Buřty, kořenky i domky pro netopýry. Tohle je 5 nejbizarnějších vedlejšáků automobilových značek

Kdo říká, že automobilky musejí vyrábět pouze auta? (Dokonce nemusejí vyrábět ani auta, a stále se jim dostává značné pozornosti – že, milý Jaguare?) Mnohé mají v portfoliu motocykly, letadla, autobusy, traktory, lodě, jízdní kola a další produkty více či méně související s dopravou. Na tom není nic překvapivého, neboť různé zdroje příjmů zajistí společnosti lepší stabilitu a vyvinuté technologie by byla škoda nevyužít pro příbuzné projekty. 

V nabídce některých značek však najdeme i věci, které by od světa motorů nemohly být vzdálenější – a teď nemluvím o klasickém merchandisingu zahrnujícím celou škálu předmětů od klíčenky až po kulečníkový stůl. Pojďme si představit ty nejbizarnější z nich.

Ostré zuby lvíčka Peugeota

Na první pohled „obyčejný“ merch – prostě reklamní předmět, na který bouchnete logo a prodáte s parádní marží. Akorát že vůbec. Na mlýnky značky Peugeot se dokonce nevztahuje ani klasifikace „vedlejšák automobilky“, neboť spatřily světlo světa o více než půlstoletí dřív než první automobil stejného jména. Příběh začíná v roce 1810, kdy bratři Peugeotové přestavěli svůj klasický obilný mlýn na provoz zpracovávající válcovanou ocel a začali vyrábět nástroje, výztuhy, hodinové mechanismy a množství dalších praktických pomůcek či součástek. V roce 1840 představili první mlýnek na kávu, o něco později také na pepř a sůl. Slavné logo lva, symbolizující silné čelisti, které dokonale semelou každou ingredienci, začala firma Peugeot Frères používat v roce 1850. 

Do výroby automobilů se v dobách počínajícího motorismu – o dvě generace později – nadchl Armand Peugeot. Společnost už tou dobou patřila k předním výrobcům jídzních kol a pokročilejší druhy „samohybů“ mu připadaly jako další logický krok. Jeho bratr Eugéne však tuto vášeň nesdílel a nakonec si Armand musel zatímto účelem založit vlastní firmu – Société Anonyme des Automobiles Peugeot – a postavit v Audincourtu novou fabriku, zaměřenou výhradně na auta.

Rodinná továrna v Doubs s veškerou „neautomobilovou“ produkcí zůstala Eugénovi a mlýnky se zde vyrábějí dodnes. Za skoro 200 let získaly mnoho podob i funkcí, k ručním modelům přibyly elektrické a všechny patří k tomu nejlepšímu, v čem si můžete umlít sůl, pepř a další koření. Stále se kompletují ručně a na mlecí mechanismus dostanete celoživotní záruku.

Sladká tečka za 10 milionů

Proces specifikace vlastního Rolls-Roycu je dlouhý, rozmanitý a nad očekávání sladký – doslova. Představuje totiž jedinou příležitost, kdy můžete ochutnat med z luxusních včelínů v Goodwoodu. Přístup k jedinečné pochoutce vás tedy bude stát nejméně 10 milionů, což je plus minus cena nejlevnějšího modelu Ghost.

Projekt vznikl v roce 2017 a během uplynulých let si získal značné renomé. Koneckonců, téma udržitelnosti nesmí chybět v programu žádné automobilky a výrobce opulentních superdahých vozů ho těžko opře o recyklované materiály z PET lahví. Rolls-Royce se proto rozhodl využít svůj pozemek plný stromů, keřů a divokých květin, k nimž přidává i vlastní továrnu s největší živou střechou ve Velké Británii. Čtvrtmilionová populace včel byla ubytována v šesti úlech nazvaných Phantom, Wraith, Ghost, Dawn, Cullinan a Spirit of Ecstasy a kromě pozemku kolem závodu má k dispozici i obří areál goodwoodského festivalu. V představenstvu společnosti mají svého velvyslance, jímž je samotný ředitel globální komunikace Richard Carter, a o jejich blaho se starají vybraní zaměstnanci.

