BMW C1: Skútr, který chtěl nabídnout bezpečnost automobilu

Naši pravidelní čtenáři jistojistě narazili na můj dvoudílný seriál o modelech automobilky BMW, které možná neznají ani někteří fanoušci značky. Seznam byl opravdu různorodý a čítal modely historické i moderní, vlastní i postavené společnostmi, jež s mnichovským výrobcem přímo spolupracovaly.

No, a jelikož vás toto povídání velmi bavilo – čtěte „bavilo mě, protože mám rád nevšední a zajímavé vozy a rád o nich mluvím“ – rozhodl jsem se přidat ještě jeden ojedinělý stroj, který BMW vyprodukovalo, a na nějž se dnes pomalu zapomíná. Tento stroj si zaslouží vlastní článek, protože jde o jednostopé vozidlo. Dnes se totiž budeme bavit o motocyklu, respektive skútru BMW C1.

Reakce na přeplněná města

Na konci minulého tisíciletí se motocyklová divize BMW rozhodla prorazit na trhu s vlastním skútrem. Motivací byla přeplněná evropská města a jejich nedostatečné parkovací kapacity. Ne že by dnes to bylo o něco lepší. Nicméně malým skútrům se zde poměrně dařilo. Tohoto trendu se chytlo právě BMW, které však chtělo přidat něco navíc – komfort a hlavně bezpečnost.

Na projektu C1 se začalo pracovat již v roce 1990, kdy první myšlenka vznikla v rámci BMW Technik. O dva roky později byl koncept poprvé představen veřejnosti. Vývoj pokračoval až do konce devadesátých let a sériová výroba se rozběhla na podzim roku 1999. Světu tak bylo představeno něco nevídaného – jednostopé vozidlo s pevnou střechou a bezpečnostními pásy. O vývoj sériové karoserie a následnou výrobu se postarala italská Carrozzeria Bertone.

Střecha jako bezpečnostní prvek

Úplně primárním účelem střešní konstrukce na bavorském skútru nebyla nápaditost ani ochrana před nepřízní počasí, ale bezpečnost.

Model C1 měl pevný hliníkový prostorový rám, jehož úkolem bylo chránit jezdce v případě nehody. Nešlo přitom jen o nějakou bytelnou konstrukci kolem hlavy. Motocykl měl vpředu deformační zónu a další prvky pohlcující energii při nárazu. Po stranách jezdce se nacházely ochranné oblouky v oblasti ramen a nechyběla ani hlavová opěrka. A pak tu byly bezpečnostní pásy.

Ano, BMW vyrobilo motocykl s bezpečnostními pásy. Respektive se systémem, který fungoval podobně jako čtyřbodové pásy. Jezdec byl pevně připoután do sedačky a v případě nehody měl zůstat uvnitř bezpečnostní klece namísto toho, aby z motocyklu jednoduše spadl vypadl.

Ano, BMW se pustilo do opravdu neobvyklého experimentu. C1 bylo dokonce podrobeno crash testům.

Během vývoje se zkoušelo několik různých typů nehod, a to podle metodiky ISO 13232. C1 například naráželo do automobilu z různých směrů, absolvovalo čelní náraz do pevné překážky, zkoušku pádu i simulaci smyku po asfaltu. Samotná střecha byla podrobena tlakové zkoušce.

Výsledkem bylo něco, co je u jednostopého vozidla dodnes poměrně bizarní. Díky bezpečnostní kleci a pásům mohl jezdec v některých evropských zemích řídit C1 bez ochranné přilby. Výjimku postupně povolily například Německo, Francie, Itálie, ale i Španělsko a Švýcarsko.

Ne všude však BMW uspělo. Ve Švédsku byla přilba stále povinná a stejně tomu bylo i ve Velké Británii. Respektive v Británii s rozhodnutím otáleli déle, než vůbec trvala samotná výroba C1. Ale k tomu se ještě dostaneme.

Komfort a různé výbavy

Jak už zaznělo, ochrana před nepříznivým počasím stála „až“ za bezpečností, avšak díky střeše byla rozhodně na místě. BMW navíc tvrdilo, že s tímto dopravním prostředkem můžete cestovat i ve společenském oděvu, aniž byste si ho během cesty ušpinili nebo pomačkali. A nebylo to jen marketingové žvatlání. K C1 jste si mohli pořídit dokonce speciální vak na oblek, který se zavěsil na konstrukci bezpečnostní klece.

Další věcí, kterou se snažil mnichovský výrobce přenést ze světa automobilů, byly komfortní prvky a celková praktičnost.

K dispozici byly tři základní výbavové varianty – Base, Family's Friend a Executive. Zatímco základní C1 bylo poměrně spartánské, Family's Friend přidalo například větší odkládací prostor v přední kapotáži a přípravu pro uchycení zavazadel. Executive pak přihodilo třeba čtecí lampičku, držák mobilního telefonu, zavazadlovou síť a nosič zavazadel.

Později se objevil také speciál Williams, který odkazoval na tehdejší tým BMW Williams F1. Zajímavé je, že nešlo o samostatný výbavový stupeň, ale především o speciální barevné provedení.

