BMW 502: V těle barokního anděla skrývá pravou bavorskou duši

Když se řekne „automobil značky BMW“, co si představíte? Já osobně si vybavím hlavně slovo preciznost. Vlastně vůbec nezáleží, jestli se bavíme o dílenském zpracování, použitých technologiích, nebo třeba vedení vozu zatáčkou. Ať už s Bavorákem děláte cokoliv, pokaždé se vám zdá, že se někdo hodně snažil, abyste z toho měli dobrý pocit vy i celá posádka.

Tato návyková vlastnost byla cítit ze všech mnichovských aut, které jsem měl možnost řídit. Jenže mé znalosti v této oblasti jsou docela omezené, jelikož znám hlavně moderní typy, od kterých preciznost očekávám už jen z principu. A nejstarší BMW, za jehož volant jsem kdy směl usednout – parádní a bezpochyby precizní roadster Z1 z roku 1988 – zase není natolik staré, aby mě ujistilo, že tomu tak bývalo vždy.

Letos v létě se mi však naskytla úžasná příležitost vyzkoušet si mnohem starší BMW, jež mi významně rozšířilo obzory. Konkrétně jde o model 502 z roku 1960, technicky však pamatující letopočet 1954. Hmm… tak to už je dostatečně historický kousek, aby mi ukázal, jestli i BMW z dob našich dědečků byla tak precizní a dobrá, jako jsou ta dnešní.

Ptáte se, na co jsem přišel? Nebudu vás napínat, on vám to stejně částečně prozradil už titulek. Ano, i tato konstrukčně sedmdesát dva let stará velká limuzína se vyznačuje stejnou precizností ve všech myslitelných podobách, jakou najdete v její úplně nejnovější generaci. V těle barokního anděla se zde skrývá pravá bavorská duše. Pojďme si říct víc.

Tehdejší německý vrchol

Nejprve však stručně k historii vozu. BMW 502, později nazývané BMW 2.6 Luxus a následně BMW 2600L, hrálo roli vrcholu bavorské automobilky po dobu deseti let. Nejednalo se však o zcela samostatnou výrobní řadu. Vycházelo z modelu 501, k němuž přidávalo nějaký ten ozdobný chrom a hlavně první německý poválečný osmiválec.

Důvod vzniku řady 502 je vlastně prostý. Když se BMW rozhodlo, že je na čase zase začít stavět velká auta, nechalo svého interního designéra Petera Szymanowskiho nakreslit a vrchního inženýra Alfreda Böninga vyvinout působivého, zdobného konkurenta pro Mercedes-Benz 220 W187 s řadovým šestiválcem.

Záhy se však ukázalo, že nové auto, pojmenované BMW 501, je pro tento motor příliš těžké a mohutné, takže nedosahuje rychlostních parametrů srovnatelných s třícípou hvězdou. To byl samozřejmě velký problém. Böning proto nadnesl, že by měla vzniknout jeho ještě luxusnější varianta, ideálně s větším motorem V8. Vedení souhlasilo. Aby ne, osmiválce byly tou dobou v zemi zničené druhou světovou válkou nedostupné a pozitivní reklama tedy zaručená.

Konstruktéři se inspirovali V8 OHV automobilky Oldsmobile, ovšem s použitím hliníkového bloku motoru a jednoho karburátoru Solex. Výsledná jednotka dostala na osmiválec maličký objem 2,6 l a dosáhla nejvyššího výkonu 75 kW. BMW téměř stejného designu jako u 501, ale pojmenované 502, které ji získalo pod svou kapotu, s ní uhánělo nejvyšší rychlosti až 165 km/h, což z něj činilo nejrychlejší německý sedan té doby.

Prodeje modelu 502 přesto nebyly nijak zvlášť veselé. Vzniklo pouze něco přes třináct tisíc exemplářů. Auto bylo prostě velmi drahé a jen málokterý Němec si ho mohl dovolit. Leč dnes dokonale ilustruje, jak už tehdy BMW vznikala „správně“. Ukážeme si to na testovaném kousku.

Design jako od Santiniho

Je-li jedna věc, ve které se 502 od ostatních BMW liší, je jí design. Pan Szymanowski jí vtiskl specifický, mohutný a tradicionalistický tvar plný oblin, chromovaných detailů a baculatých proporcí. Vozu se díky němu přezdívalo Barockengel, neboli česky Barokní anděl. Lidem totiž vůz svým tvarem připomínal slavné barokní stavby, známé mohutným a oblým vzhledem s mnoha ozdobami. Ostatně sami vidíte, jak auto sedí k baroknímu kostelu Jana Blažeje Santiniho-Aichela.

Na druhou stranu se pět-set-dvojce musí nechat, že její již v padesátých letech poněkud „starší“ design zdobil poctivě sestavenou karoserii. Ta se navíc významně víc soustředila na pasivní bezpečnost, než bylo v této době běžné. Pevné šasi nadstandardně chránilo pasažéry při bočním nárazu a nádrž na benzín se přesunula na nejbezpečnější místo – nad zadní nápravu. Tudíž i zde se nezapře „precizní duch BMW“.

Kabina jako od Rolls-Roycu

Pokud design 502 není úplně to, co si představíte pod pojmem BMW, můžu vás ubezpečit, že v kabině už budete „doma“. Ta stoprocentně odpovídá bavorskému přístupu k věci, přičemž tím teď nemyslím, jak vypadá. Přirozeně je i krásná, ale to se v popisované éře padesátých a šedesátých let dá říct skoro o všech autech.