Nejprodávanější Volkswagen

Nejvyšší prodejní čísla Volkswagenu negeneruje model T-Roc, jak se vám snaží podsouvat záludní automobiloví novináři, nýbrž currywurst. Jeho historie sahá do roku 1973, stejně jako u modelu Golf, na rozdíl od Golfu – toho času v osmé generaci – se však jeho receptura téměř nezměnila. Už před 50 lety si vedení společnosti spočítalo, že vlastní výroba nejpopulárnějšího pokrmu v zaměstnaneckých kantýnách bude rentabilnější než jeho nákup zvenčí, a postavilo pro tento účel v areálu obřího závodu ve Wolfsburgu skromnou budovu. Currywurst s logem VW se podává v desítkách firemních jídelen společnosti a ve vybraných kioscích, sehnat ho můžete taktéž v supermarketech Edeka a Netto. Stejně jako kterákoliv jiná „součástka“ automobilky má své katalogové číslo – 199 398 500 A. 

Za rok 2024 se currywurstů prodalo 8.5 millionu (automobilů Volkswagen jen 5.2 millionů), přitom to není tak dávno, co se jejich osud jevil jako značně nahnutý. Roku 2021 byla ikonická pochoutka v centrále VW vyřazena z nabídky s tím, že menu musí být kompletně vegetariánské. Jenže sáhnout Němcům na currywurst je něco jako sáhnout Čechům na pivo a k pobouřeným hlasům z řad zaměstnanců se tehdy přidal i bývalý spolkový kancléř Gerhard Schröder s tím, že „kdybych ještě seděl v dozorčí radě VW, něco takového by se nestalo.“ O dva roky později byla oblíbená uzenina zpět a politováníhodná chyba se už jistě nebude opakovat.

Netopýří rezidence GM

Když se řekne General Motors, naskočí nám v myšlenkách spíš vidlicové osmiválce a dým od spálených pneumatik než péče o životní prostředí. Jenže cesty marketingu, netopýrů a odpadového hospodářství jsou nevyzpytatelné a kolem roku 2014 se zničehonic proťaly na jednom místě. Populace netopýrů hnědavých se tou dobou nacházela v kritickém stavu vlivem takzvaného syndromu bílého nosu – plísňové nákazy, která je budila ze zimní hibernace a kosila po statisících – a rozsáhlé kampaně šířily osvětu za její ochranu. Společnost General Motors zase zápolila s recyklací přepravních boxů pro baterie plug-in hybridního Chevroletu Volt, vyrobených z obtížně zpracovatelného plastu thermoset. A pak si nějaký filuta všiml, že plastové boxy mají optimální tvar pro funkci domečku pro netopýry.

Materiál boxu absorbuje teplo ze slunečního záření a tím vytváří přívětivé prostředí pro úkryt i přezimování, do jednoho domku se přitom vtěsná až 150 netopýrů hnědavých. S pomocí lehké modifikace lze navíc boxy použít i jako hnízdíště kachniček karolínských, salašníků modrých, morčáků šupinatých a menších druhů sov. Během několika let instaloval tým General Motors ve spolupráci s různými ochranářskými organizacemi po celých Spojených státech stovky netopýřích a ptačích domků. Nebezpečná choroba ohrožuje severoamerické netopýry dodnes a Chevrolet Volt dávno padl za oběť módě SUV, netopýří domky GM však vstoupily do dějin jako jeden z nejkreativnějších způsobů využití odpadu, který by jinak skončil na skládkách.

Okál od Toyoty

V posledních několika letech Toyota víří mediální vody svým projektem Woven City, futuristického města sloužícího jako inkubátor nových technologií. Ani v záplavě robotů, autonomních vozů a umělé inteligence by se ovšem nemělo zapomínat na to, že Toyota staví domy už od roku 1977. Stejně jako nejprodávanější modely Toyoty nejsou ani její montované domky dechberoucím artiklem, od počátku jsou však promyšlené, nesmírně efektivní a mimořádně odolné vůči zemětřesení. A stejně jako auta vznikají hromadně na montážních linkách, přičemž je šikovní stavitelé dokáží z prefabrikovaných modulů postavit klidně za jeden den.

Jak se staví sen? V případě Toyota Home velmi rychle:

Ve srovnání s automobilovou produkcí představují modulární domky spíš takový hobby projekt, neboť jich nevznikne více než pár tisícovek za rok a najdete je téměř výhradně v Japonsku a Indonésii. Obsahují však řadu chytrých řešení, která nezapřou svůj původ v automotive – například chytrý klíč, který nemusíte vytáhnout z kapsy, tlumicí mechanismy pro snížení hluku nebo povrchy s extrémní odolností proti poškrábání.

Znáte další výrobky, které nesou jméno automobilky, ale nejde o auta? A který je váš nejoblíbenější? Dejte nám vědět v komentářích.