Kromě toho bylo možné C1 dovybavit řadou prvků, které bychom u skútru v té době nečekali. K dispozici bylo například vyhřívané sedadlo a rukojeti, integrovaný zavazadlový systém nebo střešní okno.

A tím se dostáváme k další zajímavosti. Prostor za „kabinou“ byl vlastně modulární. Mohli jste zde mít klasický nosič zavazadel, uzamykatelný úložný box, případně sedadlo pro spolujezdce.

Právě poslední možnost dovedla C1 do paradoxního bodu. Zatímco řidič seděl v bezpečnostní kleci a byl připoután čtyřbodovým pásem, spolujezdec dostal v podstatě jen malé nouzové sedadlo a stupačky. Takže ne jenom, že nebyl chráněn, před nepřízni počasí, ale byl izolován od řidiče a hlavně musel mít i helmu.

Ideální volba pro ty, kteří se zrovna nebaví se svojí partnerkou.

Dva malé motory se praly s hmotností

První produkční kusy BMW C1 125 vyjely v dubnu roku 2000 s motorem o objemu 125 cm³ a plynulou CVT převodovkou. Jednotka dávala 11 kW, čili 15 koňských sil, a 12 Nm točivého momentu. To jsou v kategorii skútrů běžné hodnoty. V některých zemích jej dokonce mohli, respektive mohou řídit i majitelé řidičského průkazu skupiny B.

Jenomže byl tu jeden problém. Čtyřtaktní jednoválec, vyvinutý BMW na základě motoru od společnosti Bombardier-Rotax, musel v tomto případě zápasit s vysokou hmotností tohoto motocyklu, která činila 185 kg. Pro srovnání, soudobá supersportovní Honda CBR 1000 RR vážila o zhruba 15 kg méně. Navíc s těžkým strojem byla i znatelně horší manipulace a obratnost, což jsou jinak jedny z největších benefitů městského skútru. Vlastně důvod, proč si je lidé vůbec kupují.

S dalším rokem přibylo do nabídky BMW C1 200. Člověk by zákonitě čekal objem motoru 200 cm³, jenomže reálně šlo o 176 cm³. Výkon tak vzrostl o poměrně titěrné 2 kW, což jsou v přepočtu zhruba 3 koně. Alespoň točivý moment povyskočil na 17 Nm.

Maximální rychlost činila u C1 125 103 km/h, zatímco silnější C1 200 dokázal uhánět až!…112 km/h…

Pár kusů se dokonce ukázalo i v barvách německé Polizei. BMW C1 v policejní úpravě používaly například složky v Severním Porýní-Vestfálsku, Bavorsku nebo Dolním Sasku, především pro městský provoz. Část strojů skončila se stejným účelem i v italském Římě.

Avšak stejně jako civilní uživatelé, i samotní strážci zákona zápasili s těžkopádností stroje. Od jejich masového využití se brzy opustilo a na tyto bílo-zelené C1 prakticky narazíte jenom v policejních muzeích. 

Cena jako poslední tečka

Určitě vás zajímá, kolik taková věc stála. Bylo to opravdu dost. Základní C1 125 startovala na částce 9 900 německých marek. V roce 2000 to bylo v přepočtu zhruba 182 tisíc korun českých. To je na skútr dost i dneska, natož před pětadvaceti lety. C1 200 byla ještě o 500 marek dražší. A to se tady stále bavíme o základních verzích.

Kombinace bizarního vzhledu, omezené praktičnosti a především vyšší ceny zapříčinila rychlé opadnutí zájmu. V roce 2001 se prodalo 10 614 kusů, v následujícím ročníku to bylo jen něco okolo dvou tisíc. To je propad o více než 80 procent. V říjnu téhož roku BMW výrobu C1 ukončilo. Produkce tak trvala necelé tři roky, přičemž z turínské továrny stihlo vyjet dohromady 33 764 exemplářů.

Občas je asi potřeba vstoupit do slepé uličky, abychom se mohli vydat správným směrem. A právě BMW C1 zůstává v historii jako jedna z těch slepých uliček. Nejspíš to působí dost úsměvně a leckdo může kroutit hlavou, jak tohle mohl někdo vymyslet, natož někdo jiný schválit.

Dnes jde o bizarnost, tehdy však šlo o vidinu pokroku v bezpečnosti při jízdě na skútru, respektive motocyklu vůbec. Koneckonců se dá tvrdit, že BMW právě tímto počinem k rozvoji bezpečnosti jednostopých vozidel částečně přispělo. Minimálně v oblasti zavádění nárazových testů.

C1 je tak dnes ojedinělý sběratelský artikl a pěkná připomínka doby, kdy se BMW rozhodlo vyrábět skútry a pojalo to po svém.

PS. Pokud vám to připadá uhozené a přitom skvělé, stejně jako mně, pár kousků BMW C1 naleznete i na našich inzertních serverech. Cena se zpravidla pohybuje okolo 50 000 korun. V nabídce je i jeden exemplář v barvách Williamsu, ten však stojí desetinásobek.