Já mám na mysli, jak úžasně pečlivě a z jak nádherných materiálů je sestavená. Dočkáte se zde jen lesklého kovu, leštěného dřeva, hladké kůže, heboučké látky a nejjemnějšího semiše (použitého na stropě), jaký si umíte představit. Každý jeden kousek interiéru je návdavkem nádherně hutný. Například dřevěné dekory – to není dýha tloušťky pár milimetrů, ale skutečný kus pravého dřeva. Kdybych tu ještě viděl koberečky s extrémně dlouhým vlasem, věřil bych, že sedím v autě značky Rolls-Royce.

Typické tradice BMW však vevnitř nevystupují jen z materiálů a zpracování. Dočkáte se tu taky charakteristického dostatku, leč ne přebytku místa, kdy vám karoserie poskytne přesně tolik prostoru, kolik potřebujete, ale ne zbytečně o moc víc. Shodně se mi dostalo ujištění, že obrovský volant – asi největší kormidlo, které jsem kdy měl v ruce – a pedály mírně vyosené doleva k BMW prý také ještě nedávno patřily. Zde je zkrátka všechno správně.

Motor jako od… BMW

Když jsem design přirovnal k pracem Santiniho a interiér ke kvalitám Rolls-Roycu, pak motor musím přirovnat k těm nejlepším motorům světa. No jistě… jakoby ho dělalo BMW. Jaké překvapení, že? Když ho dělalo BMW…

Obecně se musí nechat, že osmiválcová dva-šestka je pozoruhodná jednotka. Nejzajímavější je na ní její zvuk. Dokonale využívá faktu, že vlastní docela malý objem dělí do tolika válců, takže zvlášť v nízkých otáčkách zvládá být až neuvěřitelně jemná. Tady se ani nedá říct, že přede, protože i součástí tohoto zvuku je drobné rrrrr, což V8 v 502 nezná. Chlubí se asi nejsametovějším spodním pásmem, jaké jsem kdy slyšel.

Ve vyšších otáčkách se nějaké rykavější tóny přece objeví, ale věřte mi, nikdy byste neřekli, že posloucháte přes sedm dekád starý motor. Pořád se bavíme o jemnosti evropského atmosférického osmiválce z dobrého rodu, pocitově starého tak maximálně dvě až tři dekády. Ten motor bych vydržel poslouchat hodiny.

Co se týče tahu, tak na dnešní dobu už samozřejmě není příliš výrazný. Vždyť tu máme 75 kW v autě vážícím 1,4 t. Také musím zmínit, že jsem si ho zas tolik neužil, protože testovaný kousek měl problémy s karburátorem, a já ho tudíž nechtěl, a ani nemohl moc trápit. I tak však bylo cítit, jak má tendenci pěkně gradovat… jako správný Bavorák.

Jízda jako od… opět BMW

Stejně jako v případě motoru, i co se jízdy týče, BMW 502 je výborným příkladem své vlastní značky. Takto, ono je samozřejmě primárně luxusní limuzínou. Jeho hlavní vlohy spočívají ve spojení měkkého nastavení odpružení a ještě měkčích křesel, jejichž spolupráce vede k eliminaci veškerých nerovností na cestě.

Ale i přesto je cítit ona precizní snaha značky, aby si svou část užil i řidič. Řízení má třeba sice hodně pomalý převod, ale na svůj věk je až nečekaně přesné. Prostě se jen nakroutíte, avšak správný úhel najdete vždy. Řazení pod volantem se zase blýskne krásně mechanicky zapadající páčkou. A brzdy s posilovačem brzdí mnohem lépe než u srovnatelně starého amerického Chargeru.

Jistě, občas je znát rámová konstrukce, kdy má karoserie mírnou tendenci se na některých dírách podélně vlnit. Ovšem i s tímto projevem auto pocitově dobře bojuje. V zásadě se pohybuje tak, že i v roce 2026 svou noblesou a vybraností jízdy předčí mnohá současná auta. Tehdy to musel být neuvěřitelný zážitek. Holt… správné BMW.

Verdikt

Jestliže jsem předtím neměl jistotu, že si můžu slovo preciznost spojit i se staršími automobily bavorské značky, nyní už ji mám stoprocentní. BMW 502 je nebývale bezpečné. Má úžasně zpracovanou kabinu, sestavenou z nejvybranějších dílů. Nabídne nejjemnější motor, jaký si dovedete představit. A i po více než sedmdesáti letech zaujme spojením komfortu a řidičského potěšení. Jinými slovy, v těle barokního anděla skutečně skrývá pravou bavorskou duši.

Moc děkuji majiteli za půjčení, je to neuvěřitelně krásná a působivá limuzína!

Za krásné fotky děkuji Tomáši Strachovi! Jeho tvorbu najdete na instagramovém profilu @_mr.fear44_, nezapomeňte však dát hlavně odběr na profil Autíčkáře. :-)  

Technické údaje

BMW 502 (1960)

Motor: atmosférický zážehový vidlicový osmiválec 2581 cm3
Nejvyšší výkon: 75 kW (100k) při 4800 ot/min
Nejvyšší točivý moment: 180 Nm při 2500 ot/min
Převodovka: manuální čtyřstupňová
Provozní hmotnost: 1410 kg 
Maximální rychlost: 165 km/h
0-100 km/h: 17,5 s 
Kombinovaná spotřeba udávaná výrobcem: oficiálně neuvedeno nebo jsem nedohledal
Spotřeba majitele: běžně okolo 13 až 14 l/100km