s automatem je to slušný výkon.
Verdikt
“Vždyť je to furt stejný!” konstatoval redakční kolega Marek, když jsem mu francouzskou dodávku přijel ukázat. A má svým způsobem pravdu. Až na líbivější předek a trochu jiné displeje se tu nic nezměnilo, povinné homologační naschvály se povedlo integrovat na jedničku, k jejich vypnutí stačí jediný stisk “autíčka” po startu. Když se ale podívám na to, kam se ubírá produkce současných “konfekčních” automobilových výrobců, říkám si, že malé množství změn není nic, za co bych se na Citroën zlobil. Naftové Berlingo je pořád stejně příjemný a nenáročný univerzál, který se právem těší oblibě řemeslníků i rodin. Za celý testovací týden mě ničím zásadně nepřekvapilo, bylo totiž přesně tak dobré, jak si ho pamatuji. Obočí jsem nakonec zvedl jen nad ceníkem, kde i nejzákladnější krátká verze znatelně přelezla půl milionu, ještě na jaře se přitom dala pořídit za 450 tisíc.
Technické údaje:
Motor: čtyřválec turbodiesel 1 499 cm3
Výkon: 96 kW (130 koní) v 3 750 ot./min
Točivý moment: 300 Nm v 1 750 ot./min
Převodovka: osmistupňová hydroměnič
Maximální rychlost: 184 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 10,5 s
Objem nádrže: 50 l
Délka: 4753 mm
Průměrná spotřeba: 5,6 / 5,8 (udávaná/v testu) [l/100km]
Cena již od: 540 000 Kč
Cena testované verze (XL MAX 1,5 HDi): 725 000 Kč
S.h.I.t.
27. 9. 2024, 22:38 1 reagovatSkoda, ze benzinovy motor neni zadna slava a dieslovy pro zmenu trpi na problemy s adblue vstrikovaci a jejich nevydrzi a zanasenim. Bohuzel, opravy drahe... a jiste.
rock
28. 9. 2024, 09:33 0 reagovatS tou faceliftovanou maskou se kluci inspirovali u SsangYongu (Korando), ne?
Anebo už jsou dneska všechny auta stejný a není co vymyslet?